Zvětšit obrázek

Mark Jobling

Další možnost využití DNA testů slibuje studie zveřejněná ve vědeckém časopisu Current Biology týmem genetiků pod vedením Marka Joblinga z University of Leicester. Vědci využili skutečnosti, že se v Británii – stejně jako u nás a v řadě dalších zemí - dědí příjmení „po meči“. Spolu s příjmením dědí syn od otce i část dědičné informace určující mužské pohlaví, tzv. chromozom Y.

Zvětšit obrázek

Chromozom Y dědí jen synové. Od otců jej dostávají s příjmením. Tedy pokud zrovna nezaskočil za tatínka pošťák nebo kominík.

Teoreticky by tak měli všichni nositelé příjmení zdědit mužský chromozom dávného zakladatele rodu. Skutečnost má k tomuto ideálu daleko. Některá příjmení vznikala v historických dobách mnohokrát nezávisle na sobě. Například  příjmení Kovář nesou potomci dávných kovářů a jejich první nositelé měli různé typy chromozomu Y.  Dnešní Kovářové a Kovaříčci  proto tvoří s hledem na „profil“ chromozomu Y velice různorodou populaci. Stejně jako Švecové nebo nedej bože Nováci. Do dědění chromozomu Y spolu  příjmením vnáší chaos například i zplození nemanželského syna, který zdědí chromozom Y biologického otce ale nenese jeho příjmení. A to nemluvíme o současném trendu, kdy se většina matek nevdává a dítě tak příjmení otce mít může a nemusí.

Vědci z Joblingova týmu zjistili, že v Británii přesto provází jméno určitou variantu chromozomu Y u  nečekaně vysokého podílu populace. Náhodně vybrali 150 dvojic mužů se stejným příjmením a provedl analýzu jejich „mužské porce“ DNA. Zjistili, že bezmála čtvrtina nesla shodný chromozom  Y  zděděný po dávném předkovi. Budiž přiznáno, že všichni Smithové  a Jonesové, kteří jsou britskými protějšky českých Kovářů a Nováků, byli z testů vyřazeni.

Zvětšit obrázek

Sherlock Holmes dokázal ledacos, ale vyčíst příjmení pachatele z kapky spermatu, to by bylo i na tohoto detektivního génia příliš.

Britští kriminalisté hodlají vytvořit databázi ze zhruba 40 000 příjmení a k nim přiřazených profilů chromozomu Y. Doufají, že jim registr pomůže při řešení složitých případů. Ročně dojde ve Velké Británii zhruba ke 45 vraždám, u nichž nemá policie jediné vodítko pro pátrání pro pachateli. U znásilnění se počet podobně beznadějných případů pohybuje kolem 350. Pokud by byly na místě činu nalezeny stopy umožňující analýzu dědičné informace pachatele (např. vlasy, sperma), mohli by kriminalisté srovnat „profil“ chromozomu Y pachatele s profily v registru a vytipovat podle něj užší okruh pachatelů. Pachatele by hledali mezi muži s příjmením, jaké se obvykle dědí s chromozomem Y daného profilu. Jobling odhaduje, že by tak policie každoročně získala vodítko pro odhalení 10 vrahů a 60 pachatelů znásilnění. Metoda pachatele neusvědčí, ale poskytne vyšetřovatelům vodítko v situacích, kdy se nemají čeho chytit. Metodu nelze použít ve všech zemích. Například Islanďané vytvářejí příjmení syna od křestního jména otce příponou –son a příjmení se tam spolu s chromozomem Y po otci nedědí. 

Pramen: Current Biology