Tento obraz ruky vytvořil pravěký člověk ve francouzské Chauvetově jeskyni před 35 000 roky

„Kdybych věděl, kdo to tam namaloval, tak bych mu ty ruce urazil!“
Tahle věta zaznívá často při hodnocení výsledků „práce“ moderních sprejerů a ozývala se možná už před 30 tisíci roky v hloubi jeskyní obývaných „lovci mamutů“. Vyplývá to z tvrzení paleobiologa Dala Guthrieho z University of Alaska ve Fairbanksu.

Dale Guthrie

Emeritní profesor Institutu polární biologie  ve své nové knize „The Nature of Paleolithic Art“ (vydalo nakladatelství University of Chicago Press, 2006) předkládá důkazy o tom, že většinu jeskynních maleb tvořila nezbedná mládež, především pak hoši.

Velmi častým výtvorem pravěkých umělců byl obraz ruky. Lidé smíchali v ústech trochu barviva se slinami a pak prskli barvu přes hřbet ruky přiložené ke skalní štěně. Tam, kde ruka nedovolila barvě ulpět na kameni, vznikl „negativ“ dlaně.

Zvětšit obrázek

Před deseti tisíciletími to vzali pravěcí obyvatelé Argentiny z gruntu a vzniklo grafitti, které dalo jeskyni jméno Cueva de las manos – Jeskyně rukou.

„Je to jako když dneska dáte děcku tužku a ono si hned obkreslí ruku na papír,“ říká Guthrie.
Tyto otisky rukou mohou prozradit věk i pohlaví majitele. Guthrie porovnal proporce rukou na pravěkých skalních malbách s tisícovkou fotek rukou moderních lidí a došel k závěru, že většina rukou patřila mladým klukům.

Kluci se ale podle Guthrieho nespokojili jen s obrázkem vlastních rukou. Často jsou na zdech jeskyní zobrazována velká lovná zvířata a to i s oštěpy a šípy v těle. Na jeskynních malbách rozezná zoolog bizony, koně, kozorožce a jeleny. Zpodobnění se dočkaly i strach nahánějící šelmy jako jsou medvědi nebo jeskynní lvi.

„Mnoho z těchto zobrazených zvířata má v těle šípy a oštěpy, z ran a tlamy se jim řine krev. To jsou obrazy, které byly tehdejším lidem důvěrně známé z každodenního života. Byly to formule jedna a fotbalové zápasy tehdejší doby a ti lidé malovali to, co se jim nejvíc honilo hlavou,“ říká Guthrie.

Malby dávkových koní z francouzské jeskyně Lascaux mohly být výsledkem touhy pravěkých teenagerů zobrazit to, co jim připadalo jako „vzrůšo a vodvaz“.

Zvětšit obrázek

Stejné vzrůšo jaké skýtá dnešnímu teenagerovi pohled na zápolení na fotbalových stadionech.

Pravěká mládež měla lovu plnou hlavu stejně jako mají dnešní teenageři hlavu zamotanou z honu za adrenalinem. Proto podle Guthrieho tehdejší teenageři malovali právě „adrenalinové vodvazy“ své doby.

A to se prostě nedá nenamalovat – v pravěku, stejně jako dnes.

Na autorství teenagerů ukazuje i další častý motiv, který sdílejí dnešní graffiti s pravěkými malbami.

„V graffiti najdete spoustu erotických motivů. Když jejich autoři malují lidi, tak jsou to většinou ženy a ty na sobě nemají ani nitku,“ konstatuje Guthrie. Podle něj se tvůrci skalních kreseb vyžívali v zobrazování podobných motivů. V pravěkých obrazárnách nejsou výjimkou malby pohlavních orgánů a výtvarného ztvárnění se nevyhnuly ani ženy.
„Nebyly to ale jen tak nějaké ženské,“ říká Guthrie. „Byly to pravěké  Pamely Andersenové obdařené směšně velkými prsy a boky.“

Ženy malovaly po jeskynních stěnách jen málo. Guthrie jim přisuzuje jen 20% všech maleb, ale považuje jejich výtvory za to nejlepší, co bylo v pravěku namalováno.

Pramen: University of Alaska, LiveScience.com