Lomborg ukazuje, že tato tvrzení se téměř v žádném ohledu nezakládají na pravdě. Jedná se vesměs o jakési manipulativní apokalyptické strašení, moralistická kázání o „životě na dluh“ apod. Zelené argumenty nebývají založeny na vědě, ale jsou jakýmsi podivným náboženstvím. Autor se lehce snaží přijít na kloub tomu, jak vlastně tyhle apokalyptické nálady vznikají a proč se příslušné memy vůbec šíří (např. role médií), hlavním cílem je ovšem vyvracení strachu, ne sociologické úvahy o jeho zdrojích.

Zvětšit obrázek

Bjorn Lomborg

Jádrem knihy je pak jakýsi optimistický manifest. Jako motto byl vybrán citát ekonoma Juliana Simmona: "Tady je ve zkratce moje dlouhodobá předpověď: Hmotné podmínky života většiny lidí a ve většině zemí se budou donedohledna zlepšovat. Během jednoho nebo dvou století dosáhnou všechny státy a většina lidstva dnešní životní úrovně Západu, nebo ji překročí. Vsadím se ale, že spousta lidí si bude stále myslet a tvrdit, že podmínky k životu se zhoršují."
V závěru knihy pak autor popírá i to, že by snad strach (třebaže přehnaný) o životní prostředí měl nějaký pozitivní dopad:

"Více potravin má svět k dispozici ne proto, že jsme měli obavy, ale díky tomu, že vizionářští jednotlivci a organizace uvedli do chodu zelenou revoluci. To, že máme více volného času, větší bezpečnost, vyšší příjmy a lepší vzdělání, nebylo způsobeno naším zneklidněním, nýbrž tím, že řešíme problémy.  Měli bychom si uvědomit, že ve skutečnosti necháváme svět v lepším stavu, než jsme jej přejali. Z hlediska hodnocení stavu světa je vskutku neuvěřitelně skvělým poznatkem, že úděl lidstva se v každém významném měřitelném ohledu ohromně zlepšil, a to se pravděpodobně bude dít i nadále. Mysleme na to a zkusme si představit, že bychom si mohli zvolit, v jaké době se chceme narodit. Řada lidí stále vězí v Litanii... Takže hlavní poselství této knihy je toto: Dnes narozené děti – jak v průmyslovém, tak v rozvojovém světě – budou žít déle a budou zdravější, budou mít více jídla, lepší vzdělání, vyšší životní úroveň, více volného času a daleko více možností – a životní prostředí Země to přitom nezničí. A takový svět je přece nádherný."

To, že svět kolem nás se zlepšuje, samozřejmě neznamená, že je ve všech ohledech ideální, ale spíše to, že idealizace (netechnologické) minulosti a mytická představa jakéhosi minulého zlatého věku je prostě směšná. Naopak právě technologie jsou tím, co je základem našeho blahobytu.

Není divu, že "Skeptický ekolog" se stal pro řadu lidí jakousi noční můrou, autor byl všelijak popotahován, jeho dílo přirovnáváno k Mein Kampfu :-). Pokud budete chvíli pátrat na internetu, najdete třeba popis kauzy, jak nekorektně se ke knize zachoval Scientific American.
Záběr knihy je neobyčejně široký, jednotlivé kapitoly se věnují zlepšující se potravinové situaci, polemizují s „vyčerpáním surovin“ či vody, kolapsem lesů, s chladnou hlavou přistupují ke globálnímu oteplování, problému odpadů (posedlost recyklacemi), „znečištění“, různým chemofobiím (strach z pesticidů, GMO...), na pravou míru uvádějí „velké vymírání“. A tak dále.

Zvětšit obrázek

Stránka vydavatele o knize (kde najdete autorovu předmluvu):

Z charakteristiky knihy
Kniha Skeptický ekolog zpochybňuje řadu všeobecně přijímaných pověr o tom, jak se naše životní prostředí a kvalita života vůbec neustále zhoršuje. Autor býval členem hnutí Greenpeace a v mládí, v dobré víře v pravdivost těchto informací, začal se svými studenty ověřovat hlavní tvrzení k procvičení práce se statistickými daty. Ke svému překvapení došel ve všech případech k závěru, že se tato tvrzení v lepším případě opírají o nepřesné, nevěrohodné a z kontextu vytržené údaje, v horším případě pak jsou citace zcela vymyšlené. To vzbudilo jeho zájem a v průběhu let vedlo k řadě článků a posléze k této knize, v níž důkladně konfrontuje hlavní témata ekologických aktivistů se všeobecně přijímanými statistickými zdroji. Není divu, že kniha vzbudila hned po svém prvním dánském vydání v roce 1998 bouřlivou reakci, autor byl dokonce stíhán za vědeckou nepoctivost, po pečlivém ověření jeho východisek však byl oficiálně rehabilitován.

Zbývá snad ještě uvést, že doslov k českému vydání knihy napsal mj. i spolupracovník Osla Stanislav Mihulka (kromě článků na Oslu s Lomborgem dobře souzní i rozhovor s Mihulkou o tzv. katastrofálním současném vymírání. Také je na místě dodat, že v případě Skeptického ekologa se jedná nikoliv o sbírku esejů, ale o text prostoupený statistickými daty, grafy, tabulkami, citáty, takže to řekněme není tak docela četba do metra... Kniha je čísly a fakty natolik nacpaná, že by bylo divné, kdyby byla bez chyb (a bezpochyby je odpůrci už autorovi otloukali o hlavu a ještě jistě tak učiní). A jistě se může stát, že i Lomborgovi sympatizanti nebudou souhlasit úplně se vším, co ve své knize říká. Důležité ale je celkové vyznění, které by snad mohlo představovat určitou protiváhu tomu, co se na nás valí z médií a stává se jakýmsi povinným kánonem školních osnov.

Představu o knize si můžete udělat i ze zveřejněných úryvků:
Na Business Worldu  je to text Pesimisté vsadili na vyčerpání zdrojů - a prohráli.
Na Science Worldu  pak Strašák globálního oteplování.

O bludu jakéhosi protikladu ekonomiky a ekologie, kterému se Lomborg věnuje (bohatství jako nejlepší cesta ke zlepšení životního prostředí), pojednává také rozhovor s Terezou Urbanovou z Liberálního institutu. (Proč vlastnit velryby, slony i vzduch).
Lomborg sám mimochodem nechce říct, že bychom neměli dělat nic a nechat vše na neviditelné ruce trhu, ale spíše to, že peníze za projekty spojované s životním prostředím jsou vynakládány nesmyslně. Staví se třeba za pomoc třetímu světu či za financování boje proti AIDS, za příklad nesmyslné investice uvádí naopak Kjótský protokol...