Badatelé testovali, zda preference myších samiček pro pach určitého samce může ovlivnit názor jiných samic. V první části experimentu testovali vůni dvou samců a ukázalo se, že samicím voní obdobně. Ovšem ve chvíli, kdy k vůni jednoho ze samců byla připojena i vůně samičky v plodném období, stal se pro ostatní samice mnohem přitažlivější. Přiložením samičího pachu se simulovala situace, kdy o samce měla již zájem jiná samice.
V dalším pokusu vědce zajímalo, zda se mohou samičí preference změnit i v případě, že daný samec není přímo jejich favoritem. Tentokrát byl jeden ze samců sexuálně stimulován tím, že mu byla do klece přidána vůně plodné samice, druhému samci byla tato radost odepřena. Samicím pak byla předložena vůně obou samců a ty jasně preferovaly stimulovaného samce. Jejich rozhodnutí se však výrazně změnilo, pokud byla k vůni původně nepříliš atraktivního (tj. nestimulovaného) samce přidána vůně plodné samice. Výzkumníci experiment zopakovali druhý den s tím rozdílem, že opět porovnali atraktivitu neznámého stimulovaného samce a samce nestimulovaného, k jehož vůni byl den předtím přiložena samičí vůně. Samice si svoji volbu pamatovaly a stále dávaly přednost nestimulovanému samci z předchozího dne.
Badatele však zajímalo, zda lze zvýšit atraktivitu i u samců, jejichž vůně vypovídá o tom, že jsou infikováni parazity. Za tímto účelem nakazili část samců střevním hlístem a podle očekávání zjistili, že nakažení samci myším samičkám příliš nevoní. Když se však k pachu takového samce opět přidala vůně samice v plodném období, samičky-hodnotitelky změnily názor a začaly pachu nakaženého samce dávat přednost.
Podobně jako v předchozím případě byl infikovaný samec, kterého samice znaly z předchozího dne, stále preferován, neplatilo to však pro neznámého infikovaného samce. Tyto výsledky tedy jasně ukazují, že myší samice dobře rozlišují, kdo a proč jim voněl a negeneralizují svoji zkušenost i na další samce.
Celá věc je však ještě o trochu komplikovanější. Všechny uvedené změny preferencí platily, až na skupinu samic, u nichž je známa porucha v produkci hormonu oxytocinu. Samice s oxytocinovou poruchou nejenže nezměnily svoji původní volbu v případě, že k vůni samce byla přidána ještě samičí vůně, navíc ani nevykazovaly příliš silnou tendenci vyhýbat se vůni nakažených samců. Role oxytocinu u savců není pouze ve spouštění mléka při kojení a stahů dělohy při porodu, ale hraje významnou roli ve vytváření vztahu s mládětem či sociálním partnerem. Zmíněné experimenty navíc naznačují, že oxytocin může být důležitý i pro zpracování a integraci jiných sociálních informací.
Předchozí výzkumy sice ukazovaly na to, že zvířata se mohou „opičit“ po ostatních ve výběru sexuálního partnera. Jednalo se však většinou o vizuální podněty, čili jak ten druhý vypadá. Výše zmíněná studie naznačuje, že kopírování se nevyhýbá ani vůním a není možná od věci spekulovat o tom, jestli módní vlny zájmu o určité typy parfémů u člověka (např. těžké parfémy sovětských soudružek či lehce květinové vůně současných slečen) nejsou do určité míry analogickou verzí podobného jevu.
Diskuze:
