Zvětšit obrázek

Takhle vypadá obrazovka počítače, když Li čočku vypne (vlevo) a zapne (vpravo). Změna optických vlastností je patrná a projeví se rozostřením obrazu.

Brýle jsou k vzteku. Nejhorší je, když potřebujete hned dvoje. Jedny na blízko a druhé na dálku. Určité řešení nabízí bifokální skla  - a nebo novinka, jejíž prototyp spatřil světlo světa v laboratořích Fakulty optických věd na

Zvětšit obrázek

Pohled na malebnou arizonskou krajinu s kaktusy saguaros přes čočku vypnutou „(vlevo) či zapnutou (vpravo).

Arizonské universitě díky několikaletému úsilí týmu vedeného Guoquiang Lim.
Vývoj začal již v roce 2001 a kromě university do něj hojně investovaly i soukromé firmy. Výsledkem jsou tři patenty, které už nakoupila soukromá společnost Pixel Optics. Doufá, že se jí investice bohatě vrátí. Světový trh s oční optikou má roční obrat 50 miliard dolarů a nový typ elektronických brýlí má prý celkem dobrou šanci se na něm prosadit.

Čočky brýlí jsou zcela ploché a zaostřují elektronicky. Tvoří je dvě k sobě přiložená rovná skla oddělená mezerou o síle 5 tisícin milimetru.  To je zhruba dvacetina průměru lidského vlasu. Prostor mezi skly je vyplněn tekutým krystalem, jaké známe třeba z obrazovek laptopů. Skla jsou pokryta ještě tenčí vrstvou oxidu india a cínu. Oxidová vrstva je vodivá a má mocnost desetitisíciny milimetru. Tvoří na povrchu skla dokonale průzračnou elektrodu, jakou by nebylo možné vytvořit z klasických vodičů, např. zlata nebo mědi. Ty i v nejtenčí vrstvě pohlcují světlo. Průsvitná elektroda je uspořádána do extrémně přesných soustředných kruhů.

Prototyp přepínacích brýlí.

Když se na elektrodu dostane napětí zhruba dvou voltů, dojde uvnitř skel ke změně orientace tekutých krystalů a to změní délku optické dráhy tekutým krystalem. Díky tomu se ploché sklo rázem začne chovat jako čočka.  Čočka, do které nejde napětí, se chová jako dokonale průzračná „okenní tabulka“. Pod napětím však zvětšuje. Výsledky experimentu přinesl prestižní vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.

Zvětšit obrázek

Guoqiang Li – universitní materiály nehovoří o tom, zda nosí brýle s bifokálními skly.

Zatím lze brýle přepínat z „okenního skla“ na čočku zcela konkrétních optických parametrů a naopak. Navíc se prototyp zdá pro potřebu očních optiků krajně nešikovný. Na brýle je navěšena spousta elektroniky a navíc je zapotřebí i zdroj energie.  Přesto Li a jeho spolupracovníci věří, že se dokonalejší verze prosadí pro potřeby lidí stižených presbyopií (lidové „stařeckým okem“).

Při presbyopii klesá schopnost čočky zaostřit „na blízko“ tedy do konvenční vzdálenosti 25 centimetrů. Lidé stižení touto oční vadou obvykle s mírnou nadsázkou tvrdí, že mají oči v pořádku. Jen anjednou nemají dost dlouhé ruce na to, aby si dali předměty dost daleko od oka a mohli si je prohlédnout. Ve věkové skupině nad 45 let trpí presbyopií až 93% obyvatelstva.

Zřejmě ne, protože pro testy brýlí si je nebere. A jak známo brýle se bez brýlí nejen špatně hledají, ale i špatně testují.

V blízké budoucnosti by měly na tomto principu vzniknout „chytré brýle“, které budou samy zaostřovat na to, nač se jejich majitel podívá. Napodobí tak automatické zaostřování fotoaparátů a dalších optických hračiček. Očním optikům ubude práce s broušením čoček. Koupíme si jedny brýle a pokud je nerozšlápneme, vystačíme s nimi celý život. Optik nám je vždycky jen „přeladí“ na nové parametry předepsané očním lékařem.

Samozřejmě, že se otevírá možnost vytvořit na tomto principu i samozaostřovací lupy, mikroskopy nebo dalekohledy. A nebo možná i kontaktní čočky. Ale to už jsme se ocitli v hájemství scifi.

 Pramen: PNAS,. University of Arizona