Tým vědců vedený Alfredem Huetem z University of Arizona v Tusonu sledoval oblasti centrální a východní Amazonie prostřednictvím satelitních kamer po dobu pěti let a hodnotil množství nově vytvořené biomasy během různých ročních období.
Vědci zjistili, že pralesy s velkými starými stromy produkují nejvíce nové zelené hmoty v období sucha, které trvá od července do listopadu. Oblasti, kde byl prales vykácen, tvoří nejvíce hmoty naopak v období dešťů a v období sucha tam vegetace zcela usychá.
Pro většinu rostlin je limitujícím faktorem pro růst voda, a proto vytvářejí nejvíce biomasy v období zvýšených srážek. Nejstarší stromy v nenarušeném deštném pralese však zřejmě pronikají svými kořeny dost hluboko, že si zajistily dost vody i období sucha. Pro ně je pak limitujícím faktorem růstu sluneční záření. A toho je nejvíce právě během suchého období, kdy je nebe bez mraků. Mladé stromy si nedovedou zajistit dost vláhy a v období sucha růst zastavují. Zatím není jasné, zda má tento fenomén obecnou platnost, nebo zda se uplatňuje jen v některých oblastech, např. jen tam, kde jsou dost hluboké půdy.
„Staré plně vzrostlé stromy sehrávají v pralesním ekosystému nezastupitelnou roli,“ řekl přední britský odborník na deštný prales Olivek Phillips z University of Leeds v rozhovoru pro časopis Nature. „Jakmile jsou velké stromy vykáceny, je cesta k obnově deštného pralesa vážně zkomplikována jeho vysycháním.Mladé stromy nepronikají svými kořeny do hloubky dost rychle, aby se stačily vypořádat s narůstajícím nedostatkem vláhy.“
Brazilští odbornici odhadují, že pokud se nezastaví stávající tempo odlesňování, zmizí do roku 2050 plných 40% amazonského deštného pralesa. Přitom pro udržení stávajícího režimu Amazonie považují za nezbytné, aby prales zůstal zachován přinejmenším na 70% své stávající rozlohy.
Pramen: Nature News
Diskuze:
