Podnikatelům či podnikavcům, kteří by chtěli zavést do turistického byznysu luxusní destinaci „Jurský park“, se opět blýsklo na lepší časy. Kompletní genom pravěkého tvora je stále v nedohlednu, stejně jako technologie, které by dokázaly z DNA vytvořit živého tvora. Obor výzkumu „pravěké DNA“ si ale připsal na své konto další významný úspěch. Přičinili se o něj němečtí genetici vedení Michaelem Hofreiterem z lidského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii. Výsledek svého snažení zveřejnili on-line na webových stránkách Nature.
K významnému úspěchu se vědci dopracovali s pomocí pouhých 200 miligramů kosti odebraných z mršiny mamuta uchované v permafrostu v povodí sibiřské řeky Kolymy. Hofreiterův tým se pokusil izolovat z kostí tzv. mitochondriální DNA. Ta má něco málo přes 16 000 písmen genetického kódu a obsahuje jen pár genů.
Vzhledem k velkému počtu mitochondrií v buňkách a pěti kopiím DNA v každé mitochondorii je to ale nejhojnější DNA v buňkách živočichů. Jestli nějaká DNA v kostech dávno mrtvého mamuta přežila, pak by to měla být právě mitochondriální DNA. Hofreiter tento předpoklad potvrdil. Izoloval celkem 46 zlomků mamutí mitochondriální DNA a rekonstruoval z ní sekvence o celkové délce asi 5000 písmen. Z porovnání s mitochondriální DNA slonů pak němečtí genetici usoudili, že se vývojové linie slona afrického a mamuta rozešly zhruba před 6 miliony roků. Předci slona indického se evolučně rozžehnali s mamutí linií asi o půl milionu roků později.
Sekvence 5000 písmen genetického kódu je nejdelší, jakou se zatím podařilo izolovat z pravěkého tvora. Prozatímní rekord činil 1 600 písmen. Z vyhynulých tvorů byla kompletní mitochondriální DNA rekonstruována jen u ptáka moa, který se však poroučel na věčnost mnohem později než mamut. Na svědomí ho měli Maorové, kteří je vyhubili během 16. století.
Pramen: Nature
Diskuze:
