Ghrelin je poslední v linii hormonů objevených v nedávnédobě, které ovlivňují chuť k jídlu a návyky při jídle. Říká se mu proto také hormon hladu. Je tvořen z 28 aminokyselinových zbytků a tvoří jej především enteroendokrinní buňky žaludeční a střevní sliznice.
I když chuť k jídlu podporuje více než dvacet chemických látek, nejčastěji hormonů, a zhruba stejný počet chuť k jídlu zase potlačuje, ghrelin mezi nimi přece jen hraje, jak se zdá, jednu z hlavních rolí. Jméno dostal tento hormon podle hindského slova pro růst – ghrelin, protože pocit hladu stimuluje právě prostřednictvím vylučováním růstového hormonu.
Vztah k hladu a ovlivňování růstu nejsou jedinými funkcemi ghrelinu. Jak se nyní ukázalo, má také přímý a rychlý účinek na hippokampus, tedy na tu část mozku, která je nejdůležitější pro poznávací, intelektové funkce.
Výzkumný tým Američanů vedený Tamasem Horvathem zjistil, že Ghrelin, který cirkuluje v krvi, vstupuje v mozku do do hippokampu. V něm se váže na neurony a svojí přítomností podporuje jejich vzájemné propojování. Tento účinek byl pozorován jak u pokusných myší, tak i u potkanů. Půjde zřejmě o obecně platný fenomén.
U lidí se ví, že nejvyšší hladiny ghrelinu máme ve dne právě tehdy, když máme prázdný žaludek.
Vědci ze svých poznatků odvozují doporučení pro rodiče – nenuťte ráno děti do jídla. Dětem prospívá, když se ráno při snídani nepřejídají. Svoje poznatky dávají autoři také do souvislosti s pozorovaným epidemickým nárůstem obezity u amerických školou povinných dětí. To je do určité míry spojené s špatným stravovacím návykem v průběhu vyučování, ale co dává tuto obezitu do souvislosti s ghrelinem je to, že obezita jde ruku v ruce s poklesem učebních výsledků. Vědci jsou zatím opatrní při formulování striktního závěru, že za hloupost a neschopnost se učit, může hormon vyplavovaný následkem přejídání. Domnívají se ale, že zajištění vysoké hladiny ghrelinu a nebo podávání látek s ghrelinu podobným účinkem by mělo chránit před určitými formami demence. Soudí tak proto, že jak stárnutí, tak i obezita, jsou spojeny s poklesem hladiny hormonu ghrelinu v krvi, což je v obou případech doprovázeno snížením schopnosti si věci zapamatovat. Podobně je tomu i při alzheimerově chorobě.
To, že si časem budeme vylepšovat naše IQ hormonálně, to se ostatně dalo předpokládat. Ale že by k tomu mohl sloužit extrakt ze střev...
Když se nad tím zamyslíme, tak nové poznatky z Connecticutu ani moc překvapivým zjištěním nejsou. To že paměť neběží stále na „plný výkon“, se již vědělo. Může se tedy zapínat a vypínat. V dobách strádání je logické, že je čas paměť "zapnout". No a pokud je hlad jedním z významných stresujících faktorů, bylo by spíš s podivem, kdyby hormon hladu neměl dostatečně dlouhé prsty, které by nedosáhly na spínač našeho myšlení.
Pramen: Yale University
Diskuze:
