Zvětšit obrázek

Tak takovouhle atrakci můžete potkat v Jakartě bezmála na každém rohu. Pomineme-li otázku, jak té opici asi je, pak se nabízí neméně znepokojivá otázka, jak bude těm, kteří s ní přišli do kontaktu.

Jarek Nohavica opěvuje v jedné písni „toulavé kejklíře … s cvičenou opičkou na rameni“. Jak to vypadá, je to notně morbidní song. Asi něco jako „Kurare-blues“ nebo „Ebolový kvapík“. O riziku přenosu virů z opic na člověka se hovoří především v souvislosti s africkými lovci. Obchod s tzv. bushmeatem čile kvete a opičí krev a krev lidoopů teče v rovníkové Africe proudem. Tu a tam se smísí s krví lidskou z nějakého toho škrábance a na AIDS a jiné virové pohromy je zaděláno.

V Asii se v poslední době dostali do popředí především cibetky a netopýři jako roznašeči SARS a samozřejmě všeliké ptactvo v roli přenašečů viru ptačí chřipky H5N1. Asijské primáty však nelze jen tak pouštět ze zřetele. Podmínky pro šíření virových onemocnění uz opic na člověka jsou tu bezpochyby nadmíru příhodné. Žije tu pestré spektrum opičích druhů a další primát – Homo sapiens -  se tu vyskytuje ve vysokých koncentracích.

Zvětšit obrázek

Opice se mohou s člověkem podělit například o herpetický virus CHV-1. Je to velmi vzácné, ale stojí to za to. Úmrtnost je 80%.

Ke kontaktům lidí s opicemi dochází často a při mnoha nejrůznějších příležitostech. Dlouhou tradici tu mají pouliční představení cvičených opic. Nejednou při nich  dochází k těsnému fyzickému kontaktu zvířete s nadšenými diváky. Někdy opice po divácích doslova lezou. Přitom nelze vyloučit pokousání či poškrábání zvířetem. Diváci se dostávají do přímého kontaktu i s tělesnými tekutinami opic, a i ty mohou obsahovat nebezpečné viry.
„Míra rizika nákazy není jasná, ale fyzický kontakt je v mnoha případech velice těsný,“ zdůrazňuje Michael Schillaci z University of Toronto.

V Thajsku by mohly ve prospěch opic zasáhnout odbory, protože jsou tam vykořisťovány – trhají pro své lidské páníčky kokosáky.

Za rizikový je považován už samotný původ opic využívaných k pouličním produkcím. Majitelé je získávají na zvířecích trzích, kde bývají na jednom místě koncentrovány velké počty zvířat nejrůznějších druhů i velmi pestrého původu. Hygienické podmínky bývají tristní a riziko vzájemné infekce zvířat je obrovské.
„Trhy jsou centrem, kde se mísí zvířata a patogenní mikroorganismy,“ říká Lisa Jones-Engelová.

Ve studii zveřejněné v prosinci 2005 ve vědeckém časopisu Tropical Medicine and International Health popisují vědci výsledky vyšetření 20 cvičených makaků  využívaných k pouličním představením v indonéské metropoli Jakartě. Plná polovina opic nesla v krvi protilátky proti opičímu retroviru SFV. U toho sice zatím nebyl prokázán podíl na vzniku lidských viróz, ale často se vyskytuje právě v místech, kde se dostávají do kontaktu lidé a opice. Dvě opice byly pozitivní na protilátky proti opičímu retroviru SRV, který je s to nakazit člověka. Infekce bylo dosaženo jen v laboratorních podmínkách na kultivovaných lidských buňkách a není známo konkrétní virové onemocnění, jež by tento opičí retrovir mohl vyvolávat. Jedna opice byla pozitivní na virus STLV, který je považován za předka lidského viru HTLV vyvolávajícího leukémii. Další opice vykazovala známky infekce herpetickým virem CHV-1. Ten sice infikuje člověka jen velmi vzácně, ale ve 40 popsaných případech dosahovala úmrtnost 80%. Situace v Jakartě může být jen příslovečnou špičkou ledovce.  Pouliční vystoupení cvičených opic jsou rozšířená nejen v Indonésii, ale i v Indii, Pákistánu, Thajsku, Vietnamu, Číně, Japonsku a v Jižní Koreji.
V závěru studie konstatují její autoři, že kontakt s cvičenými opicemi představuje poměrně málo známou cestu pro přeskok virů z opic na člověka, a důrazně před pouličními „opičími produkcemi“ varují.