eee

f333444,2007-10-30 00:38:29

eeeeeeeeeee

Odpovědět

Sectelost nestaci k porozumeni

Jirka Vysata,2006-08-02 11:10:14

Evidentne neco vite o ID. Vase vyroky prozrazuji nechapavost. ID se nestavi proti evolucnim principum. Ve svych uvahach je Behe, Minnich, Kenyon, Maccosko, Thaxton a dalsi (neevolunisticti vedci biologie) prave pouzivaji jenze na rozdil od evolucionistu dusledne. Na jejich zaklade v souvislosti s pozorovanim dochazeji ke zpochybneni "sola evolutia". Totiz ke zpochybneni tvrzeni, ze POUHE v evolucni teorii definovane mechanismy jsou pricinou vzniku usporadanych kybernetickych systemu - organismu v jejich dnesni ale patrne tez pocatecni podobe. Je tedy pochopitelne, ze nezpochybnuji samotne pusobeni evolucnich principu, ale pouze tu extrapolaci, ktera cini zaver, ze jiz zadne dalsi priciny ve vzniku druhu nehraji roli.

Ke shledani problemu ET dochazeji i pomerne skalni evolucioniste, jako je napriklad Gould. Ten je resi trikem s makromutacemi a dostava se tak do krizku s temi, jejichz naivita jim dovoluje problemy nevidet (za mnohe Richard Dawkins). Zde uverejneny clanek o nestabilite DNA je dalsi takovy pripad. Autorka se usilovne snazi nabidnout reseni a vyjadruje nadeji unikoveho manevru, ze treba nejak stabilizovat DNA by mohla voda, pote co zjistila, ze mimo bunku je DNA nestala (co tedy tim exterierem bylo - vzduch???).

Byla tu rec o metafyzice. Metafyzicky pristup je velmi stary. Patri k nemu i predstava, ze jakousi imanentni zivotni silou zivot povsatl sam od sebe. Naproti tomu pozitiviste zastavali stanovisko, ze nikoli. Pochopitelne, ze platonismus neni v rozporu s evoluci. oboji je asi tak podobne vedecke.

Prekvapila mne vase citace Poppera. Ja byt evolucionistou, tak okolo Poppera tise projdu a budu doufat, ze si toho nekdo nevsimne. Narozdil od evolucionistu zastanci ID nevykazuji neochotu reagovat na negativni dukazy napriklad bagatelizaci, ani nemanevruji s vyznamy pouzivanych terminu, aby s nimi obhajili jakykoli vysledek pozorovani, jak to cini zastanci ET.

Nejste nahodou puvodnim povolanim bavic? Jeste byste taky mohl byt profesionalni demagog. Cetl jsem nekolik praci zastancu ID, ale o takovych (jak spravne pisete) blabolech jeko je otazka estetiky vlku nebo inteligence cestujicich autobusem ani jim podobne argumenty jsem tam nevidel. Argumenty utocici na pocitovou stranku, na dojmy naopak nezridka shledavam ve zdejsich prispevcich.

Evolucni teorii nelze vyvratit. Kdo a jak by se toho mohl opovazit?!? Jak se, prosim, evolucni teorie lisi od zahadologie? Teorii relativity se podarilo potvrdit na zaklade dusledku - polocas rozpadu castic, ohyb paprsku gravitacni cockou Slunce, apod. Pozorovani v pripade ET, utrzkovite souhlasi, ve valne vetsine pripadu nesouhlasi s teorii. Ta se obrni a doufa, ze to treba nevadi. UFO taky nikdo zatim nepotvrdil a protoze to ani nevyvratil, lze celou zahadologickou nauku povazovat zrejme za vedu. Vzdyt jsou i cetna pozitivni pozorovani tak, jako v ET.

Mate pekny pytel. Date si na nej nalepku ID a nacpete ho vsim moznym. Pridejte do nej par evidentnich pitomosti a ted muzete vitezoslavne poukazat, jaci jsou to hlupaci. Dal jste jim do ust opravdu ledasco. Skoda, ze jste se neobtezoval zminit to, cemu se opravdu venuji - pojem "nezjednodusitelna slozitost" a dalsi - "vznik informace". ID umoznije divat se na bunku jako na podle fyzikalnich zakonu a na principech kybernetiky fungujici zarizeni. ET pouze jako na tajemnou kapicku zivotni sily.

Odpovědět

Megalitické stavby

Miroslav Provod,2006-04-26 15:16:35

Éter, aura a kosmická energie

V době, kdy Aristoteles seznámil svět fyziky s novým názvem „éter,“ byl předešlými kulturami tento fenomén již několik tisíciletí využíván jako produkt energie, kterou lidé na různých místech označovali odlišnými názvy. Číňané ji nazývali „čchi“, Indové „Ódžas“, Japonci „reiki“, Hebrejci „rauch“, Tibeťané „dorž.“, Reichenbach ód a někdy byla označována jako magnetismus. Je pravděpodobné, že v dohledné době uvedená energie vyvolá ve výzkumu větší pozornost, proto se jeví vhodné sjednotit její název. V literatuře bývá často označována jako kosmická energie, tak jsme ji také nazvali v našem empirickém výzkumu a myslím, že tento název je výstižný. Ze stejného důvodu bude prospěšné, když první energetickou složku kosmické energie budeme nazývat zažitým názvem aura.

Vlastnosti aury se vztahují na veškerou hmotu, nejen na organismy, jak je někdy uváděno. Experimentováním s aurou jsme dospěli k poznatku, že při vzájemném kontaktu aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v jednu větší společnou auru. Z dalších experimentů vyplynulo, že mezi hmotami, které společnou auru vytvářejí, dochází k pozvolným přestupům energie až do vyrovnání jejich energetických potenciálů. Tento fenomén, který nebyl dosud nikde popsán, umožňuje výklad pro mnohé nevysvětlené jevy. Nejde o nic nového - vlastnosti aury, které se budeme učit poznávat, využívali lidé již 2 000 roků před stavbou první pyramidy. Na www.miroslavprovod.com , v části „diagrams“ naleznete grafické znázornění tří složek kosmické energie - aury, zón a interzón, s podrobným výkladem jejich vlastností.

Dosud nikdo neuspěl při hledání přesvědčivé motivace pro budování statisíců megalitických staveb, přičemž vlastnosti aury nabízejí průkazná vysvětlení. Umístíme-li horninu do aury vodního toku, aury obou hmot splynou v jednu společnou a hornina získává energii. Funguje to stejně umístíme-li do aury vodního toku i jinou hmotu včetně organismů. Funguje to tak mezi hmotami všech prvků – ve společné auře hmota s menším energetickým potenciálem přejímá energii od hmoty s větším energetickým potenciálem. Příkladů energetického spolupůsobení hmot je bezpočet, podobně jako u jiného fyzikálního zákona. Velikostí aury je snadné manipulovat, nejrychleji a nejúčinněji toho lze dosáhnout pomocí skupin velkokapacitních kondenzátorů. Nedoporučujeme ale experimentovat s kondenzátory o vyšším napětí, dochází při tom ke zvyšování napětí na buněčných membránách, což se může projevit nejrůznějšími zdravotními anomáliemi. Vlastnosti aury nelze dát do souvislosti s účinkem, jaký bychom předpokládali. Negativně nás ovlivní aura skupiny kondenzátorů o poloměru 40 cm, naproti tomu je časem ověřeno, že aura mobilního telefonu o poloměru šesti metrů lidské zdraví neovlivní.

Aura – první energetická složka každé hmoty – je známý název. V souvislosti s kosmickou energií jsou neznámými názvy zóny a interzóny, druhá a třetí energetická složka každé hmoty. Zóny kopírují tvar aury jako slupky a v různých rozestupech, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obří rozměry a jejich dosah nelze zjistit. Nevíme proč ale každá třetí zóna je desetkrát širší než první a druhá zóna. V prostoru mezi zónami se nacházejí energeticky slabší interzóny. Jsou zpravidla čtyři, v některých případech je jich více a vždy se nacházejí blíže u zóny, která směřuje ke zdroji. Společně se zónami je jich velké množství a vytvářejí hustý trojrozměrný rastr. Uvedený rastr je éter.

V oblastech jakékoliv hmoty, tj. i v oblasti plynných planet nebo mraků, se tedy vždy setkáme se třemi složkami kosmické energie. Samostatnou auru, zóny a interzóny může mít kámen, hromada kamení, budova, seskupení budov, člověk, lidmi zaplněný sportovní stadion, potok, bouřkový mrak, strom, planeta – až do okamžiku, než dojde ke kontaktu s aurou jiné hmoty. V takovém případě obě splynou v jednu energeticky společnou hmotu se společnými energetickými složkami. Tak to funguje v převážné většině případů, jsou ale i výjimky. Naše planeta Země má nepochybně největší auru podle pravidla, které výše uvádím, všechny aury na Zemi by tedy měly mít se Zemí auru společnou. Není tomu tak, snad v budoucnosti něco napoví měřící přístroje. Podobný jev jsem zaznamenal také při kontaktu aury lesa s aurou potoka.

