Joe Veverka, vyrůstal v Kanadě, na snímku je zachycen v kuchyni jak poslouchá svého oblíbeného Mozarta. Dnes mu je 65 let, je profesorem a již více než tři desetiletí vyučuje na prestižní Cornellově universitě (stát New York, USA), astronomii. Joseph Veverka stál u zrodu misí: Mariner 9, Viking, Voyager, Galileo, Mars Observer, Mars Global Surveyor, Cassini, and NEAR (Near Earth Asteroid Rendezvous), a dalších. NASA jej najímá jako experta na zpracování dat, zobrazování a geologické procesy probíhající v jádrech komet. Nyní navrhuje, aby díru v jádru komety Tempel 1, kterou udělal projektil vyslaný sondou Deep Impact „zkontrolovala“ v roce 2011 sonda Stardust .

Připomeňme, že sonda Stardust dopravila v lednu letošního roku zpět k Zemi vzorky prachu, polapené v blízkosti komety Wild 2. Na zemském povrchu přistál pouze modul se vzorky, samotná mateřská sonda se naší planetě vyhnula a pokračuje v letu na oběžné dráze kolem Slunce. Stardust veze stále ještě dostatek paliva na to, aby v září 2007 mohl zažehnout své motory, v důsledku čehož by se v lednu 2009 dostal zpět do blízkosti Země.

Zvětšit obrázek

Sonda Stardust.(Kredit – NASA/JPL)

Podobně je na tom i druhá ze sond, Deep Impact. Ta loni v červenci zblízka zkoumala kometu Tempel 1 a sledovala její srážku s vystřeleným projektilem. Krátce po setkání s kometou provedla změnu své meziplanetární dráhy a zpět k Zemi se vrátí o rok dříve než Stardust. Obě sondy jsou přitom ve velmi dobrém stavu. To si uvědomují i vědci, kteří nyní připravili dvojici návrhů, jak těchto kosmických sond opětovně využít.

Druhá návštěva u Tempel 1

Když se projektil vypuštěný sondou Deep Impact srazil s jádrem komety Tempel 1, došlo k vyvržení obrovského množství prachu, které znemožnilo pohled na vznikající kráter. Prach se usazoval mnohem pomaleji než astronomové předpokládali. Nyní se nabízí možnost, že by kometu Tempel 1 „zkontrolovala“ sonda Stardust. Alespoň podle návrhu, který podali Joseph Veverka (Cornell University, USA) a jeho kolegové. Průlet kolem Země v roce 2009 by sondu vyslal na takovou dráhu, která by ji 14. února 2011 přivedla do blízkosti komety.

Pozorování komety po impaktu naznačuje, že její jádro je ve skutečnosti křehké a doslova houbovité. „Bylo by ale pěkné ověřit tuto domněnku přímým pohledem do kráteru,“ říká Joseph Veverka. Několik let dělících obě návštěvy bude dostatečně dlouhou dobou na to, aby se veškerý uvolněný materiál usadil a sondě se mohl otevřít právě pohled na nový kráter. Každá kometa navíc při svém průchodu v blízkosti Slunce ztrácí obrovské množství těkavého materiálu, který se z jejího jádra odpaří. Astronomové by tak dostali možnost srovnat vzhled jádra komety mezi dvěma po sobě následujícími oběhy kolem Slunce. „Vůbec poprvé bychom mohli vidět jak moc se vypařováním povrch mění,“ dodává dr. Veverka. Vyvstává hned několik otázek, například zda se materiál odpařuje z celého povrchu stejnoměrně či zda pochází z určitých – a v tom případě kterých – oblastí na povrchu kometráního jádra a mnoho dalších.

Zvětšit obrázek

Složená mozaika získaná kamerou na projektilu. Poslední snímek byl pořízen 4 sekundy před dopadem a jeho rozlišení je 5 m/px. Velká šipka ukazuje místo dopadu projektilu. Šipky A a B ukazují na hladké oblasti bez přítomnosti kráterů. (NASA/JPL/UMD)

Projekt dostal název ScarQuest (ve volném překladu zhruba jako „hledání jizvy“) a Joseph Veverka odhaduje, že by mohl stát mezi 20 a 30 milióny dolarů. Ve srovnání se zcela novou sondou je to méně než 10% obvyklých nákladů. Navíc bez rizika startu do vesmíru.

Zvětšit obrázek

Třináct sekund po srážce s impaktorem. Chochol, který vytrysknul z komety Tempel 1 obsahoval především prach, (ESA)

Další možný cíl

Michael A’Hearn (University of Maryland), který je hlavním výzkumníkem projektu Deep Impact, má pro „svou“ sondu rovněž další využití. Sonda je nyní na dráze, která ji za dva roky přivede zpět k Zemi. „To umožní gravitační asistenci k dosažení komety Boehlin na konci roku 2008,“ uvádí Don Yeomans (JPL), který se na projektu Deep Impact rovněž podílel. Cena za prodloužení této výpravy by byla srovnatelná s předchozím návrhem.

Při sledování srážky komety s projektilem byly středem pozornosti přeci jenom trochu jiné procesy a největší množství přenesených dat se týkalo právě samotného impaktu. Nyní by astronomové mohli věnovat více pozornosti snímkům takových znaků jako jsou například výtrysky materiálu z kometárního jádra. Sonda by mohla rovněž detailně zkoumat vnitřní komu či složení povrchu jádra. „Setkání bez srážky by nám umožnilo soustředit se na ty úkoly, které byly trochu odsunuty stranou při zdůraznění samotného impaktu,“ vysvětluje dr. A’Hearn.

Michael A’Hearn je profesorem astronomie na Marylandské universitě. Byl hlavním výzkumným pracovníkem mise Deep Impact. Pro svojí zachovalou sondu nyní vymyslel další program – návštěvu komety Boehlin (v roce 2008).

Přihlédneme-li ke skutečnosti, že dosud jen pět komet bylo zblízka zkoumáno kosmickými sondami a jen ve třech případech vědci získali kvalitní pohledy na jejich jádra, je jistě žádoucí, aby se tento seznam rozšířil. S každou další kometou, kterou kosmické sondy zkoumají, se totiž ukazuje, že tato třída kosmických těles je velmi různorodá a ukazuje značné odlišnosti „kus od kusu“. Navíc jedinou další sondou, která směřuje k některé z komet je evropská Rosetta.

Příležitostné výpravy

Oba návrhy byly podány v rámci tzv. „Missions of Opportunity“ programu Discovery, které počítají s využitím již existujících sond či jejích částí. Náklady na tyto projekty jsou vymezeny částkou 35 miliónů dolarů. Naopak, zcela nové výpravy v rámci Discovery mají horní mez 425 miliónů dolarů.

Zdroje:

newscientist.com
space.com