Když chcete dnes objevit nového obratlovce, můžete zvolit dvě zcela odlišné typy expedic. Jedny vedou od odlehlých koutů světa, kde se budete prosekávat džunglí, brodit bažinami a střehnout, aby vám novinka přeci jen neutekla. Druhé expedice směřují pod pokličky hrnců klokotajících na ohništích domorodého obyvatelstva. Nebo ještě lépe na tržiště. Zásada, že co lidé mohou sníst, to také snědí, neplatí nikde na světě s takovou samozřejmostí jako v jihovýchodní Asii. Tamější tržiště s potravinami, trofejemi, kůžemi a dalšími komoditami už proto vydaly nejednu zoologickou raritu, na které si západní vědci „udělali jméno“.
Vloni byl publikován další z objevů z asijských tržišť – hlodavec Laonastes aegnimamus. Lišil se od dalších majitelů hlodavčích řezáků natolik, že mu vědci rezervovali v zoologickém systému škatulku nejen na nový samotný druh, ale vyhradili mu zároveň „šuple“ na nový rod a čeleď. Noční tvor obývá hustou vegetaci v pískovcových skaliscích a po staletí zůstával skryt zraku badatelů.
Mezinárodní tým paleontologů vedený Mary Dawsonovou z pittsburského Carnegie Museum of Natural History však měl pocit, že je jim „nový“ savec nějak povědomý. Ztratil by se mezi příslušníky čeledi Diatomyidae, o nichž věda ví z vykopávek od roku 1974. Ti žili na Zemi před 11 miliony roků. Laonastes se jim podobá chrupem a tvarem dolní čelisti, což jsou pro určení hlodavců jedny z klíčových znaků. Takže si prosím v zásuvkách vyhynulých i žijících hlodavců udělejme pořádek.
Loňskou „novou“ čeleď Laonastidae šoupněme do čeledi Diatomyidae. Jediný zástupce „živého“ rodu Laonastes se tam ocitne ve společenství zástupců „mrtvých“ rodů Diatomys, Fallomus a Willmus. No není to nádhera, když ho máme konečně tam, kam už 11 milionů let patří.
Paleontologové jásají, protože Leonastes jim může zodpovědět otázky, na které se z kostí vyhynulých „skalních myší“ odpověď vyčíst nedá.
Objev jistě nalije optimismu do žil hledačům podivných tvorů, kteří se označují za kryptozoology. Ti jistě usoudí, že když jsme jedenáct milionů přehlíželi „laoskou skalní krysu“ zcela jistě ignorujeme i yettiho, lochnesku, amazonského pterodyktyla nebo konžského apatosaura.
Pramen: Science
Užaslí vědci se stali svědky největšího známého sežrání v oceánu
Autor: Stanislav Mihulka (30.10.2024)
Psi stokrát jinak
Autor: Pavel Houser (02.12.2023)
Australský Plot proti dingům velmi rychle ovlivnil evoluci klokanů
Autor: Stanislav Mihulka (10.06.2023)
Vyhynutí parních lokomotiv popírá evoluční předsudky
Autor: Stanislav Mihulka (29.03.2023)
Nezastavitelná evoluce: Invazní vetřelci v Austrálii se mění na nové druhy
Autor: Stanislav Mihulka (09.02.2023)
Diskuze: