Gabriele Nevittová

Z umělé líhně a sádek vyplouvá ryba-blbec. Má menší mozek a postrádá některé dovednosti nezbytné pro přežití ve volné přírodě. Pokud skončí takto odchovaný pstruh nebo losos na talíři, jeho snížené „rybí IQ“ nevadí. Běda, když je ale uměle odchovaná ryba určená pro vysazení do volné přírody. V přirozeném prostředí řek a jezer má díky své demenci potíže s  hledáním potravy a úprkem před přirozenými nepřáteli. A to jsou pro přežití schopnosti přímo klíčové.

Zvětšit obrázek

Plůdek odchovávaný v líhních před sebou nemá „einsteinovskou“ kariéru. Vyleze z líhní a sádek s menším mozkem a úměrně sníženými duševními schopnostmi.

Mezi masami potěru vysazeného do řek a jezer a vzácnými exempláři, které to přežijí, panuje dramatický nepoměr. Přírodou odkojené ryby zvládají nástrahy světa mnohem lépe. Tento fakt neberou mnohdy v potaz ani ochránci přírody. Například při záchraně pacifických lososů se často argumentuje počty potěru vysazovaného do řek. Někdy zaznívají dokonce hlasy, že by se lososi nemuseli tak přísně hájit, protože vody řek jich musí být díky vysazování potěru  plné. Jenže to by byl smrtelný omyl. Tedy aspoň pro lososy. To, co ochránci do vody vysadí a co v ní přežije – to jsou dvě řádově zcela odlišné veličiny.
Tým vedený americkou bioložkou Gabrielle Nevittovou z University of California v Davisu se pokusil zřídit pro pstruhy v líhních cosi jako „pomocnou školu“. A se zdarem.

Zvětšit obrázek

Stačí hrst šutříků a mozek jim roste jako z vody.

Nevittová  vyšla z předpokladu, že malé rybky nemají v líhni a v sádkách čím zaměstnávat  mozek a ten jim jako všechny lenošící orgány nezadržitelně krní. Svou teorii ověřovala na americkém pstruhovi duhovém. Plůdek „duháka“  se v přírodě po vykulení zdržuje u štěrkovitého dna, kde tráví živiny ze žloutkového váčku. Tak prožije 10 až 12 dnů, než se promění ve volně žijící malou rybku.

V sádkách je plůdek odchováván v tancích s čistou, dokonale provzdušněnou vodou. Sterilní nádrž mu toho moc ke zkoumání a přemýšlení nenabízí. Vědci se to pokusili změnit a posypali dno tanků malými kamínky. Pak sledovali, co se bude dít.  A děly se věci!

Největší mozky si i v tomto pokusy udržely rybky vyrůstající v přírodních tocích. Jako největší „dementi“ se tradičně ukázali pstruzi vyrůstající v klasickém tanku. Nejzajímavější výsledky byly patrné v tanku s kamínky na dně. Tam byla patrná značná kompenzace duševního handicapu. Pstruzi odchovaní v tancích se štěrkovým dnem měli i nadále celkově menší mozky. Nápadně se jim však zvětšil mozeček, kde sídlí centra zodpovědná za kontrolu pohybu. Plůdek se zvětšeným mozečkem není nucen tak často korigovat pozici těla ve vodě a celkově se mnohem méně pohybuje. Šetří tak živinami čerpanými ze žloutkového váčku a zvyšuje své šance na přežití.  Pokud se neustále nemrská, neláká pozornost přirozených nepřátel a jeho vyhlídky jsou opět o něco málo růžovější.

Do dokonalosti má ale i takto odchovaný pstruží plůdek daleko. Na růstu mozku se zjevně podílejí i další faktory, které teprve čekají na odhalení. Člověka jen napadá, jak je asi poznamenán lidský mozek pobytem v prostředí, které nepovzbuzuje k duševní činnosti  - třeba při docházce na nudné přednášky nebo, nedej bože, při vysedávání v parlamentu.

Pramen: J. Exp. Biol.