Keporkaci už vydali mnohem více cédéček, než kolik jich kdy vydá kterákoli z českých „superstar“. Velrybí „milostné zpěvy“ mají pro člověka zvláštní kouzlo a vydrží je poslouchat spíš než produkty zábavního průmyslu. Zatímco mnohé „pophvězdy“ omílají stále dokola jedno a totéž (a my tomu pak říkáme evergreen), samci keprokaků přicházejí každoročně s novým repertoárem. A každý rok přijde někdo s hitem, kterého se chytí i ti ostatní. Tady už kaporkaci používají stejnou taktiku jako lidští zpěváci přiživující se na hitech slavnějších konkurentů tzv. „cover verzemi“.
Zpěv keporkaků trvá obvykle od 6 do 30 minut, i když nejdelší známý zpěv trval 20 hodin.
Vznik nových velrybích skladeb a hitů zůstával pro badatele záhadou. Už v sedmdesátých letech se našli kacíři, kteří tvrdili, že „zpěv“ keporkaků má složitou strukturu podobnou lidské řeči. Jenže tenkrát se odpůrcům zdály argumenty pro podobná tvrzení příliš „subjektivistická“.
Objektivizoval je tým z Massachusetts Institute of Technology, kde mladý neurolog Rjudži Suzuki vytvořil počítačový program pro detekci a kategorizaci tónu z písní keporkaků. Výsledkem je zjištění, že zpěvy keporkaků vykazují to, čemu se říká hierarchická syntaxe. Není to důkaz „velrybí řeči“. Přesto je objev považován za přelomový, protože komunikace s takto složitou strukturou byla zatím připisována jen lidem.
Program identifikuje jednotlivé zvuky a zaznamenává jejich kombinace v symbolech, např. jeden úsek zpěvu lze zapsat jako „AAABBB“, zatímco jiný jako „ABACC“. Z takového zápisu je možné zjišťovat určité opakující se „vzory“, z nichž se velrybí zpěvy skládají. To pak dovoluje pochopit způsob, jakým keporkaci své songy komponují.
Pokud si představíme jednotlivé zvuky vyluzované velrybani jako noty, pak zjistíme, že velryby kombinují noty do melodických motivů a z těch pak skládají celé sonáty. Při zpěvu mění velryby i „tóniny“. Při komponování mohou keporkaci mixovat staré skladby hned na několik úrovních a to jim dovoluje vytvářet stále nové a nové zpěvy. Základní jednotku tvoří různý počet „not“ – od šesti po 400. Takové členění zřejmě usnadňuje keporkakům zapamatování melodií a přejímání hitů od úspěšnějších zpěváků. Přesto velryby nedosahují ani zdaleka „informačního toku“ srovnatelného s lidskou řečí. Jedno lidské slovo obsahuje asi 10 bitů informací. Velrybí zpěv plyne tempem 1 bit za sekundu.
Pramen: Journal of Acoustical Society of America
Diskuze: