Nebezpečný virus ebola se objevuje a mizí. Zůstávají po něm mrtví lidé, mrtvé gorily, mrtví šimpanzi. První epidemie eboly byly zachycena v roce 1976 v povodí konžské řeky Ebola. Po ní získal virus své jméno. Následovaly další epidemie v Gabunu, Sudánu a Kongu (Zaire). Nikdy se nepodařilo zjistit, odkud se virus vzal. Zvíře, které je jeho přírodním rezervoárem, zůstávalo epidemiologům utajeno.
V roce 2001 a 2003 postihla ebola obyvatele Gabunu a Konga opět. Kromě lidí zabíjela masově i gorily a šimpanze. Tehdy vyrazil do terénu mezinárodní tým vědců, kteří v okolí míst, kde se našla těla uhynulých lidoopů, lapali všechno, co se hýbalo – od ptactva až po nejrůznější savce. Celkem pochytali přes tisíc tvorů, u kterých následně pátrali po známkách infekce virem ebola. Uspěli jen u tří druhů kaloňů, konkrétně u kaloně Franquetova (Epomops franqueti), kaloně kladivohlavého (Hypsignathus monstrosus) a kaloně řetízkového (Myonycteris rorquata).
Nakažení kaloni nevykazovali žádné příznaky onemocnění. Vědci pátrali po RNA viru a po protilátkách proti němu. Obvykle se oba nálezy vylučovaly. Kaloni s virem neměli protilátky, kaloni s protilátkami neměli virus. Podle všeho se po nákaze virem kaloní imunitní systém nijak nebouří a protilátky nijak zběsile netvoří. Ty se objeví až později, když už je virus na ústupu a nebo zcela zmizel.
Všechny tři druhy kaloňů jsou v Africe hojně rozšířené, migrují na velké vzdálenosti a zakládají kolonie i ve velkých městech. Patří v Africe k velmi oblíbeným pochoutkám. To nahání strach, protože na křídlech kaloňů může ebola snadno zaletět do některé z afrických metropolí. Jak by se rozjela ve slumech na jejich předměstí je lepší ani nedomýšlet.
Šimpanzi ani gorily kaloně obvykle neloví. Nakazí se zřejmě kontaminovaným ovocem. Především v období sucha je ovoce málo a lidoopi a kaloni se za ním stahují na stejná místa.
Pramen: Nature, www.savci.upol.cz
Diskuze:
