Zvětšit obrázek

Supernova SN 2001ig (galaxie NGC 7424), pořízená dalekohledem Gemini. Credit: Gemini South GMOS.S. Ryder/T. Rector

Supernovy jsou hvězdy, které na konci svých životů vybuchnou a zhroutí se. Podle průběhu je dělíme do dvou kategorií. Supernovy typu I neobsahují vodík, zatímco typ II je má. V emisním spektru supernovy SN2001ig byl nejdříve vodík pozorován, čímž patřila do typu II.
Ale při pozdějších pozorováních již existující vodík u supernovy zmizel. Tato změna je velmi ojedinělá, a proto byla pro supernovu SN2001ig vytvořena zcela nová, samostatná třída, známá jako typ IIb.

Přesto není “chameleóní” chování hvězdy bez pravidel. Astronomové z univerzity v Cambridge (University of Cambridge, UK) našli supernovu typu IIb již v roce 2004 na snímcích z HST (Hubble Space Telescope) a z dalekohledu Keck na observatoři na Havaji (Keck observatory, Hawaii). Tato supernova, nazvaná SN1993J, byla ve skutečnosti objevená již v 1993, ale na základě nových pozorování v roce 2004 byla překvalifikována a zařazena do typu IIb. Zmizení vodíku se nyní vysvětluje přítomností další hvězdy v blízkosti zbytku supernovy. Supernova SN1993J leží v blízké galaxii M81 (souhvězdí Velké Medvědice, Ursa Major, UMa, 11,8 miliónů sv.l.).

 „Galaxie NGC 7424 a supernova SN2001ig (spektrografy VLT)“
Snímky spirální galaxie NGC 7424 a supernovy SN2001ig, pořízené spektrografy na VLT (Very Large Telescope, Chile, 4 x 8,2 m), levý v červnu 2002 FORS 2 (FOcal Reducer and multi-object Spectrograf, viditelná a blízká IR oblast), pravý v říjnu 2004 VIMOS (Visible Multi-Object Spectrograph). Na levém snímku je supernova značně slabší než v době svého objevu před 6 měsíci, ale na rozdíl od pravého snímku je zde stále ještě dobře viditelná. Velikost hvězdného pole je 3,8 x 3,2 arcmin (obloukové minuty), sever je nahoře, východ vpravo. Credit: ESO

Zvětšit obrázek

Snímek spirální galaxie NGC 7424 a supernovy SN2001ig vznikl složením 5 fotografií (12. – 14. 12. 2001), pořízených filtry BVI 1,5m dalekohledem CTIO (Cerro Tololo Inter-American Observatory). Credit: CTIO/NOAO

Také nové výzkumy potvrzují, že supernova SN2001ig pravděpodobně měla “společníka”. Podle Stuarta Rydera, astronoma z Anglo-australské observatoře v Austrálii (Anglo-Australian Observatory, Australia), který provedl nová pozorování, je potřeba přehodnotit způsob klasifikace supernov, zejména s ohledem na jejich počáteční vznik a vývoj.

Zvětšit obrázek

Evropská jižní observatoř VLT (Very Large Telescope, Cerro Paranal, Chile) se 4 dalekohledy o průměru 8,2 m (Antu, Kueyen, Melipal a Yepun). Credit: ESO

Supernova SN2001ig se nachází na jižní polokouli ve spirální galaxii NGC 7424 (souhvězdí Jeřába, Grus, Gru) ve vzdálenosti asi 40 miliónů sv.l.

Jak vidí astronomové poslední dny supernovy SN2001ig? Nejdříve jako supernova vybuchla mohutná hvězda, známá jako Wolf-Rayetova hvězda. Tento typ hvězd je známý svým silným hvězdným větrem, kterým ztrácejí stotisícinu až milióntinu hmotnosti našeho Slunce.

Zvětšit obrázek

Radiová observatoř ATCA v Narrabri (6 antén o průměru 22 m, 128 MHz až 2 GHz). Foto: D. Smyth

Gravitační síla druhé hvězdy pak „odtrhává“ od hvězdy další materiál. A to se děje každých 40 let, kdy se jejich dráhy přiblíží. Tak došlo k přenosu nejen vodíku, ale i materiálu, rozptýleného kolem SN2001ig. Tuto distribuci ve spirálovém modelu lze dobře objasnit v případě, že doprovodná hvězda má excentrickou oběžnou dráhu.

Tento proces by způsobil změny v radiovém záření supernovy, což také Ryderův tým pozoroval východoaustralským radioteleskopem ATCA (Australia Telescope Compact Array), který provozuje CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation).

Zvětšit obrázek

Observatoř Gemini s 8,1m dalekohledem (ESO, Cero Pachón, Chile). Credit: ESO

Po třech letech od výbuchu astronomové pozorovali zbytky supernovy dalekohledem Gemini na observatoři ESO v Chile (Gemini South telescope, Chile). Rozptylující se pozůstatky supernovy odhalily žluto-zelený objekt.

"Jsme přesvědčení, že existuje společník," řekl Ryder. "Je to příliš červené, aby se jednalo o ionizovaný vodík a příliš modré, aby to mohl být zbytek samotné supernovy." Podle Rydera je hmotnost druhé hvězdy někde mezi 10 až 18 hmotnostmi Slunce.

Ryder se svým týmem podrobně prozkoumá pomocí dalekohledu Gemini supernovy, které vybuchly v posledních pěti letech, a zaměří se na hledání společníků těchto hvězd.

Zdroj:
http://www.newscientistspace.com/article/dn9115-chameleon-supernova-had-hidden-accomplice.html