Protínající se zóny a interzóny vyplňují povrch a okolní prostor naší nebo jakékoliv jiné planety. Tyto éterické složky jsou v prostoru celého vesmíru doslova všudypřítomné a od jejich proměnlivé éterické intenzity jsme schopni určit hustotou a složení jejich energetického zdrojového jádra, neboli strukturálního složení a podstaty jejich „mateřské“ hmoty. Každá hmota vytváří specifické šířky a vnitřní vzdálenosti mezi zónami a interzónami a také vytváří, resp. vysílá do okolního prostoru své specifické éterické složky – jakýsi pro danou hmotu charakteristický čárový kód. Není daleko doba, kdy za pomoci speciálních snímačů a výpočetní techniky budeme schopni identifikovat druh, množství a vzdálenost určitých prvků pod zemským povrchem a to do vzdálenosti několika kilometrů. Na naší planetě se tedy vždy v souvislosti s éterem setkáme se zónami a interzónami.

Kosmickou energii a její tři energetické složky využívají lidé již tisíce let. Einstein existenci éteru svou neochvějnou logikou zavrhl a popřel. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný – éter je „nic.“ Není vidět, nelze změřit ani zvážit. Vypočítat jej neumíme „NIC“ nemůže tedy existovat. Logika a znalosti současné fyziky nedovolují vědcům proti Einsteinovu vetu protestovat a existenci éteru znovu přijmout. Současná fyzika prostě není schopna na základě svých poznatků existenci éteru akceptovat proto ji musí odmítat.

Nehmotný nebo spíše jemně hmotný energetický éter však přesto existuje.
Existenci éteru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skutečnost, že oblaky nevysílají blesky o náboji 100 000 000 V pouze k jiným oblakům nebo k zemi, ale také na druhou stranu, někam do neznáma, směrem od Země. Kudy a kam teče tato nesmírná energie? Důvod a princip tohoto jevu nebyl dosud nikde vysvětlen. Stejné fyzikální vakuum se týká vzniku nesmírné energie až 1000 x energeticky vyšších nábojů blesků na Saturnu, jak je zdokumentovala sonda Cassini.
Einstein byl bezesporu geniální, nebyl ale neomylný. V současnosti již např. víme, že rychlost světla není rychlostí maximální. Za nějaký čas již budeme také vědět, že tím, kdo se s hypotézou o éteru zmýlil, nebyl Aristoteles, nýbrž Einstein. Někteří citlivci, kteří dokáží neopticky identifikovat pohybující se živou hmotu, např. člověka a to i často na značnou vzdálenost, hovoří mnohdy o tom, že „registrují“ pohyb lidské aury. Tento termín je ale zavádějící a nesprávný. Energeticky průměrný jedinec má auru „tlustou,“ širokou, nebo spíše vysokou přibližně třicet centimetrů. Pokud tedy osoby s extrémně vyvinutou citlivostí registrují ve statické poloze pohyb éterických energetických složek pohybujícího se člověka, pak na značnou vzdálenost neregistrují pohyb samotné aury, nýbrž éterické prostorové „nárazy“ pohybujících se a od aury do okolního prostoru se „donekonečna rozprostřených“ éterických zón a interzón.

Energetická hodnota hmoty (hladina kosmické energie) vzrůstá např. s rostoucím tlakem na danou hmotu. „Auru“ vody je možno mimo působícího tlaku také navýšit na ještě vyšší hladinu tepelným nebo mikrovlnným ohřevem. Dalšího energetického nárůstu u kapalin lze také docílit tzv. dynamizací. (V laboratoři dojde k dynamizaci prostým protřepáním, kterým docílíme mechanického intenzivního vzájemného tření molekul kapaliny. Zvýšeným vnitřním a vnějším třecím pohybem dynamizovaná mořská voda vykazuje u pobřeží vyšší vnitřní energetické hodnoty, jejichž navýšením dochází i k zvětšení okolní aury, resp. její kosmické energie.) Pozoruhodné je, že každá hmota má svou „energetickou paměť.“ Znamená to, že např. nerost, který po vystavení značnému tlaku získá nárůst hladiny kosmické energie, po odstranění působení tlaku svůj energetický náboj okamžitě neztrácí. Každá hmota má tedy určitou schopnost v sobě vytvořenou kosmickou energii na nějaký čas akumulovat.

Všichni známe místa jako jsou Lurdy, kde v souvislosti s vodními prameny došlo ke spontánnímu uzdravení. Ve většině případů jsou na těchto místech vystavěny poutní kostely nad vodními prameny. Mnozí skeptici hovoří o zázračných vyléčeních na takovýchto místech nebo o nečekaných vyléčeních v obyčejných termálních lázních s neskrývaným despektem. V těchto případech jde o energeticky velmi intenzívní vodu, neboť tato voda byla v hlubinách země vystavena značnému tlaku a byla zahřátá. Je známo, že v některých lázních získává voda také energii z hornin obsahující energeticky silné kovové rudy. Existují i lázně, kde dochází k nečekaným uzdravením vlivem odebrané energie hlubinné vody od radioaktivních hornin, které obsahují např. vysoce energetický prvek uran. V některých lázních dochází k posílení tělesné energie pitím podzemní energeticky intenzivní vody, jinde zase přechází kosmická energie do těla při koupání, kdy dochází k plošnému přenosu kosmické energie z nabité vody do organismu pacienta. Je známo, že nemocný člověk často nepotřebuje pro své vyléčení speciální léky, nýbrž pouze dostatek „vnitřní,“ tj. kosmické energie, aby jeho tělo bylo schopno samo iniciovat léčebné procesy. Zejména starším osobám se často nedostává dostatku energie pro vyléčení jejich zdravotního problému. Tělesné buňky mají u mnoha lidí mnohdy podstatně nižší intenzitu kosmické energie, než obsahují molekuly léčivé vody. Pobytem v energeticky vydatné vodě, získávají buňky léčených osob vyšší energetickou hladinu na svých buněčných membránách, která je základním předpokladem správné funkce buněk a zároveň jakýmsi spouštěcím mechanismem pro jejich uzdravení.

Energetické složky kosmické energie, mají ale v mnoha směrech velmi podobné vlastnosti jako energie elektrická. U složek neznámé podstaty vytvářející kosmickou energii také dochází u jakýchkoliv hrotů, podobně jako je tomu u elektronů, k fyzikálnímu jevu, který nazýváme „sání hrotem.“ Z oblastí vyšších energetických hladin se kosmická energie přesouvá do oblastí energií nižších. Zatímco u energie elektrické dochází k přesunu skokovou rychlostí, energie kosmická se přemisťuje mezi různými zdroji rychlostí mnohem pomalejší. Některé vlastnosti kosmické energie jsou od energie elektrické ale zcela odlišné. Elektromagnetické vlny nepronikají Faradayovou klecí, u kosmické energie je tomu jinak. Umístíme-li do trezoru (zdroje kosmické energie), jakýkoliv jiný zdroj kosmické energie, je s ním v interakci a výslednou hodnotou je součet obou energetických zdrojů.

Stopy po manipulaci s kosmickou energií a s éterem procházejí celé věky. Nahlédneme tedy do historie a budeme zde společně objevovat nezměrné úsilí našich předků, kteří velmi dobře znali rovnici přímo úměrného vztahu a souvislosti mezi intenzitou éterického potenciálu svého těla a zajištění svého pevnějšího zdraví.

Vyhodnotíme-li z hlediska kosmické energie megalitické stavby zjistíme, že hornina ve tvaru hrotu umístěna do aury vodního toku, nebo do místa, které je aktivováno zónami vodního toku, získává od vodního zdroje energii a stává se menhirem. S ohledem na specifickou váhu a složení horniny získává stojící hrot – menhir - větší energetickou hodnotu, než by za stejných podmínek získal stojící hrot – člověk. Hornina funguje jako jakýsi energetický akumulátor. Horní více „dynamizované“ vodní toky s rychlejším průtokem a s kamenným podložím vykazují větší energii, než toky dolní s pomalejším průtokem po měkkém dnu. Dokazuje to i situování menhirů do prostorů horních vodních toků, zejména do prostorů jejich vnitřních ohybů, kde překrytím zahuštěné zóny vytvářejí vyšší energetickou hodnotu. Lze to snadno ověřit jednoduchým experimentem. Horninu o výšce asi 2 metry ovineme plastovou hadicí. Hodnotou její aury můžeme manipulovat počtem závitů hadice, nebo množstvím protékající vody. K energetickému nárůstu ale nedojde nijak rychle. Kosmická energie se přesunuje jak jsme již uvedli velmi pomalu, nejedná se o „akceleraci,“ jako když v autě přidáváme plyn. Hmota horniny vykazuje značnou energetickou setrvačnost, podle hmotnosti horniny bude k energetickému nárůstu docházet po dobu několika hodin. Stejného energetického „dopingu,“ tj. nárůstu kosmické energie na buněčných membránách buněk lidského těla dosáhneme u osoby sedící na židli, která je desítkami závitů ovinuta plastovou hadicí s protékající vodou. Horninu lze aktivovat nejen energií vodních toků (podzemní prameny, potoky, řeky, mořské proudy), ale jinými energetickými zdroji jako např.: kovy, ohněm, bouřkovými mraky a celou řadou jiných zdrojů.

