Sup má pověst ptáka, který sežere prakticky cokoli bez toho, že by riskoval závažnější zdravotní následky. Je to omyl. A pro supy smrtelný. Ještě před dvaceti lety byl sup bengálský považován za nejhojnějšího dravce planety. Dnes se jeho populace smrskla na 1% tehdejších stavů a je silně ohrožen vyhubením. Supi na indickém subkontinentu mřou jako mouchy. Postihlo je záhadné onemocnění, jehož prvními příznaky je svěšená hlava. Ptáci obvykle hynou na selhání ledvin.
Záhadu vymírajících supů rozřešila v roce 2004 britská bioložka Lyndsey Oaksová pracující pro The Peregrine Fund. Výsledky jejího výzkumu zveřejněné v Nature dokázaly, že supy má na svědomí léčivo diklofenak používané v humánní medicíně pro tišení bolesti a léčbu artrózy. Je to nesteroidní protizánětlivý preparát a patří tedy do stejné třídy léčiv jako aspirin nebo ibuprofen. Diklofenak je v jihovýchodní Asii stále více využíván i ve veterinární medicíně a supi jej přijímají v mase a vnitřnostech uhynulých zvířat. Léčivo se v jejich těle kumuluje a nakonec vyvolá otravu.
Oaksová našla vysoké koncentrace diklofenaku v uhynulých supech a navíc navodila stejné onemocnění i u několika pokusných supů, jimž lék podávala buď přímo nebo v mase, kterým se supi živili. Její důkaz o příčině vymírání supů je tedy velice přesvědčivý.
Vymírání supů může mít pro Indii a další země katastrofální následky. Není třeba zdůrazňovat jejich roli „zdravotní policie“. Už teď se ale ukazuje, že jejich zmizení ovlivní celý ekosystém. Tam kde zmizeli supi se například neúnosně množí toulaví psi, s jejichž smečkami bude stále více potíží. Hrozí, že se rozšíří i potkani a krysy, což s sebou nese celkem akutní hrozbu moru. Supi jsou účinnou prevencí antraxu, brucelózy a dalších chorob, jejichž zdrojem jsou těla uhynulého dobytka.
Obyvatelé Tibetu a některá etnika v Indii se už potýkají s velkými problémy při „nebeských pohřbech“, kdy se mrtvola pohodí a počká se, až ji supi oberou na kost. Brání tak „znečištění“ vody či ohně, k němuž podle nich dochází pří tradičním pohřbu žehem a následným vysypáním popela do řeky (nejlépe do Gangy).
Dřív se na takhle pohozenou mrtvolu v mžiku sesypalo kolem 300 supů a ti ji „uklidili“ během 30 minut. Dnes o supa nezavadíte a mrtvoly hnijí za městem či vsí.
Indická vláda slibovala diklofenak zakázat, ale zákaz odkládala, protože za lék nebyla vhodná náhrada. Ta se teď našla díky spojenému úsilí vědců z Jižní Afriky, Velké Británie, Indie a Namibie. Ti vyšli z faktu, že se supům v zoologických zahradách podává bez nežádoucích vedlejších účinků protizánětlivý lék meloxikam. Preparát je vysoce účinný i u savců, včetně skotu. V testech, které se nápadně podobaly průkopnické studii Lyndsey Oaksové, prověřili vědci podávání meloxikamu supům buď přímo, nebo s vodou nebo v potravě. Postupně zvyšovali dávky a přitom sledovali koncentrace kyseliny močové v krvi pokusných ptáků. Nezjistili žádné poškození ledvin ani v dávkách, které přesáhly hodnoty, jež lze očekávat v mršinách ošetřených tímto lékem. Aby neriskovali úhyn dnes už vzácných supů bengálských a indických, prováděli testy na supech afrických. Ty si dojeli nachytat až do Namibie. Afričtí supi se ukázali jako vhodní „dubleři“, protože jsou na diklofenak stejně hákliví jako jejich indičtí příbuzní.
Závěrem můžeme zopakovat parafrázi toho, co se uvádí v titulcích amerických filmů. Při výše popsaných pokusech nezahynulo žádné zvíře (snad jen s výjimkou mršin, které posloužily supům jako potrava) a žádné zvíře neutrpělo újmu na zdraví. Teď už jen aby se diklofenak opravdu přestal užívat dřív, než bude pro supy pozdě.
Parmen: PLoS Biology
Diskuze:
