Evoluci vlastně není nijak těžké pozorovat při práci. Stačí se jen dívat, příroda je přecpaná pozoruhodnými příklady. K evolučním změnám dochází úplně všude, někdy pozvolna a plíživě, jindy zase v geologickém úhlu pohledu doslova raketovou rychlostí. Nejnápadnější jsou, když se pro určité zvíře či rostlinu něco výrazně a náhle změní.
Třeba, když se dostane do úplně nového prostředí. K tomu v historii života dochází naprosto běžně. Poklesne hladina moře a pevninský most spojí dosud oddělené kontinenty. Nebo silná bouře dopraví nějaké nešťastníky přes moře, ať už na kmenech nebo přímo vzduchem. Evoluční změny v důsledku kolonizačních událostí probíhají velmi rychle. Je jasné, že pro lidský život není takových událostí příliš, proto by se mohlo zdát, že jsme o přímé pozorování docela ochuzeni. Naštěstí to není úplně pravda.
Díky neutuchající lidské touze objevovat a cestovat se nám podařilo, ať už úmyslně či neúmyslně, v tomto ohledu uskutečnit řadu evolučních experimentů. Významně jsme zvýšili počet případů, kdy zvířata či rostliny překonali velikou vzdálenost a octli se v úplně novém prostředí. Většina takových přesunů končí nezdarem, když se to ale povede a nějaký druh se v novém prostředí uchytí, tak to pak stojí za to. Rozběhne se invaze a my jen s otevřenými ústy zíráme, jak bleskově evoluce pracuje a jak tvárně se v novém prostředí dokáže úspěšný invazní druh měnit.
Spousta invazních experimentů probíhá v Austrálii. Je to nejspíš tím, že Austrálie byla poměrně dlouho izolovaná od zbytku světa a tudíž neměla zkušenost mnohými úspěšnými liniemi zvířat i rostlin. Neznamená to, že by australské druhy byly jenom samí looseři. Třeba taková Melaleuca quinquenervia se strašlivým českým jménem kajeput pětižilný, jinak strom z čeledi Myrtaceae, je postrachem floridských mokřadů. Každopádně je ale Austrálie slavnější jako cílová destinace invazních druhů než jako oblast jejich původního výskytu.
Ropucha obrovská, Bufo marinus, je jedním z úspěšných dobyvatelů Austrálie. Je to na žábu řádný dvoukilový a dvaceticentimetrový macek. Přivezli ji z Havaje, kam byla roku 1932 dovezena z Portorika, kde také není původní, s naivní představou, že pomůže omezit brouky pytlačící na plantážích cukrové třtiny. Ropuch přijela stovka, nějaký čas je množili a nakonec jich v červnu 1935 vypustili tisíce na plantážecukrové třtiny severních Queenslandu. Bohužel, jak už to chodí, poněkud ropuchy podcenili. Ty se vykašlaly na larvy brouků a začaly se samy lavinovitě šířit po Austrálii.
Ropucha obrovská je původně tropické zvíře, pochází z tropických oblastí jižní a střední Ameriky, na severu zasahuje až po řeku Rio Grande. Přežije ale ztrátu až 50% tělesného obsahu vody a bez větších obtíží se srovná s teplotami v rozmezí 5 až 40 °C. Je aktivní v noci, přes den a při nepřízni počasí zalézá do vlhkých úkrytů. V tropickém až subtropickém prostředí dokáže být brutálně úspěšná. Sní úplně všechno a výtečně se ji daří v narušovaném prostředí, jakého je teď v tropech hodně. Má sice predátory, kteří loví jak pulce, tak i dospělé ropuchy, jedna ropušice ale naklade naráz 30 000 vajíček, což dělá dohromady ohromné spousty potomstva. Predační tlak těmhle ropuchám obvykle nijak moc neublíží. Kromě toho vlastní velmi účinnou obranu, proslulý ropuší koktejl jedu vylučovaný pokožkou. V oblasti svého původního výskytu jsou predátoři zvyklí, takže dokáží ropuchy vcelku slušně pozřít.
