Při podrobném zkoumání života včelstva v dobrých snůškových podmínkách zjistil prof. Dr. Jürgen Tautz z univerzity ve Würzburgu se svou doktorandkou Corinnou Thom překvapující informace.
V malém včelstvu pouze o 4000 včelách umístěném v pozorovacím úlu (za sklem) sledovali označené sběratelky od 5 do 19 hodin, někdy až do 21 hodiny, kdy jejich sběrná aktivita ustala.
Pro stanovení píle včel zvolili jako kritérium počet letů za snůškou. Rozhodující roli hrály dva aspekty:
a) jaký podíl sběratelek podniká skutečné sběrný let,
b) kolikrát denně opouští každá sběratelka úl.
„Pozorování jsme provedli v šesti časových úsecích – tři dny v květnu, tři dny v červnu a stejný počet dní v červenci. V závislosti na počasí, množství potravy v úle a dle snůšky se množství vyletujících včel pohybovalo mezi 0 až 70 procenty. Sledovali jsem padesát čistě náhodně vybraných včel v čase a byli velmi překvapeni: střední hodnota počtu denních výletů činila asi 3,4 letu. Přitom nejpilnější včely absolvovaly deset výletů v jednom dni, některé včely jeden jediný výlet a nejsilnější skupina včel čtyři výlety denně.“
Tým prof. Tautze nenechal nic náhodě a své závěry ověřil kontrolním výpočtem, který potvrdil sledovanou skutečnost. Za předpokladu, že pilné včelstvo donese v létě 5 kg nektaru denně a tvoří jej 50 000 včel, z kterých polovina vyletí na sběrný let, jsou kalkulace následující:
Víme, že včela donese za jeden let zhruba 50 miligramů nektaru, proto musí pro každý gram včely vyletět dvacetkrát, pro 5 kg nektaru pěttisíckrát tolik, tj. 100 000 krát. Při 25 000 včel zapojených do snůšky připadnou na jednu včelu zhruba čtyři výlety denně.
Pramen: OVP, orig. Imker Freund
Májo! Neříkej mi že jsme se ztratily!
Diskuze: