Ghrelin je poslední v linii hormonů objevených v nedávnédobě, které ovlivňují chuť k jídlu a návyky při jídle. Říká se mu proto také hormon hladu. Je tvořen z 28 aminokyselinových zbytků a tvoří jej především enteroendokrinní buňky žaludeční a střevní sliznice.
I když chuť k jídlu podporuje více než dvacet chemických látek, nejčastěji hormonů, a zhruba stejný počet chuť k jídlu zase potlačuje, ghrelin mezi nimi přece jen hraje, jak se zdá, jednu z hlavních rolí. Jméno dostal tento hormon podle hindského slova pro růst – ghrelin, protože pocit hladu stimuluje právě prostřednictvím vylučováním růstového hormonu.
Vztah k hladu a ovlivňování růstu nejsou jedinými funkcemi ghrelinu. Jak se nyní ukázalo, má také přímý a rychlý účinek na hippokampus, tedy na tu část mozku, která je nejdůležitější pro poznávací, intelektové funkce.
Výzkumný tým Američanů vedený Tamasem Horvathem zjistil, že Ghrelin, který cirkuluje v krvi, vstupuje v mozku do do hippokampu. V něm se váže na neurony a svojí přítomností podporuje jejich vzájemné propojování. Tento účinek byl pozorován jak u pokusných myší, tak i u potkanů. Půjde zřejmě o obecně platný fenomén.
U lidí se ví, že nejvyšší hladiny ghrelinu máme ve dne právě tehdy, když máme prázdný žaludek.
Vědci ze svých poznatků odvozují doporučení pro rodiče – nenuťte ráno děti do jídla. Dětem prospívá, když se ráno při snídani nepřejídají. Svoje poznatky dávají autoři také do souvislosti s pozorovaným epidemickým nárůstem obezity u amerických školou povinných dětí. To je do určité míry spojené s špatným stravovacím návykem v průběhu vyučování, ale co dává tuto obezitu do souvislosti s ghrelinem je to, že obezita jde ruku v ruce s poklesem učebních výsledků. Vědci jsou zatím opatrní při formulování striktního závěru, že za hloupost a neschopnost se učit, může hormon vyplavovaný následkem přejídání. Domnívají se ale, že zajištění vysoké hladiny ghrelinu a nebo podávání látek s ghrelinu podobným účinkem by mělo chránit před určitými formami demence. Soudí tak proto, že jak stárnutí, tak i obezita, jsou spojeny s poklesem hladiny hormonu ghrelinu v krvi, což je v obou případech doprovázeno snížením schopnosti si věci zapamatovat. Podobně je tomu i při alzheimerově chorobě.
To, že si časem budeme vylepšovat naše IQ hormonálně, to se ostatně dalo předpokládat. Ale že by k tomu mohl sloužit extrakt ze střev...
Když se nad tím zamyslíme, tak nové poznatky z Connecticutu ani moc překvapivým zjištěním nejsou. To že paměť neběží stále na „plný výkon“, se již vědělo. Může se tedy zapínat a vypínat. V dobách strádání je logické, že je čas paměť "zapnout". No a pokud je hlad jedním z významných stresujících faktorů, bylo by spíš s podivem, kdyby hormon hladu neměl dostatečně dlouhé prsty, které by nedosáhly na spínač našeho myšlení.
Pramen: Yale University
Diskuze:
Již pan profesor Rotrekl,
Ladislav Písařík,2008-09-09 17:06:50
blahé pamětí, před 50. lety tvrdil:
Student nesmí mnoho jíst, jinak zleniví.
Nič nové
Marián,2007-04-18 17:31:27
Myslím si, že to už vedeli aj starí Rimania, keď hovorili:
"Plenus venter non studet libenter."
Dávný poznatek
Adolf Balík,2006-02-25 18:30:05
Kdysi jsem viděl pořad o stopování s nějakým profesorem této vědy. Stopování je prý dost náročný intelektuální výkon. Profesor pracuje pochopitelně s příslušníky mnoho přírodních národů, kde dovednost stopovat patří k základům jejich kultury. Ptal se různých z nich, co jim při stopování pomáhá k nejvyššímu výkonu, jaká je podmínka kvalitního stopování aj., vždy, ať se ptal kterýchkoliv divochů, mu odpověděli bez váhání: "Hlad."
Řada z nich má dokonce určité stopovací "předpisy", že při pronásledování zraněného zvíře, které může trvat i neskutečně dlouho, nesmí jíst, ač si nesou na loveckou výpravu zásoby.
Ono to má logiku
Honza,2006-02-25 18:10:10
Hladový živočich/pračlověk má důraznější důvod pamatovat si, kde se posledně nasytil.
Paměť..
Michael,2006-02-25 09:40:23
A já myslel, že potíže s pamětí mám s přibývajícím věkem a zatím se na tom podílí nějaký GHRELIN, který nemá rád obžerství. Dnes ráno jsem proto nejedl. Asi proto jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl podívat, jestli jste nějak reagoval na můj příspěvek do diskuze.
Josefe, kdy tedy mám jíst?
Michael,2006-02-24 18:52:04
Kdy tedy máme jíst? Ráno nejíst, nic si nezapamatuji, během dne jsem v pohybu, tak nějaký vydatný oběd nepřipadá v úvahu a večer jíst nemůžu, byl bych tlustý. To byl vtip. Dobrý článek.
To je těžký,
Josef,2006-02-24 20:53:48
Michale, ja rano spim dokud to jde, a pak uz nemam cas na snidani. V poledne jdu do zavodni kuchyně, tam žaludek něčím naplním, ale zastavení syntézy ghrelinu to většinou nevyvolá. Večer jsem hladovej jako kudla a jím většinou dvakrát. Takže tloustnu - a tím mi ustává tvorba ghrelinu,tudíž blbnu. Na jazykových chybách v článcích amnohdy i v myšlenkových zkratech, se to už silně projevuje. Tento přístup,nechť je vám všem odstrašujícím příkladem.
Nippon
Richard,2006-02-24 17:46:17
No jo, to říkali samurajové, když si někdo rozřízne břicho a vytáhne střeva, zbaví se tak nepříjemných vzpomínek a dosáhne nirvány. Takže na tom něco bylo:)
Lidová (?) moudrost
ondrej,2006-02-24 11:12:29
- po vydatném jídle to moc člověku "nepálí", to se vědělo i dřív - do souvislosti se to dávalo s "odkrvením" mozku a "překrvením" trávicích orgánů, které musejí rychle "začít makat" a tedy potřebují energii (totéž u pohyblivosti apod.). Hormonální návaznost je zajímavá, nezavrhoval bych ale úplně to první.
příznivá zpráva
ditom,2006-02-24 10:24:01
také pro studenty na kolejích. Ale to kručení v břiše při zkouškách a při písemnkách :-)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce