Jako puberťáci jsme se bavili hláškami typu "bude pršet, sloni houfujou" nebo "stádo ryb letí savanou". Dneska bychom mohli na repertoár podobných "slovních perel" vyprodukovaných studentskou recesí přidat i rčení "šneci odlítli přes moře" - a nebyli bychom daleko od pravdy. Hrotice rodu Balea skutečně cestují vzduchem. Dokázal to tým nizozemských vědců vedený Richardem C. Preecem z University of Cambridge.
Do středu zájmu badatelů se dostaly hrotice (Balea) z jihoatlantických ostrovů Tristan da Cunha a Gough - Balea swalesi, B. ventricosa. B. costellata a B. tristensis. První z nich objevil už v roce 1824 přírodovědec John Gray. Byl tím dosti zaskočen. Plži se nápadně podobali hrotici převrácené (Balea perversa) - byly jen drobítek větší. (Poznámka: Webové vyhledávače odmítají tuto hrotici pod jejím latinským názvem vyhledávat, i když její jedinou perverzitou - pomineme-li hermafroditismus - je obrácený směr zavinutí ulity). John Gray dobře věděl, že hrotice žijí jen v palearktické oblasti, kde jejich výskyt sahá od severních oblastí Afriky do Evropy a v Asii až k severnímu Himálaji. Hrotice se tedy na Tristanu ocitly "dosti daleko od domova". Nejbližší "sousedy" z řad zástupců hrotic měli tristanští šneci až na Azorách. A to je vzdušnou čarou 9000 kilometrů. Trochu moc na suchozemského plže, který neumí plavat.
Někteří badatelé se snažili z téhle nepříjemné situace vybruslit zařazením tristanských hrotic do samostatného rodu Tristania. Většina přírodovědců ale cítila, že je to hodně "silové" řešení. Tristanské hrotice zaujaly i Charlese Darwina, který dokonce šneky máčel v mořské vodě, aby zjistil, jak dlouho v tomto živlu přežijí. Pokusy, které by dnešní ochránce přírody asi nenadchly, došel k závěru, že hrotice vydrží nejvýše dva týdny a to je na cestu napříč Atlantikem málo. A byl to také Darwin, kdo jako první vyslovil šílenou teorii o tom, že hrotice zanesli na ostrov ptáci. Tuhle teorii si zakladatel evoluční teorie testoval pokusy, při nichž lepil šneky na nohy kachnám. Darwin podezíral z transportu šneků i lidi, ale to je krajně nepravděpodobné, protože ostrov byl objeven až v roce 1506 a osídlen teprve v roce 1816. Hrotice tu byly dávno před člověkem.
Genetické analýzy provedené Preeceovým týmem daly zapravdu Darwinově "ptačí teorii". Potvrdily výsledky dřívějších anatomických studií dokazujících je Balea a Tristania jsou jedno a totéž. A také odhalily cestovatelské výkony hrotic. Není pochyb o tom, že hrotice pocházejí z Evropy a dostaly se na Tristan a přilehlé ostrovy s "mezipřistáním" na Azorách a Madeiře. Madeirské hrotice si dokonce koupily zpáteční letenku, protože se vrátily do Evropy jako druh Balea heydeni - teprve nedávno odlišený od Balea perversa. Hrotice přitom zdaleka nemířily jen na jih. Poměrně nedávno si zalétly na Island i tam založily životaschopnou populaci.
Za nejpravděpodobnější transportéry hrotic považuje Preece brodivé ptáky hnízdící na stromech. Hrotice se totiž často vyskytují v korunách stromů a z jednoho na druhý "přeskakují" bez komplikovaného slézání na zem tak, že se přilepí na nohy nějakého ptáka. Jsou k tomu dokonale uzpůsobeny, protože jejich sliz má vlastnosti kvalitního lepidla. Sem tam se některá hrotice přilepila poněkud důkladněji, než měla v úmyslu, a její nedobrovolný dopravce ji transportoval za moře. Hrotice jsou vejcorodí hermafroditi, a tak jim nebránilo v osídlení nových izolovaných ostrovů ani hledání pohlavních partnerů. Jediná hrotice dokázala založit novou populaci, z níž po čase vznikl nový druh.
… jako Balea heydeni.
Pramen: Nature
Který obratlovec je úplně nejmenší?
Autor: Jaroslav Petr (31.01.2006)
Vikingové si pilovali zuby
Autor: Jaroslav Petr (26.01.2006)
Zpívající rak
Autor: Josef Pazdera (13.07.2005)
První nepřirozený organismus
Autor: Josef Pazdera (20.01.2003)
Diskuze:
...
ditom,2006-01-28 08:24:30
2 Jana: Díky za odpověď, obratlovci tedy nijak masově houby asi nevyužívají. Takže plodnice si asi opravdu nepřejí být sežrány.... Tak jste mě přesvědčili, že jedlost a jedovatost je asi opravdu náhoda. A další argument pro - taky se vám zdá, že v létě ubývá praváků, křemenáčů,... na úkor hořčáků, muchomůrek,....? :-) Jasný důsledek lidské selekce :-).
2 Pavel Houser: Hypotéza aposematismu muchomůrky červené a hřiba satana je obravdu lákavá (taky mě to napadlo :-)). Škoda muchomůrky citronové, tygrované, lišky,.... Te´d mě napadla ale ještě jedna věc - tmavá barva klobouku by mohla způsobit rychlejší dozrávání spor - světlejší houby by potom měly trvalejší plodnice, tmavé by stihly vic "generací". Nemáte někdo přehled o době zrání plodnic?
barevnost hub
pavel houser,2006-01-27 23:36:55
mimochodem, dumaval jsem, zda barevnost hub nejak statisticky koresponduje prave s jejich jedovatosti... ale ty eventualni kauzality se tam daji "zkonstruovat" vice smery. (to jako treba cervena muchomurka vas svym zbarvenim spis lstive laka, potvora jedna, nebo varuje?)
kazdopadne je to nadherne tema na "pivni uvahy" :-)
furt to není o šnekách
ditom,2006-01-27 09:30:18
jasne že jsou jedy metabolity :-) - nepřesně jsem se vyjádřil - připadá mi, že barviva hub jsou spíš pouhé metabolity (bez výrazné funkce) než jedy. Ale samozřejmě možná oboje.
Právě, když se najde nějaká zbytečnost tak, že je na tom vidět historie (např. něco dříve a jinde užitečné, nebo co vzniklo v souvislosti s něčím užitečným) - to se mi líbí. Anebo když se najde něco, co je pro lidi neviditelný, ale pro jiný ne (např. už dávno, když se zjistilo, že obyčejné bílé květy jsou pro hmyzáky krásně barevný). Asi před objevem UV nikoho nenapadlo zkoumat, proč je tolik kytek bílých.....
No, ale to už jsme vážně daleko od tématu. Ale pořád by mě zajímalo, jestli jsou nějací obratlovci specializující se na plodnice hub - není tu nějaký informovaný mykolog, zoolog, ekolog, etolog,.... ? :-)
želvička
Jana,2006-01-27 09:47:29
Na žádného obratlovce, který by se naprosto specializoval na houby, si nevzpomenu.
Ale některé populace želvy pavoučí (Pyxis arachnoides a planicauda) v přírodě (jihozápad Madagaskaru) v době dešťů mají podle pozorování v potravě přes 50% hub. Tyhle překrásné, vzácné (a taky drahé) želvičky dělají po dovozu problémy s příjmem potravy. Zdá se, že pomáhá jim nabízet co nejrozmanitější výběr květů (hlavně červených), sukulentů a právě hub.
2 SM
ditom,2006-01-26 23:19:25
Díky za odpověď. ALe nemyslím si, že by plodnice byly houbám na nic - vytvořit plektenchymatické "pletivo" pro ně musí být dost náročné. Jasně že ochrana je pravděpodobně primární. Plodnice asi nejsou nějak extra "energeticky nabitý" (glukózu tuším přestavují ja mannitol), což by asi byly kdyby měly sloužit k zoochorii trávicím traktem (jako plody mnoha rostlin).
Barevnost hub bych přičítal oněm metabolitům spíš než jedovatost.
NO, už toho uvažování nechám - mě se právě líbí, že spousta napohled zbytečných věcí je ve skutečnosti nějak užitečných (anebo užitečné byly, nebo vznikly koevolucí s něčím užitečným) - prostě že je jejich existence logicky vysvětlitelná.
Ještě ale jeden dotaz - nevíte něko, jestli jsou nějací obratlovci specializující se na konzumaci plodnic hub? Mě nic nenapadá.... :-(
:)
SM,2006-01-27 01:38:27
upřímně ... co jinýho by jedy měly bejt než metabolity?
hehe, to je zajímavý, mě se zase naopak líbí, když se ukáže, a to se docela často stává, že něco vlastně vůbec k ničemu není.
Adaptace mi přijdou nudný ... něco je k nečemu dobrý, tak to holt to zvíře má a tupě to udržuje selekce, no a co? Ale když zvíře má něco, co mu k ničemu není, tak je to podle mě pozoruhodný... dá se totiž na tom vidět třeba historie :)
2 ditom
SM,2006-01-26 22:12:26
mno, pozoruhodná asociace :)
ve vědě, se pokud vím, nekamenuje, to bych se spíš bál u jinejch autorit ...
Otázky proč něco mají celou škálu odpovědí. Předpokládám, že vás nezajímá proximátní odpověď: protože nějaký geny nějak signalizujou, vyrobí se proteiny, nadělí se buňky a nakonec vyroste veliká plodnice.
Odpověď ultimátní, tj. co za tím vězí, pokud vím není zatím příliš konzistentně formulovaná. Pochopit, co je pro houby dobrý a co ne je dost problém, do opičáků se vcítíme přece jenom líp. Ale je to jenom otázka času a peněz, než se na to přijde (a třeba už přišlo, jen se to ke mě nedostalo). Jedlost a nejedlost určitě není u hub nějak hrubě selektovaná, bude to nejspíš prachsprostá náhoda - některý metabolity jsou pro lidi jedlý, jiný ne, u jiných zvířat to může být jinak a co? To, že jedlý houby jsou v průbehu evoluce asi pořád stejně jedlý ukazuje na to, že houbám nevadí,že je někdo sežere. Nadprodukce houbových spor je šílená. Jed hub skoro jistě nebude ochrana proti snězení :)
Mimochodem, mnohem hustší otázka je: Proč jsou sakra plodnice hub barevný? Některý naprosto psychedelicky, třeba jásavě oranžově? Zkuste někdo něco vymyslet :)
V týhle souvislosti doporučuju vzít v potaz, že přírodě jsou i úplně běžně věci, který nejsou k ničemu. Prostě jen jsou ... různý constrainty. Jenom je potřeba v konkrétních případech přijít na to, jestli jde o constraint nebo adaptaci a to není zrovna snadný :)
trochu out of topic
ditom,2006-01-26 16:15:11
jsem nedávno přemýšlel nad jednou věcí, a tento článek mi ji připoměl. Proč makromycety tvoří velké a (často)jedlé plodnice? Co si pamatuji, tak se spory hub rozšiřují také v trávicím traktu, ale hlavně bezobratlých (hmyz, plži,...). Dejme tomu, že obratlovci mají "houby" jen jako zpestření jídelníčku, a nijak houbě neposlouží když jí sežerou plodnici vč. spor. Pokud tedy plodnice slouží jen jako ochrana basidií, proč nejsou všechny houby jedovaté?
Nějak do detailů jsem po tom nepátral, teď jsem si na to vzpoměl při přečtení článku, tak mě nekamenujte jestliže je odpověď jasná.....
Tuším že v knize "Proč sloni mají velké uši&q
Pavel Brož,2006-01-26 13:21:39
od Chrise Laverse je zmiňován transport plžů na odlehlé tichomořské ostrovy prostřednictvím ptáků, ovšem tam je pokud si to dobře pamatuji zmiňován přenos plžích vajíček v trávicím traktu těch ptáků. Fakt je teda ten, že mi bylo divné, že by zrovna plží vajíčka mohla přežít ten proces trávení, na druhou stranu ale z vlastní zkušenosti coby akvarista vím, že plží vajíčka, zvláště pak těch vodních plžů, umí být dost nezničitelná (nad čímž si čas od času zoufá nejeden akvarista).
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
