Zvětšit obrázek

Kresba sondy Venus Express brzdící při příletu k Venuši. (Kredit - ESA - AOES Medialab)

Nehostinné dvojče

O Venuši se dokonce hovoří jako o „sesterské“ planetě Země, protože obě tělesa mají srovnatelné rozměry, hmotnost i hustotu. Rovněž jejich vzdálenost od Slunce je srovnatelná.

Bližší pohled zprostředkovaný řadou kosmických sond a také pozemskými dalekohledy ale ukazuje naprostý opak. Na Venuši panují extrémní podmínky. Její povrch spíše připomíná rozpálenou výheň – sondy zde naměřily teploty až 465 ºC – a je drcen tlakem 90krát větším než jaký naměříme na naší planetě na hladině moře. Za vysoké teploty je zodpovědná spodní vrstva atmosféry, která vytváří „katastrofický“ skleníkový efekt.
Atmosféra planety je tvořena převážně oxidem uhličitým s malým množstvím vodních par. Dále se v ní vyskytují různé sloučeniny síry a rychle se pohybující oblaka obsahující kyselinu sírovou.

Vzhůru k Venuši

Zvětšit obrázek

Sonda Venus Express se bude soustředit zejména na studium atmosféry „pekelné“ planety. (Kredit - ESA - AOES Medialab)

Evropská kosmická agentura (ESA) rozhodla v roce 2001, že Venuše je natolik zajímavým objektem Sluneční soustavy, aby si zasloužila vyslání samostatné kosmické sondy. Rok po schválení začala stavba sondy, která včetně startu a řízení provozu po celou dobu trvání výpravy přišla ESA na 220 miliónů euro. V září 2004 byla sonda zkompletována, aby následně podstoupila celou řadu testů. V srpnu 2005 byla dopravena na kosmodrom Bajkonur a začala závěrečná fáze připrav ke startu. Klíčový okamžik nastal ráno 9. listopadu. Ruská raketa Sojuz vynesla sondu na oběžnou dráhu a horní stupeň Fregat ji vyslal na cestu do vnitřních částí Sluneční soustavy.

Přílet k planetě

Po pěti měsících a 350 miliónech kilometrů dorazila sonda k planetě. Čekal ji důležitý okamžik, který měl rozhodnout o úspěchu či neúspěchu projektu. 11. dubna došlo k zážehu hlavního raketového motoru, který měl za úkol snížit její rychlost natolik, aby mohla být zachycena gravitačním polem Venuše. Doba trvání manévru činila 50 minut.

Vše se odehrávalo 120 miliónů kilometrů od Země. Rádiový signál potřebuje téměř sedm minut na překonání této vzdálenosti. Napětí v řídícím centru ještě zvyšovala skutečnost, že krátce po zahájení brzdění „zalétla“ za planetu a řídící tým s ní neměl vůbec žádné spojení. Když se sonda opět vynořila na opačné straně planety, vypuklo osazenstvo v jásot. Stále ale ještě nebylo vyhráno. Zbývalo 12 minut hoření motoru. Po jejich uplynutí se mohli lidé kolem projektu začít radovat naplno. Sonda nyní obíhá kolem Venuše.

Zvětšit obrázek

Venuše je planetou extrémních podmínek. (kredit - ESA)

Dvoudenní výprava

Z hlediska hypotetických Venušanů bude výprava trvat pouhé dva dny. Venuše má totiž naprosto odlišná časová měřítka. Zatímco kolem Slunce oběhne jednou za 225 pozemských dnů, kolem vlastní osy se otočí jednou ze 243 dnů. Den je tedy na Venuši delší než rok. A aby odlišností nebylo málo, Venuše navíc rotuje v opačném směru než naše Země.

Pokud se tedy budeme nadále řídit pozemským měřením času, je základní část výpravy plánována na téměř 500 dnů. První polovina trvání bude zahrnovat globální pozorování planety. V druhé části se pak sonda zaměří na vyplnění mezer z části první a rovněž na detailní studium vybraných, potenciálně zajímavých oblastí. V závislosti na stavu sondy přichází možnost prodloužení o další dva (venušské) dny.

Atmosféra pod dohledem

Zvětšit obrázek

Sonda bude také pátrat po možných projevech vulkanické činnosti na povrchu planety. (Kredit - ESA - AOES Medialab)

Zatímco americký Magellan, který byl dosud poslední sondou zkoumající Venuši, pořídil pomocí radaru podrobnou mapu povrchu planety, Venus Express se zaměří hlavně na její silnou, turbulentní a toxickou atmosféru. Vědce zajímá hlavně intenzivní skleníkový jev, který vyhání povrchovou teplotu do extrémních hodnot. Studovány budou rovněž intenzivní vzdušné proudy, které jsou ve výškách horních vrstev oblačnosti schopny oblétnout kolem planety za pouhé čtyři pozemské dny, zatímco na povrchu panuje téměř bezvětří. Astronomové také čekají, že získají odpovědi na otázky zda funguje v atmosféře koloběh CO2 či dokonce vody jako na Zemi, nebo je snad nahrazen podobným cyklem kyseliny sírové.

Odpovědi na výše zmíněné otázky i řadu dalších by měla vědcům přinést sedmička přístrojů, kterými je sonda vybavena. Sonda nese na palubě hned tři spektrometry, magnetometr, kameru s vysokým rozlišením, rádiový experiment a přístroj pro sledování plazmatu.

Zdroj:

Evropská kosmická agentura