V roce 1967 byly nalezeny ostatky moderního člověka nedaleko města Kibish v Etiopii, jejich stáří bylo odhadnuto na 130 000 let. Jedinec dostal jméno Omo I podle řeky Omo, u které byl nalezen. (příjmení I dostal kvůli tomu, že ve stejné vrstvě byl nalezen ještě jeden, člověku méně podobný, primitivnější jedinec lidského rodu - Omo II).
Z Oma I se stal nejstarší moderní člověk. Před pár lety však vědci našli v Etiopii (tentokrát v Hertu) ještě starší ostatky. Jejich stáří je úctyhodných 154 - 160 000 let a Omo o svoje prvenství přišel. Nová studie Franka Browna, děkana geologické fakulty Utažské university upřesnila stáří ostatků Oma I z roku 1967. Novější stáří Oma je je podle této studie 195 000 let! Omo I je tedy se tedy znovu ujal vedení a je nejstarším moderním člověkem.
Pomalu si v antropologii zvykáme na to, že počátky našeho rodu se neustále posouvají do vzdálenější minulosti.
Starší datování nálezů od řeky Omo se zakládalo na měření poločasu rozpadu uranu 238 a na thoriu 238 v přilehlé skalní vrstvě. Tým Franka Browna však nyní datoval přímo vrstvy sedimentů mezi nimiž byly kosti nalezeny. Ty totiž obsahují vulkanický popel z nedalkých sopek a v něm jsou kousky strusky s malými krystalky živce. Živec zase obsahuje radioaktivní křemík 40, který se rozpadá na argon 40.
Argon 40
Právě množtví argonu 40 uvězněného v sopečné strusce určilo stáří ostatků našeho předka na už zmiňovaných 195 000 +/- 5000 let . Stáří vypočtené podle rozpadu radioaktivních prvků se navíc dobře shoduje i s odhadem učiněným z ukládání náplavových vrstev. U nich je zase datování možné podle patrného střídání suchých a vlhkých period v průběhu klimatických změn na Zemi.
Omo I a Omo II leželi prakticky ve stejné vrstvě (dnes už oba odpočívají v Etiopském národním museu). Přesto, že rozdíl v jejich stáří je maximálně několik set let, byl každý z nich úplně jiný.
Zatímco Omo I byl k nerozeznání od současných lidí, jeho soused Omo II byl mnohem primitivnější. Mnozí kreacionisté by jej pravděpodobně označili za opici.
Inu, počátky našeho rodu byly zřejmě takové, že na celé planetě se vyskytovalo povícero různě vzdálených lidských příbuzných (v Evropě neandrtálci, v Indonésii malí hobité - potomci Homo erecta,..). A naši přímí příbuzní? Ti si mezi nimi pomalu a nenápadně budovali svoje budoucí dominantní postavení.
Zdroje:
http://www.terradaily.com/news/human-05d.html
http://www.terradaily.com/news/human-05d.htm l
Omo I - obličejová část lebky se moc nezachovala a tak byla z části rekonstruována.
Z Omo I se toho zachovalo podstatně více než z Omo II. Podle těchto nálezů lze soudit, že se nám hodně podobal.
Část Leblky Omo II - mnohem primitivnějsí soused (ve smyslu vizáže naseho davneho předka).
Přistižení in flagranti aneb, kde se křížil Homo sapiens s neandrtálci
Autor: Jaroslav Petr (19.09.2024)
Slavíme padesátiny nálezu Etiopanky přezdívané „Lucy“
Autor: Josef Pazdera (14.04.2024)
Z pekla štěstí: Před necelým milionem let lidská linie málem vyhynula
Autor: Stanislav Mihulka (05.09.2023)
Odkrývání tajemství sociálního života neandertálských skupin
Autor: Dagmar Gregorová (04.11.2022)
Mini-inzulín
Autor: Josef Pazdera (03.06.2020)
Diskuze:
Problémy a úkoly vědy
Kája,2006-02-06 22:18:43
V roce 1912 byly nalezeny v Piltdownu kousky lidské lebky a část spodní čelisti vypadající jako od lidoopa. A.S. Woodward z nich zrekonstruoval celou lebku a nález přes skepsi některých paleontologů až do roku 1953 potvrzoval evoluční teorii. Dále: Poskládání částí lebky 1470 lze interpretovat různě.Ze sedmi částí těla ženy z období lebky 1470 zrekonstruovali čtyři malíři zcela odlišnou postavu ženy. Stejně tak archeologové, anatomové, genetici, geologové, experti na datování nálezů mohou zaujímat odlišná stanoviska. Věda musí vyřešit /a doufám, že se jí to podaří/ mnoho úkolů týkajících se nevyvratitelného datování stáří nálezů, včetně rekonstrukce vzhledu člověka ze zachovaných fosilních nálezů.
Chatrná stavba evoluce
Nosotonda,2008-03-08 22:56:36
Milý Kájo!
Je příznačné, že ses do dnešního dne nedozvěděl od evolucionistů, že piltdownský člověk je podvrh. Mám to ověřeno i od pana Telesta (Planetopia). Homo habilis byl nedávno odložen do slepé větve vývoje, zrovna tak jako člověk neandertálský. Co z toho zbylo? Praskla bublina. Jako poslední uznají, že evoluce je nesmysl přírodovědci státních univerzit. Není to jen z toho důvodu, že jsou dobře placeni, ale přišli by také o svůj věhlas a nadřazenost! Podobně jako profesoři pařížské Sorbony neuznávali objevy Louise Pasteura, stejně jako profesoři společenských věd za bolševika, stejně jako filosofové státních universit, kteří se řídili hesly: Napřed žít, potom filosofovat!
2 x nesmysl
Ucholák,2006-02-05 19:02:29
1) Samotné datování působí nanejvíš podezřele. Jaké bylo "původní" složení hornin neví nikdo. Nikdo neví ani jak vznikly jednotlivé horniny (resp. jejich složky, sedimenty, to každý ví, vznikly přece sedimentací, vulkanické horniny vznikly vulkanickou činností... horniny horninotvornou činností...) natož jednotlivé prvky. Takovéto datování je založené na představě (představa znamená, že si to někdo tak představuje a ne že to tak je) nulového původního obsahu dceřiného prvku (menší být nemůže, to by bylo záporné množství). Protože toho, co nevíme je opravdu hodně, takové "datování" je čirou spekulací s větším počtem vymyšlených čísel bez vztahu k realitě.
Že to opravdu nefunguje se dá ale exaktně dokázat: stačí použít 5 metod na 1 vzorek a vyjde 5 naprosto rozdílných výsledků.
Přitom existuje možnost vcelku věrohodného datování alespoň některých vulkanických hornin měřením obsahu helia v krystalech zirkonu. Metoda je založená na měřitelných (a změřených) hodnotách a skutečnosti, že zirkon při zahřátí nad "uzavírací teplotu" uvolní uzavřené helium. Metoda nezávisí na vymyšlených hodnotách ale na předpokladu (vcelku věrohodném), že zirkon vzniklý krystalizací v lávě měl při svém vzniku vyšší teplotu, která vynulovala obsah helia. To lze změřit. Tato věrohodná metoda ovšem není populární, protože dává výsledky naprosto neodpovídající mediální poptávce. Není jasné zda by šla použít v tomto případě (je tam nějaký zirkon?).
2) Ten pračlověk vypadá jak robot z nějakého scifi filmu. 95% jeho hlavy je tvořeno ponurým plastem, do kterého umělec umělecky rozmístil (asi uměleckým citem) neidentifikovatelné úlomky kostí.
Takto lze vytvořit z čehokoliv cokoliv (jako v těch filmech, těm se ale říká scifi nebo ještě lépa fantasy a ne věda).
hroniny a lebka
Jirka,2006-02-05 21:22:07
Jak vznikly a z čeho se skládají horniny, to se ví. Stačí nahlédnout do některé knížky o horninách a minerálech. Jak vznikly prvky se také v podstatě ví, resp. existují teorie podložené fyzikálními zákony.
Ad rekonstruovaný obličej:
V čem je problém? Fragment kosti čelní je jednoznačně správně umístěný. Kost lícní je taky v pohodě, tam se taky nejde splést. Totéž nadočnicovej oblouk. Ty fragmenty horních čelistí se dají poznat mimo jiné podle otvorů po zubech (každý zub má charakteristický tvar, čili můžu rozlišit co kam patří). Úlomky spodní čelisti si taky s ničím nespletete, protože jinde na lebce nic takového není. Jako jedinej oříšek bych v tomto případě viděl ten úlomek co je úplně nahoře (není ho moc vidět, je ve tmě). Nejspíš kus kosti čelní + temenní. Ten se dá identifikovat třeba podle "rubové" části (tvarově odpovídá části mozku kterou kryje), navíc pokud se tam dochoval náznak věnčitého švu tak je to jasný.