V Austrálii a na dalších místech po světě, kam se v poslední době ropucha dostala, se s tím predátoři musí teprve postupně vyrovnat. Krom toho, že sežere na co přijde, má ropucha na svědomí i dravce, kteří mnohdy umírají v v křečovitých halucinacích. Ne nadarmo se v tropických oblastech píší o ropuše obrovské novinové články ve stylu „Bufo marinus – žába, jenž může zabít vašeho psa“.
Během 70 let od příchodu do Austrálie obsadila ropucha obrovská více než milion čtverečních kilometrů. Pohled do historie ukazuje, že invaze ropuchy nabírá na síle. Ještě v 60-tých letech se šířila rychlostí zhruba 10 kilometrů ročně, dnes je pětkrát rychlejší a svůj areál za rok zvětší o 50 kilometrů. Australští badatelé pod vedením Ricka Shineho z University of Sydney zjistili, že se ropucha obrovská šíří rychleji díky bleskovému evolučnímu vývoji morfologie končetin. Šíření na nová území je pro ropuchy evolučně velmi výhodné a tak se dostalo do hledáčku přírodního výběru.
Pohyb ropuší invaze je poměrně detailně sledován. Badatelé se usadili 65 kilometrů od australského přístavu Darwin v místech doposud neobsazených a počkali, až k nim dorazí první ropuchy. Ukázalo se, že ty, co se dostavily úplně první, měly průkazně delší nohy, než ropuchy v dalších vlnách invaze. Zároveň experimentálně ověřili, že dlouhonohé ropuchy za 3 dny urazí větší vzdálenost, než jejich krátkonohé sestřičky. Pro ropuchy je nepochybně výhodné mít delší nohy. Invaze ropuch je mladá a bylo snadné odhadnout stáří jednotlivých populací. Stačilo se podívat na mapu, jak daleko jsou od místa vysazení. Nakonec autoři porovnali různě staré populace ohledně délky nohou a krásně ukázali, že ropuchy v mladších populacích mají nohy zjevně delší.
To znamená, že se tyhle ropuchy svižně adaptují na rychlé šíření a že pokud se něco nezmění, tak jejich invaze bude čím dál tím úspěšnější. Evoluce pracuje s druhem v nových podmínkách přímo před námi. Časem vznikne nový druh, všechno je na nejlepší cestě. A nebo taky ne, evoluce je slepá a dopředu nelze nic odhadnout, stát se může cokoliv. Pro ropuchu obrovskou pohoda, pro původní australské druhy míň. Už dneska je ropucha obrovská daleko nejčastější žába, kterou v tropických oblastech Austrálie v noci potkáte. Na druhou stranu, takové věci se stávají. Na konci zatím poslední doby ledové rostla ve střední Evropě březová tajga. Všechno, co tu dnes vidíme kolem sebe, muselo postupně přijít. Když přišel buk, byla to pro zdejší druhy katastrofa, která by dnes budila pozornost bulvárních médií.
Pro australské drobné obratlovce slabá útěcha. Snahy o omezení šíření ropuchy zatím vyzněly do ztracena. Zcela nedávno ale přišla pomoc z nečekaného směru – od klubové scény. UV lampy, výtečné vychytávky interiérů klubů slušně lákají ropuchy obrovské do pastí. Třeba to oslabí nepříjemný tlak na australskou faunu. Časem se ropucha obrovská každopádně stane normálním druhem australské přírody. Nezbývá než doufat, že během raketové fáze šíření nezlikviduje příliš mnoho zajímavých druhů.
Pramen: Nature 439: 803.
Diskuze:
konec školení
Ucholák,2006-03-06 20:28:04
Školení skončilo, rozejděte se.
Je jasné, že se nejedná o nějaký graf. Ten, jak je zcela evidentní (viz ilustrace), o ničem nevypovídá. Celá teorie "žáby s delšíma nohama skáčou rychleji, ale možná že ne" je sice pofidérní, ale proč ne... To není podstatné.
Problém (a následně živá diskuze) vyplývá z autorova nesmyslného propagování evoluční teorie. To je tak naivní a průhledné, že řada čtenářů neodolá připomentout, že se nenechají tak snadno vodit za nos.
Jedná se o hlubší a osobnější problém než jen nějaká žabí teorie, jde o autorův světonázor. O tom svědčí řada jeho velmi zvláštních a nepochopitelných reakcí.
Asi nelze nesouhlasit s redakcí, ale ...
Pavel Brož,2006-03-06 12:52:58
Naprosto rozumím tomu, že redakce musí stát vždy na straně autorů článků, ti totiž toho osla tvoří. V sobotu jsme se mimochodem o tomto problému s Josefem bavili, a musel jsem mu dát za pravdu, že hodně autorů si může velice dobře rozmyslet, jestli psát nějaký článek, když jim pak v komentářích může být to či ono vytýkáno. Na druhou stranu Josef sám uznal, že když se lidi čas od času ohledně něčeho nepohádají, tak je to taky o ničem. Kromě pochopitelných zájmů autorů je zde i zájem čtenářů diskutovat o napsaném, kdyby tady totiž nebyl, tak by bylo možné z osla diskuzi coby webovou funkcionalitu zrušit. Nebo by bylo možno uvádět pouze pochvalné příspěvky.
Uznávám, že vulgárnosti jsou problém, věřím, že ne můj, jsem přesvědčen, že jsem se žádných vůči panu Mihulkovi nedopustil (pakliže-li mě někdo usvědčíte z opaku, milerád se okamžitě panu Mihulkovi omluvím). Cílem mého příspěvku bylo zpochybnit to, že ten přiložený graf dokladuje kauzální souvislost mezi stářím žabích populací a délkou jejich nohou. Stojím si na tom, že ta korelace je velice špatná, že korelační koeficient coby měřítko korelace těch dvou veličin se bude plácat někde nedaleko nuly, že lze vzít v potaz hned několik naprosto přirozených vysvětlení této velice špatné korelace, která jsou jiná než ta autorem preferovaná kauzální závislost. Např. zde může existovat vliv geografické korelace klimaticky či ekologicky různorodých lokalit, kdy ta slabá korelace mezi stářím populací a délkou nohou žab může být pouze sekundárním jevem, nikoliv kauzální závislostí; lze vzít v potaz ale i další zcela přirozená vysvětlení, která jsou jiná, než je ta kauzální závislost mezi stářím populací a délkou jejich nohou. Signifikance (zmíněná autorem ve smazaných diskuzních příspěvcích) je v tomto sporu irelevantní, signifikance NENÍ důkazem či měřítkem toho, že z uvedených potenciálních vysvětlení té slabé korelace je zrovna to vysvětlení, že je tam kauzální souvislost mezi stářím populací a délkami nohou, jediné možné, dokonce ani že je nejpravděpodobnější z nich. Na to je ta korelace totiž příliš slabá, než aby se dal udělat závěr, že autorem preferované vysvětlení je nejpravděpodobnější ze všech přirozeně se nabízejících alternativ.
Jak jsem napsal, diskutovali jsme na to téma s Josefem Pazderou, uznávám jeho obavy, že pokud se každý bude vrtat do zveřejněných článků tím stylem, jako já, tak že se může stát, že pro osla nebude chtít nikdo psát. Psaní článků je z principu dost nevděčná věc. Na druhou stranu nelze chtít po čtenářích, aby vždycky jenom chválili.
z duše ....