Klasickým příkladem pro energetický zisk horniny z éteru byl menhir „Mené er Groah“(zničil jej úder blesku), vysoký 23,5 metru, u Locmariaqueru v Bretani. Jde o případ ojedinělý, ale nadmíru poučný, který dokumentuje znalosti dávných kultur o energetických vlastnostech éteru. Stavitelům bylo uloženo na daném místě vybudovat energetický zdroj s požadovanou kapacitou. Nejsnadnějším řešením by bylo hmotu vysokého menhiru rozložit do více menhirů. To ale nebylo možné, protože v nízkých polohách zóny éteru neposkytovaly dostatečnou kapacitu - ta se nacházela výše nad zemským povrchem. Stavitelé byli tak nuceni požadavek řešit vysokým menhirem. V pozdějších kulturách budované obelisky měly stejnou energetickou podstatu jako menhir „Mené er Groah“.

Osaměle stojící menhir byl nejjednodušší megalitickou stavbou, která mohla lidem doplňovat energii. Pro doplnění či navýšení hladiny kosmické energie do organismu nebylo ale nutné si sednout na několik hodin na vrchol menhiru. Bylo postačující, když se „léčená“ osoba nacházela pouze v prostoru aury menhiru nebo v místě i od menhiru vzdálenější zóny. Lidem neuniklo, že rychleji mohou získat větší množství energie v prostoru mezi dvěma nebo více menhiry, kde dochází k zahuštění jejich aury. To je inspirovalo k překrytí hrotu menhirů další horninou. Takto vznikl energeticky „hodnotnější“ dolmen. Dosud existující dolmeny lze počítat na statisíce. Dávní stavitelé dobře věděli, že není lhostejné, z jakého druhu hornin jsou „léčebné plošiny“ sestaveny. Snaha dosáhnout maximální hodnoty kosmické energie a schopnost porovnat velikost vzájemné energetické interakce související s vnitřní chemickou strukturou jednotlivých druhů hornin, přinutila dávné šamany a léčitele k mnohdy velmi náročnému transportu odlišných kamenů. Tito stavitelé museli energetické hodnoty vzniklých vzájemných interakcí velmi dobře znát, neboť přestože měli možnost na menhirovou hrotovou nohu položit desku vytvářející dolmen z kamene nacházejícího se v blízkém okolí, transportovali strukturálně chemicky odlišné velké kameny často z velkých vzdáleností.

Dalším vývojovým stupněm energetických staveb minulosti byly zikkuraty (Babylonská věž). Pokrok došel s postupem času k poznatku, že hmota stavby, která získává energii z éterických zón, nemusí být monolit ani hornina, ale může to být také ve větším množství hlína. Navíc v zikkuratech byla hmota stavby aktivována kovem ( na vrcholu byla umístěna socha božstva ze zlata). V pozdějších dobách, bylo těchto poznatků využíváno u všech megalitických i sakrálních staveb. Věže – zvony, minarety – pozlacené kopule apod. energii objektů dynamicky stále zvyšovaly. Nárůst kosmické energie ale není možné pro zdraví člověka využívat donekonečna stále v přímé úměrnosti. Při budování sakrálních staveb se časem dospělo k poznatku, že více znamená méně, jinými slovy, zjistilo se, že překročení optimální hladiny náboje na buněčných membránách je pro zdraví člověka stejně nebo více nebezpečné, jako energetický deficit. Hmota stavby musela být pečlivě vyvážena s energetickým ziskem, délkou pobytu ve svatyni a počtem lidí uvnitř se nacházejících. Z tohoto důvodu byly fary budovány mimo energetický dosah sakrální stavby. Energetické regulace bylo snadné dosáhnout počtem a výškou věží. Věže tak získávají energii ze tří zdrojů – při průniku zónami éteru, podle známého jevu sáním hrotem a jsou aktivovány kovem zvonů. Nelze pominout polohu zvonů. V 15. a 16. století bývaly zvony zavěšovány také opačně než je obvyklé - srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvláště pro těžké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat - zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento způsob zavěšování byl v 17. století považován za nekatolický, na většině věží byly takto umístěné zvony zavěšeny srdcem dolů. Jednoduchým experimentem je snadné prokázat, že zvony zavěšené srdcem dolů zvětšují základní energetickou hodnotu věže o 250%. Pří zavěšení zvonu srdcem nahoru se základní energetická hodnota hmoty věže zmenší o 30%. Tvar hmoty zvonu funguje podobně jako tvar hmoty vodního toku, kopule, nebo klenby – vytváří větší energetickou hustotu.Věže sakrálních staveb, které mají na svém vrcholu umístěný kalich (jde o podobný případ jako u zvonu zavěšeného srdcem nahoru), snižují tím energetickou hodnotu stavby.

Vypočítat optimální množství hmoty a výšku věží před započetím stavby, bylo s ohledem na vzniklé vztahy s energetikou okolních zón a interzón nemožné. Až v průběhu stavby se energetika objektu přizpůsobovala regulací množství hmoty, objemem kovů, energeticky silných krystalických polodrahokamů či výškou sacích hrotů na jejich optimální energetickou hodnotu. Charakteristickými energetickými znaky pro všechny druhy sakrálních staveb byla jejich nadměrná hmotnost, věže, oblé tvary a doplňkové aktivační prvky jako kovy, ohně apod.

Motivace budování menhirů, dolmenů, kromlechů, mounds, mohyl a jiných podobných staveb byla obyčejně vysvětlována důvody astronomickými, kalendářními, zemědělskými a rituálními. Nelze se tomu divit, známé skutečnosti nemohly jiná zdůvodnění nabídnout. Ale jsou zde ještě mnohem záhadnější megalitické stavby – tisíce kamenných koulí o hmotnosti až 15 tun. Nacházejí se v Kostarice, na americkém kontinentě, a některé dokonce poblíž severního pólu. Pokusy o jejich zdůvodnění nebyly přesvědčivé, ale chápu to, bez znalostí struktury éteru to není možné. Hornina ve tvaru koule umístěná v zóně éteru, je energeticky aktivována a stane se samostatným zdrojem, který do prostoru vyzařuje kulovité zóny. Ty protínají jiné energeticky silnější éterové zóny, jsou s nimi v interakci, a svou vodivostí přivedou do místa, kde je umístěna kamenná koule větší množství kosmické energie. Je pravděpodobné, že kamenné hlavy Olméků přibližně o stejné hmotnosti, mohli mít podobnou funkci.

Na planině Nazca jsou zvýrazněny zóny éteru v rovině terénu. Umělé podzemní toky sloužily k propojení zón a tak mohla být energie směrována na jiné místo. Neklamným důkazem o energetickém posílení zón na planině Nazca jsou řady kamenů umístěných v těsné blízkosti některých zón (kameny jsou se zónou v interakci).

Současná architektura se energetikou staveb nezabývá, některá stavba může být „rakovinový dům“, nebo pouze plíživě negativně ovlivňuje své obyvatele. Skeptici mohou namítnout, že na ocelových konstrukcích mrakodrapů a jejich výškou by se negativní vliv musel výrazněji projevit. Vysvětlení lze nalézt v historii, když na americkém kontinentě lidé budovali více než sto tisíc mounds, důsledně dbali na to aby hliněné valy nebyly založeny na skalním podloží, ale pečlivě jej od nich odizolovali organickou hmotou. Stejné technologické postupy respektovali lidé i na evropském kontinentě při budování mohyl. Při stavbě mrakodrapů si nelze ani představit, že by mohly být založeny jinak než na pevném skalním podloží. Z toho lze odvodit, že kontakt stavby s kamennou základní spárou funguje jako uzemnění s tím, že energii odvádí do země. Jinak tomu ale mohlo být u některých nízkopodlažních staveb, založených na hliněných základových spárách. V těchto souvislostech by mohlo být zajímavé statisticky vyhodnotit úmrtnost různých nemocnic.

Je nelehké uvěřit skutečnosti, že již lidé v dávnověku disponovali vědomostmi o éterické energii, kterou se naše civilizace bude učit poznávat. Průběh dvacátého století, kdy se tisíce vědců marně snažili odhalit tajemství megalitické kultury potvrzuje, že vysvětlení se nenachází v oblasti známých skutečností. Odpověď na stavební hádanky naší historie jsme začali hledat jinde. Zde jsme ji také našli.


Květen 2006

Miroslav Provod sen. + jun.

Odpovědět

pravda nebo lež

DAM,2006-02-14 22:31:44

Pravda je shoda poznávané věci se skutečností.
Jestliže budu mít 2 jabka a od někoho ještě dostanu 2 jabka, tak jich mám celkem 4. 2+2=4 je prostě dáno a shoduje se to se skutečností, je to pravda . Ale jak se shoduje se skutečností teorie evoluce? Pokud se kdoko-li zabýval alespoň trochu evolucí a přemýšlel u toho, pak by zjistil, že existuje mnoho podvrhů vykopávek , které měly podpořit evoluci, je mnoho nesrovnalostí v datování, stáří vykopávek se udává podle toho aby zapadly do vývojové linie, evolucionisté se mezi sebou rozcházejí,v učebnicích jsou uváděny nálezy,které již byly samými evolucionisty vyřazeny z evoluční linie,nacházejí se doposud žijící živočichové, kteří měli být vývojovým mezičlánkem a tito živočichové jsou beze stop po vývoji, mnoho evolucionistických kapacit se již od evoluce odvrátilo, protože čím déle se ji evolucionisti snaží dokázat a potvrdit, tím více nacházejí rozporů, překážek, které vedou k opaku.
Náhoda působí spíše destruktivně.Jestliže náhodou přijdete o ruku, myslíte, že vaši potomci budou také bez ruky.Myslíte, že když budete skákat ze stromu, že se naučíte létat,nebo vám naroste peří.Myslím, že budete rádi, že si něco nezlomíte a nebo vůbec přežijete.Proč kachnám a třeba labutím ještě nenarostly žábry, když se potápějí za potravou? Nejde to, protože to není obsaženo v DNA. Nikdy nemůžeme dát něco, co nemáme. Pokuď budeme hloupí, nemůžeme chytrost předat svým dětem,nemůžeme jim předat nic co nemáme v sobě geneticky zakódované atd.
Stačí jen přemýšlet a používat rozum, který máme a ne se zvyklat nesmyslnými evolučními teoriemi, které používají zásadně slova jako : údajně, pravděpodobně, možná, zřejmě,asi,kdysi apod.
Mimochodem, víte jaký je rozdíl mezi evolucí a pohádkou? Samozřejmě žádný, začínají úplně stejně : "Kdysi dávno"

Odpovědět

Jádro pudla

molim,2006-02-06 14:30:47

CCecil se podle mne přiblížil ke skutečnému jádru pudla ve své poznámce, že pokud by se ukázalo, že tu je něco jako ID, museli bychom přehodnotit své postoje k životu, a to je přesně to, co nechceme.

Problém Boha je nejvlastněji problémem zodpovědnosti za Stvoření, tedy za mne a za můj svět. Tedy nejenom JAK, nejenom PROČ, ale hlavně "kdo za to může".

I sama představa ID prodělává svou vlastní evoluci, své vlastní "dospívání", a kopíruje tak realitu ve smyslu prvního esoterického zákona "jak v malém, tak ve velkém". ID se ve vnímání subjektu i v "objektivním" chápání pomalu mění z "Otce", který nás stvořil, který zakazuje, trestá a odměňuje, který je odpovědný za náš svět a kterému my se zodpovídáme, a který stojí "mimo nás" (z rodiče), na "dospělého nás", každý jeden z nás se postupně stává spolu-tvůrcem sám sebe a svého světa (který si uvědomujeme jako různé formy jednoho vědomí). A přesně této v praxi velmi důsažné spoluzodpovědnosti se bojíme, to je právě ten bod, kde bychom museli přehodnoti své chování, takže místo abychom dospěli, učinili jsme cimrmanovský úkrok stranou ve formě "vědy". My si přeci můžeme vše vysvětlit, aniž bychom na to toho tatínka potřebovali, ale zároveň aniž bychom museli dospět a převzít zodpovědnost sami. Jako Kusejr skutečnost rozkouskujeme na spoustu nezávazných vědeckých teorií, které nota bene už ani nemusíme dokazovat, ale jenom falsifikovat, a tak si budeme hezky stavět bábovičky teorií na vědeckém písečku, když se nám znelíbí, tak je rozkopneme, ale bohužel nepřejdeme k výrobě něčeho, co by bylo "závazně opravdové", co by bylo v pravém slova smyslu dospělé.

Odpovědět

Evoluce: Hranice mezi

Kentaur,2006-02-02 10:21:42

Vážení, omlouvám se, že do vaší vědecké diskuse vstoupím zcela nevědecky pouze s použitím zdravého úsudku, jak se mnohdy říká – zdravého selského rozumu. Jistě mi dáte za pravdu, že je možné mnoha odbornými výrazy a odkazy na známé osobnosti vytvořit zdání vysoce fundovaného odborného textu, i když to „jadýrko“ zrovna chybí. Obdobná situace nastává třeba u politiků – velký projev, ale prázdná sláma. Tím ovšem nechci urazit ani autora, ani jeho obdivovatele. Je to jenom vyjádření úhlu pohledu. Chci se zmínit o letitém a silně vyhroceném sporu mezi kreacionisty a evolucionisty na který článek Pavla Housera naráží. Mně připadá, že obě skupiny používají ve své „rovnici“ jednu velkou neznámou. Zatím co u darwinistů je to čas, u kreacionistů to je bůh. Jinak si myslím, že obě skupiny mají částečně pravdu, ale to teď nechci podrobněji rozebírat, i když bych chtěl začít u kreacionistů. Jejich tvrzení o stvoření Země Bohem za 7 dní je stejně pofiderní jako „velký třesk“. Proč se však diskuse soustřeďuje na to, co nelze věrohodně dokázat (nebo vyvrátit?) a ne na věci, které si může každý ohmatat?
Mám na mysli dobu relativně nedávnou, ze které se zachovaly nejen megalitické stavby, ale i písemné památky, s jejichž správnou interpretací se začalo v podstatě nedávno, protože vědci 19.století, kteří se s nimi setkali jako první, neměli například ani ponětí o létání a o létajících strojích, kterými se to v těchto památkách jen hemží. Hemží se to i poukazy na to (Sumer), že lidé byli učeni ve všech řemeslech i vědách bohy přišlými z nebe. Kdyby v těchto záznamech nebyly zmínky o tom, že bohové přiletěli z dalekého vesmíru, bylo by možné se domnívat, že se jednalo o pozemšťany na vyšším stupni vývoje, asi tak jako kdyby se objevilo letadlo uprostřed dosud nedotknuté džungle, kde lidé žijí ještě dnes životem člověka z doby kamenné. Pro tyto lidi by přece také posádka představovala bohy a letadlo božského ptáka.
Nyní vsuvka. Setkal jsem se už s lidmi, kteří už z principu nechtěli o těchto skutečnostech ani uvažovat, stejně jako církev svatá o neposkvrněném početí. Doufám, že jsem se nedostal do podobné společnosti.
V těchto písemných památkách se píše (i starozákonní prorok Henoch už znal písmo) o stvoření Země a Člověka, což se později přes Sumer dostalo i do bible. Zemi a Člověka tedy nestvořil bůh, ale b o h o v é !!!
A teď vás poprosím, abyste se vžili do doby nedávné – průkopníků letectví. Přestože zpočátku poskakovali v několikametrových skocích někde po louce, snili určitě o dalekých letech, třeba i mezi kontinenty. Vše se během století splnilo. S odvoláním na to tedy další myšlenková konstrukce. Vzhledem k hrozící ekologické katastrofě na Zemi bude v příštím století vyslána expedice na nově objevenou planetu s příznivými životními podmínkami, s cílem dopravit a rozmnožit na této planetě genetický materiál (i genetika se vyvíjí mílovými kroky) pro případ, že by život na Zemi byl zcela zničen.
A teď tedy ten závěr. Byli naši kosmonauti bohové? Zcela nepochybně nebyli, přestože přinesli na planetu život a přestože geneticky ovlivňovali živé organizmy, na planetě se již nacházející. Dokonce museli části přivezených organizmů udělat na planetě místo cestou pečlivě naplánovaných globálních katastrof (zkoumá se už nyní pro potřeby vedení boje). Pozůstatky těchto operací se později nacházely jako vzácné fosílie a byly zkoumány s cílem zjistit vývoj života na planetě.
Je pravda, že tímto myšlenkovým pochodem jsem nevysvětlil ani velký třesk, ani existenci Boha, ale určitě jsem nahlodal „zeměstřednost“ kreacionistů i úlohu „náhody“ v případě darwinistů.
Děkuji za pozornost.

Odpovědět

Zdeněk

Bohouš,2006-01-29 09:41:09

Dovoluji si doplnit, že čarodějnice upalovali nejen katolíci. Pronásledování, diskriminace, vraždění, zesměšňování aj skvosty chování vůči odlišným skupinám jsou i v dnešní době, zesměšňování zastánců stvoření Bohem jsou i na tomto diskusním fóru. Počkejte si na rok 2009 / rok výročí Darwinovy teorie/, kdy snad zastánci makroevoluce do té doby konečně vytvoří živou hmotu z neživé, aniž by použili komponenty z živých organismů.

Odpovědět

Dotaz:

Bohouš,2006-01-21 01:29:17

Evolucionističtí inkvizitoři ovládají média, mají dostatek financí/ na výzkum/, které jim umožňují akademickou světovládu, soudy stojí na jejich straně. To vše umožňuje ovládat myšlení spoluobčanů vštěpováním evolucionistického náboženství od dětství jako jedinou bernou minci. Třídní boj, rasová nadřazenost... , jaké bude další pokračování - nebo se mýlím ? Nechci nikoho urážet, ale kam bude sněřovat duchovní vývoj civilizace ? Potraty téměř nikoho nevzrušují, ale nebude se v budoucnu možná, řízená, eutanazie dotýkat i Vás, mladých, až také zestárnete?

Odpovědět

Anketa je vadně formulována.

Saša,2006-01-13 13:46:23

Protože vychází z dichotomie, z nepodloženě tvrzeného antagonismu stvoření versus vývoj.
Přitom vývoj je metodou stvoření.

Odpovědět

....moje rec....

Jara,2006-01-12 22:26:31

...presne tak, moje rec.....porad to po me nekdo donekonecna vopisuje.....Vas Jara Cimrman

Odpovědět

Shrnuti???

George,2006-01-12 16:58:40

Prominte Ceccile, ale vy tu michate neuveritelnym zpusobem hrusky a jablka, pri sledovani nekterych vasich myslenkovych pochodu se opravdu nestacim divit. Cituji:

"Pokud evoluční poznatky nejsou sto vyvrátit Boží existenci, proč dnes a denně je evoluce dávána za důkaz, který jeho existenci vylučuje?"

Kym je davana za tento dukaz??? To prece vubec neni pravda. Napriklad ja tvrdim, ze evolucni biologie Boha nepotrebuje (za cimz si i stojim), ale ne ze Buh neexistuje. Dejte mi sem prosim odkazy na clanky od nejakeho evolucniho biologa, ktery v nich dochazi prave k tomuto zaveru. My resime otazku JAK, neresime otazku PROC, ta nas vubec nezajima a ani v nejmensim zajimat nemusi. Vzdycky si v teto souvislosti pripomenu jak jistemu znamemu astrofyzikovi bylo vycitano, ze v jeho praci je velmi malo mista pro pusobeni Boha. A on odpovedel neco ve smyslu "moje prace se snazi ukazat JAKY vesmir je, ne PROC takovy je... chcete-li, muzete si prece nadefinovat Boha jako odpoved na tuto otazku."

Vy si nejspis vubec neuvedomujete (ci nechcete uvedomit), ze vami zminovane problemy v evolucni biologii hleda paradoxne druha strana, tedy kreacioniste. My evoluci nevydavame za dukaz neexistence Boha, ale soucasne nemuzeme za to, ze mnozi stoupenci Biblickeho stvoreni to presne takto chapou a siri na Internetu neskutecne bludy typu "Darwin si myslel, kterak svou praci neznici viru lidi v Boha". Vzdyt to je naprosta hloupost.

"Takže nechme věřícím tu naději, že Bůh existuje a nesnažme se jim vnutit představu, že moderní věda jeho existenci dávno popřela, což je nepravdivé tvrzení."

Dalsi nesmyslna veta. Znovu opakuji, takto to chapou v mnoha pripadech SAMI VERICI, nikdo jim nic takoveho nevnucuje. On vlastne evolucni biologii nevnucuje vericim nikdo ani jako takovou, vzdyt pokud se chci ucit misto seriozni vedy nejake prastare pohadky, nebrani mi nic v tom, abych chodil na cirkevni skolu. Nemate spise pocit, ze to je presne naopak, ze to jsou stoupenci kreace, kteri se nam neustale snazi neco vnutit a prosadit vyuku sveho nabozenstvi i na statnich skolach?? Evolucni biologie se nikomu nevnucuje, ani se za jeji odmitnuti neposila do pekla, ci nevyhrozuje trestem Bozim - toto jsou identifikacni znaky jine strany sporu.

"Právě že se tvrdí, že ID je nemožný. Kdyby tomu tak nebylo, teorie ID by nebyla tak vehementně zatracována."

Konecne tohle, to je uz jednoznacne zavadejici a nepravdivy vyrok. Rozmyslete si prosim dobre, zda se bavime o inteligentnim designu, nebo "myslence inteligentniho designu coby alternative k biologicke evoluci". Neni totiz moji chybou, ze kreacioniste se rozhodli pouzivat prave tento zcestny nazev. Nikdo tu netvrdi, ze inteligentni design je nemozny, kdyz inteligentni design si muzete i sam poridit domu. :-) Mohu vam vrele doporucit napriklad kvetinac Eva Solo, viz. http://luxus.tiscali.cz/zbozi.php?kat=5667
Jiste s nim budete velmi spokojen. Ovsem ano, pokud se bavime o "myslence inteligentniho designu coby alternative k biologicke evoluci", tak ta samozrejme zatracovana je a to vehementne... ale z jineho duvodu nez pisete vy a to z toho, ze narozdil od vyse zminovaneho kvetinace je nam ZCELA K NICEMU, coz je vec, kterou se tu opakovane snazim ukazat nejen ja, pan Mihulka a pan Zrzavy. Pokud nedate na moji radu, pujdete a koupite si kvetinac ktery vam bude zcela k nicemu (napriklad doma zjistite, ze ma derave dno), co asi udelate... inu nepochybne ho zatratite, pardon vyhodite, ze. Ale tezko to bude z toho duvodu, abyste timto jednanim "dokazal", ze je zcela nemozne vyrobit i kvalitni kvetinac... tato otazka vas totiz nebude ani trochu zajimat.

Odpovědět

shrnutí

Ccecil,2006-01-12 14:27:02

V celém tom sporu mi jde o jediné. Pokud evoluční poznatky nejsou sto vyvrátit Boží existenci, proč dnes a denně je evoluce dávána za důkaz, který jeho existenci vylučuje? To je záměrně špatné pojetí, ale pořád dokola se opakující. Myslím, že jsme se shodli v tom, že tento důkaz nemůže být evolucí podán. Takže nechme věřícím tu naději, že Bůh existuje a nesnažme se jim vnutit představu, že moderní věda jeho existenci dávno popřela, což je nepravdivé tvrzení. Prostě jenom řekněme, že pro spousty dějů v přírodě máme racionální vysvětlení, které primárně boha nepotřebuje a pro ty děje které neumíme vysvětlit takové vysvětlení hledáme.

Pokud by se pak obě strany zdržely urážlivých výroků pro jinou představu, bylo by na světě mnohem lépe. Za sebe se to snažím dodržovat a jestli jsem se někde upsal, tak se omlouvám.

Odpovědět

připuštění ID

ditom,2006-01-12 09:23:49

OK, Ccecile a Stanislave, přesvědčili jste mě, ID je v zásadě možný. Stejně jako zde publikovaný Inteligentní Shazovač (a někteří troubové věří na gravitaci!!!!), Inteligentní Odrazka je zodpovědná za odraz světla, Inteligentní Tlakovač způsobuje hydrostatický tlak, Inteligentní Brown dělá Brownův pohyb,...... můžete někdo dokázat že ne???

"Takže ještě jednou a zkráceně. Žádný současný evoluční poznatek nevyvrací ani nepotvrzuje existenci ID. Tvrdit dokázanou neexistenci, čehož jsem často svědkem je logická a faktická chyba." Ccecil 12.01.2006 v 02:55

Možná se mýlím, ale nikde jsem zde nezaznamenal, že by někdo DOKÁZAL neexistenci ID. Hodně lidí se ale shodlo, že ID nelze ani dokázat ani vyvrátit - proto do současné vědy nepatří.

"Nadpřirozenými" silami je možné vysvětlit cokoli, a je to mnohem jednodušší než vysvětlit to přirozeně. Pokud je ale možné nějaký jev vysvětlit přirozeně - proč hledat ono nadpřirozeno? Tento smysl mi poněkud uniká...

Odpovědět

Důkaz sporem

Ccecil,2006-01-12 02:26:54

Chtěl bych shrnout některé věci.

Teorie bývá postavená na faktech. Falzifikovat můžeme jednotlivá fakta, ze kterých teorie vychází,

alespoň co se týče jejich důvěryhodnosti. Pokud je faktů mnoho, podařená falzifikace jednoho by neměla

mít na teorii jako celkek vliv, pokud to ovšem není fakt zásadní a jedinečný.

Na základě této teorie pak vyslovujeme určité závěry, předpovídáme chování a ověřujeme platnost.

Nalezneme-li rozpor, pak buď je teorie nesprávná, nebo je nesprávná její část, nebo jsou nesprávné závěry

z ní učiněné. Teorie musí být nezbytně konzistentní a obecně musí platit pro funkčně obdobné případy.

Protože evoluční teorie je postavena na faktech, bylo by vhodné si fakta zopakovat.

Co je tedy pravděpodobně nezpochybnitelné (lepší je tvrzení, shodneme se na pravdivosti a budeme

předpokládat nezpochybnitelnost)

- Existují jedinci, které můžeme pozorovat v daném okamžiku, jedinci existující před tímto okamžikem a

jedinci, kteří budou existovat pravděpodobně v budoucnosti.
/v podstatě jakékoliv zvíře, nebo člověk, všichni předci a potencionální potomci/

- Ke každému současně existujícímu jedinci můžeme nalézt předka, nebo předky, se kterým má příbuzné

znaky.
/ z mnoha příkladů vyberu třeba plemeno psů, kdy je zaznamenán rodokmen/

- Existují nálezy historických jedinů, datovaných jinými nezpochybňovanými vědeckými metodami do období

před existencí současných jedinců.
/fosilní vykovávky a jejich datování radiologickými metodami/

- je nalezena závislost, historická linie vývoje současného jedince posloupností jeho pravděpodobných

předků až k bodu nula, prapůvodnímu základnímu jedinci.
/vývojový strom evoluce. Více či méně doložený. Lze rozporovat některé dílčí časti, ale principielně

jako celek jej můžeme označit za prokázaný i vzhledem k DNA/

- Experimentálně je možné dokázat, že existují-li obdobní jedinci ve stejném prostředí, vyhrává ten

úspěšnější a ten neúspěšný zaniká.
/darwinistická soutěž o přežití. Neuspěšní hynou a jejich kopie dál nevznikají/

- Divergence vývoje - z jednoho předka mohou vzniknout různé větve dalšího vývoje a tedy i dva různí

současní jedinci
/rozdělení vývojové větve, nebo zase ti pejsci/

- Konvergence vývoje - dvě rozdílné větve vývoje, původně existující v různých prostředích vytváří v

současnosti funkčně velmi podobné, ale geneticky rozdílné jedince.
/viz třeba delfín, kosatka a další savci žijící v moři, původně ovšem jejich předci na souši/

- předci současného jedince existovali v prostředí, které je pro něj nevhodné a vylučuje jeho existenci v

něm a opačně.
/prvotní život existoval na planetě bez O2, což je vzhledem k reaktivnosti tohoto prvku zjevné./

- v genetickém kódu jedince je možné vysledovat genetický kód předků
/jak jinak je možné určit otcovství, viďte pánové?/

- v genetickém kódu jedince je spousta balastního kódu
/je to jedno velké smetiště/

- v genetickém kódu jedince jsou vysledovatelé části, které ztratili svůj původní účel, používá se jenom

část, nebo se používá k jinému účelu.
/tady bych se odkázal na práce genetiků, kteří potvrdili, že některé geny díky relativně malé změně

produkují jiné enzymy, které diametrálně ovlivňují existenci organizmu, nebo třebas jen dávají jinou

vlastnost/

- v genetickém kódu jedince vznikají při kopírování chyby.
/jak jinak. 100% bezchybné kopírování neexistuje./

- genetický kód jedince se zvětšuje, množství informace roste, některé části ale zanikají a ztrácejí se.
/čím rozvinutější tvor, tím složitější genom. Ovšem neplatí to tak zcela. Ztratit balastní informaci,

která nemá funkční význam je možné a v přírodě dohledatelné na mnoha příkladech/

- genetický kód obsahuje chyby, které mohou způsobit za speciálních stavů terminaci jedince. Kód je

nedokonalý.
/vrozená vada, která se projeví jen při extrémní zátěži/

- existují parazitní entity, které s jedinci existují, využívají je ke svému množení a mohou způsobit

jejich zánik.
/ různé baktérie a viry. Ne každá má za následek likvidaci jedince/

- Existují jiné entity určené k vyhledávání a ničení parazitních entit.
/třeba bílé krvinky/


Takže toto jsou některá fakta, kterými je podložena evoluční teorie a její odnože.
Na základě těchto fakt můžeme tedy směle zobecnit a tvrdit, že pozorujeme systém, který se vyvíjí, jehož

novější verze jsou ve většině případů dokonalejší než verze starší a my ho zastihli v určitém stádiu

vývoje.

Potud je celá evoluční teorie v pořádku a měl by platit konsensus.

Máme tady ale jedno tvrzení, které je přinejmenším sporné. To tvrzení zní:
Z uvedených faktů je zřejmé, že vývoj jako takový probíhal samovolně, celý proces nepotřebuje žádného

architekta a tedy existence ID je vyvrácena.

Na první pohled vše vypadá v pořádku, ale pojdme v logice dál. Pokud je tato teorie obecná musí platit i

pro jakýkoliv jiný systém, který splňuje stejná kritéria a dává paraelně stejné výsledky. Pokud se

porozhlédneme po svém okolí takový systém nalezneme.

Software:
- Existují jedinci, které můžeme pozorovat v daném okamžiku, jedinci existující před tímto okamžikem a

jedinci, kteří budou existovat pravděpodobně v budoucnosti.
/v podstatě jakékykoliv program, všecny vývojové verze a potencionální budoucí verze/

- Ke každému současně existujícímu jedinci můžeme nalézt předka, nebo předky, se kterým má příbuzné

znaky.
/z mnoha příkladů vyberu třeba W2.0 W3.0 W3.1 W3.11 W95 WMe, Corel v5.0 v6.0...... /

- Existují nálezy historických jedinů, datovaných jinými nezpochybňovanými vědeckými metodami do období

před existencí současných jedinců.
/ děrné štítky a programy na mašinky typu EC1033, PDP, MINSK, ZX 81, spectrum/

- je nalezena závislost, historická linie vývoje současného jedince posloupností jeho pravděpodobných

předků až k bodu nula, prapůvodnímu základnímu jedinci.
/První programy pro mechanické počítače, první algoritmy násobení, výpočtu kvadratické rovnice, algoritmy

matematických operací nalezneme v každém současném programu, algoritmy ošetření chyb a vyjímek/

- Experimentálně je možné dokázat, že existují-li obdobní jedinci ve stejném prostředí, vyhrává ten

úspěšnější a ten neúspěšný zaniká.
/geoworks a windows 3.0, nebo OS2 a W95, či Lotus notes a Office/

- Divergence vývoje - z jednoho předka mohou vzniknout různé větve dalšího vývoje a tedy i dva různí

současní jedinci
/W3.11 a následné rozdělení na WNT a W95/

- Konvergence vývoje - dvě rozdílné větve vývoje, původně existující v různých prostředích vytváří v

současnosti funkčně velmi podobné, ale geneticky rozdílné jedince.
/rozdílné softwary používají stejné funkční klávesy, grafické programy používají obdobné funkce a někdy

jsou k nerozeznání, tabulkové procesory, textové procesory, od jiných výrobců s jiným kódem ale stejnou

funkcionalitou./

- předci současného jedince existovali v prostředí, které je pro něj nevhodné a vylučuje jeho existenci v

něm a opačně.
/dřívější programy nelze bez speciálních emulačních prostředí spustit na současných strojích. DOS sice

ještě spustíte, ale mnohá stará účetnictví už ne, třeba jen kvůli Y2K /

- v genetickém kódu jedince je možné vysledovat genetický kód předků
/každý programový kód obsahuje v sobě kód předešlé verze. Různě upravený, ale obsahuje./

- v genetickém kódu jedince je spousta balastního kódu
/je to jedno velké smetiště, ale opravdu, co třeba takové pohřebiště autorů v excelu? Zkryté hry, nebo

zapomenuté přikompilované funkce, které program nikdy nepoužije? Co odskoky, které nikdy nemohou nastat?/

- v genetickém kódu jedince jsou vysledovatelé části, které ztratili svůj původní účel, používá se jenom

část, nebo se používá k jinému účelu.
/tady bych poukázal na ty části kódu, které původně měly úplně jiný význam. Protože ale bylo jednodušší

přikompilovat celou knihovnu, než vysekávat jednu funkci, vzala se celá a použila se jen jedna funkce,

původně sloužící na úplně jiný účel. Ten balast k tomu nikoho nevzrušuje, že. Následně pak byla funkce

lehce upravena, aby lépe splňovala představy programátora. /

- v genetickém kódu jedince vznikají při kopírování chyby.
/jak jinak. 100% bezchybné kopírování neexistuje a už vůbe ne ve VT./

- genetický kód jedince se zvětšuje, množství informace roste, některé části ale zanikají a ztrácejí se.
/čím rozvinutější program, tím víc médií potřebných k instalaci. Kde je jedna disketa na nainstalování

kompletního OS? Zachvíli nám nebude stačit dvouvrstvé DVD. Ovšem jiný kód se již může zrušit, jako třeba

podpora 16 bit aplikací ve WXP/

- genetický kód obsahuje chyby, které mohou způsobit za speciálních stavů terminaci jedince. Kód je

nedokonalý.
/každý, opravdu každý program obsahuje chyby, které se mohou projevit, když to nejméně čekáme/

- existují parazitní entity, které s jedinci existují, využívají je ke svému množení a mohou způsobit

jejich zánik.
/ kapitola počítačových virů. Kdo by je neznal?/

- Existují jiné entity určené k vyhledávání a ničení parazitních entit.
/Různých antivirů a antispywaru je dost a dost/


Takže tedy máme funkčně obdobný systém s identickými vlastnostmi. Funguje vývoj, funguje evoluce, výběr

úspěšnějších kousků. Každý fakt v přírodě má svou programovou paraelu. Tedy vzhůru do toho můžeme tedy

hrdě prohlásit:
Z uvedených faktů je zřejmé, že vývoj jako takový probíhal samovolně, celý proces nepotřebuje žádného
architekta a tedy existence programátora je vyvrácena.


