Zvětšit obrázek

Snímky z let 2003 a 2005 ukazují nové prstence planety Uran.

Planetu Uran objevil anglický astronom William Herschel v roce 1781. Planeta později dostala jméno po řeckém bohu nebes. V průběhu uplynulých století bylo objeveno pět velkých měsíců, které planetu obíhají. Když v roce 1977 pozorovali vědci zákryt vzdálené hvězdy planetou, zjistili, že má hned devět prstenců. Významným okamžikem v historii zkoumání Uranu byl blízký průlet sondy Voyager 2 v roce 1986. Ten mimo jiné přinesl objev dalších dvou prstenců a 11 menších měsíčků.

Shakespearovy postavy

Od té doby je Uran možno sledovat pouze pomocí velkých pozemských či kosmických dalekohledů. Jedním z nich je i Hubbleův kosmický dalekohled, který astronomové opakovaně používají pro pohledy na tohoto plynného obra, sedmého mezi planetami při pohledu od Slunce. Unikátních schopností dalekohledu využili i Mark Showalter (SETI Institute) a Jack Lissauer (NASA Ames) a před dvěma lety zjistili přítomnost dalších dvou měsíčků. Další pozorování vedla ke zpřesnění oběžných drah obou těles a k překvapivém objevu dosud nespatřených prachových prstenců. Celkový počet Uranových měsíců tak dosáhl čísla 27, prstenců je dosud známo třináct. Detailní prohlídka snímků sondy Voyager pak vedla k nalezení nových měsíčků i na těchto 20 let starých záznamech.

Nové měsíce byly nyní oficiálně pojmenovány jako Mab a Cupid. Podle tradice dostávají Uranovy měsíce jména po postavách z Shakespearových her. Mab je pohádková bytost navštěvující lidi ve spánku, která je zmiňována v Romeo a Julii. Cupid se objevuje ve hře Timon Aténský. Na základě jasnosti astronomové odhadují, že Mad má průměr 24 km, zatímco Cupid 18 km.

Zvětšit obrázek

Schéma ukazuje dráhy vnitřních měsíců a polohy jednotlivých prstenců.

Vyživované prstence

Nové prstence byly objeveny dále od planety než ty dosud známé. Jsou tvořeny prachem, o kterém se astronomové domnívají, že prstence postupně opouští. To znamená, že materiál prstenců musí být neustále doplňován. Vnější z prstenců souvisí s měsíčkem Mab. Dopady meteoroidů na měsíc zvedají z jeho povrchu prach, který se rozprostírá do tohoto prstence. Aby byla zachována rovnováha, prach z prstence buď mizí ve spirálách pryč do okolního prostoru nebo padá zpět na povrch Mab.

V případě druhého prstence už situace není tak zcela jasná. Ačkoliv leží mezi několika měsíci, nezdá se, že by některý z nich poskytoval materiál pro jeho doplňování. "Prstenec může upozorňovat na existenci nepozorovaného pásu těles o velikosti několika metrů až kilometrů," naznačuje Mark Showalter. Podle jeho názoru to mohla být kolize měsíců, která v minulosti dala vzniknout tomuto prstenci. Tuto možnost totiž potvrzuje i další zjištění.

Chaos kolem planety

Showalter a Lissauer studovali změny v drahách vnitřních měsíčků za poslední desetiletí a došli k překvapivému zjištění. "Zdá se, že pozorujeme náhodný či chaotický proces, při kterém dochází k neustálé výměně energie a úhlového momentu mezi měsíci," vysvětluje Jack Lissauer. Ačkoliv jsou tyto změny během deseti let malé, rostou exponenciálně s časem. V konečném důsledku se ukazuje, že celý systém je nestabilní. Výpočty naznačují, že během překvapivě krátké doby - jen několika miliónů let - se začnou měsíce srážet. Největším kandidátem je Cupid, který se pohybuje jen 860 km od většího měsíce Belinda. Podle autorů stačí jen malá změna dráhy a dojde k jejich kolizi. Cupid je největším kandidátem být dalším Uranovým měsícem, který zmizí.

Pozorovatelnost Uranových prstenců se neustále zlepšuje a v roce 2007 bude planeta v takové poloze, že její prstence k nám budou natočeny ostrou hranou. Jejich jemný, prachový materiál tak bude ještě lépe detekovatelný.

Zdroje:
HST news
http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2005/33/

NewScientistSpace
http://www.newscientistspace.com/article/dn8508-moongazing-reveals-the-chaotic-world-of-uranus.html

Space.Com
http://space.com/scienceastronomy/051222_uranus.html