Kometu objevili v roce 1930 němečtí astronomové Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann. Byla to jejich třetí – a zároveň poslední – společná kometa. Proto nese označení Schwassmann-Wachmann 3. Výpočty dráhy ukázaly, že kolem Slunce obíhá po krátké eliptické dráze s periodou pouhých 5,3 roku. Krátce po objevu prolétla jen 9,2 miliónů kilometrů od Země, což tuto událost zařadilo mezi nejbližší setkání v zaznamenané historii. Přesto nedosáhla větší jasnosti. Pečlivá pozorování z observatoře ve francouzském Meudonu ukázala, že se ve skutečnosti jedná o miniaturní kometu. Průměr kometárního jádra zřejmě příliš nepřesahoval 300 metrů. Ve srovnání s ostatními kometami to je doslova drobeček.

A tento drobeček dlouho unikal pozornosti astronomů. Při řadě dalších oběhů nebyla kometa vůbec pozorována. To se povedlo až téměř po půl století, když byla zaznamenána v roce 1979 na fotografiích pořízených v Austrálii. Ztracena byla i při dalším návratu v roce 1985, opětovně objevena v letech 1989-90. Pro další oblet kolem Slunce si připravila překvapení. Když byla v roce 1995 poprvé spatřena, byla dokonce považována za zcela novou kometu. Jaké ale bylo překvapení astronomů, když se ukázalo, že se jedná o často pohřešovanou Schwassmann-Wachmann 3! Kometa dokonce dosáhla hranice viditelnosti pouhým okem a to navzdory skutečnosti, že ji od Země dělilo na 200 miliónů kilometrů. To rozhodně nikdo nečekal.

A všem překvapením stále ještě nebyl konec. O něco později se totiž ukázalo, že se miniaturní jádro komety rozpadlo na několik částí. A právě tento rozpad zřejmě způsobil nečekaný nárůst jasnosti.

Zvětšit obrázek

Fragmenty B a C na snímku z 26. února 2006. Snímek byl pořízen 35cm dalekohledem v New Mexico. (Kredit – G. Sostero a E. Guido)

Při dalším návratu v roce 2000 na ni měli astronomové důkladně políčeno navzdory tomu, že situace pro pozorování komety nebyla příliš příznivá. Byly zaznamenány dva úlomky z předchozího rozpadu (označené jako B a C) a také objeven fragment nový, který dostal označení E. Nyní se kometa blíží k Zemi znovu a pozorování naznačují, že rozpad dále pokračuje. Ještě 23. března bylo hlášeno minimálně 8 fragmentů, 10. dubna jich bylo již 19 a před dvěma dny jich bylo už minimálně 33.

Co způsobilo rozpad komety, není zcela zřejmé. Zasvěcený čtenář si možná vzpomene na případ komety Shoemaker-Levy 9 se „neopatrně“ příliš přiblížila Jupiteru, byla roztrhána slapovými silami a její jednotlivé fragmenty v roce 1994 na Jupiter postupně dopadly. To ovšem nemůže být případ Schwassmann-Wachmann 3, protože ta se k Jupiteru či Slunci nikdy tak blízko nedostává.

Zvětšit obrázek

„Řetízek perel“ neboli jednotlivých fragmentů komety Shoemaker-Levy 9 zachycený HST v březnu 1994, jen 4 měsíce před jejich dopadem na Jupiter. (Kredit – H. Weaver)

„Domníváme se, že se na tom může podílet rotace komety, ale nemusí to být jediný příspěvek. Přispívat může také tepelné napětí v kometě,“ říká o možných příčinách rozpadu kometární expert českého původu Zdeněk Sekanina, který působí v Jet Propulsion Laboratory. Vodítkem mohou být i pozorování dvou náhlých zjasnění komety v roce 1995 krátce před zaznamenáním prvních fragmentů. Předpokládá se, že tato zjasnění způsobuje sublimace nově exponovaného ledu z nitra komety. Otázkou ovšem zůstává, zda tato zjasnění jsou příčinou či naopak důsledkem rozpadu komety.

Počet úlomků komety se neustále mění. Objevila se řada nových, ale některé dříve objevené mezitím naopak zmizely. Letos nebyly zatím zaznamenány fragmenty A, D, E a F. Buď se rozpadly na ještě menší části, které jsou příliš slabé na to, aby mohly být pozorovány, nebo jednoduše přestaly být aktivní a proto se staly nepozorovatelnými. Don Yeomans (JPL) předpokládá, že jejich počet může i nadále růst. „Vypadá to tak, že některé z fragmentů dále vytvářejí své vlastní úlomky,“ vysvětluje Don Yeomans. Nikdo nemůže předpovědět jak dlouhý „řetízek perel“ nakonec bude.

Zvětšit obrázek

Poloha nejjasnějších fragmentů komety Schwassmann-Wachmann 3 na východní obloze 12. května 2006 před úsvitem.

Kometa bude Zemi nejblíže ve dnech 12. až 14. května. Od naší planety ji bude dělit vzdálenost 10 miliónů kilometrů, což je zhruba 25krát dále než kolem Země obíhá Měsíc. Za posledních 23 let se žádná kometa tolik nepřiblížila. Pro astronomy je to výjimečná příležitost nahlédnout do nitra komety, které je rozpadem původního jádra odhalené. V pohotovosti budou Hubbleův i Spitzerův kosmický dalekohled i množství pozemských observatoří.

Co mohou od komety očekávat pozorovatelé? Ačkoliv bude velmi blízko, rozhodně nedosáhne jasnosti velkých komet jako byly v minulém desetiletí Hyakutake či Hale-Bopp. Je nutné si uvědomit, že se jedná o „minikomety“. Přesto by největší fragmenty mohly dosáhnout viditelnosti pouhým okem. Ovšem z místa s tmavou oblohou, rozhodně nebudou takto viditelné z přesvětlených měst. Vhodným přístrojem pro pozorování by mohl být obyčejný triedr.

Kdy a kam se dívat? Fragmenty komety se budou ve dnech nejmenšího přiblížení pohybovat souhvězdími Labutě a Pegase. Kometa bude viditelná nad východním obzorem v ranních hodinách. Nevýhodou je ovšem Měsíc, protože se bude blížit úplňku, jehož dosáhne právě 13. května. Proto bude vhodné kometu pozorovat ve dnech předchozích, krátce po západu Měsíce ale ještě stále za tmy. Nejvhodnějším datem se jeví být 9. května kolem 4. hodiny ranní. Jasný Měsíc právě zapadne a svítání začíná o něco později.

Zdroje:

NASA Science News
Space.Com
NewScientistSpace.Com