Zvětšit obrázek

Kde všude už je virus H5N1 v Evropě? No přece všude!

Současná situace v šíření viru H5N1 po světě je neutěšená. Virus u volně žijícího ptactva  hlásí ze svého území řada zemí Evropské unie a Rakousko se stalo první zemí EU, kde byl prokázán virus H5N1 v chovu domácí drůbeže. Státy, které by se snad chtěly pyšnit tím, že virové invazi odolávají, záhy vystřízliví.

Zvětšit obrázek

Krkavci z londýnského Toweru byli odchyceni a umístěni v kleci do jedné z věží. Tisíciletá legenda říká, že jakmile krkavci z Toweru zmizí, dostane se Anglie do průšvihu. Britové se sichrují, aby krkavce nezdolala ptačí chřipka, protože to by pak byl opravdu průšvih.

Opakuje se situace důvěrně známá z doby, kdy byla v Evropě novinkou "nemoc šílených krav". Podobně jako v případě  BSE  nehlásí ze svého území ptačí chřipku jen ty země, které ji zatím nenašly nebo ji vůbec nehledají. Podle švédského virologa Björna Olsena z university v Umea už je ptačí chřipka po Evropě všude.
Především zoologové a ochránci přírody stále vehementně popírají šíření viru H5N1 migrujícím ptactvem a viní z něj výhradně chovatele drůbeže. Poukazují na skutečnost, že se virus vyskytl v Turecku, ale nebyl zjištěn v okolních zemích.  Velmi výrazně zazněly jejich hlasy v souvislosti s výskytem viru H5N1 v Nigérii.

Zvětšit obrázek

V Německu nasadili proti viru H5N1 armádu.

"Jak by se mohl virus dostat do Nigérie a minout přitom Egypt?" hřímal v amerických sdělovacích prostředcích William Karesh z Wildlife Conservation Society.
Vývoj situace Kareshe rychle usvědčil z omylu. Virus byl vzápětí odhalen nejen v Egyptě v nilské deltě ale i v Indii. Už předtím jej hlásili virologové z Iránu. Z toho je vidět, že se virus rozšířil z Asie do Evropy a do Afriky prostřednictvím migrujících ptáků. Podíl chovatelů drůbeže na jeho dalším rozsévání je ale i tak neoddiskutovatelný. Přičinili se například o zavlečení viru z jihovýchodní Číny do Tibetu na vzdálenost bezmála 2000 kilometrů.
Výskyt viru na "černém kontinentu" odborníky vážně znepokojuje. V subsaharské Africe žijí lidé ve velmi neutěšených hygienických podmínkách, v těsném kontaktu s domácí drůbeží. Možnosti těchto zemí odhalit nákazy drůbeže virem H5N1 a přijmout potřebná opatření jsou zcela nedostačující.

Také Evropa má z výskytu viru H5N1 zamotanou hlavu. Podle mnoha odborníků nelze zabránit "trvalému usídlení" viru H5N1 v populacích evropského divokého ptactva. Nahrává mu v tom například skutečnost, že může od podzimního tahu vodních ptáků přežívat celou zimu v ledu zamrzlých řek a rybníků a na jaře nakazit další ptáky, kteří se vracejí ze zimovišť na letní hnízdiště. Evropa se proto musí soustředit především na ochranu chovů drůbeže před nákazou. První opatření je uzavření drůbeže mimo volné výběhy, aby se nedostávala do kontaktu s volně žijícími ptáky. Druhým z obranných kroků je očkování drůbeže. Evropská unie již povolila vakcinaci ve vybraných chovech ve Francii a Nizozemí.

Marc Lipsitchc - chřipková epidemie nepřijde jen jednou, ale udeří opakovaně.

Čína koncem loňského roku rozhodla oočkovat proti ptačí chřipce veškerou drůbež - tedy 5,2 miliardy slepic, hus a kachen. Bohužel, i kdyby se podařilo očkovat i poslední slípku na dvorku v jakési zapadlé vísce, hrozbu ptačí chřipky to nezažehná. Virem H5N1 se mohou nakazit i očkovaná hejna. Virus  v nich pak rychle mutuje a vytváří nové, možná ještě nebezpečnější kmeny. A tak zaznívají hlasy, že se investice do drahého očkování nevyplatí. Nizozemci, kteří museli v roce 2003 při ptačí  chřipce vyvolané virem H7N7 vybít čtvrtinu všech chovů, na to slyšet nechtějí a zcela jistě nezůstanou s tímto názorem osamoceni.

Hned několik epidemiologických týmů publikovalo v roce 2005 studie, v kterých dokazovali, že za určitých podmínek lze pandemii ptačí chřipky zastavit karanténními opatřeními a dalšími zásahy  přímo v ohnisku vzniku. Podmínky pro úspěšný zásah jsou však poměrně náročné. Virus nesmí mít vysokou schopnost přenosu z člověka na člověka. Za hranici, nad níž už by byla úspěšnost zásahu diskutabilní, je považováno nakažení 1,8 osoby každým nemocným. Zásah musí být proveden dříve, než počet nakažených osob stoupne nad 20 nebo do 7 -21 dní po objevení prvního případu. V okruhu do 10 kilometrů od centra výskytu nákazy musí dostat každý nakažený člověk účinnou dávku antivirotik nejdéle do 2 dnů od prvních příznaků onemocnění. Samozřejmou podmínkou je, že virus bude vnímavý k oseltamoviru a léku bude dostatek. Za dostatečnou je považována zásoba, která umožní léčbu 100 000 až 3 milionů lidí.

Zvětšit obrázek

Nigerijští venkované si z ptačí chřipky těžkou hlavu nedělají.

Mnoho odborníků nepovažuje naplnění všech podmínek za reálné. Mimo kontrolu může epidemii dostat objektivní faktor, jako je intenzita šíření viru. Odhaduje se, že u španělské chřipky se od každého nemocného nakazili více než tři lidé. Velký problém představují faktory, které máme do značné míry pod kontrolou, např. vytvoření dostatečné zásoby antivirotik.
Tým amerických epidemiologů z Harvard School of Public Health vedený Marcem Lipsitchem nedávno na stránkách vědeckého časopisu PLoS Medicine velmi zevrubně rozebral účinnost těchto strategií a došel k závěru, že případné zvládnutí rodící se pandemie nepřináší "definitivní" řešení problému. Je to jen odklad,  protože pandemický virus se neobjeví jen jednou, ale bude vznikat opakovaně. Také současný boj s virem H5N1 u domácí drůbeže hodnotí harvardští epidemiologové jako "hru o čas". Žádná země na světě není připravena na skutečně závažnou pandemii chřipkového viru. Pokud ve "hře na čas" získáme několik let, pak se zřejmě některým zemím podaří dosáhnout celkem solidní připravenosti. Zdaleka ne všem.

Zvětšit obrázek

Jednou ze základních podmínek zadušení pandemie v samém zárodku je dostatek protivirových léků jako je oseltamovir (Tamiflu). Druhou základní podmínkou je, aby pandemický vir nebyl k oseltamoviru rezistentní.

Kolik času se dá získat likvidací ohniska nákazy nově vzniklým epidemickým virem? O tom podle Lipsitche a jeho kolegů rozhoduje řada okolností. Záleží na tom, nakolik je virus kolující ve zvířecích populacích disponován k proměně v pandemický kmen a jak rychle se může proměnit v pandemický kmen.  Záleží na tom, jak jsme na boj s propukající pandemií připraveni. Při příznivé konstelaci nám zvládnutí prvního náporu pandemie v jejím ohnisku  poskytne zhruba čtyři roky k přípravě na další pandemii. Pokud nám nebude vše hrát do karet, může být odklad podstatně kratší, třeba jen šest měsíců. Lipsitch upozorňuje, že každý další nápor viru budeme zvládat se stále většími problémy, protože se nebude dostávat peněz, léků, lidských zdrojů. Podle harvardských virologů by proto neměla příprava na potlačení epidemie v ohnisku tvořit pilíř preventivních opatření proti hrozícím chřipkovým pandemiím.
Pokud už se podaří vznik pandemie potlačit v ohnisku, měla by následovat opatření, která dovolí oddálit další nápor viru.  V této situaci by měly přijít ke slovu nekompromisní likvidace nakažených chovů doplněné o vakcinaci drůbeže v oblastech, které jsou méně ohroženy. Autoři studie sami připouštějí, že řadu takových razantních zákroků bude z ryze politických či ekonomických důvodů obtížné prosadit. Získaný čas by měl být využit k doplnění zdrojů pro likvidaci příštího ohniska nákazy v lidské populaci. Epidemiologové by měli počítat s nejhorším a připravit se i na možnost, že se příští pandemii zastavit nepodaří. Klíčová role patří v této přípravě vývoji a výrobě vakcín. Na centrální i lokální úrovni by měla být připravena opatření pro likvidaci zdravotních, sociálních i ekonomických následků pandemie.
"Jestli je příprava na případnou pandemii chřipky skutečně tak důležitá, jak se mnozí odborníci domnívají, pak je zapotřebí velmi důkladně naplánovat a finančně zabezpečit realizaci opatření, jež zefektivní boj s nákazou a zároveň budou  minimalizovat následky příští chřipkové pandemie," končí harvardští virologové svou studii v Plos Medicine.

Pramen: PLoS Medicine, Medical Tribune