Toto tvrzení je nepravdivé.

Odpovědět

Já si myslim

Stanislav,2006-01-11 21:32:39

Já si myslim, že toto si skoro nikdo z diskutujících neuvědomuje, že už sami ID provozujeme, takže diskuze o tom zda existuje ID jsou nyní již zcela bezpředmětné. A co budeme v tomto směru podnikat třeba za 1 000 (10 000, 100 000) let?
A pokud pronikneme dále do kosmu, nebude nás to svádět k zásahům typu ID az narazime na rozvijejici se formy života ? A z pohledu těchto bytosti (nebo jejich potomků) nebudeme přímo klasickým ID pararelním s evolucí?

Odpovědět

Ucholákovi k termodynamice

martin,2006-01-11 18:26:12

Vidím, že tu chudinku termodynamiku nemá rád opravdu skoro nikdo. Mně kupodivu nikdy nijak zvlášt' nevadila. S těmi otevřenými systémy, termodynamikou a evolucí se to má velmi jednoduše. Termodynamika opravdu platí obecně, i v otevřených systémech, ovšem v těch otevřených systémech evoluci nijak nepřekáží. Tož tak.

Odpovědět

Hezky se to čte

Stanislav,2006-01-11 17:02:52

Hezky se to čte, nebýt toho, že jsme se zde před několika dny dověděli v diskuzi o ID, že z pohledu moderní evoluční biologie (George) je neodarwinismus překonaný, a tím vlastně padají všechny úvahy jeho hlavní autority pana Dawkinse.
Jenom mne dále mimochodem tak napaadá, že by se všechny teorie o evuloci staly falzifikovatelnými, kdybychom mohli na vlastní oči vidět působení ID. Například by se zde objevila extrémně inteligentní mimozemská civilizace, která by dokázala před našima očima například zdokonalit imunitní systém nebo přímo vyrobit nové živočichy nebo aspoň jejich zcela nové vlastnosti manipulací s DNA bez evoluce. Já se sám domnívám, že tohle možné zcela jistě je a proto mne článek pana Hausera bohužel nepřesvědčil.

Odpovědět

Díky

Al,2006-01-11 11:50:25

Pane Houser - skládám Vám poklonu.
Jestli mohu ještě doplnit tento pohled:
Článek je veden jako diskuze o metodologii VĚDY (resp. evoluční teorie). Fakt je ten, že VĚDA jako taková je vskutku "křehká květinka" - zdá se, že v historii nejen Země ale i lidstva a jeho kultur je zcela ojedinělá. Kultury od Sanů až po řeckou Spartu žádnou vědu nikdy neměli... Věda (i když nám v evropské civilizaci r. 2006 to snad ani nepřijde) je velmi vzácné, ojedinělé a vlastně netypické "stvoření". Proto lidí, kteří trochu dokážou chápat CO TO VĚDA JE nebo kultur, které vůbec vědu znají, bude vždy jen velmi málo...
Proto mě překvapuje, jak málo se této problematice věnuje jak na středních školách, tak i na univerzitách... Myslím, že by si to asi zasloužilo (přinejmenším) dobrou učebnici nebo kurz přednášek!
Možná bychom pak nežili ve světě, kdy vzdělaní lékaři léčí zředěnou vodou a lidé, kteří neznají malou násobilku chodí k volbám...


Metafyzika, náboženstí, sdělená pravda paní učitelky či kmenového vůdce - to je to hlavní, co má v sobě každý člověk hluboce zakódované. To je to, co v našich hlavách platí a všechno převálcuje... Takže se všichni snažme, aby nám ten "kousek vědy" ještě chvíli zůstal!


Úplně bych nesouhlasil, že v tvrzení o evoluci jako "metafyzickém rámci" jde jen o slovíčka. Myslím, že je to silně matoucí - matafyzika má blízko k náboženství. Naproti tomu vysvětlení: evoluce (...) jako hlavní zastřešující teorie (systém) s pavučinou (již) falzifikovatelných hypotéz je docela rozumný.

Odpovědět

Evoluce

Tomáš,2006-01-11 00:13:51

Velice se mi líbil váš článek o evoluci-celý článek jsem podrobil zkoumání pomocí symbolické logiky a úplně se vyrušil až do nuly-je o ničem.
Předem podotýkám že evoluci beru jako bajku nebo pohádku,ale jsem stále raději když se děti ve škole učí o nesmysly o evoluci-než aby brali svět a jeho zrození dle biblických dogmat.
Raději bych přivítal článek toho vola Denikena a těch jeho vytržených výroků o stopě člověka ve zkamenělých vrstvách starých 200 mil. let :-)

Odpovědět

Filipika

Pavel Brož,2006-01-10 18:00:52

Darwinismus není jen „metafyzický program“
Ačkoliv si autora článku Pavla Housera velice vážím a ačkoliv sdílíme mnoho společných názorů (např. jsme oba zastánci teorie evoluce a tzv. „teorii“ inteligentního designu žádný z nás nepovažuje za životaschopnou vědeckou tezi), tak si přesto nemohu odpustit výhrady k prezentaci neodarwinismu coby jakéhosi „metafyzického výzkumného rámce“ (s Pavlem Houserem jsme ostatně tuto debatu už párkrát vedli, takže ho asi nepřekvapí, když tyto své výhrady opět zopakuji). S článkem jinak souhlasím až na formulace týkající se právě této prezentace darwinismu, kterou považuji za jakýsi zbytečný pokus vyjmout jej z pravidel, kterým se musí podřizovat jakákoliv jiná vědecká teorie (především pak z kritéria v článku zmiňované falzifikovatelnosti). Navíc jsem přesvědčen, že názor, že (neo)darwinismus je jakýsi metafyzický výzkumný program, je úplně zbytečným kalením vod a mrzí mě, že je intenzivně šířen některými našimi prominentními biology (či bývalými skvělými biology v současnosti přesedlavšími na filosofii).

Myslím si, že (neo)darwinismus je vědecká teorie, která podléhá vyvratitelnosti stejně, jako jiné vědy. Samozřejmě, že vzhledem ke své obecnosti je její hypotetické vyvrácení velice obtížné, jenže to z darwinismu ještě žádnou extra výjimku mezi vědami nedělá, protože je společným rysem obecných zastřešujících věd, že bývají mnohem hůře vyvratitelné, než vědy konkrétnější. Třeba taková termodynamika vědeckou teorií (tedy také v principu vyvratitelnou teorií) zcela určitě je, stejně tak jako jí je kvantová teorie, mechanika kontinua nebo teorie velkého třesku. Také v těchto případech je velice těžké si představit možnost vyvrácení těchto teorií - tato představa vzhledem ke známým fyzikálním zákonům působí až absurdně (např. v případě termodynamiky by takovým hypotetickým vyvrácením bylo objevení neplatnosti termodynamických zákonů, což si lze v našem světě představit jen s velmi velkou dávkou fantazie). Oproti tomu je samozřejmě mnohem lépe představitelné hypotetické vyvrácení konkrétnějších věd existujících pod společnou zastřešující teorií, přičemž vyvrácení této konkrétnější vědecké teorie nijak nemusí ohrozit teorii zastřešující (např. případné vyvrácení tzv. KAM teorie, což je jedna ze specializovaných termodynamických teorií, termodynamiku jako takovou samozřejmě neohrozí, dokonce ani hypotetické vyvrácení celé statistické termodynamiky, což je jeden ze dvou hlavních přístupů k termodynamice, termodynamiku jako celek neohrozí).

