Zvětšit obrázek

Sonda SOHO pomohla astronomům nahlédnout do nitra Slunce.

Sluneční observatoř SOHO (SOlar and Helioscopic Observatory) odstartovala do vesmíru 2. prosince 1995 na palubě rakety Atlas 2AS. Během následujících čtyř měsíců se družice SOHO přesunula do Lagrangeova bodu L1 soustavy Slunce – Země, který se nachází 1,5 miliónu km od naší planety směrem ke Slunci. Z této pozice má jedinečnou příležitost nepřetržitě sledovat naši mateřskou hvězdu. Společný evropsko-americký projekt byl původně plánován na dva roky. Nyní, po deseti letech observatoř stále pracuje a rozhodně nevypadá, že by se chystala do důchodu.

Zvětšit obrázek

Logo připravené ku příležitosti 10. let uplynulých od startu sluneční observatoře SOHO

Desetiletí objevů

V průběhu deseti let aktivní činnosti se SOHO stalo jednou z nejproduktivnější kosmických sond, které kdy lidstvo postavilo. Naprosto dramatickým způsobem změnilo pohled vědců na fungování hvězdy zvané Slunce. Potvrzuje to i Joe Gurman (NASA, Goddard Space Flight Center), když říká: „Během uplynulých deseti let SOHO způsobilo zásadní revoluci v našich názorech na nitro Slunce, jeho atmosféru a urychlování slunečního větru.“

Pohled do statistik říká, že data získaná družicí se objevila ve 140 disertačních pracích a 2300 článcích, které byly publikovány v recenzovaných časopisech. Na těchto pracích se podílelo zhruba 2300 vědců z celého světa včetně astronomů z České republiky. Zde je nutno podotknout, že možnost pracovat z daty získanými sondou má každý sluneční astronom na světě. Na celém světě se konalo 289 vědeckých mítinků, které měly něco společného se SOHO. Samotná sonda za tu dobu obdržela dva milióny příkazových sekvencí, přístroj MDI pořídil 50 miliónů expozic. Oficiální stránky zaznamenaly 266 miliónů přístupů a archív SOHO obsahuje 15 terabytů dat.

Zvětšit obrázek

Počítačový model sestavený na základě dat ze SOHO ukazuje spletence magnetických siločar nad povrchem Slunce.

Největší úspěchy

SOHO posunulo vpřed možnosti předpovědí kosmického počasí. Díky sondě jsou nyní vědci schopni až s třídenním předstihem varovat před následky mohutných slunečních erupcí. Operátoři družic, komunikační a energetické společnosti i astronauté na oběžné dráze tak mají možnost se včas připravit na „dodávku“ elektricky nabitých částic s vysokou energií, které obvykle události zvané koronární výtrysky hmoty doprovázejí. SOHO rovněž poskytlo vědcům vůbec poprvé pohled na tzv. konvekční zónu, vnější turbulentní obálku Slunce, díky  helioseizmologii i pohled do slunečního nitra a dokonce také na jeho odvrácenou hemisféru.

Zvětšit obrázek

Snímek z koronografu LASCO C2, na kterém je zachycena 500. kometa SOHO objevena 12. srpna 2002.

Oblasti potenciálních erupcí tak mohou být monitorovány ještě dříve než se vlivem sluneční rotace přesunou na polokouli přivrácenou k Zemi. Získaná data umožnila také zjistit zdroj slunečního větru a mechanismy, které provázejí jeho vznik. A ve výčtu jednotlivých objevů bychom mohli i nadále pokračovat.

Lovec komet

V jedné „disciplíně“ sonda SOHO naprosto šokovala. Poučeni výsledky předchozích slunečních observatoří astronomové sice předpokládali, že se občas podaří objevit v blízkosti Slunce nějakou kometu, ale takovou žeň, která se během uplynulých deseti let odehrála, nečekal asi nikdo z nich. Vždyť v srpnu letošního roku byla objevena v pořadí již 1000. kometa SOHO! Počet známých komet se díky této observatoři téměř zdvojnásobil.

Komety jsou objevovány na snímcích přístroje LASCO, což je koronograf, který zakrývá sluneční disk kotoučkem a „vyrábí“ tak v podstatě umělé zatmění Slunce. Astronomové pak mohou sledovat jevy odehrávající se v těsné blízkosti slunečního disku. Jedná se zejména o korónu, slabou vnější atmosféru, která je jinak jejich pohledům zcela skryta, protože ji Slunce jednoduše přezáří. Jelikož tento přístroj zachycuje i nejbližší okolí Slunce, je schopen zaznamenat i malé komety, které se zde občas vyskytují.

Zvětšit obrázek

SOHO (foto: ESA/NASA)

Mnoho z nich má podobné dráhy, protože se jedná o fragmenty obří komety o průměru snad až 100 km, která se kdysi dávno neopatrně příliš přiblížila ke Slunci a rozpadla se. Však také i pro mnohé z fragmentů je pozorovaný průlet kolem Slunce posledním, protože se jednoduše vypaří. Data z LASCO jsou k dispozici na internetu a tak se hledání komet stalo oblíbenou činností mezi amatérskými astronomy.

Nastaly i komplikace

Ovšem ne vždycky vše probíhalo podle očekávání, ba právě naopak. V desetileté historii sondy nalezneme tři události, které mohly také znamenat definitivní konec její činnosti. Nejhorší okamžiky zažívali vědci a konstruktéři v roce 1998. V červnu totiž ztratili se sondou naprosto veškeré kontakty. Dlouhotrvající úsilí týmů ESA a NASA vedlo k znovuobnovení činnosti observatoře v listopadu téhož roku.

Zvětšit obrázek

Krátce poté ale selhal poslední ze setrvačníků, které sloužily k udržování správné orientace sondy. Ani tentokrát se pozemské týmy nevzdaly a vyvinuly zcela nový řídící software, který umožňuje sondu ovládat i bez setrvačníků. A konečně v červnu 2003 se zasekla hlavní anténa. Za použití sekundární antény a softwarových změn, které umožňují dočasné ukládání dat na palubě sondy, se podařilo i tuto nepříjemnost vyřešit. Poklonu techniků a inženýrům vyjádřil i Bernard Fleck (ESA): „Smekám klobouk před technickými a řídícími týmy SOHO, jejichž dovednosti a nadšení nás přenesly přes všechny tyto výzvy.“

Budoucnost?

Finančně je nyní sonda zaopatřena ještě na další dva roky. Pokryje tak celý sluneční cyklus, který trvá 11 let. V roce 2008 dojde asi k výraznému snížení finanční podpory, protože NASA plánuje na tento rok vypuštění nové, modernější observatoře Solar Dynamic Observatory. Další budoucnost bude samozřejmě také záviset na jejím „zdravotním“ stavu.

Zdroje:
ESA
http://www.esa.int/esaSC/SEMC09VLWFE_index_0_ov.html

NASA
http://sohowww.nascom.nasa.gov/