Zvětšit obrázek

Rhodopsin (žlutě) je protein, který se může stát součástí membrány (modře). Jde o světlem aktivovatelný tunel, který převádí sodíkové a vápenaté ionty. Účinkem fotonů dochází k prostupu iontů rhodopsinovým tunelem a tím k depolarizaci náboje membrány. Takto vybavené buňky sítnice jsou schopné přenést impuls na neurony a ten se pak po nervových dráhách přenáší do mozku. (Obr.: University of Illinois et Urbana)

Naše schopnost vidět  spočívá v tom, že tyčinky a čípky, které jsou dohromady také nazývané fotoreceptory, reagují na světlo a že o tom vyšlou optickým nervem signály do zrakového centra v mozku. Problém je v tom, že fotoreceptory degenerují a zanikají. U mnohých z nás k tomu dochází  rychleji než je zdrávo. Do mozku nám pak přichází stále méně impulsů, slepneme.

Vědci přichází se zajímavým nápadem, jak by možná šlo poškozené vnímání světla obnovit. Principem je to,  že se schopnost vnímat světlo přenese na další buňky. Na  ty buňky, které nám  v sítnici zůstávají i poté, co tyčinky s čípky odumřou.

Vědecký pracovník Zhuo-Hua Pan z  Wayne State University experimentuje s  přenášením genu pro tvorbu  světlo absorbujícího proteinu channelrhodopsin-2 (ChR2).

Pokusy  jsou prováděny na myších, které byly geneticky šlechtěny tak, aby jim v sítnici vymizely světločivné buňky (tyčinky a čípky). Jsou to myši, které mají obdobu lidské choroby, která způsobuje oslepnutí a jež se nazývá retinitis pigmentosa.

Zvětšit obrázek

Dr. Zhuo-Hua Pan na přednáškách tvrdí, že věří v možnost vylepšení zraku pomocí genové terapie. U sebe ale evidentně dává přednost klasické metodě doplňování riboflavinu, o němž je známo, že se při jeho deficitu slepne.

Tyto pokusy jsou v počátcích, ale jsou slibné.  Touto metodou, která spadá do oblasti  genových terapií, se již podařilo dosáhnout toho, že  ošetřené oči slepých myší začaly znovu vysílat signály a že se tyto signály dostávají zrakovým nervem tam, kam mají - do příslušných partií myšího mozku. Tato získaná citlivost na světlo se po terapii uchová nejméně po dobu šesti měsíců. Otázkou  je, zda se myším také vrací zrak ve využitelné formě. Zřejmě ne. Vědec  Pan je však přesvědčen, že dalším vylepšením metody toho dosáhne. Jeho optimismus pramení z toho, že v sítnici je celá řada buněk, které by se k tomuto účelu daly využít. Stejně tak, jako je více typů buněk v sítnici, existuje také větší počet na světlo reagujících proteinů, které by šlo k těmto záměrům využít. Nyní půjde o to, připravit jejich geny,  integrovat je do vhodných vektorů, vpravit je do oka a čekat co to provede.  Odborníci, kteří se s novou metodou seznámili, jsou názoru, že by její využití se nemuselo omezovat  jen na řešení situací totální slepoty, ale že by mohla najít uplatnění i při zpomalování  zhoršování slábnoucího zraku, ke kterému dochází přirozenou cestou stárnutím organismu.

No uvidíme.