.Velká varlata a malý mozek mají přednostně samci těch druhů netopýrů, u kterých jsou samice promiskuitní.

Na závěrech, k jimž došel tým Scotta Pitnicka z newyorské Syracuse University, není vlastně nic moc divného. Nabízejí se hned dvě logická vysvětlení - podle prvního prostě investice do jednoho orgánu nejspíš povedou k omezení investic jinam, protože "portfolio" energetických zdrojů je omezené. Druhý výklad by pak operoval s tím, že velikost varlat i mozku může souviset s pohlavním výběrem, takže oba tyto orgány jako by byly zástupné (to je samozřejmě poněkud jednostranné, protože inteligence není selektována jen takto sociálně; člověk i netopýr využijí velký mozek i jinak, třeba k tomu, aby si jeho buňky mohli postupně otrávit alkoholem).

Ale co že ten výzkum u netopýrů vlastně zjistil? Varlata a mozek jsou opravdu do jisté míry "inverzní", nikoliv však náhodně. Velká varlata a malý mozek mají přednostně samci těch druhů netopýrů, u kterých jsou samice promiskuitní. Monogamní druhy netopýrů mají naproti tomu mozky větší. Čímž se vracíme ke koncepci naznačené výše - mozek tedy netopýrům přednostně umožňuje ulovit a nebýt uloven, nikoliv ošálit nějakou netopýřici. Výsledky studie jsou překvapením právě pro ty, kdo se domnívali, že mozek byl selektován v souvislosti s reprodukčními strategiemi. U druhů s promiskutiními samicemi se ale zřejmě samcům vyplatí spíše vyprodukovat co nejvíce spermatu, jehož množství pak bude korespondovat s množstvím potomků.

Zvětšit obrázek

Scott Pitnick, docent na Syracuse University, New York: "Monogamní druhy netopýrů mají větší mozky".

U netopýrů se přitom podle studie mohou objevit až skutečné extrémy - třeba varlata vážící 8 % hmotnosti celého těla (představte si, co by tomu odpovídalo u člověka). Takový netopýr to má přitom se svým metabolismem ne zrovna jednoduché; je to tvor malý, tedy relativně rychle vychládá a musí v poměru ke své hmotnosti přijímat velké množství potravy. Taktéž shánění obživy třepotavým létáním je určitě pořádně vyčerpávající. Pokud tedy netopýrák investuje navíc ještě takhle radikálně do varlat, musela být sexuální selekce podle všeho opravdu docela drsná.

Samozřejmě zůstává otázka, zda uvedené závěry mají nějaký vztah i k evoluci člověka (jedna lehce krkolomná konstrukce: růst velikost lidského mozku v souvislosti s určitým posunem k monogamii, alespoň tedy v porovnání s šimpanzi?). Taktéž není úplně jasné, nakolik velký netopýří mozek souvisí s tím, co bychom označili za inteligenci, a kdy se jedná "pouze" o dokonalejší zpracování smyslového vstupu.

Něco málo k tématu evoluce lidského mozku přináší článek Mýtus velkých mozků (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/EE813270E7824BC6C1256E970048A0CF). Evoluční tlaky u netopýrů popisuje např. text Krev, hmyz a nektar (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/61F8F5C78A50A5FBC1256FBF0039C021).

Zdroj: Gaia Vince: Big brain means small testes, finds bat study, New Scientist, http://www.newscientist.com/article.ns?id=dn8429