V čem je tedy ta výjimečnost teorie evoluce, že zrovna ona má být vyňata z věd a prohlášena za „metafyzický výzkumný rámec“, který není možno falzifikovat? Žádná výjimečnost tady neexistuje. Vezměme si třeba takovou teorii velkého třesku a pokusme se sledovat dílčí analogie mezi ní a teorií evoluce. Teorie velkého třesku se potýká se stejnou potíží, jako teorie evoluce, a to s jedinečností objektu zkoumání. Tak jako vesmír máme ke zkoumání jenom ten náš jeden, tak i evoluce v současné době má k dispozici jenom jeden jediný případ vzniku života, totiž ten na naší planetě (teorie velkého třesku je na tom dokonce výhledově ještě hůř, protože v budoucnosti je možné teoreticky objevit život na jiných planetách, kdežto vesmír budeme mít k dispozici stále jen ten náš jeden). Teorie velkého třesku, tak jako teorie evoluce, je zastřešující teorií pro mnoho jiných teorií, které z ní vycházejí – opravdu, existuje celá řada konkrétních teorií popisujících různé fáze vývoje vesmíru či různé scénáře jednotlivých těchto fází, přičemž vyvrácení té které speciálnější teorie teorii velkého třesku neohrozí. Teorii velkého třesku je velice obtížné vyvrátit, protože k jejímu jednoznačnému vyvrácení bychom museli disponovat strojem času, kterým bychom se mohli vrátit patřičný počet miliard let nazpět a uvidět tak případně, že žádný velký třesk nebyl. Všechny jiné způsoby vyvrácení teorie velkého třesku jsou nepřímé a mnohdy velice komplikovaně zprostředkované - dá se dokonce říct, že vždycky se dá obětovat nějaká dílčí subteorie a sesmolit místo ní nová tak, aby „výzkumný metafyzický rámec“ velkého třesku byl zachráněn. Přesto nikdo o teorii velkého třesku jako o nějakém „metafyzickém rámci“ nemluví, tato teorie je vždycky chápána jakožto vědecká teorie!

Je dobré tady vzpomenout, že mj. právě tyto principiální potíže s vyjasňováním hranic mezi PRAKTICKOU vyvratitelností a nevyvratitelností teorie nakonec vedly k alternativním formulacím pojetí vědeckosti, např. k představě v článku zmíněné „pavučiny víry“ apod. (tj. nová teorie je považována za vědeckou, když pokud možno minimálním způsobem umí modifikovat naše stávající formulace přírodních zákonů tak, aby byly v souladu s naší aktuální množinou pozorovaných jevů – což je mimochodem velice praktické a v reálu běžně praktikované kritérium při hodnocení nových teorií). Nicméně i dle Popperovy definice lze nadále kritérium falzifikovatelnosti dále používat, pokud zdůrazníme, že jde nikoliv o PRAKTICKOU, ale o PRINCIPIÁLNÍ falzifikovatelnost. Představa falzifikace třeba termodynamiky je bezesporu díky tomu, co o termodynamických dějích víme, zcela určitě absurdní, nicméně termodynamika přesto principiálně falzifikovatelná je. Stejně tak teorie velkého třesku je principiálně falzifikovatelná, byť k její důsledné falzifikaci potřebujeme ten stroj času (samozřejmě že teorie velkého třesku může být zavržena i bez stroje času, např. tehdy, když se najde jiná teorie, která by elegantněji popisovala nová experimentální data, pro která by se v „metafyzickém výzkumném rámci“ velkého třesku obtížně konstruovaly dílčí subteorie – tady se ukazuje, že právě ta zmíněná pavučina víry bývá v praxi mnohem pragmatičtější pomůckou pro hodnocení vědeckých teorií, než je kritérium falzifikovatelnosti).

Stejně tak i teorie evoluce v jakékoliv podobě je PRINCIPIÁLNĚ falzifikovatelnou teorií, byť představa takové falzifikace může být velice neobvyklá. Principiálně si lze představit, že může existovat nějaká mez komplexity biologických molekul, která nemůže být přirozeným způsobem překročena, a pak by samozřejmě molekuly komplexnější nemohly samovolně vznikat. Dnes je to nepředstavitelné, nicméně ještě v devatenáctém století se běžně věřilo, že žádné organické látky nemohou být syntetizovány v anorganických procesech – tuto teorii tzv. „vitální síly“ se podařilo vyvrátit anorganickou syntézou močoviny. Přesto si lze principiálně představit (to slovo principiálně je zde hrozně důležité, lze si to ve skutečnosti představit asi stejně obtížně, jako že např. neplatí ty termodynamické zákony), že by mohla existovat nějaká mez projevující se např. limitní délkou spontánně syntetizovaných molekul, která by spontánnímu vzniku života bránila – pak by teorie evoluce měla velmi veliký problém. Tato mez známa není a já sám na její existenci nevěřím, chci tím pouze ilustrovat jeden z mnoha možných hypotetických případů, jak by mohla být principiálně teorie evoluce falzifikována.

Osobně považuji snahu o prezentaci neodarwinismu jako jakéhosi „metafyzického výzkumného rámce“, který se z tohoto titulu automaticky vymaňuje z potřeby splňovat kritérium falzifikovatelnosti, za zbytečné, matoucí a nicneřešící zatemňování problému, a lituji studenty biologie, pokud jsou této podivné novořeči v hodinách výuky vystavováni.

Odpovědět

Allahu Akhbar!!

Muhammad,2006-01-10 17:14:15

Vzhůru k modlitbě! Snad budete bohabojní!!

Odpovědět

Efekt "Ucitelky na prvnim stupni zakladni sko

J.,2006-01-10 14:26:47

Zkusme se na celou problematiku podivat okem zastance ID.
Kdyz jsem byl na stredni skole, tak moje sestrenice chodily na prvni stupen zakladni skoly. Tehdy jsem se setkal s jevem, ktery bych zde chtel popsat a ktery by nam mohl nastinit, jak se zastanci ID divaji na tento svet. Jednou mi sestrenice rekla nejakou kravinu (bohuzel uz si nepamatuju konkretni vec, zrejme neco z fyziky). ja jsem se ji snazil vysvetlit, ze je to nesmysl, ovsem marne, ona trvala na tom, ze je to pravda, protoze to rikala pani ucitelka! Jde o to, ze ucitelka na prvnim stupni detem rika spoustu tautologickych tvrzeni (abych se drzel prispevku:), ucitelka detem vysvetli, ktery pismenko je ktery, nauci je pocitat a vysvetli jim spoustu dalsich zajimavych veci, pak pani ucitelka rekne: Mesic je vzdalem od Zeme 360 milionu kilometru a deti to budou opakovat do zblbnuti, protoze pani ucitelka ma vzdycky pravdu. (Myslim si, ze vsichni se shodneme, ze ucitelka nemuze vedet vsechno a s velmi vysokou pravdepodobnosti detem rekne obcas nejakej blabol : do dneska si pamatuju, jak ucitelka ve ctvrty tride me zkousela od kteryho mesta tece Berounka, ja ji rek od Plzne a ona ne od Berouna, ze podle toho ma taky svoje jmeno : bohuzel tenkrat jsem nemel po ruce mapu, ani me to nenapadlo ucitelce dokazat, ze mam pravdu ja)
Ted se vzijte do situace cloveka, kterej kazdou nedeli (nedej boze kazdej den) chodi do kostela, kde mu prednasi reverend (nebo kdo?), kterej je navic mnohem vzdelanejsi (?), nez ucitelka na zakladni skole. Ten clovek tam chodi ne od sesti let, ale od narozeni. Od prednasejiciho v kostele se take dozvi spoustu tautologickych tvrzeni (rano vyjde slunce, vecer vyjde mesic, za mesic tu mame Vanoce....), a ted si vemte, ze pro prednasejiciho je nezpochybnitelny i ze buh stvoril Zemi. Prednasejici tomu veri a tak to duveryhodne prednese i svym oveckam. A co mohou tyto ovecky delat jineho, nez papouskovat po svem uciteli? Vzdyt v drtive vetsine je reverend mnohem vzdelanejsi, nez ovce v kostele a ma i potrebnou autoritu. Zkratka co rekne reverend je stejna pravda, jako co rekne ucitelka na zakladni skole. Tak to musi byt.

A ted si vemte ovecku z kostela, ktery celej zivot prednasi v kostele "pravdu". A ted prijde nejaka "veda", ktera popira neco z toho co rekl reverend? To je naprosto neprijatelny, to by prece zpochybnilo i to, ze rano vyjde slunce, protoze to rikal reverend. A ja chci aby rano slunce zase vyslo....
Z pohledu reverenda je to nemlich to samy, ba si myslim jeste horsi, on za zadnou cenu nemuze pripustit zpochybneni svych vyroku, protoze by mu lidi mohli prestat verit, a mohli by prestat chodit na kazani a prestat prispivat atd... Takze nakonec jde vlastne hlavne o prachy... :)

Odpovědět

o co jde v souboji ID x evoluce ?

kapitán,2006-01-10 09:41:15

Samozřejmě o PENÍZE.
Chce se, aby zkoumání v rámci ID dostávalo peníze z rozpočtu.
( Podobně třeba výrobci homeopatik chtějí proplácení zdravotními pojišťovnami.)
Byl jsem na popularizační přednášce, kde jakýsi vědec dokazoval, že biblická POTOPA zapříčinila vznik geologických vrstev ...
Vzdělaní věřící (což není v rozporu), by jistě rádi svým demokratickým hlasováním podpořily bádání v rámci ID.

Odpovědět