Ccecil,2006-03-06 19:47:12
Plně s tímhle názorem souhlasím. Diskuze je od toho, aby se diskutovalo. Neviděl jsem sice poslední příspěvky, kvůli kterým byla asi zrušena, ale to co jsem četl a psal předtím nijak významě z běžných standartů nevybočovalo. Až to u mne vyvolává mou přirozenou zvědavost ;o)
Re...
ditom,2006-03-05 22:20:49
Nezbývá než souhlasit, chápu vaší nevděčnou práci. Vaše nabídka mě zaskočila, nicméně ji v tuto chvíli musím odmítnout. Není to z nějaké lenosti, ale procházím momentálně velmi složitým obdobím v pracovním i osobním životě (čemuž samozřejmě věřit můžete i nemusíte). Také zodpovědnosti jsem se trochu zalekl....
2 ccecil: mně spamy nechodí (nějak moc)
Tiše doufám....
Ccecil,2006-03-05 18:30:49
Tiše doufám, že tím hulvátem nejsem míněn já. Přiznávám že mě zvedne ze židle, když autor na seriózní výtku zareaguje obligátním hehe hihi a přidá k tomu něco nevybíravého, pak se mi může stát, že se také neudržím, ale v tomto ohledu myslím, že jsem se držel na rozdíl od něho hodně při zdi a zkoušel jsem používat pouze logické argumenty. Nicméně pokud to bylo na mne, ikdyž si ničeho závažného nejsem vědom, tak se hluboce omlouvám.
A mimochodem email v diskuzi nepoužívám z prostého důvodu. Všechny mailové adresy, které jsem napsal kdy na osla, se staly pravidelnými zdroji spamu. Tohle by vyřešil malý java skript přidaný do kódu.
poznámka
jarda,2006-03-06 07:32:53
Nemusite prece vypisovat @, muzete napsat zavinac, nebo a , nebo jak vidi jiz zde pozivany termin zavinutec a kazdemu to bude jasne.
tak nevím...
ditom,2006-03-05 08:26:47
Na osla chodím často a rád, ale tento způsob řízení diskusí zdá se mi poněkud nešťastný. Velmi si vážím p. Mihulky i p. Brože, a p. Brož v této diskusi rozhodně nevybočil z mezí slušnosti. To, že se neudrželi další (někteří notoricky známí pokud jde o SM a asi i někteří noví), je věc jiná. Nešlo by odstraňovat příspěvky selektivně? Opravdu jenom ty, které si to zaslouží?
Kultura anonymů
Pazdera,2006-03-05 11:21:26
Souhlasím, že by to bylo optimální řešení. Bohužel nás v redakci není tolik, abychom zvládali vyzobávat sprosťárny anonymů v jednotlivých příspěvcích. Snad si to uvědomí ti, kterých se to týká - že se svým hulvátským přístupem připraví i o příspěvky, které by si možná rádi přešetli. Na Oslu chceme zachovat určitou kulturu projevu a toto je pro nás momentálně jediné schůdné řešení. Ostatně, ditome, takéti navrhnu jedno z řešení - že ti dáme prvo vstupu a sám se ujmeš nevděčné funkce cenzora. Budeš mít právo nejen odstraňovat vulgárnosti, ale i právo rozhodnout třeba o příspěvku, který autorovi něco vyčítá, ale začíná slovy: "Neseznámil jsem se s citovaným pramenem, který autor uvádí ale ...."
Plané diskutování bere autorům čas, který by podle mne měli věnovat tomu, aby vás mohli seznamovat s dalšími novinkami na poli vědy. A že jich je...!
Je to na tobě Ditome, ozvi se nám. Josef (ja zavinutec osel.cz)
odstranění příspěvků
Redakce,2006-03-04 22:33:03
Zde byla diskuse, která vybočila z mezí slušnosti vůči autorovi článku. Redakce bude vždy na straně autorů příspěvků a pokud s tím jako čtenář nesouhlasíte, máte tři možnosti – diskutovat v rámci věcných argumentů a oprostit se od invektiv, nebo se stát se autorem článku (byť by byl opačného názoru) a který zveřejníme pod Vaším skutečným jménem. A nebo prostě Osla vynecháte jako svůj informační zdroj. Vrchní cenzor: Josef Pazdera.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
