Parta výzkumníků od „cukrové hory“ již dříve zjistila, že existuje gen, nazvali jej dysbindin-1 (DTNBP1), který má vztah ke schizofrenii. Nyní se dali do spolupráce s kolegy z universitního Harvardského centra pro genetiku a genomiku v Bostonu a společně sledovali varianty tohoto genu. Rozbor  DNA dělali pomocí testu nazvaného „SNP“, což je  metoda, kterou je možno ve sledovaném řetězci odhalit záměny pouhého jednoho nukleotidu. Ukázalo se, že v genu pro tento protein je celá řada variant a že tyto varianty toho mají na svědomí více než jen náchylnost k schizofrenii. Tento gen ovlivňuje rovněž inteligenci.

Na objevení genu pro dysbindin – genu inteligence, mají lví podíl zaměstnanci Feinsteinova ústavu Anil Malhotra a Katherine Burdicková. (Credit: Adam Cooper, RBP North Shore-LIJ Studios)

Paměť a inteligence
Za první objevený „gen inteligence“ bývá někdy považován gen, na který narazili Švýcarští vědci zhruba před třemi roky. Nazvali jej 5HT2a. Jedná se o gen, který nám způsobuje problémy s hledáním klíčů, brýlí,... Tento gen má ale pouze vztah ke krátkodobé paměti.
Odborníci ale pojmy paměť a inteligence rozlišují.  Schopnost si něco zapamatovat má v našem mozku na starosti především hipokampus. Hipokampus je zodpovědný především za paměť označovanou jako deklarativní. Tato paměť je nevyhnutelná pro zapamatování si faktů jako například, že Bush je presidentem USA. Její správnou funkci oceníme,  když ráno hledáme, kam jsme si večer dali peněženku s doklady, nebo cigarety. Procedurální paměť není striktně vázána na hipokampus, používáme jí při osvojování si dovedností jako je jízda na kole, plavání, hra na hudební nástroje,…
Ještě lépe si to uvědomíme na úsměvných situacích, kdy kombinace neporušené procedurální paměti a chybějící paměti deklarativní u lidí s poškozeným hipokampem vede k tomu, že pacient se dokáže naučit plavat ale nepamatuje si, že by plavat uměl a že by se to kdy učil.
Pojmy paměť a inteligenci často motáme dohromady a mnohdy pod pojmem paměť rozumíme i inteligenci. Inteligence je ale podstatně širší pojem a zahrnuje také schopnost se  koncentrovat a logicky uvažovat.
I když zmíněný gen 5HT2a bývá označován za gen inteligence, ve skutečnosti se jedná jen o gen hrající úlohu v krátkodobé paměti. Má na starosti jeden z proteinů, běžně přítomných v mozku, který způsobuje, že si poznatky hůře zapamatováváme. Mnozí učenci proto tomuto genu jako prvnímu genu inteligence jeho prvenství odpírají.
 

U genu pro dysbindin se podle všeho jedná o gen, který má  na starosti všeobecné znalosti, tedy  inteligenci, a tak prvenství by mělo patřit spíše jemu. O co v jeho případě jde? Dysbindin je gen pro stejnojmenný protein. Gen pro tento protein se u lidí vyskytuje v řadě variant a jedna z nich je podle Katherine Burdickové, spoluautorky objevu,  spojena s nízkou schopností obecných znalostí. Jinak řečeno, nositelé rizikové varianty tohoto genu jsou vesměs celkově hloupější. Obdobných studií zaměřených na sledování inteligence již bylo uděláno mnoho, tento se ale vymyká tím, že se podařilo označit již zcela konkrétního viníka a to až na úrovni samotné DNA. 

Zvětšit obrázek

Dříve objevený gen 5HT2a, má zase na starosti děje v hipokampu – sídle deklarativní, krátkodobé paměti.

Poznatky o dysbindinu mají o to větší váhu, že výsledky byly získány na dvou spolu nesouvisejících skupinách. Celkem vědci vzali do  pokusu  213 nepříbuzných pacientů se schizofrenií a 126 nepříbuzných zdravých dobrovolníků. U všech osob v pokusu vědci změřili jejich inteligenci a současně jim udělali rozbor jejich DNA. Především se vědci soustředili na rozdíly v jednotlivých nukleotidech genu pro dysbindin. Ukázalo se, že zvláště jeden nukleotidový vzor (haplotyp) znamenal, jak u schizofreniků, tak také  u osob zdravých, problémy s inteligencí.

I když není pochyb, že objevený gen má k inteligenci vztah, neznamená to, že pokud byste nechali svého potomka  v prenatálním období vyšetřit a zjistili u něj, že není nositelem rizikové varianty dysbindinového genu, že budete mít genia. Nikoli, takové vyšetření pouze znamená to, že vašemu potomkovi nebude porucha v tomto jednom konkrétním genu škodit. Na druhou stranu ale to znamená, že pokud potomek bude nositelem špatné varianty tohoto genu, můžete si být jisti, že jeho mozek bude s největší pravděpodobností „líný“.
I když se jedná o významný krok vpřed, jedná se o genovou variantu, která se vyskytuje jen u malé části jedinců, kteří se vyznačují sníženými obecnými vědomostmi. Tento test je schopen postihnout jen asi 3% postižených osob v populaci.  

Úloha proteinu dysbindinu v centrální nervové soustavě je zatím neznámá. Ví se o něm jen to, že se vyskytuje v klíčových oblastech mozku, které mají vztah k poznávání, tedy v těch oblastech, kterými se učíme a ve kterých řešíme úlohy, které nám pomáhají zobecňovat, činit odhady, chápat souvislostí.  Chybný genetický vzor genu pro dysbindin má podle vědců na starosti buďto komunikaci mezi nervovými buňkami, a nebo zajišťuje ochranu buněk, aby se nepoškozovaly a hromadně nám nehynuly.

Zvětšit obrázek

Gen pro protein dysbindin se nachází na lidském šestém chromosomu (místo je označeno červenou čárkou - cytogenetický proužek 6p22.3). Jedna z jeho variant z nás dělá hlupáky.

Inteligence a budoucnost lidského rodu
O tom, že inteligence je částečně dědičná se ví již dlouho. Pokusy na dětech a rodičích ukázaly, že asi za polovinu naší chytrosti mohou geny, zbytek je dán prostředím. Konkrétní odhalování „viníků“ na úrovni genů, je velký posun vpřed. Jisté je, že lidské poznání v tomto směru nic nezastaví a že odhalení genů pro krátkodobou paměť (5HT2a), nebo inteligenci (dysbindin-1), je teprve začátek. Další geny na sebe jistě nenechají dlouho čekat a doba, kdy budeme mít zmapovány všechny geny, které ovlivňují naší chytrost, nemusí být daleko a není těžké si jí představit. Co si ale ale zatím jen těžko dovedeme představit je to, jak s těmito poznatky naložíme. 
A když si poznatky z oblasti genetiky spojíme ještě s poznatky z oblasti fyziologie, kde právě padlo dogma  „o nemožnosti vrátit vývojový čas mozkových kmenových buněk“, což prakticky  znamená, že mozkovým buňkám lze jejich vnitřní biologické hodiny o něco vrátit zpět – „omladit je“...

Pramen: Hum Mol Genet. 2006 May 15;15(10):1563-68. Epub 2006 Jan 13.