Zvětšit obrázek

První barevný snímek z MSG-2 (25. ledna 2006 ve 14:30 SEČ) vznikl kompozicí RGB ze 3 kanálů SEVIRI: VIS0.6, VIS0.8 a NIR1.6. (Credit: EUMETSAT)

Dne 24. ledna 2006 ve 14:00 SEČ byl pořízen meteorologickou družicí druhé generace MSG-2 (Meteosat Second Generation) první ještě černobílý snímek z tzv. solárního kanálu VIS 0.6. Následující den, 25. ledna 2006 ve 14:30 SEČ bylo možno ze snímků již ze tří kanálů (VIS0.6, VIS0.8 a NIR1.6) vytvořit první barevný snímek.

Zvětšit obrázek

Družice s již namontovanými slunečními panely, které jsou zdrojem energie pro družici. Družice sice má palubní akumulátory, ty ale slouží pouze pro překonání několika desítek minut, kdy se družice nachází v zemském stínu. Meteosaty první generace ještě neměly dostatečnou kapacitu akumulátorů pro překonání tohoto úseku dráhy, proto vždy kolem rovnodenností docházelo k zhruba dvouhodinovému výpadku měření - než se družice opět vynořila do slunečního světla. MSG má dostatečnou kapacitu těchto akumulátorů, aby stínem Země prošel bez přerušení snímání.

Název geostacionární družice MGS (Meteosat Second Generation) vznikl ze zkratky pro meteorologický satelit (Meteosat), doplněný anglickou zkratkou označující, že se jedná o družici druhé generace (Second Generation). Navíc je vždy MGS doplněno pořadovým číslem. Alternativně se používá i označování ve spojené pouze s názvem Meteosat, např. Meteosat 8 (MSG –1) nebo Meteosat 9 (MSG –2). Celkem by měly obíhat kolem Země čtyři MSG, které by po 2020 měly nahradit Meteosaty třetí generace (MTG, Meteosat Third Generation). Provozovatelem meteorologických družic MSG je evropská organizace EUMETSAT (Europe"s Meteorological Satellite Organisation) se sídlem v německém Darmstadtu.

Družice, která má tvar válce o průměru 3,2 m a výšce 2,4 m a je stabilizována rotací 100 otoček za minutu (MTG budou stabilizovány pomocí gyroskopů), nese na své palubě dva meteorologické přístroje: spektrofotometr SEVIRI (Spinning Enhanced Visible and Infrared Imager) a radiometr GERB (Geostationary Earth Radiation Budget) pro studium radiační rovnováhy Země.

Zvětšit obrázek

Schéma datového toku od MSG k uživateli.

Hlavní přístroj na družicích dvanáctikanálový spektrofotometr SEVIRI  je vlastně dalekohled s hlavním zrcadlem o průměru 0,51 m a dalšími přídavnými zrcadly.

Pomocí polovodičových detekčních čidel pořizuje snímky (1 snímek za 15 minut a skenování probíhá od jižního k severnímu pólu Země) ve 12 spektrálních kanálech – solární (VIS a NIR), absorpce vodní páry (WV), tepelné kanály (IR) a širokopásmový solární kanál s vysokým rozlišením (HRV).

Označení je doplněno o centrální vlnovou délku daného kanálu v mikrometrech (tisícina milimetru). Snímky mají rozměr 3712x3712 pixelů (kanál HRV je třikrát lepší, 5568x11136 pixelů).
Solární kanály VIS0.6, VIS0.8, NIR1.6 a HRV snímají oblasti spektra, kde dominuje odražené sluneční záření a zaznamenané hodnoty se přepočítávají na odrazivost zemského povrchu.
Tepelné kanály WV6.2, WV7.3, IR8.7, IR9.7 (absorpce ozónu), IR10.8, IR12.0 a IR13.4 (absorpce CO2) leží v oblasti spektra, kde dominuje tepelné vyzařování Země a přepočítávají se přepočítávají na radiační teplotu.

Kanál IR3.9 leží na rozhraní obou skupin. V noci zachycuje pouze tepelné záření, ale přes den obsahuje také záření sluneční, proto se s ním obvykle zachází jako s kanálem tepelným.

Zvětšit obrázek

METEOSAT 8: Studený vzduch z Evropy se žene do oblasti severní Afriky. Credit: EUMETSAT

Geostacionární družice obíhají zeměkouli nad rovníkem ve výšce 36.000 km rychlostí odpovídající rotaci Země. Z hlediska pozorovatele to znamená, že jsou „zavěšeny“ nad  jedním místem - MSG-2 (resp. MSG-1) nad nultým poledníkem (Guinejským zálivem). Odkud je schopna zobrazit celou Evropu a Afriku, západní Asii, část Jižní Ameriky a většinu Atlantského oceánu.

Zvětšit obrázek

Dvanáctikanálový spektrofotometr SEVIRI (Credit: EUMETSAT/upraveno ČHMÚ)

Výška oběžné dráhy družic Meteosat je přibližně 35.790 km a poloměr 42.168 km, ale vzhledem k nerovnoměrnému rozložení zemské hmoty a slunečnímu větru družice „sestupují“ níže a opisují "osmičku" kolem své střední polohy. Běžný uživatel tyto odchylky nepozná, protože data jsou před distribucí korigována. Proto si družice s sebou vezou palivo, aby se mohly provádět pravidelné korekce jejich drah. Právě zásoby paliva limitují životnost družice. Před úplným dočerpáním paliva jsou současné geostacionární družice odsunuty na vyšší dráhu (přibližně o 100 až 200 km) do jakéhosi „kosmického smetiště“.

Družice MSG-1 (Meteosat-8) byla na geostacionární dráhu kolem Země vypuštěna 29.8.2002 ve 00:45 hodin (SELČ) z kosmodromu Kourou  ve Francouzské Guayaně. Kosmodrom slouží nejen francouzskému kosmickému programu, ale především Evropské kosmické agentuře ESA  (European Space Agency). Nosnou raketou byla Ariane 5 (ESA). Po testech byl satelit uveden do plného provozu 1. března 2004.

Počítačová animace stabilizace MSG

Družice MSG-2 (Meteosat-9) startovala 21.12.2005 ve 23:33 hodin (SEČ). Nosnou raketou byla Ariane 5GS (ESA). Po uvedení MSG-2 (Meteosat-9) do operativní činnosti bude MSG-1 (Meteosat 8) převeden do režimu záložní družice pro případ poruchy MSG-2. Družice Meteosat-7 bude z nultém poledníku přesunuta nad Indický oceán, kde nahradí stávající Meteosat-5.

Zdroj:
http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=19435
http://www.eumetsat.int
http://www.chmi.cz/meteo/sat/msg/index.html