Shrnul bych to: pokud mám dostatek srovnávacího materiálu (lebek stejného druhu) tak není problém to dát do kupy. Což nic nemění na tom že to je úkol pro odborníky a zároveň jedno z nejnáročnějších a nejzajímavějších puzzle :-)
P.S.: Pokud mají jednotlivé kosti držet ve správné poloze, pak je nezbytné aby tam byla ta hmota (vy tomu říkáte ponurý plast). Jen tak ve vzduchu ty kostičky viset nebudou :-)
vševěd
Ucholák,2006-02-06 19:47:50
1) Jak vznikla žula? Jak vzniknul čedič? Jaké měly složení při svém vzniku? Které nestabilní prvky obsahovaly a jaké množství? Jak vznikly ty prvky ... ... ... atd. atd. atd.
2) Umisťování úlomků kostí na kouli z plastu je vysoce subjektivní činnost. Začíná volbou správné velikosti koule. Kombinací je možno vytvořit tisíce, každou jinou.
Vašek
Kája,2006-02-02 15:11:39
Malé doplnění: Při reakci potassium-argon se radioaktivní izotop potassia K40 se přeměňuje v v argon Ar40 a současně se uvolňuje gamma záření. Potassium je přítomno téměř všude a proto se tato metoda určování stáří hornin a zkamenělin hodně používá, ale.. . Na Zemi existuje velké množství Ar40 nevytvořeného rozpadem potassia. Argon 40 tvoří 99,6% všeho argonu přítomného v ovzduší a tak si jen stěží můžeme být jisti, že tento prvek nebyl už ve zkoumané hornině vzorku přítomen od samého počátku při jejím zformování, jako je tomu u hornin vulkanického původu, které už při tuhnutí přibírají z ovzduší Ar 40 a He / případ stáří lávy z havajské sopky-nebudu znovu komolit její název / . I u ostatních hornin je možné počítat s tím, že argon do nich vniká působením atmosférického tlaku a tak je může činit staršími, než jsou. Deště a podzemní vody mohou potassium z hornin vymáčet a tak zvyšovat jejich stáří. Minerály, vytvářející danou sedimentovanou horninu, existovaly na Zemi dávno před událostí vedoucí k sedimentaci a tedy jsou nutně jiného stáří, než sama hornina, z níž bereme vzorek.
Metoda měření je O.K.
Vašek,2006-02-02 13:37:46
Metoda měření je zřejmě exaktní. Měřen je obsah stabilního izotopu argonu Ar40 v dutinách strusky. Stáří argonu tudíž nemůže být větší než samotné dutiny. Obsah izotopu K40 v přirozené směsi draslíku je 1,17. 10-4, poločas rozpadu je 1,277.109 let, produktem rozpadu jsou stabilní izotopy Ar40 a Ca40. Stáří vápníku však může být větší než dutin, tedy i strusky, proto zvolen argon.
Věříte-nevěříte?
Kája,2006-02-02 11:01:36
Radiochronologie je dosud krajně nespolehlivá, protože spočívá na víře: 1. Rovnoměrný, neměnný rozpad atomu na izotopy od počátku až do konce. 2. V době před počátkem rozpadu nesmí být ve vzorku horniny již přítomný izotop, který má vzniknout. 3. Nedojde k odchodu původního prvku ani izotopu z horniny, samozřejmě ani ke kontaminaci v daném času. 4. Počátek radioaktivního rozpadu je totožný s dobou formování dané horniny. Docházelo k omylům: 200 let stará láva ze sopky Kilaleua byla ohodnocena na na 22 milionů let, kvetoucí růže - několik set let stará. A co sporné nálezy? Vyberu námatkou: Trilobit rozšlápnutý šitou botou, hlava pračlověka prostřelená před milionem let, zlatý řetízek v kusu uhlí, stopy bosých lidských nohou a stopy dinosaura ve stejně staré geologické vrstvě aj nálezy, výčet by byl dlouhý. Doufám, že vědci objeví spolehlivější metody datování stáří nálezů, možná i spolknou hořkou pilulku poznání, že dějiny lidstva probíhaly jinak, než nyní věříme. Samozřejmě nepřipouštím mimozemské civilizace, spíše se přikláním k názoru, že v dávné minulosti existovala velmi vyspělá civilizace, alespoň astronomické vědomosti některých kmenů tomu nasvědčují. U nálezů koster musíme předpokládat, že se jedná o téhož jedince, způsob sestavení kostí by neměl podléhat fantazii vědce. A ještě problém, který mne zaráží: Rozmnožování forem života probíhá geometrickou řadou. Nemělo by nás být víc, alespoň kosterních nálezů?
málo kosterních nálezů
kapitán,2006-02-03 16:08:47
Malým množstvím kosterních nálezů si neztěžujte vědcům, ale přírodě.
Například z pralesů nemáme téměř žádné kostry - nic se prostě nedochovalo.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
