Vesmír je obrovský. Je větší, než si vůbec kdy dovedeme představit. Proto při pohledu na noční oblohu každého zajisté napadnou otázky: Jsme tady sami? U kolika hvězd je život, nebo dokonce rozvinutá civilizace? Odpověděli by na naše volání?
Vzhledem k počtu galaxií a hvězd v nich jich přece musí být obrovské množství životodárných planet a úměrně tomu mnoho vyspělých civilizací. Je jen otázka času, kdy nějaký inteligentní život objevíme. Poslední astronomické objevy extrasolárních planet, počítačové simulace gravitačního chování při formování planetárních systémů a další vědecké poznatky ovšem naznačují, že život ve vesmíru nebude až tak rozšířený, jak se předpokládalo, ale bude to spíše velmi, velmi, velmi vzácný jev a inteligentní život pravděpodobně téměř, ne-li úplně jedinečný.
Od padesátých let minulého století obrovsky vzrostl zájem o mimozemské civilizace a objevilo se mnoho snah o kontakt s nimi. V roce 1960 F. Drakea napadlo, že podobně vyspělé či vyspělejší civilizace využívají rádiového přenosu dat, ať již pro svoji vnitřní komunikaci či o cílený záměr kontaktu s jinou civilizací našeho typu. Svou představu formuloval do rovnice, podle které odhadoval množství civilizací schopných v daném okamžiku kontaktu. To byl počátek pasivního hledání mimozemských civilizací a také počátek SETI (Search Extraterrestrial Intelligence). Pomocí distribuovaných výpočtů se dnes každý do takového hledání může zapojit viz www.boinc.cz . Přes veškerou snahu je ale dosud výsledek negativní.
Podívejme se nyní blíže na důvody, proč je pravděpodobnost takového kontaktu asi mnohem menší než uvažoval Drake a než vůbec je všeobecně přijímaná představa. Předpokládejme inteligentní bytosti založené na podobném základě, jako jsme my, protože s jinou inteligencí bychom si pravděpodobně asi neměli ani o čem povídat, pro naše fyzikální a časové odlišnosti.
Elementární předpoklady vzniku, existence a vývoje vyššího života
Hmotný základ
Na počátku existence vesmíru existoval prakticky pouze vodík. Další prvky, jež podmiňují vznik života, se objevily až po době první respektive druhé generace hvězd, které díky své hmotnosti explodovaly jako supernovy a vyvrhly do prostoru všechny známé prvky, včetně těch s vyšším protonovým číslem než má železo. Naše slunce existuje přibližně 4,5 miliardy let a je pravděpodobně z třetí generace těchto hvězd. Vesmír je podle posledních poznatků starý asi 13,7 miliard let. Vznik a existence života během první, ale i druhé generace hvězd je tedy velmi nepravděpodobný, protože ještě neexistoval vhodný hmotný základ v dostatečné koncentraci.
Máme-li vhodné hmotné složení, podmínky nutné pro vznik a existenci života jsou stále velmi přísné. V zásadě můžeme vynechat ve vesmíru velmi chladné a velmi teplé oblasti. Tepelný pohyb atomů musí totiž být dostatečný ke vzniku a změnám chemických vazeb a zároveň nesmí být takové teplo, které jejich existenci u těch prvků, kde si vznik složitých struktur umíme představit, prakticky znemožňuje. Takovéto podmínky můžeme hledat pouze u planet nebo měsíců planet v příznivé vzdálenosti od zdroje energie, v tak zvané ekosféře. Aby měl život čas k vývoji, je nezbytná dlouhodobá stabilita příznivých podmínek bez periodických výkyvů, které by pravděpodobně vznikající život zahubily.
Hvězdy a planety, kde by mohl vyšší život vzniknout a udržet se, musí splňovat určitá kritéria.
Osamocená hvězda
Hvězda, kde můžeme hledat planety v ekosféře musí být osamocenou, nikoliv vícenásobnou. U osamocené hvězdy jsou možné poměrně stabilní oběžné dráhy a tím i zajištěný možný dlouhodobý pobyt v ekosféře.
Planety u dvou a vícečetných složených systémů mohou mít sice vzácně stabilní oběžnou dráhu, ale ani tato skutečnost nezaručuje dostatečně dlouhodobý pobyt planety pozemského typu v ekosféře, aby se mohl vyvinout a existovat na nich vyšší život.
Velikost hvězdy a spektrální typ
Hvězdy nad 1,5 násobku hmotnosti našeho slunce mají příliš krátké období stabilní svítivosti, než aby se mohl vyvinout život. Hvězdy o hmotnosti menší než 0,7 násobku hmotnosti slunce mají zase okolo sebe příliš malý prostor, kde by mohly existovat vhodné podmínky pro život - ekosféru. Obě hranice hmotností pak souvisí i s nevhodným spektrálním typem hvězdy. Velikost našeho slunce je optimální.
Stabilita hvězdy
Další důležitou podmínkou je stabilita hvězdy a to z dlouhodobého i krátkodobého hlediska. Většina nestabilit je provázena vyzařováním záření, které by vznikající a existující život spolehlivě zničilo. Dá se říci, že přijatelnou změnou ve svítivosti je maximálně 1% změna. Naše slunce krátkodobě kolísá v rozmezí do 0,1% a dlouhodobě do 0.5% svítivosti a již tyto změny prokazatelně v minulosti silně ovlivňovaly životní podmínky na Zemi.
Umístění hvězdy
Umístění hvězdy ve vztahu k mateřské galaxii v odlehlé oblasti spirálního ramene je také sice opomíjenou, ale o to důležitější podmínkou pro vznik a udržení života. Centrální oblasti galaxie jsou gravitačně nestálé, obsahují velké množství mezihvězdné hmoty, která neustále spolu koliduje gravitačně a fyzicky a hlavně okolí středu galaxie je neustále ozařováno energeticky velmi bohatým elektromagnetickým zářením, které případnou existenci života téměř vylučuje.
Trocha štěstí v mezihvězdné loterii
Každý den je na obloze zaznamenán alespoň jeden velmi silný gama záblesk z hroutící se supernovy. Tento záblesk je sice úzce směrový, ale spolehlivě vysterilizuje své vesmírné okolí. Prozatím naše Země vyhrává ve vesmírné loterii a nezbývá než doufat, že to ještě chvíli vydrží, ikdyž v naší nedávné vesmírné minulosti jsme takovéto katastrofě unikli pouze o vlásek.
Vznik a formování planetárního systému
V poslední době bylo objeveno větší množství exoplanet, téměř všechny jsou ale velikostí srovnatelné s Jupiterem nebo větší. Panuje představa, že nalezené exoplanety jsou mnohem hmotnější než Jupiter právě pro jejich snazší detekci. To je zajisté pravda, ale je to skutečně jediná závislost? Podmínky nutné pro formování planetárního systému totiž určují, jaký vlastně planetární systém bude a bude-li vůbec stabilní, respektive umožní-li vzniknout místům s vhodnými podmínkami pro vznik a rozvoj života.
Příliš mnoho hmoty
Upsilon Andromedae – hvězda s pravděpodobně třemi velkými planetami
Příliš mnoho hmoty při formování planetárního systému vede k vytvoření vnitřní oblasti malých planet zemského typu a vnější oblasti plynných obrů. Na množství hmoty pak závisí, kolik a jakých planet se zformuje. Je-li ale plynných obrů více než 2 nebo jsou-li příliš velcí a rozdílní, dojde podle počítačových simulací k postupnému rozpadu takového systému. Názorný příklad je systém obsahující tři nové planety typu Jupitera. Po určité době dojde vlivem gravitačních interakcí ke vzniku systému sestávajícího se z jednoho obra na dlouhé excentrické dráze, střední obr je z takovéhoto systému vystřelen do mezihvězdného prostoru, respektive je pohlcen mateřskou hvězdou a třetí obr zůstane na nízké excentrické dráze po pohlcení vnitřních planet.
Málo hmoty
Je-li hmoty méně, než pro vznik alespoň jednoho plynného obra, dojde k formování pouze vnitřních planet třebas i pozemského typu. Tyto jsou ale trvale bombardovány kosmickým smetím, které nyní nezachytí žádná vnější a silnější gravitační studna a vznik vyššího, potažmo inteligentního života je na takovémto místě prakticky nemožný. Pravděpodobnost střetu planety s velkým tělesem, které by prakticky zničilo veškerý život by vzrostla asi 1000x oproti Zemi a prakticky každých 60000 let by byl případný vznikající život zahuben.
Hmoty musí být tak akorát, ale ještě není vyhráno
Je-li hmoty tak akorát a vytvoří-li se pouze jeden až dva plynní obři podobné velikosti. Pokud mají téměř kruhové dráhy, je takovýto systém stabilní, přičemž jejich existence poskytuje dobrou ochranu vnitřním planetám před vnějším bombardováním. Je-li však v planetárním prostoru při formování planet stálý přebytek protoplynu, dojde postupně podle počítačových simulací k postupnému přiblížení alespoň jednoho obra k mateřské hvězdě a k pohlcení vnitřních planet, nakonec zůstane obíhat na rychlé nízké dráze pouze on a ve finále ho spolkne mateřská hvězda. 4-8 % hvězd v naší galaxii se vyznačuje drobnými odchylkami. Vyzařují více infračerveného světla, rychleji rotují a jejich spektrum je znečištěno lithiem. Tato na první pohled vcelku banální zvláštnost však právě znamená, že takové hvězdy v minulosti spolkly právě takovou planetu. Aby k tomuto scénáři nedošlo, musí v určité době po zformování planet nastat v blízkém okolí menší vesmírná exploze, nebo se planetární systém musí přiblížit k intenzivnímu záření jiných hvězd, které zabezpečí „odfouknutí“ přebytečného plynu a tím tento systém zastabilizuje.
Ekosféra
Správná vzdálenost planety - kandidátky na život, od hvězdy je další nezbytná podmínka. Pásmo, které umožní existenci podmínek vhodných pro život je poměrně úzké. Příliš velká blízkost mateřské hvězdě způsobí přehřátí (Venuše). Vzdálenost za ekosférou zase nedává kvůli nedostatku energie životu šanci k jeho rozvinutí. Oběžná dráha planety nesmí být excentrická, protože přílišné střídání podmínek by neumožňovalo vznik vyššího života. To je také důvod, proč by život neměl moc šancí u vícečetných hvězd. Ikdyby byla oběžná dráha takovéto planety stabilní, její pobyt v ekosféře by byl vždy jen návštěvou.
Hmotnost životodárné planety
Správná hmotnost a atomární složení planety je neopominutelná podmínka a to nejen vzhledem k její velikosti, ale hlavně ve vztahu k atmosféře, která je pro úspěšný život nezbytná. Je-li totiž gravitace vyšší, je atmosféra sice hustší, ale také mnohem tenčí a díky tomu i mnohem míň chrání případný vznikající život. Nedostatečná gravitace zase způsobí únik atmosféry a posléze i vody do vesmíru a tedy ztrátu vhodných podmínek pro život v podstatně kratší době, než by ten se stačil rozvinout (Mars).
Správné načasování, srážky a měsíc.
Na první pohled je nadpis zmatený, ale není tomu tak. Planeta, která by byla vhodná pro život potřebuje vodu. Tu ovšem musí přinést komety a materiál dopadající na její povrch. Na zemi se objevila voda ze srážek s okolní hmotou při formování planety. Toto je ovšem žádoucí pouze po určitou dobu. Pak jsou naopak srážky s kosmickými tělesy spíše negativní. V tomto ohledu hraje důležitou úlohu měsíc, který svou existencí zastabilizuje oběžnou dráhu včetně sklonu rotace planety a dokáže ji ochránit od mnohých kosmických srážek. Pravděpodobnost jeho vzniku, velikost a jeho existence a časové posloupnosti všech těchto kroků je sama o sobě extrémně nízká. V případě jeho neexistence opět nemohou existovat po dostatečně dlouhou dobu stabilní podmínky, nutné pro vývoj vyššího života, nebo jeho šance se vyvinout je mnohem menší.
Magnetické pole
Existence silného magnetického pole okolo planety, kandidující na titul nositelky života je nezbytná. V dobách nízké sluneční aktivity se zdá být toto magnetické pole zbytečným, jiná situace však nastane, setká-li se planeta s částicemi slunečního větru. Magnetické pole je dokáže víceméně efektivně odklonit a uchránit případný vznikající život před zničením.
Každá ze zmiňovaných skutečností a podmínek je nutná pro vznik a existenci inteligentního života na základech, tak jak ho známe. Některé tyto podmínky sice můžeme trochu „změkčit“ a nelze je chápat absolutně, ale jejich absence posouvá pravděpodobnost vzniku a vývoje života v těchto místech do oblastí ještě nepravděpodobnějších. Důvody které vedly k jejich formulaci není možné zcela ignorovat. Vypadá to, že inteligentní život bude pravděpodobně ve vesmíru naprostý unikát a pozorované skutečnosti zatím dávají tomuto tvrzení za pravdu. Jediný známý úspěšný model planetárního systému, který je stabilní a principielně nezahubí jakýkoliv možný zárodek života je systém vnitřních planet se dvěma vnějšími plynnými obry obdobné velikosti. Nedivme se, že právě na takovém místě ve vesmíru žijeme.
Dovětek
V případě, že život je opravdu
na každém kameni ve vesmíru, uvedené poznatky a teorie jsou mylné a je pouze
náhoda, že jsme ještě jinou civilizaci nenašli, vtírá se mi neodbytně mrazivá
myšlenka:
Neměli bychom raději mlčet a dělat, že tu nejsme?
Zdroje:
http://www.boinc.cz/view.php?cisloclanku=2004101102
http://online.itp.ucsb.edu/online/planetf04/ida/pdf/Ida.pdf
http://msc.caltech.edu/conferences/2005/disks05/Invited_Talks/ida.pdf
http://cfa-www.harvard.edu/sao-home.html
http://www.petrasek.info/
http://exoplanets.org/nyt16apr99frame.html
http://www.svetvedy.cz/zobraz_clanek.php?id=443
http://www.nasa.gov/vision/universe/starsgalaxies/f_w49b.html
http://www.mso.anu.edu.au/~charley/papers/LineweaverGrether03.pdf
http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_11_exo.html
http://dsc.discovery.com/convergence/amazingspace/reports/worlds.html
Žijeme v nejlepším vesmíru? Fyzici navrhují, jak otestovat antropický princip
Autor: Stanislav Mihulka (10.12.2024)
Rekordní simulace na Frontieru ohlašuje exakapacitní éru výzkumu vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (27.11.2024)
Pochází temná hmota z Temného Velkého třesku?
Autor: Stanislav Mihulka (21.11.2024)
Mléčná dráha a celá nadkupa Laniakea je součástí Shapleyho koncentrace
Autor: Stanislav Mihulka (15.10.2024)
Jsou černé díry ve skutečnosti zamrzlé hvězdy?
Autor: Stanislav Mihulka (23.09.2024)
Diskuze:
Scifi technologie jsou opravdu jen fantasie?
Vaclav Knowledge-integration,2012-07-18 14:15:56
"Dovětek
V případě, že život je opravdu na každém kameni ve vesmíru, uvedené poznatky a teorie jsou mylné a je pouze náhoda, že jsme ještě jinou civilizaci nenašli, vtírá se mi neodbytně mrazivá myšlenka:
Neměli bychom raději mlčet a dělat, že tu nejsme? "
Nevim proc si autor nemohl odeprit tuto s clankem moc nesouvisejici poznamku. Ale jen v ni potvrzuje svuj bytostni pesmismus ohledne jak vyskytu, tak racionality mimozemskych civilizacich. Napada me jedine: jestli by si sam nemel vzit tu radu nasi zemske civilizaci osobne za svou.
Mozny duvod dosavadniho ticha co se mimozemskych civilizaci tyka muze byt velice prosty - treba scifi technologie zustanou navzdy jen ve fantasii snilku, seriozni fyzika tomu nasvedcuje.
Treba zadna civilizace nikdy nebude schopna cestovat rychlosti blizkou rychlosti svetla. Treba zadne tunely ani diry v prostoru nejsou mozne, treba zadna kvantova teleportace hmoty nikdy nebude mozna. Vse nasvedcuje prave tomu, nikoli opaku, tedy ze to mozna mozne nekdy bude. Tady je ve hre to stare zname 'prani otcem myslenky'.
Nejake galakticke sireni, nebo zachovani civilizace take neni zadnou nutnosti, nebo i cilem, aspon pokud na vec hledime racionalne. Abych to konkretizoval, az ja umru, je me uplne putna jestli lidstvo v pristich generacich vyhyne kvuli nejake kosmicke katastrofe, nebo bude dal spokojene na zemi zit dal a dal. Z racionalniho pohledu je to tak s nami se vsemi, maximalne muzeme mit zajem, aby nasi primi potomci meli pokojny zivot bez zasahu nejakeho kosmickeho nestesti, ale ovlivnit to nijak nemuzeme.
Nejake myslenky na osidlovani galaxie, o jinych galaxiich ani nemluve, jsou pomylene, rekl bych ze pochazeji z mysli zasazenych kolektivistickymi idejemi - takovi lide se radi zabyvaji nadosobnimi napady ohledne lidstva jako takoveho, radi si berou osud lidstva na sva bedra, radi o nem spekuluji. Dava jim to pocit moci, ale je to v posledku jen takove gorili buseni do prsou.
Pekný článok a diskusia
Mikee,2007-02-08 15:59:05
Ďakujem za pekný článok a zaujímaví diskusiu. Myslím tým najmä odpovede pána P. Broža "kritikovi". Tá prvá odpoveď, v ktorej komentuje "sebavedomosť" založenú na nevedomosti, sa zhoduje s mjimi skúsenosťami pri skúšaní študentov na univerzite. Prítomnosť "kritika" nakoniec oživila diskusiu a je v zhode s "prirodzenou" vlastnosťou niektorých mladých. Potešila ma trpezlivosť pána Broža, s akou vyvracal "argumenty" kritika. Ak by sa tak neudialo, jeho presvedčenie o "svojej" pravde by ostalo neporušene, teraz je snáť trochu naštrbené. Ak sa totiž podarí presvedčiť mladých ľudí, aby svoju prirodzenú energiu a zvedavosť zamerali tak trocha aj na pochopenie doteraz vytvoreného "systému" skúmania reality a až potom na kritiku svojich učitelov (ktorých samozrejme potrebujú prekonať), tak bude udržaný "rast inteligencie" v populácii.
Všem diskutujícím
Kája,2007-01-24 17:03:15
Celkem srozumitelná je kniha Kauza Stvořitel, autor Lee Strobel.Vřele ji doporučuji. Za reklamu této knihy NIC NEMÁM!!
zadupu vás do země
css94381672,2005-12-20 14:13:04
Milý Pavle Broži,
musím se shovívavě pousmát... Já su spadlej z Marsu, vy jste spadlej z Venuše --- to už fakt není možný tohlecto - my si nerozumíme...
já kritizuji článek. Článek byl napsán velice neseriózně (myslím, že je to z mých minulých příspěvků jasné), vyplynuly z něho určité věci a tyto určité věci nejsou všeobecně příjmány. Pokud to vezmu jako samostatné autorovo zamyšlení, musím konstatovat, že se opírá o některá fakta, která rozhodně oporu poskytnout nemůžou. Mějte tohlecto napaměti a předešlý odstavec si přečtěte ještě aspoň dvakrát.
Píšete mi různé podrobnosti o dráze Venuše a Merkura, že jsou v rezonanci s určitými planetami, že mají náběh na vázanou rotaci, apod. --- prosim prosim - já to vím...vygooglil jsem to spolu s jinými věcmi, ale již hóódně dávno. Jenže já toto (a další věci - např. rotace Země taky není stabilní - viz UTC versus UT, viz vzdalování Měsíce, a další pitomosti) zanedbávám a podívejte se do článku proč. V článku jsou rozebírány
"Elementární předpoklady vzniku, existence a vývoje vyššího života"
...elementární
Přítomnost měsíce nejenže není 'elementární' předpoklad vzniku a udržení života, ale není to žádný předpoklad. Bez měsíce totiž země stejně bude po dobu mnoha miliard let naprosto stabilně obíhat hezky kolem slunce - žádná překlopená osa nebude (pokud do ní nic nenapálí - Země nemá tak hustou atmosféru jak Venuše). Co jsem ochoten připustit (ale to jsem ochoten připustit vždy, protože to je prostě jasné) je to, že ono 'delta T', o které bývá čas od času upravován světový čas na Greenwichi Světovým koordinovaným časem měřeným atomovými hodinami tak, aby rozdíl byl vždy menší než 1s, ono 'delta T' vznikavši náhodnými nestabilitami rotace Země, bude o trošku větší - možná - bez Měsíce - bychom o opravovali dvakrát do roka, né jednou. Rozhodně však náš skvělý Měsíc, v celé své nádheře, nezpůsobil to, že se země neroztočila tak rychle, že by se rotrhala, ani to, že nemá vázanou rotaci se Sluncem, a dokonce náš skvělý měsíc nezpůsobil ani to, že naše dráha není silně ekcentrická v apelu někde u Jupitera a v perihelu někde u Merkura, ne¨, toto náš skvělý měsíc skutečně nezpůsobil. jeho vliv na nás i na život je obrovský, ale vznik a vývoj jako takový na něm naprosto nezáleží. Howgh, o Venuši a merkuru již nechci nic slyšet.
(jelikož já o koze, vy o voze)
čili opět - osa rotace Venuše a její orbita JSOU stabilní, pro přesnost vsunuji slovíčka 'více či méně'
co se týče vystřeďování odchylek --- tak jako - co já jako vím - tak rezonance mají valnější význam, když jsou v poměru celých čísel, nebo v poměru čísel, které se blíží celým číslům...a co já jako vím, tak ve spojitosti se zemí je horda rezonancí a rázů...ale žádnej významější (pominu-li Měsíc a Slunce) --- rezonance 1:11,47238 --- se -ehm- vyruší sama se sebou a žádná precese není potřeba... (je to jako s houpačkou, když ji chcete rozhoupávat víc a víc, tak musíte tlačit, vždy když na okamžik stojí v největší výchylce - rezonance 2:1 - pokud by to bylo nějaký 2:1,2453, tak houpačku nidky pořádně nerozhoupáte)
ad magnetické pole
...áááá - já začnu střílet panebože !!!! JÁ-JSEM-ZDE-JIŽ-NĚKOLIKRÁT-NAPSAL, ŽE-SE-S-VÁMI-NECHCI-HÁDAT-O-TOM-JAK-VZNIKÁ-MAGNETICKÉ-POLE-JELIKOŽ-TO-NENÍ-JEDNAK-PODSTATNÉ-JADNAK-TO-NEVÍM-JEDNAK-TO-NEVÍ-PŘESNĚ-NIDKO (takže, Pavle, rovnice vám dávat nebudu :-))-A-JEDNAK-TO-NENÍ-PODSTATNÉ
...proboha (musím vziti jména božího nadarmo...)
uvádět jako v souboru elementárních předpokladů přítomnost magnetického pole mně přijde stejné, jakoby autor zdůrazňoval nutnost existence Galaxie... Já se opravdu nechci opakovat, proč mám k tomu výhrady - přečtete si mé příspěvky hore
...nicméně jestli se chcete hádat - prosím
na -ehm- základní škole, se jaksi - ehm- učí následovno:
megnetické pole Země vzniká na principu dynama. Je to umožněno plastickou astenofsérou, po které klouzá litosféra. Magnetické pole je buzeno na základě vzájemného pohybu elektronů v litosféře a v jádře.
tak. Co, se týče jupitera - tak - ano, na jeho pevné jádro je usuzováno na základě jeho gravitačních projevů - tedy nepřímo...jenže toto je 'oficiální hypotéza'. Víte, že existence černých děr je taky jenom hypotéza? A víte, že existují i jiné hypotézy, které jaksi sedí s pozorovanými fakty - viz teorie kolapsarů. Ale slyšel jste někdy o nich? (asi ano, ale slyšela většina lidí někdy o kolapsarech? ne. slyšela většina o černých děrách? ano - co jsou to černé díry, jak vznikjaí a že jsou v centru galaxií vám řekne kdokoliv na ulici...)
Není důležité, že existují i jiné teorie, je důležité, že jedna je "standartní" a uznávaná - pokud napíšete, že jupiter nemá pevné jádro, tak kecáte - i když je nenulová šance, že mluvíte pravdu, je to velice nepravděpúodobné a hlavně neseriózní - seriózní je ohánět se všeobecně příjmanými teoriemi.
"Mimochodem, je při Vašich obdivuhodných neznalostech fyziky úsměvné..."
...vaše snaha udělat ze mne idiota je též obdivuhodná. no - nyní se pokusím udělat idiota já z vás, takže se připravte - budeme mluvit o gama záblescích...
tak - přečetl jsem si článek v Československém časopise pro fyziku....a nikde se tam nepíše o žádném ničení ozónové vrstvy ---- též se tam nikde nepíše, že by elektromagnetická kaskáda (která začíná 20km nad povrchem, maximum má 8-10km nad a končí v závislosti na energii pár km nad povrchem - čili POD ozónovou vrstvou - čili k interakci s ozónem vůbec nedojde - kaskáda začne jakmile gama foton do něčeho narazí) sestávala z čehokoliv jinýho než z elektronů nebo pozitronů...takže nevím, kam se poděla ta "celá paleta částic"...
no - takže jisté je jen to, že gama fotony ohřejí atmosféru --- te´d jde o to jak moc....dámy a pánové - vezměte si tužky, začínáme počítat:
při explozích supernov se uvolňuje energie ekvivalentní až 10^28 megatunám TNT (...se píše na oslovi o pár článků výš)
megatuna je milion tun a milion tun TNT je 4,184·10^15 J --- 10^28 megatun je tedy 4,184·10^43, tedy 4,2·10^43 Joule (...jak nám praví program Converter)
řekněme, že supernova vybuchne ve vzdálenosti 10ly od Země
10ly = 10 · 1 ly = 10 · 299 792 458 · 60 · 60 · 24 · 365 = 9 454 254 955 488 000 metrů (...jak nám praví kalkulačka)
energie 4,2·10^43J se tedy rozprostře na plochu povrchu koule o poloměru 10ly
povrch koule se spočítá S=4piR^2 (...jak praví hlava), tedy po dosazení dostaneme 1,1232191099683294942970754817638e+33 m^2 tedy 1,1·10^33 m^2
energie 4,2·10^43J se tedy rozprostře na tuto plochu --- na 1 m^2 připadne tedy 38 181 818 181,8 J --- iba - je tu háčik. Více než 99% této energie je v neutrinech, která jaksi - z hmotou prakticky neinteragují - jednoduše námi prosviští a nič:
na fotony tedy zbývá 1% což jest 381 818 181,8 J, tedy 3,8·10^8 J
tak - toto dopadne na m^2 --- plocha země S=4piR^2, R=(6 378 000+20 000) m (poloměr+vrstva atmosféry, kde začíná elmag. kaskáda), S = 514396891541906,58679879273263636m^2, fotony však dopadnou pouze na jednu polokouli, takže /2 = 257198445770953,29339939636631818, takže 2,6·10^14 m^2, celková absorbovaná energie bude tedy tedy řekněme 9,9·10^22 J
tak:
Q = m · c · deltaT
c - měrná tepelná kapacita vzduchu při 0°C jest 1010 J/kg·K
m - hmotnost atmofséry jest 5,1·10^18kg (P.S. - do výšky 6-9km je soustředěno 50% celkové hmotnosti, do 16km je to 90% hmotnosti - my počítáme do 20km), vzhledem k tomu, že osvícena bude jen jedna polokoule, bude hmotnost poloviční - tedy 2,5·10^18kg
Q - teplo jest spočítáno a jest 9,9·10^22 J
deltaT=Q/(c·m)
deltaT=39,2°C
tak - a máte po žížalkách
no, nicméně musím doznat, že jsem i já zklamaný, jelikož když jsem si to počítal poprví, tak zvednutí teploty mi vyšlo v tisícinách (někde jsem asi něco neumocnil --- toto by už mělo být správně)
nicméně - si uvědomte pár skutečností. Ve výpočtech je obrovské množství zanedbáních, nicméně já jsem počítal z nejhorším případem: je předpokládáno, že veškerá energie sem doletí ve formě gama a veškerá energie ohřeje atmosféru. Ve sutečnosti by bylo vše poněkud jinak.
a)
myslím, že nezanedbatelná část energie by sem doraila ve formě rtg - rtg je likvidováno onou ionosférou ve výškách 80-500km - tam nás nějaké to zvýšení teploty příliš nezajímá. U tohoto je problém určit teplotu uvnitř supernovy. Pokud jsem počítal, že to je ona nejvyšší, které je v ní dosaženo - čili 200miliard Kelvinů, tak dle Wienova posunovacího zákona vychází maximum vyzařování poměrně hluboko do gama oboru, nicméně si nejsem vůůůbec jist, že ono gama záření pochází ze středu supernovy (ve sluci taky září jen fotosféra s 6000K, nikoliv nitro s 15 000 000K - to by tady byla tma - maximum by bylo v UV oboru)
b)
myslím, že většina Čerenkova záření neohřeje atmofséru, ale dopadne na zem a ohřeje právě povrch zemský (u Slunečního záření ohřeje atmoféru 17% dopadajícího záření). V tom případě ale máme vyhráno, jelikož
1.
povrch povrchu zemského bude díky členitosti o dost větší - pkud však počítám s naprosto hladkou kulovou sférou, tak mi stejně vychází (vrstvička ohřivšího se matroše beru 1mm, průměrnou hustotu půdy beru 0,5tuny/m^3) hmotnost materiálu kolem 10^17kg. Dovoluji si podotknout, že povrch bude o mnohonásobek větší - ne jen 10x. Měrná tepelná kapacita půdy se mi nepodařilo zjistit kolik je, ale nepředpokládám, že by byla menší než 1kJ/kg --- z výše napsaného plyne, že zvýšení teploty nebude o 40°C, ale o mnohem, mnohem míň (opravdu mnohem - vezmete si, kolik zabírá i jen půdorys kamene a jaká je jeho plocha - co kámen - co tráva - a co pak teprv stromy? Teď si vemte, že všechny tyto stromy, trávy a kamení jsou na již zvlněném povrchu...)
2.
jaksi - 71% povrchu země tvoří voda - co dopadne do ní, nás vůbec nemusí zajímat. Těch 71% v bodě 1 není započítáno, ale i kdyby bylo, tak to způsobí změnu stěží o řád - ona plocha způsobí změnu o mnógo víc řádů. O vodě píšu však, jelikož veškerenstvo co je přítomno ve vodě, případně v norách a podobných věcech změnu naprosto nepocítí. O vodě pak píšu proto, že velice nezanedbatelné procento z oněch 71% dopadené energie bude zpátky odraženo přímo do kosmu a nebude zachyceno skleníkovými plyny...
tak občane - jak vidno, zvýšení teploty bude naprosto zanedbatelné - vzal jsem maximální výkon a předpokládal, že vše sem doletí v gama oboru a zvýšení teploty rozhodně k sterilizaci planety nepostačí. Ve skutečnosti se podle mě má cenu domnívat, že zvýšení bude naprosto zanedbatelné - pro, jsem uvedl v a) a b)
==============================
fuj, tak - a nyní k vašemu poslednímu odstavečku
nebojte se, opojit kdečím se nenechám - ono - už jsem toho četl hóódně moc (zas tak mlád nejsem) a informace beru jen pokud nejsou v rozporu s těmi tucty a tucty jiných informacích... Na internetu je spousta bordelu, ale pokud člověk umí hledat a používá alespoń trošku svůj zdravý rozum, tak se opojit blbostmi nenechá - nemějte strach o mladé lidi - velmi rychle se dokážou přizpůsobit zákonům internetu. Říkat, že vysoká škola není potřebná je blbost - ještě jsem se nesetkal s mladým člověkem, který by si toto myslel.
co se týče mého úžasného sebevědomí - no tak to pramení z toho, že už jsem leccos přečetl a leccos pochopil a leccos nepochopil, ale to, co jsem se dozvěděl v článku, mi jednak nepřipadlo příliš logické (alespoň na první pohled), jednak jsem to ještě nikdy nikde nečetl (P.S. - na 'přírodovědné věci' mám opravdu vynikající paměť) a jednak jsem občas četl pravé opaky. No - není snad tak divné, že mě to nenechává chladným...
jinak - o mých fyzikáních znalostech děravých jak ementál - prosim, prosim - citujte mě, co jsem tady žvanil za nesmysly...fyzikální nesmysly prosím - né že já o koze a vy o voze - kdy jsem tady prostě napsal nějaký nesmysl...
"...neumět nic a tvářit se jak superman."
tady mícháte dvě věci - takoví lidé se sice tváří jak supermani, ale to je tak všechno, co umí - oni totiž neumí nic a proto nemohou dávat fakta - jejich výpovědi jsou plytké a jalové --- já se opírám o dobře uchöpitelná, jasná fakta
jinak - jsem rád, že vás můj příspěvek pobavil, přeji šťastné a veselé a nepropadejte trudomyslnosti - občas se stane, že i mladí lidé mají pravdu... :-)
ty jsi hochu magor... s prominutím
Ccecil,2005-12-21 09:16:31
Omlouvám se, za ten silný výraz, ale jinak to snad ani nejde. Místo jednoduchého inteligentního argumentu používáš hromady zmatených balastních vět. Podívej se na svůj příspěvek. To se ani nedá číst, nemá to konzistenci a má logické chyby. Hlavně že umíš kritizovat neserióznost, ale bez nejmenšícho protiargumentu. Diskutovat s tebou je házení perel sviním. V sedumnácti na to sice máš nárok, ale doporučoval bych ti jistou zdrženlivost, než začneš vznášet odsuzující soudy, nepodložené absolutně ničím.
Pro css94381672
Ccecil,2005-12-15 09:45:07
Doporučuji ti návštěvu http://www.hvezdarna.cz/index.php3?s=7&subs=3
Konkrétně upozorňuji na přednášku z 23.11.2003. Ostatní by ti snad mohly také trochu rozšířit obzory. Na hvězdárnu v Brně to nemáš daleko, takže někdy po škole nebo o prázdninách se tam zastav na některou budoucí přednášku. Budeš-li chtít někdy maturovat z fyziky, určitě se ti to bude hodit.
upřesnění
Ccecil,2005-12-15 10:32:34
Upřesnění linku/>
http://www.hvezdarna.cz/index.php3?s=7&subs=3
Tento článek byl nezávisle napsán na uvedených přednáškách, ale perfetkně s nimi koresponduje, jak jsem nyní zjistil. Zvláště upozorňuji na přednášky
Zdeněk Pokorný, Civilizace na sestupu
a
Vladimír Wagner,
Nejmohutnější exploze ve vesmíru
Blbost
ufon,2005-12-14 17:37:01
Každý malí dítě ví, že ufoni nejsou žádnej vejmysl. Kdyby nebyli, tak proč jsou o nich filmy v televizi? Nakonec stejně přijdou a vezmou nás vodsud pryč. Nesmime jist maso a tak, takže žadný takový kecy s tím nic neudělaj. Je vo tom spousta knížek, stačí si je přečíst.
neber jména božího nadarmo
css94381672,2005-12-14 15:01:08
takže:
I.
Pavlu Brožovi se omlouvám - myslel jsem samozřejmě autora článku Pavla Koláře
II.
článek není napsán seriózně a oborně a to z následujících důvodů:
1) v článku se píše:
"Správné načasování, srážky a měsíc.
Na první pohled je nadpis zmatený, ale není tomu tak. Planeta, která by byla vhodná pro život potřebuje vodu. Tu ovšem musí přinést komety a materiál dopadající na její povrch. Na zemi se objevila voda ze srážek s okolní hmotou při formování planety. Toto je ovšem žádoucí pouze po určitou dobu. Pak jsou naopak srážky s kosmickými tělesy spíše negativní. V tomto ohledu hraje důležitou úlohu měsíc, který svou existencí zastabilizuje oběžnou dráhu včetně sklonu rotace planety a dokáže ji ochránit od mnohých kosmických srážek. Pravděpodobnost jeho vzniku, velikost a jeho existence a časové posloupnosti všech těchto kroků je sama o sobě extrémně nízká. V případě jeho neexistence opět nemohou existovat po dostatečně dlouhou dobu stabilní podmínky, nutné pro vývoj vyššího života, nebo jeho šance se vyvinout je mnohem menší."
a) neodbornost+neserióznost:
autor jasně píše, že vodu na Zemi musí nejprve přinést komety a materiál dopadající na zemský povrch. Dříve se myslelo, že voda pochází výhradně ze sopečných výparů. Nejnovější studie naznačují, že ji přinesli 'i komety'. Jestliže však ony nejnovější studie budeme číst pořádně, zjistíme, že z komet NEMŮŽE pocházet více vody než 50% - říká nám to poměr deuteria ku poměru vodíku, který je na kometách 3·10^-4 a na Zemi 1,5·10^-4. U asteroidů je tento poměr mnohem podobnější jako má Země, ale asteroidy obsahují vody zase daleko méně než komety. Pokud uvážíme četnost srážek komet a planetek v minulosti, zjistíme, že komety a ostatní haraburdí k nám přineslo maximálně 10% veškeré vody. Toto podporuje fakt, že jsou známy horniny staré více než 4 MILIARDY let, které vznikly SEDIMENTACÍ. Voda tu tedy musela být mnohem drříve, než ji sem "přinesly komety". Otázka původu vody není dosud pořádně zodpovězená, nicméně je neserióznost, případně neodbornost prvního stupně psát (zcela sebejistě), že ji sem přinesly komety a ostatní haraburdí a tečka.
Autor pak ještě píše, že dopady komet jsou žádoucí napřed, ale pak už ne - opravdu nechápu proč to píše - připadne mi to stejné, jako by psal "tvorba planet je napřed žádnoucí, ale pak už ne" ...nechápu.
b) divná věc...
...je ten měsíc. Jestliže se oháníte Newtnovou fyzikou, kterou již máme probranou, napadá mě jedna jediná věc. Čím hmotnější systém, tím větší setrvačnost a tím menší nestabilita systému - myšleno však tím lepší schopnost vyrovnat se s případnými gravitačními fluktuacemi - např. kdyby kolem nás prosvištělo něco temného, zlého a hmotného, pravděpodobnost, že nás to vychýlí ze stabilní dráhy kolem Slunce je menší, když máme Měsíc...
Nezlobte se na mě, ale tento argument je poměrně ubohý. Takovéto průchody jsou velice pravděpodobné při vzniku sluneční soustavy, ale jak známo, tehdy jsme ještě měsíc neměli. Později jsou takové průchody něčím opravdu velmi nepravděpodobným - to už jsou pravděpodobnější ty supernovy.
bohužel - i toto musím s největší pravděpodobností postulovat jako neserióznost od autora (kór, když Mars, Venuše i Merkur mají oběžné dráhy a osy rotace nanejvýš stabilní...)
co se týče toho, že s měsícem do nás narazí méně asteroidů než bez něho...buď chci odkaz na ony simulace, nebo to chci vysvětlit - já jsem uvedl logické argumenty proč je tomu přesně naopak - vyvratťe mi je - vysvětlete to prostě a nebo odkaz.
2) neodbornost:
"Obří planety žádnou pevnou složku ve svém nitru nemají a magnetická pole mají gigantická."
smiřte se s tím, že toto je pitomost. Jestliže nevěříte servru České astronomické společnosti, hoďte si do googlu "interior Jupiter" a uvidíte co vám vyleze. To co říkáte (Pavle Broži) o tom ionizovaném degenerovaném plynu je sice pravda, ale jen do hlobuky kolem 63 000km - pak následuje pevné silikátové jádro o hmotnosti asi 10 hmotností Země. Svým originálním názorem to nezměníte :-)
Tady však připomínám, že se hádáme o malichernosti - jasně jsem psal, že aby bylo přítomno silné magnetické pole, musí být někde fázový přechod - u pevných planet musí být dva fázové přechody - pevný-kapalný (=plastický abychom byli přesní)-pevný...pricnip dynama je myslím opravdu elementární fyzika. U jakékoliv dostatečně velké planety, která vznikla v ekosféře z pozůstatků klasické hvězdy druhé generace magnetické pole bude, proto nějak zdůrazňovat jeho důležitost je poměrně opět neseriózní (..nicméně autor to nijak výrazně nezdůrazňuje, proto neříkám, že je neseriózní --- on to pouze zmiňuje - tudíž já jenom dodávám poznámku...)
3) článek ně mě působí i jinak prostě neseriózně nebo neodborně -- je tam plno dost divnejch věcí a duplikátů. Např. autor říká, že u asi 4-8% hvězd je velký přebytek protoplynu - ten asi nějak zbřžduje plynný obry, kteří to pak napálí do mateřské hvězdy. No - toto je možné jen u hvězdy, která je mnohem méně hmotná než Slunce a její svit nestačí na to, aby protoplyn odfoukl. To je ok, ale první proměnná v Drakeově rovnici je právě počet hvězd vhodných pro vznik života - tudíž hvězd typu slunce. On tady tuto jedinou nepodstatnou skutečnost rozvádí do několika samostatných bodů od přebytku protoplynu počínaje, nejrůznějšími nežádoucími binárními a vícerými systémy pokračuje a stabilitou a optimální hmotností konče. Opravdu nechápu proč se k takovýmto metodám uchyluje. S těmi málo hmotnými hvězdami, které mají malou ekosféru mi to taky připadne spíše jako spekulace než fakt.
Zbytečně píše že "Obě hranice hmotností pak souvisí i s nevhodným spektrálním typem hvězdy." Spektrální typ závisí na hmotnosti hvězdy...tak nevím, proč to píše.. (a na složení, ale to už zase probíral jinde).
4) autorova neodbornost:
píše:
"Centrální oblasti galaxie jsou gravitačně nestálé, obsahují velké množství mezihvězdné hmoty, která neustále spolu koliduje gravitačně a fyzicky ..."
tak - vy mi prostě nevěříte, že je to blbost - dobře:
hoďte google, naťukejte tam něco ve smyslu "central bulge galaxy", klikněte na první odkaz a dostanete se na stránky university of California (odkaz nedávám, aby se mi to zase všechno nepodtrhalo) - zcela jasně se tam píše:
"The Milky Way system is a spiral galaxy consisting of over 400 billion stars, plus gas and dust arranged into three general components as shown to the left:
The halo - a roughly spherical distribution which contains the oldest stars in the Galaxy,
The nuclear bulge and Galactic Center.
The disk, which contains the majority of the stars, including the sun, and VIRTUALLY ALL OF THE GAS AND DUST"
...disk, který obsahuje většinu hvězd, včetně slunce, a prakticky všechen plyn a prach...
nezlob se, Pavle, ale výrok, že jsem se od autora dozvěděl mnoho 'pitomostí', neodvolávám...
autor si totiž asi hledal informace, přečetl si, že díky mračnám plynu a prachu se nám zkoumá střed galaxie velmi těžko, pak si autor asi přečetl, že v okolí centra galaxie je plyn rozžhavenej na nějakých 10 000 000°C a je to prakticky největší zdroj rtg záření v galaxii a vyvodil z toho, že v centru galaxie je plno mezihvězdné hmoty, která spolu gravitačně koliduje, atd... Ne, v centru je málo mezihvězdné hmoty --- to, co napsal je naprosto v pořádku, ale pouze, pokud mluvíme o centrální části středové výduti, tedy o okolí černé díry --- to je však poměrně velké zjednodušení problému a velmi, velmi odvážná redukce pojmu středová výduť a opět - bu´d neodbornost, autor to neví - a nebo to ví, ale chtěl aby článek vyzněl "v neprospěch ufounů" a pak je to neserióznost...
jinak s ccecil samozřejmě souhlasím, že středové části galaxií pro vznik života nejsou to nejvhodnější - je tam vysoká hustota hvězd a náhodné trajektorie - gravitačně je to opravdu velmi nestabilní část galaxie, jelikož tam není jedna nebo dvě černé díry, ale mnoho černých děr - poslední dobou se oběvuje myšlenka že dokonce desetitisíce, přičemž každý milion let centrální č.erná díra jednu menší zblajzne a to pak musí stát za to... nicméně »mezihvězdná hmota tam NENÍ« a autor to asi »neví«
======================
tak - výše jsem uvedl proč si o článku myslím to, co si o něm myslím. Nyní k »mé« neznalosti "elementární fyziky" a k schopnosti "kompetentně" se vyjadřovat k tomuto problému...
já - NEJSEM KOMPETENTNÍ se k tomuto vyjadřovat. Kdybych totiž byl, tak nebudu psát do diskuze, ale napíšu rovnou do redakce, aby článek stáhli, případně opravili, hodím tam svou vyzitku na které budou vypsány všechny mé tituly a popřeji hezký den - toto bych udělal, kdybych byl kompetentní se k tomuto vyjadřovat. Já ale DISKUTUJI, jelikož některé věci se mi prostě nezdají. Dělám to proto, že jsou jen tři možnosti:
- buď jsou chybné informace na 'university of California' - pak má autor nové informace a budu rád, když mi aktualizuje znalosti
- nebo nám autor v článku říká pitomosti --- a pak je jen opravuji
- nebo jsem něco nepobral --- pak žádám - vysvětlete mi, kde je problém
tak - co se týče gama spršky - tak si číslo časopisu seženu a s radostí si to přečtu. Pak si zjistím informace o jednotlivých emitovaných částicích a zkonfrontuji získané údaje s tvrzením, že 'gama spraška dokáže vysterilizovat planetu'. To, že k vzniku sekundárních částic dochází až ve stratosféře je fakt divný...
Kecáš
Ccecil,2005-12-14 16:38:44
a ani si to snad neuvědomuješ. Nejseš náhodou blondýn?Mezihvězdná hmota je pojem nejen pro plyny, prach, planety, ztracené planety, šutry, vznikající hvězdy zaniklé hvězdy, smetí a různý jiný bordel poletující ve vesmíru
Pokud jsi nepochopil, že tento pojem byl použit v tomto kontextu, pak si něco zdůvodňuješ, že je to jinak než ty chápeš a nakonec s tím souhlasíš ale autor je dle tebe hlupák, tak jsi vedle jak ta jedle.
Opět připomínám, že nechápeš formulace, máš z nich jenom pocit a na základě pocitu zpětně vyvozuješ to, co určitě autor sdělil ale nikdy nenapsal a nakonec to s velkou slávou popřeš. Přitom popíráš jen a jen své tvrzení.
Příklad? Je psané a to cituji: "Na zemi se objevila voda ze srážek s okolní hmotou při formování planety"
Pokud z tohoto ty dokážeš vyvodit že vodu přinesly jen a pouze komety, klobouk dolů. Opravdu geniální dedukce.
Pak si ji ovšem vyvrať a napiš "Nejnovější studie naznačují, že ji přinesli 'i komety'" a je vymalováno. Nepřipadáš si tak trochu jako blbec? A pak, ty si opravdu myslíš, že pro existující život je dopad komet na zemi žádoucí?
A ještě jednu stupiditu. Jak jsi přišel na myšlenku "Např. autor říká, že u asi 4-8% hvězd je velký přebytek protoplynu " To bylo psáno jako kde? Opět jen pocit? No nelze než napsat, že patrně zapomeneš začátek věty, než dočteš na konec. Pamatuješ si klíčová slova a z nich něco odvodíš. Že je to totální hovadina, to ti snad na rozum ani nepřijde. V článku je totiž napsáno v originálu: "4-8 % hvězd v naší galaxii se vyznačuje drobnými odchylkami. Vyzařují více infračerveného světla, rychleji rotují a jejich spektrum je znečištěno lithiem. Tato na první pohled vcelku banální zvláštnost však právě znamená, že takové hvězdy v minulosti spolkly právě takovou planetu." Není to tak trochu něco jiného? Nikdo nepsal nic o množství planetárních soustav s protoplynem, pouze bylo poukázáno na to, že přítomnost protoplynu způsobí efekt pádu planety, a u určitého procenta hvězd je pozorovatelné, že tento efekt nastal. Já s toho nedokážu zpětně odvodit to procento. Ty ano. Jenže to není ekvivalentní tvrzení.
Trochu logického myšlení bych příště prosil, zvláště používání implikací a jejich negací, protože si to pleteš s konjunkcí. Možná by pomohla i lekce klasické fyziky. Opravdu.
nekecám
css94381672,2005-12-15 10:32:52
"Mezihvězdná hmota je pojem nejen pro plyny, prach, planety, ztracené planety, šutry, vznikající hvězdy zaniklé hvězdy, smetí a různý jiný bordel poletující ve vesmíru"
ccecil, nestačí mít 'pocit' o tom, co to je 'mezihvězdná hmota', důležité je i 'vědět', co to je 'mezihvězdná hmota' :-)
hoď si google, zadej define:interstellar medium a vyjede tě něco v tomto smyslu:
Definice slova interstellar medium na webu v jazyce anglicky:
the gas and dust that exists in open space between the stars.
www.nameastargift.com/astronomydictionary/
The gaseous and dusty matter present in the space between a galaxy's stars.
observe.arc.nasa.gov/nasa/space/stellardeath/stellardeath_6.html
The sparse gas and dust located between the stars of a galaxy.
jwstsite.stsci.edu/reference_desk/glossary.shtml
The matter between stars, composed of gas and dust.
www.astro.utoronto.ca/~hudon/ast210/210.glossary.html
interstellar clouds of gas and dust. More than sixty molecular species have been discovered in the interstellar medium including carbon monoxide, alcohol and formaldehyde. Most of the matter of the interstellar medium is hydrogen with some dust grains composed mainly of ice particles (carbon and silicates).
www.lausd.k12.ca.us/lausd/resources/solar.system/Glossary.html
interstellar space including streams of protons moving from the stars
wordnet.princeton.edu/perl/webwn
In astronomy, the interstellar medium (or ISM) is the matter and energy content that exists between the stars (or their immediate circumstellar environment) within a galaxy. The ISM plays a crucial role in astrophysics precisely because of its intermediate role between stellar and galactic scales. Stars themselves form within cold regions of the ISM, and replenish the ISM with matter and energy through stellar winds and supernovae. ...
en.wikipedia.org/wiki/Interstellar_medium
jinak interstellar matter=interstellar medium, nicméně používanější je právě ono s tím 'medium'
====
"Příklad? Je psané a to cituji: "Na zemi se objevila voda ze srážek s okolní hmotou při formování planety"
Pokud z tohoto ty dokážeš vyvodit že vodu přinesly jen a pouze komety, klobouk dolů. Opravdu geniální dedukce.
Pak si ji ovšem vyvrať a napiš "Nejnovější studie naznačují, že ji přinesli 'i komety'" a je vymalováno. Nepřipadáš si tak trochu jako blbec? A pak, ty si opravdu myslíš, že pro existující život je dopad komet na zemi žádoucí?"
ccecil, já neumím číst myšlenky. V článku je napsané toto:
"Planeta, která by byla vhodná pro život potřebuje vodu. Tu ovšem musí přinést komety a materiál dopadající na její povrch. Na zemi se objevila voda ze srážek s okolní hmotou při formování planety. Toto je ovšem žádoucí pouze po určitou dobu. Pak jsou naopak srážky s kosmickými tělesy spíše negativní."
nyní to přepíšu tak, jak to chápu já a myslím ani nepotřebuji geniální dedukce:
"PLANETA, která by byla vhodná pro život POTŘEBUJE VODU. TU (myšleno asi 'tu vodu')ovšem MUSÍ PŘINÉST KOMETY A MATERIÁL DOPADAJÍCÍ NA JEJÍ (myšleno asi na 'zemský') POVRCH. Na zemi se objevila voda ze srážek s okolní hmotou (v souladu s předchozí větou předpokládám, že 'okolní hmotou' jsou myšleny ty komety a spol. - autor vlastně opakuje předešlou větu) při formování planety (komety asi dopadaly hodně jen při formování planety). Toto je ovšem žádoucí pouze po určitou dobu. Pak jsou naopak srážky s kosmickými tělesy spíše negativní. (z těchto dvou vět jsem pochopil, že komety na nás dopadají pořád - napřed to je žádoucí - musí dopadnout množství komet, abychom měli vodu, pak to není žádoucí - vodu už máme a dopady komet představují riziko pro život. Proti těmto dalším, již nežádoucím dopadům jsme chránění naším skvělým Měsícem - jak se píše dál)
Tak jsem to pochopil - ok, autor tedy vlastně všechno napsal správně - pak nechápu, proč jsi mi to nevysvětlil hned před oněmi pěti nebo šesti příspvky, když jsem to psal poprvé - proč Pavel Brož místo toho, aby napsal ono 'zřejmé' - co každý pochopí a já ne, tak proč mi místo toho napsal
"...že komety přinesly vodu na Zemi, to psal pro změnu autor článku Pavel Kolář, to za druhé (jen tak na okraj, převládající mínění odborníků je ale to, že lehké plyny byly ve zmrzlé formě opravdu znovupřineseny na vnitřní planety právě kometami, protože před utvořením vnitřních planet byly ty lehké plyny vymeteny slunečním větrem z vnitřní oblasti dále od Slunce - což je představa, která je ve shodě se složením vnitřních kontra vnějších planet..."
komety a ostatní haraburdní přinesli sem 10% současné vody - jestli to autor ví, měl mně to napsat sám
--->protoplyn
prosím tě - ty si ze mě děláš srandu...tam je zcela jasně psaný, že 4-8% spolklo nějakýho Jupitera - přečti si to ještě jednou...
(a pak si přečti ještě jednou můj příspěvek - já s ním nepolemizuji o 4-8%, mně tam šlo o trošku jinou věc...)
možná tě to překvapí, ale Země má jádro pevné...
(ale jako fuj, tohlecto - to se učí už na střední...)
jinak mám takový pocit (mimochodem - nejseš ty na tohle slovo nějak alergickej?), že se už bavíme více méně o ničem - neútoč na mé chápací schopnosti, já se pak musím zbytečně obhajovat - bere to čas a užitek nula --- jestliže jsou opravdu podprůměrné a já jsem blbec a autor, chudák, všechno napsal správně a já do něj za to ještě ryju, tak je to všem jasné a každý si o mě pomyslí své... jenže vy jste se se mnou nejprv přeli o faktech a jaksi - píšete více či méně kraviny...a mám takový pocit, že už se o faktech nepřete (protože jste asi pochopili, že se nepřete se mnou, ale s různými jinými institucemi jako např. ČAS nebo 'university of California') a přete se o mém duševním zdraví...
dodatek k předešlému závěru
css94381672,2005-12-15 10:46:47
jo - linky mi dávat můžeš, to je chválihodné
...bohužel DAP stále hlasí "File download of (041123.mp3) was not completed succesfully. Server has internal error."
To css94381672 - tak jsem si konečně udělal čas
Pavel Brož,2005-12-16 14:34:42
na opravování těch nesmyslů, co tady od Vás zazněly :-))) (sorry, ale v tom předvánočním pracovním shonu je opravdu důležitější řešit jiné úkoly, než se hádat s lidmi, kterým sice chybí základní fyzikální background, ale chtějí přesto hlásat nové pravdy o nebeské mechanice).
Takže co se týče toho tvrzení, že Venuše a Merkur mají osy stabilní, tak tady je evidentně vidět, že tu Newtonovskou fyziku probránu opravdu nemáte, jinak byste věděl, že stabilita setrvačníku je dána jeho hmotností a rychlostí jeho rotace, přičemž hmotnost Venuše i Merkuru je menší než hmotnost Země a rychlost jejich rotace je ve srovnání s rychlostí rotace Země velmi nízká. Pokud těleso navíc rotuje rychlostí blízkou k jeho oběžné době, tak tam se pak o nějaké stabilitě osy rotace nedá mluvit vůbec - Venuše přitom rotuje dokonce mírně retrográdně, přičemž jedno ze dvou pravděpodobných vysvětlení je to, že došlo k překlopení její osy rotace (čiliž žádná stabilita se v jejím případě nepěstovala), a druhé z těch vysvětlení pak hovoří o tom, že rotace byla postupně zpomalována rychle rotující atmosférou až k té retrográdosti, a i v tomto případě by se jednalo o ukázkový příklad nestability rotace tělesa. V případě Merkuru jde o to samé, rotace Merkuru je pravděpodobně v rezonanci 3:2 s jeho oběžnou dobou, což je předstupeň vázané rotace, a u vázaně rotujícího tělesa se o stabilitě osy rotace mluvit nedá vůbec, protože vázaně rotující těleso je těleso, jehož rotační energie je tak malá, že rozhodující silou pro jeho orientaci v prostoru jsou slapové síly centrálního tělesa, díky čemuž se ta prostorová orientace toho vázaně rotujícího tělesa může pod kumulativním vlivem i hodně malých vnějších sil různě měnit (důkazem toho jsou např. librační pohyby Měsíce).
Abych Vás nepřesvědčoval jenom já, zkuste si pročíst třeba toto: http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=1494#1.1.1. - píše se zde, že: "A. Correia aj. se věnovali odhalení příčiny, proč Venuše rotuje retrográdně a navíc extrémně pomalu, neboť jedna otočka kolem osy ji trvá 243 dnů, zatímco oběh kolem Slunce jen 225 dnů. Ukázali, že Venuše se nachází v chaotické zóně sluneční soustavy, kde je rotace planety výrazně ovlivňována gravitačními poruchami od ostatních planet. Pak může být podle příslušných numerických simulací vyvolána retrográdní rotace Venuše dokonce dvěma různými způsoby. Buď se samotná osa rotace překlopí a pak se rotace začne silně brzdit, anebo zůstává osa rotace stálá, ale rychlost rotace se zcela zabrzdí a následně se planeta začne otáčet velmi pomalu v retrográdním směru. Do hry sil zde vstupuje jednak mimořádně hustá atmosféra planety a dále slapové točivé momenty a rozličné rezonanční jevy." Takže opět, a jednou provždy - osa rotace Venuše NENÍ stabilní, a Vy jste tím pádem diletant, když tvrdíte, že stabilní je, protože toto tvrzení NIKDE nenajdete, to jste si podle mě vymyslel (těžko totiž lze věřit tomu, že se najde druhý člověk, který se stejnou skálopevnou jistotou jako Vy, ač je to v rozporu s fakty, bude tvrdit totéž co Vy - ale třeba mě přesvědčíte, že někde máte svého blížence, dejme mi pak když tak prosím vědět, rád si ho založím do sbírky :-)))
Destabilizace osy rotace se děje dlouhodobým kumulativním vlivem současného slapového působení velkých těles ve sluneční soustavě, především Slunce a velkých planet. Pod kumulujícím vlivem těchto malých, ale stamilióny let trvajících poruch dochází k výchylkám osy rotace, které za tu dobu mohou přerůst až ve významnou změnu orientace osy (v některých případech i k jejímu překlopení). To je ta Newtonovská fyzika, kterou jste ve sporu s Vaším tvrzením ve škole neprobrali (málo platné, Newtonovská fyzika nejsou jenom jednoduchoučké příklady ze střední školy, Newtonovská fyzika zahrnuje i dynamiku rotujících těles, mimo mnohé jiné, a například zrovna tato dynamika rotujících těles se bere běžně v prvých ročnících příslušných vysokých škol). Role Měsíce je pak v tom, že jde o těleso, jehož slapové působení na zemi je dokonce dvaačtvrtkrát větší než slapové působení Slunce, a mnohonásobně větší než slapové působení ostatních planet. Dostatečně rychlá precese zemské osy (v řádu desítek tisíc let), na níž má Měsíc rozhodující vliv, pak umožňuje v řádu miliónů let vystředování některých náhodných výchylek působených např. těmi obřími planetami.
Ad magnetické pole obřích planet a jejich jádra - ani nevím kde začít, takže jak mě to přijde pod ruku - pro vznik magnetického pole u obřích planet nemusí být přítomny žádné fázové přechody. Magnetické pole Jupitera vzniká pravděpodobně díky proudům v degenerovaném vodíku (jisté je jen to, že je degenerovaný v důsledku obřích tlaků, protože normální hmota takové tlaky nevydrží, jaké jsou ale jeho vlastnosti jisté není, protože my na Zemi zatím v našich laboratořích neumíme takové podmínky napodobit - má se za to, že tento degenerovaný vodík bude v něčem podobný kovům, mluví se pak o kovovém vodíku - což je do značné míry matoucí, protože o kov ve smyslu, jak ho známe, ani náhodou nejde). Silikátové jádro Jupitera je pouze spekulativní hypotéza, nikdo ho nikdy nedetekoval (což současnými technickými prostředky ani nijak nelze), pouze se na základě jistých úvah předpokládá, že křemík, který v jistém malém procentuálním zastoupení na Jupiteru být musí, by se za jistých podmínek mohl koncentrovat do pevného jádra uvnitř planety. Tato hypotéza není nijak jednohlasně přijímána, koneckonců taková Země silikátové jádro nemá (má ho železné, nicméně kdyby neměla železo, pak by samozřejmě na místě jejího železného jádra byl místo toho železa další prvek, pravděpodobně křemík). Dá se velmi zhruba odhadnout, kolik asi tak křemíku bude Jupiter mít (na základě poměrného zastoupení křemíku v různých místech sluneční soustavy), a z toho se dá tak usoudit, že bude mít třeba hmotnost asi deseti Zemí (toto číslo není samozřejmě nijak přesné a může být mimo klidně o jeden řád), konkrétní distribuce křemíku v jádru planety je ale dodnes pouze předmětem spekulací, protože i kdyby toho křemíku bylo na deset hmotností Země, tak je to proti množství vodíku v Jupiteru hotové nic, takže na tomto základě se těžko dělají nějaké skálopevné teorie. Každopádně křemík nemá s magnetickým polem Jupitera nic společného, pokud jste si tipoval, že to magnetické pole bude podmíněno tím případným přechodem pevného křemíku a degenerovaného vodíku, tak na tom to magnetické pole opravdu nezávisí :-))) Stejně tak jako magnetické pole Slunce na žádné pevné fázi nezávisí, ale to už bych byl detailista.
Mimochodem, je při Vašich obdivuhodných neznalostech fyziky úsměvné, když zrovna Vy píšete, že: "princip dynama je myslím opravdu elementární fyzika" :-))))))) Buďte té dobroty, a hoďte mi sem rovnice, podle kterých to magnetické pole planet vzniká, je to podle Vás elementární fyzika, a když to Vy sám píšete, tak s tím patrně nebudete mít žádný problém :-)))))))
Abych to ale sesumíroval - každopádně to, že neumíte rozlišit mezi tím, nakolik jsou které spekulace, hypotézy či teorie podložené daty a nakolik jsou jen nepříliš podloženou modelovou představou (jako v případě toho silikátového jádra Jupitera), tak to bych Vám ani tak nevyčítal, to se prostě některým lidem přihodí hned - typicky se to stává mladým lidem, kteří se nechají opojit tím, že si vygooglují na internetu kdeco a mají jednak za to, že takto získané informace jsou automaticky absolutně platné, a jednak za to, že dokážou zcela nahradit ty odborné znalosti, které se obvykle získávají studiem na vysoké škole - mnoho takovýchto mladých lidí pak dokonce získává pocit, že ta vysoká škola vlastně pak už ani není potřebná. Nad tím bych se ale nijak nepozastavoval, to je u dnešních mladých běžné - to, co mě spíše zaráží je ale to Vaše úžasné sebevědomí, kdy Vaše fyzikální znalosti jsou děravé jako ementál, a Vy se přesto hodláte pouštět do polemik, ve kterých jste právě díky těmto neznalostem dopředu odsouzen k tomu, abyste byl velice rychle načapán v nedbalkách :-))) To je fakt fenomén, který mě na těch současných mladých lidech baví, neumět nic a tvářit se přitom jako superman. Nic ale proti tomu nemám, klidně si tuto zábavu provozujte, nemějte pak ale Vašemu okolí za zlé, když si z Vás potom bude dělat legraci :-)))
další oprava :-)
css94381672,2005-12-12 18:55:53
tak sem si udělal čas a trošku jsem si zagooglil...
a - ?
Měsíc nemůže za to, že zde máme tektonické desky. Jako důvod rozlámání Pangey je uváděno jednoduše to, že v sobě akumulovala příliš mnoho tepla, to ju nadzvedávalo až nakonec popraskala. Pangea taky nebyla první superkontinent a nebude ani poslední --- vznik superkontinentů se opakuje s 500 miliony-letým cyklem, říká se mu Wilsonův cyklus.
no - jedinou vadou na kráse, s kterou Drakova rovnice nepočítá zůstává tedy ono záhadné přetavování Venuše - ne, není to vůbec hezké... :-(
Generace hvězd, další úloha Měsíce
Michal,2005-12-10 14:00:18
Generace hvězd zhruba po 5ti miliardách let se týkají hvězd velikosti řádově zhruba našeho Slunce. Mnoho z prvních hvězd ve vesmíru byli otesánkové, kteří brzy vybuchli jako supernovy a zásobili své okolí těžkými prvky. Není vyloučeno, že by to mohlo stačit lokálně i ke vzniku planetárních soustav, i když s jiným procentuálním zastoupením prvků, než s příspěvkem od umírajících menších hvězd. Mohlo by to prodloužit dobu vhodnou pro vznik života možná i dvakrát, ale zřejmě s menší četností.
U Venuše byl zjištěn velmi mladý povrch, zhruba ve stamilionech let (je málo velkých impaktních kráterů). Je to dáno zřejmě tím, že kůra planety periodicky ztuhne do velké hloubky, a readioaktivní teplo ji pak roztaje až k povrchu (od J.Grygara ve Žních objevů). Tento cyklus by periodicky spolehlivě vyzmizíkoval život na povrchu planety. Gravitační poruchy Měsíce jsou zřejmě odpovědné za existenci tektonických desek, které zabezpečují dlouhodobou rovnováhu odváděného tepla z nitra Země.
Dobré doplnění
Ccecil,2005-12-10 17:47:34
K těm hvězdám, celkem s tebou souhlasím. Lokálně pravděpodobně mohly vzniknout místa s vhodným složením už mnohem dříve, ale všechno je to o pravděpodobnosti. Je to pravděpodobné, ale mnohem méně, než právě v té další generaci. Prosím nepředstavovat si generace hvězd jako ostře ohraničená období, prostě jedna prolíná druhou.
O radioaktivním ohřívání již psal Běhounek a myšlenka je v zásadě akceptovatelná. Záleží na složení radionuklidů a jejich poločasech rozpadu v kombinaci se schopností planety se ochlazovat. Opět to vlastně zužuje podmínky a ekosféru.
Existence měsíce má ještě jednu zajímavou výhodu. Je to +/- stabilizace rotace v rovině ekliptity. Kdyby planeta byla skloněna ještě mnohem víc, docházelo by k velkým výkyvům lokální teploty podle postavení planety k mateřské hvězdě a zase ztížení podmínek pro případný život.
kritik vrací úder
css94381672,2005-12-09 19:10:44
ehm...
pojmem mezihvězdný prach nemyslím prach na ulici, zrníčka písku - křemičitanu, pojmem mezihvězdný prach myslím já, stejně jakožto většina lidí alespoń částečně znalých věci, jednotlivé atomy a molekuly především vodíku, dále pak hélia a v menší míře ostatních prvků, které byly do kosmu uvolněny při výbuchu supernovy či nějak jinak. Tato mezihvězdná hmota je přítomna především v ramenech spirálních galaxií - ve středové výduti a v eliptických galaxiích mezihvězdná hmota není (čímž opět nemyslím že tam vůbec není, tím myslím, že jí je tam strašně málo --- neprobíhá nová tvorba hvězd). Kdyby docházelo k překotné tvorbě hvězd, tak to vůbec nevadí, protože při ní se neuvolňuje nijak energetické záření - prakticky jen IR a rádiové. Jestliže však dochází k překotné tvorbě hvězd, budou vznikat mohutné hvězdy, s krátkou dobou života, které posléze budou vybuchovat jako supernovi a to bude onen zdroj:
a) jak jsem řekl - nevím, proč by měli gama paprsky sterilizovat případnou zemi
b) vše, co jsem doposud napsal je zbytečné, jelikož ve středu nedochází k překotné tvorbě hvězd ---> není tam žádná elektromagneticá sprška.
autor asi myslí okolí středové černé díry - pak má naprostou pravdu ve všem, co napsal, ale tento argument mi připadne jako slabý...rozhodně bych neměl takovou odvahu jako autor degradovat "centrální oblasti galaxie" (myšleno téměř jistě "středová výduť" na "okolí středové černé díry"
co se týče štěstí v loterii, tak buď tak laskav a vysvětli mi tu záhadu - proč některé gama paprsky atmosféra nepropustí a proč některé propustí. Toto je do mozku bijící nesmysl. Je možné, že je tam někde zakopanej pes, ale v tom případě na to má být v článku upozorněno - můj závěr je naprosto logický a přiměřený --- jestli je to chybný závěr (jakože pochybuji), tak mě pouč
nevím, kdo tady neumí číst. v článku se jasně píše toto:
"...měsíc, který svou existencí zastabilizuje oběžnou dráhu včetně sklonu rotace planety..."
Merkur s Venuší měsíce nemají a jejich dráhy i osa rotace jsou stabilní.
Co se týče dopadů, tak tam je to snad jasné - Měsíc je od země nějakých řekněme 400 000km. Není výjimkou, že planetky se kosmem řítí rychlostí 60 000km/h. toto vzdálenost tedy překonají za 6hodin. Myslíš, že za pouhých 6 hodin může těleso se zanedbatelnou hmotností vůči Zemi tak diametrálně změnit dráhu planetky a přitáhnout si ju k sobě? Odpově´d zní - ne. Planetka by se musela do Měsíce přímo trefit - pokud má namířeno k zemi, měsíc ji nespasí. Toto zatím byla čistá logika. jenže si stejně tak dobře můžeš zjistit, že povrch Měsíce je velmi, velmi starý. Z toho plyne jediné --- nedopadají na něj v současnosti žádná větší tělesa - toto je prostě astronomický poznatek.
Jupiter je však mnohem, mnohem hmotnější a proto dokáže dráhu případné planetky extrémně zakřivit a je velká pravděpodobnost, že ji bu´d vymrští ze slun. soustavy a nebo ji lapí a planetka se stane jeho oběžnicí.
Jinak měsíc nás ovlivńuje velmi, nicméně né tak, aby ovlivnil vznik života.
magnetické pole --- vyjadřuji myšlenku - nedělám referát, jak pracuje magnetické pole - aby bylo magnetické ple, tak musí být nitro tvořené několika přechody - pevná část - kapalná část a musí být přítomny typické prvky vzniknuvši po výbuchu supernovy - tady není co dodat.
závěr: kritik se necítí být mimo
Je mi to jedno
Ccecil,2005-12-09 20:23:48
úplně, hlavně si ty ufouny užij. Pro tebe tady mám jednu speciální stránku http://plawa.cyber.cz/up/
Kritik je naopak mimo, a to velmi
Pavel Brož,2005-12-09 20:24:31
Nechtěl jsem na to reagovat, nicméně nedá mi to.
Takže jednak mezihvězdným prachem lidé aspoň částečně znalí věci opravdu neoznačují jednotlivé atomy a molekuly především vodíku, hélia a v menší míře jiných prvků, ty je zvykem v odborné literatuře označovat mezihvězdným plynem. Mezihvězdný prach je tvořen částicemi o velikosti typicky 0,1-1 mikrometr, molekula vodíku či atom hélia mají řádový rozměr 0,1 nanometru, tj. tisíckrát méně, než je spodní hranice typického zrna mezihvězdného prachu.
Hrozba intenzivního gama záření uvolněného při explozi blízké supernovy nespočívá ani tak v přímé sterilizaci zemského povrchu (i když i v tom by mohla, záleží na vzdálenosti), jako v tom, že vysokoenergetické gama paprsky vytvoří ve vysokých vrstvách atmosféry intenzivní kaskády sekundárních částic, které se postarají o likvidaci ozónové vrstvy. Následky jsou nasnadě (zemský povrch nekrytý před UV zářením ze Slunce po dlouhou dobu, než se znovuzrekonstruuje ozónová vrstva).
Merkur s Venuší opravdu nemají stabilní osu rotace, osa rotace je stabilizována právě přítomností velkého měsíce planety.
Magnetické pole nemusí být tvořeno nitrem planety ve kterém se nachází přechody pevná část - kapalná část. Obří planety žádnou pevnou složku ve svém nitru nemají a magnetická pole mají gigantická.
PS
Ccecil,2005-12-09 20:52:29
Opravdu nechci doplňovat mezery ve vzdělání. Nicméně:
Gama záření je vysokoenergetické a samo o sobě nemusí být primárně ničivé, všechny sekundární kaskády z toho plynoucí ale ano. Otázka taky zní, kolik energie sebou záblesk přinese. Ohřátí planety o několik desítek až stovek stupňů taky životu asi moc neprospěje.
Pokud nevíš co je to gamazáblesk, doporučuji link NASA pod článkem. Je to vysoceenergetický koncentrovaný svazek fotonů o opravdu vysoké energii vznikající pravděpodobně při zhroucení hvězdy. Ne jen pár fotonů, jak si patrně představuješ, nebo lépe řečeno s něčím si to pleteš. Je to opravdu silný vesmírný rožeň. Tobě by se asi v mikrovlnce taky nelíbilo a tohle je něco mnohem, mnohem silnějšího s mnohem energetičtějším hvězdném provedení.
Merkur je stabilní, protože jej stabilizuje slunce. Prostě funguje, jako takový větší měsíc. Však taky má k němu přivrácenou jen jednu stranu a to pořád. /Oh jaká to podobnost s naším měsícem/ Ale Venuše, to je trochu střelba od boku.
Co se týče pádů planetek, no pokud si to představuješ, tak , jak píšeš, tak se ani nedivím té skepsi. To je totiž zcestná představa. Měsíc samozřejmě neochrání Zemi od přímého kolizního kurzu, ale z dlouhodobého hlediska svým gravitačním působením skvěle odchýlí, případně zachytí většinu drobnějšího kosmického smetí. Pravděpodobnost srážky planety s planetkou výrazně klesá v podvojném systému Země - Měsíc. Ale neustále tady je.
Magnetické pole není vazané na prvky ani na přechody. Co třeba představa rotujícího jádra plynného obra z kovového vodíku?
Kritiku, jsi v mnoha ohledech mimo. Je mi to líto, ale já s tím nic nenadělám.
Ad Merkur
Pavel,2005-12-10 15:04:15
Že je Merkur stále natočen ke Slunci jednou stranou, tomu se věřilo v první polovině minulého století. Ale už dlouho se ví, že to není pravda. Nějaké novější info by nebylo?
ad Merkur
Ccecil,2005-12-10 18:04:03
přiznávám že je to tak. Přeci jen se ještě otáčí trochu rychleji než je oběžná doba. Slunce je trochu hmotnější a není to zrovna hmotnostně srovnatelný objekt. Přesto za nějaký čas se rotace s oběžnou dobou vyrovná.
Perioda rotace 58,6462 d (58 d 15,5088 h)
Oběžná doba 87,969 35 d
Sklon dráhy k ekliptice 7,004 89°
Bydlet bych tam nechtěl.
re:
css94381672,2005-12-11 20:36:36
--->mezihvězdná hmota
jó, jó - ok (nicméně neodvádějte pozornost - mezihvězdná hmota (=mezihvězdný plyn+prach) ve středové výduti NENÍ)
---> gama sprška
no - tak to by to sterilizační záhadu vysvětlovalo...ok, beru, díky za dovzdělání. Nicméně to nic nemění na tom, že pravděpodobnost výbuchu nějaké velmi hmotné hvězdy v dnešním vesmíru (tím myslím vesmír starý 5 miliard let a méně) je velmi, velmi malinkatá.
"Merkur s Venuší opravdu nemají stabilní osu rotace, osa rotace je stabilizována právě přítomností velkého měsíce planety."
s tím nemohu souhlasit. Ať se podívám, kam se podívám, uvádí se, že sklon rotace Venuše je 177,36°, u Merkuru 0.01°. Jestliže tvrdíte, že osa rotace je nestabilní, dokažte to. Co se stability oběhu týče, tak to je snad jasné (že je stabilní) - jinak by asi těžko mohla existovat nejrůznější planetária, že... Co já vím, tak měsíce slapovým působením způsobují jen zpomalování rotace planety. Kdybychom měsíc neměli, měli bychom stabilní rotaci, stabilní dráhu, jen by den trval o pár hodin méně.
"Magnetické pole nemusí být tvořeno nitrem planety ve kterém se nachází přechody pevná část - kapalná část. Obří planety žádnou pevnou složku ve svém nitru nemají a magnetická pole mají gigantická."
obří planety v sobě pevnou složku mají...
viz http://planety.astro.cz/
(myslím, že servru České astronomické společnosti se důvěřovat dá...)
jinak - nechci se hádat o tom, jak vzniká magnetické pole - je to dokonale nepodstatná záležitost, jelikož každá planeta, která není vychladlá, magnetické pole má...toto je to podstatné
"Měsíc samozřejmě neochrání Zemi od přímého kolizního kurzu, ale z dlouhodobého hlediska svým gravitačním působením skvěle odchýlí, případně zachytí většinu drobnějšího kosmického smetí. Pravděpodobnost srážky planety s planetkou výrazně klesá v podvojném systému Země - Měsíc."
chtěl bych připomenout, že těžiště soustavy Země-Měsíc je 4800km od zemského jádra - tudíž kdesi uprostřed zemského pláště...
...jestliže na nás míří planetka, bude z dlouhodobého hlediska přitahována právě do onoho těžiště, 4800km od středu země --- planetka, která by nás bez měsíce minula o 4800km tedy díky měsící napálí přímo do nás...
(lze takkto přemýlšet i symetricky, takže měsíc pravděpodobnost zásahu/nezásahu planetkou nezvyšuje - nemá na něj vliv...)
"Co třeba představa rotujícího jádra plynného obra z kovového vodíku?"
kovový vodík - to není plyn ani kapalina (pravda, ani pevná látka) - to je něco mezi, jde o to, že jsou tam rozdílné fáze a jde o to, že je přítomno i pevné jádro tvořené silikáty
ne, zatím se stále necítím být nějak výrazněji mimo :-)
hmmm
Ccecil,2005-12-11 20:53:09
Gama záblesky jsou registrovány na obloze každý den, naštěstí jsou vzdálené. Dál bych opět odkázal na link pod článkem, který popisuje jednu podobnou událost za našimi kosmickými humny.
K té stabilizaci se už nebudu vyjadřovat. Snad je no že okamžitý stav se od stabilního stavu může lišit a lidský život, či dějiny jsou neporovnatelnou časovou periodou. Dál odkážu na planetární mechaniku a její simulace gravitačního chováni např Dr. George Vedzril a jeho práce nebo Dr Pavel Artimovič a práce mnoha dalších vědců.
A upřímně řečeno je mi jedno co si myslíš, ale jen tak pro standu, jmenuj mi alespoň jednu z těch miliard civilizací v naší galaxii, která není ze sluneční soustavy, když jsou tak běžné, určitě to nebude žádný problém.
opravy + re:
css94381672,2005-12-12 15:33:33
nejprv opravy:
"Hrozba intenzivního gama záření uvolněného při explozi blízké supernovy nespočívá ani tak v přímé sterilizaci zemského povrchu (i když i v tom by mohla, záleží na vzdálenosti), jako v tom, že vysokoenergetické gama paprsky vytvoří ve vysokých vrstvách atmosféry intenzivní kaskády sekundárních částic, které se postarají o likvidaci ozónové vrstvy. Následky jsou nasnadě (zemský povrch nekrytý před UV zářením ze Slunce po dlouhou dobu, než se znovuzrekonstruuje ozónová vrstva)."
beru zpět, že výše citované beru. Přiletí gama záblesk, z atomu/molekuly dusíku/kyslíku v ionosféře vyrazí elektron, ten je urychlen na rychlost vyšší než rychlost světla v tomto prostředí a proto vysílá čeřenkovo záření, které mi pak detekujeme. Toto se vše děje ve výškách kolem 80-500km, zatímco ozónová vrstva leží někde 26km nad zemí ve stratosféře. Čeřenkovo záření ji nijak poškodit nemůže (jelikož co já vím, tak dalekohledy na detekci čerenkova záření jsou normální optické dalekohledy --> světlo logicky nemůže poškodit ozónovou vrstvu, která je "stavěna" na UV...)
Toto se děje, když do nás napálí jeden gama foton. Při výbuchu blízké supernovy by těch gama fotonů bylo jaksi povíc, ale princip by zůstal zachován. Jediné, co by se stalo je ono zahřátí --- ale vadilo by nám, kdyby se teplota ionosféry přechodně zvedla z 1600°C o nějakej ten tisíc, dva? Vzhledem k tomu, že jsme se učili, že veškeré všechno se odehrává v troposféře, která končí nad póly 8km nad zemí a nad roníkem 19km nad zemí, si myslím, že ne.
na NASA odkaz jsem se díval, ale mají tam jen něco o zbytku supernovy W49něco a něco málo obecně o gama záblescích.
tak, oprava č.2:
přítomnost měsíce podle mne šanci na srážku z asteroidem zvyšuje, nikoliv že ji neovlivňuje. Vzhledem k tomu, že soustava Země-měsíc je hmotnější než samotná země, dokáže přitáhnout a na koizní dráhu navést více asteroidů - to je přeci jasné...
tak - a re k té stabilizaci:
pan George Vedzril neexistuje (na googlu), pan Pavel Artimovič jakbysmet.
po zadání "stability o f planetary system" jsem se nedozvěděl nic konkrétního - a ono by to bylo i s podivem kdyby ano - vžďyť mi neumíme vyřešit ani problém tří a více těles...
nicméně: podle vás - země-měsíc by měla být stabilní, Venuše a Merkur ne. to znamená, že v minulosti obíhali někde jinde. Kde jinde? Blíž ke Slunci asi těžko, dál od Slunce asi taky těžko (tam by narazily na Zemi) --- a přitom v rovině ekliptiky někde obíhat musely - pokud to samozřejmě nejsou nějaké zachycené planety, které přicestovali bůhví odkud --- naštěstí to víme, že nejsou, Merkur i venuše jsou původní, z naší pramlhoviny vzniklé planety...
(...takže kde jen to mohly obíhat?!?!?)
mnohem seriózněji na mě působí ono že měsíc slapovým působením rozlámal tektonické desky a ono přetavování povrchu...
" Aupřímně řečeno je mi jedno co si myslíš, ..."
...jé, to je hezké, že uznáváš svobodu názorů :-))
"...ale jen tak pro standu, jmenuj mi alespoň jednu z těch miliard civilizací v naší galaxii, která není ze sluneční soustavy, když jsou tak běžné, určitě to nebude žádný problém."
já neříkám, že jsou běžné - opakuji, co jsem napsal v kritice:
"ZÁVĚR:
článek vyznívá jako by vznik ufonský života byl nadmíru nepravděpodobným - mnohem nepravděpodobnějším, než se "běžně" myslí. Bohužel jsem nepostřehl ty důvody vedoucí k tomuto výsledku - s většinou obtíží Drakeova rovnice počítá....no a s těmi zbylými jaksi - nemohu souhlasit...
Článek tedy nic nemění na tom, že v galaxii je asi mnoho rozvinutých civilizací..."
Drakova rovnice nám říká, že v galaxii je kolem 10 000rozvinutých civilizací - podle mě je jich méně - tak tisíc ---- nicméně i kdyby 10 000, tak 10 000civilizací na 200 000 000 000 hvězd --- je podle mne tak akorád - né mnoho. A proč ještě o žádné nevíme? To už v diskuzi bylo - nějakej ten milión let je naprosté nic v kosmických měřítcích, ale strašně moc v evoluci --- aby nějaká civilizace byla na stejné úrovni jako my je naprosto nepravděpodobné...
Je mi líto
Ccecil,2005-12-13 08:28:20
Ale často si vyvracíš jen své vlastní špatné pochopení a dezinterpretaci. Záměrně něco vynecháš, něco si přidáš a pak to s velkou slávou jakoby popřeš.
S tímto typem přístupu nehodlám polemizovat, jeví se mi to jako naprostá ztráta času.
je mi líto
css94381672,2005-12-13 10:47:23
ccecil, nemyslím, že čteš zrovna dvakrát pozorně - jak sis mohl všimnout, o té zničené ozónové vrstvě jsem to nepsal já (a tudíž s velkou slávou neopravoval sám sebe), ale opravoval jsem Pavla Brože. S měsícem jsem neopravoval nikoho - vyskytl se zde názor, že měsíc může za rozlámání desek, já jsem zjistil, že dosavadní teorie k rozlámání desek Měsíc nepotřebují. Sám sebe jsem opravil jen s tím, že jsem prohlásil, že Měsíc pravděpodobnost srážky planetky se zemí nezvyšuje, toto je jediná má neprozřetelnost a nepřesnost - upozorňuji, že já nebyl ten, kdo tvrdil že je tomu naopak.
Osobně nemám jasno pouze ve dvou věcech a to
a) co způsobuje přetavování povrchu venuše
b) jestli nás může výbuch supernovy ohrozit - konkrétně jestli nám může vadit zvýšení teploty ionosféry o možná i několik tisíc stupňů
toto je poslední moje reakce, ve které se zabývám sebou - jestliže se ještě vyskytnou nějaké podobné "bezinformační útoky", nebudu již reagovat. K článku jsem kritiku napsal proto, protože mi není jedno, aby se na oslovi vyskytovaly takové bláboly. Od Petra Brože jsem se dozvěděl již hodně pitomostí (např. že vodu na zemi přinsely komety, nebo že plynní obři nemají pevné jádro, atd.). Nechápu, jek se mu povedlo článek zde publikovat, nicméně z autorů jak jsem se díval, se nikdo astronomií nezabývá, tudíž toto je asi omluva. myslím, že jsem zde již napsal vše, co jsem chtěl, poslední věc bude ta, že se podívám na ony odkazy (ale bojím se, aby to k něčemu bylo - aby nebyly všechny stejný jak s tou supernovou - kór já anglicky neumím, takže mi to vezme hodně času to louskat). "Bezargumentačně" se však s nikým hádat nebudu, toto je poslední příspěvěk (bezargumentační).
Proboha, čtěte pořádně a i to, co sám píšete!!!
Pavel Brož,2005-12-13 14:47:30
Jednak jste se tady od žádného Petra Brože nic nedozvěděl, já se jmenuji Pavel Brož, to za prvé, jednak jsem nikde nic nepsal o tom, že komety přinesly vodu na Zemi, to psal pro změnu autor článku Pavel Kolář, to za druhé (jen tak na okraj, převládající mínění odborníků je ale to, že lehké plyny byly ve zmrzlé formě opravdu znovupřineseny na vnitřní planety právě kometami, protože před utvořením vnitřních planet byly ty lehké plyny vymeteny slunečním větrem z vnitřní oblasti dále od Slunce - což je představa, která je ve shodě se složením vnitřních kontra vnějších planet), jednak co se týče údajného pevného jádra plynných obrů, tak tam o pevné skupenství nejde ani náhodou, plynní obři mají díky své obří hmotnosti jádra ionizovaná, takže maximálně by se tak dalo hovořit o něčem podobném, jako je degenerovaný plyn u bílých trpaslíků, a jednak ten foton gama se neomezí na to, že vyrazí jeden elektron u jednoho atomu a vytvoří kužel Čerenkovova záření, ale dá vznik elektromagnetické kaskádě, která sestává z desetitisíců i více nabitých sekundárních částic, a ty všechny jednak ionizují okolní atomy a jednak vydávají to Čerenkovovo záření, a právě to Čerenkovovo záření těch sekundárních částic pozorujeme na zemi, tj. nepozorujeme Čerenkovovo záření jednoho elektronu vyraženého gama fotonem, ale záření celého svazku nabitých sekundárních částic. Přečtěte si o tom laskavě ten článek v tom Čs. časopise pro fyziku, 3. č. ročníku 2002, str. 141-147. Taky se tam dozvíte, že elektromagnetická kaskáda se začíná rozvíjet právě v té stratosféře, ne v ionosféře.
Co se týče stabilizace os rotace planet velkými měsíci, tak to je věc zapříčiněná elementárními fyzikálními zákony, stačí na to klasická Newtonovská fyzika, tam těžko způsobíte nějakou revoluci svým originálním opačným názorem. Rotující planety mají díky odstředivé síle převahu hmoty v rovině svého rovníku (míněna rovina kolmá na osu rotace), a slapové síly blízkého velkého měsíce se už postarají samy o to, aby se tato rovina stabilizovala a nebyla dlouhodobě ovlivňována náhodnými slapovými vlivy vzdálených těles. To je prostě Newtonovská mechanika, nevím, co na tom chcete změnit.
Zkuste pak popřemýšlet o tom, jestli s takovýmito základními neznalostmi jste schopen kompetentně se vyjadřovat o údajných pitomostech lidí, kteří s tou elementární fyzikou na rozdíl od Vás problémy nemají.
Takže ještě pár odpovědí, třeba se to ujasní
Ccecil,2005-12-13 15:05:51
Co se týče gamazáblesku:
Všechno je to o tom, jak daleko od něj budeme vzdálení a jak silný bude. Gaman záblesk se nebude šířit všemi směry rovnoměrně, ale bude úzce směrový, proto máme šanci i při relativně blízkém výbuchu. Pokud ovšem budeme ve směru, jsou zde různé varianty, podle intenzity. Ponese-li gama záření dostatek energie k vypaření celé sluneční soustavy, stěží si lze představit, že to na nás nebude mít vliv. Budeme-li dostatečně vzdálení, může se to projevit "jen" zničením ozonové vrstvy, což je ale také zničující. Otázka tedy zní ne jestli nás a veškerý život gamazáblesk dokáže zničit, ale jak bychom museli být daleko, abychom mu unikli. Druhá otázka je, jak častým jevem ten gama záblesk je. Protože z různých koutů vesmíru nám denně nějaký takový záblesk doputuje, nebude to až taková vyjímka. V tomhle případě jsme ale dostatečně vzdálení, takže to na nás nemá vliv. Zatím vyhráváme každý den.
Galaktické jádro
V centrálních oblastech galaxie je dostatek hmoty. Pokud pomineš okolí centrální černé díry, která z mnoha pochopitelných důvodů asi životu moc vhodných podmínek nenachystá, je tam další oblast s velmi velkou hustotou hvězd a rozhodně tam bude i spousta hmoty ve všech formách. Vzájemné gravitační ovlivňování musí způsobovat nestabilitu. Výbuch novy respektive supernovy je také mnohem pravděpodobnější a stačí domyslet následky takového výbuchu pro okolí. Na vznik a vývoj života potřebuješ dlouhodobou stabilitu a to centrum galaxie a jeho nejbližší okolí prostě neposkytuje.
Přítomnost měsíce se ti sice zdá zbytečná, ale není. Pokud budeš simulovat systém planety a měsíce pozemského typu v prostředí kde bude zvýšený výskyt asteroidů, zjistíš, že pravděpodobnost srážky se snižuje. Nebudu vysvětlovat proč, ale je tomu tak.
Ostatní důvody uvedené zde v diskuzi také nejsou k přehlédnutí. Stabilizace rotace v rovině ekliptiky, praskání tektonických desek atd. atd.
A ješte zopakuji to co jsem psal do článku
Každá ze zmiňovaných skutečností a podmínek je nutná pro vznik a existenci inteligentního života na základech, tak jak ho známe. Některé tyto podmínky sice můžeme trochu „změkčit“ a nelze je chápat absolutně, ale jejich absence posouvá pravděpodobnost vzniku a vývoje života v těchto místech do oblastí ještě nepravděpodobnějších. Důvody které vedly k jejich formulaci není možné zcela ignorovat.
To znamená, že nezavrhuji myšlenku vzniku života i jinde, ale považuji to za mnohem méně pravděpodobné.
kritika článku
css94381672,2005-12-09 15:12:10
no - nezbývá mi než provést kritiku a to kritiku více méně negativní (sice poněkud pasé, ale...)
takže:
1) se mi nelíbí, že jsou zde jako jednotlivé "protiufonské" argumenty používány několikrát stejné věci. Působí to na mě velice synteticky - jako by se usilovalo a vygenerování velikého množství protiargumentů (např. nutnost pobytu planety v oblasti né moc teplé a né moc studené je v "Hmotný základ" i "Ekosféra" a trošku i v "Velikost hvězdy a pektrální typ", stabilita soustavy je probírána v "Vznik a formování planetárního systému", "Příliš mnoho hmoty" "Příliš málo hmoty", "hmoty musí být akorát, ale ještě není vyhráno", "Osamocená hvězda", atd. Možná je to jen můj osobní pocit, možná chtěl autor zdůraznit jednotlivé nuance.
2)velmi silně podotýkám, že Drakeova rovnice s velkou většinou těchto protiufonských apektů počítá (v 3) uvedu s kterými nepočítá) a vychází, že v Galaxii je 10 000 - 1 000 000 civilizací. Osobně si myslím, že to bude mnohem spíše tak sto, víc ne, ale - jak říkám - oficiální čísla (tj. čísla, kteří spočítali vědci a druzí vědci o nich píší jako že toto jsou spíše pesimistické odhady) hovoří jasně 10 000 - 1 000 000.
3) s těmi věcmi, s kterými Drakeova rovnice nepočítá mám velmi často výhrady. D.r. nepočítá s :
Umístění hvězdy (no - ikdyž...)
Trocha štěstí v mezihvězdné loterii
Správné načasování, srážky a měsíc.
Magnetické pole
tak
co se týče "Umístění hvězdy" --- co já vím, tak ve středu galaxie není téměř žádný mezihvězdný prach, ten je právě v ramenech... jinak to vůbec nevadí, jelikož k překotné tvorbě hvězd nedochází - k té docházelo, ale my se zabýváme již třetí generací hvězd...
jinak - i kdyby v minulosti docházelo (jako že pochybuju), tak nevím, proč by to mělo vadit
Ve středu jsou maximálně častější blízké průlety hvězd kolem sebe, protože je střední vzdálenost dvou hvězd menší než v ramenech.
Trocha štěstí v mezihvězdné loterii
-toto navazuje na předchozí část (zase svým způsobem duplikát), nicméně - jak sem říkal - výbuchy supernov, splynutí černých děr, neutronových hvězd, atd. jsou v dnešní Galaxii (i v té včerejší) jevem nikterak častým. Nicméně i kdyby byly jevem častým --- jak (proboha?) může sprška gama záblesků vysterilizovat planetu? jak sám autor píše, často registrujeme záblesky o energiích TeV --- jako čeřenkovo záření --- je naprosto spolehlivě likvidováno ionosférou... Kdyby byl výbuch někde poblíž (jako že 80%hvězd je jako slunce v galaxii, tudíž pravděpodobnost je velmi malá), tak se nelze domnívat, že budou o moc energetičtější - maximálně tak o řád, ale spíš ne, jelikož ony TeV jsou vůbec nejenergitičtější co registrujeme - a hypernovy se v dnešním vesmíru již nekonají. jak ale říkám - nechápu, proč bychom se měli bránit sterilizace, za předpokladu, že v atmosféře je hojně dusíku.
Správné načasování, srážky a měsíc.
na Zem nepřinesly vodu komety...voda byla přítomna již v materiálu, ze kterého byla země a ostatní planety stvořeny...komety jsou tvořeny zbytky materiálu po planetogenezi ---> tudíž se odvažuji říci, že toto je tak trochu blbost :-)
o důležité úloze Měsíce též velmi silně pochybuji - má snad venuše nebo Mars (malinkaté měsíčky - zanedbávám) nebo Merkur nějakou nestabilní dráhu ?!?!?!
Jinak - Měsíc nás nechrání před žádnými dopady - před těmi nás chrání jupiter, ale to už zde bylo řečeno (...zase duplikát...)
Magnetické pole
tak toto je jasný - ale jaksi zbytečný...aneb to bylo probíráno už v "Hmotný základ" --- je nutné, aby v soustavě bylo přítomno dostatek železa a dalších kovů...
ZÁVĚR:
článek vyznívá jako by vznik ufonský života byl nadmíru nepravděpodobným - mnohem nepravděpodobnějším, než se "běžně" myslí. Bohužel jsem nepostřehl ty důvody vedoucí k tomuto výsledku - s většinou obtíží Drakeova rovnice počítá....no a s těmi zbylými jaksi - nemohu souhlasit...
Článek tedy nic nemění na tom, že v galaxii je asi mnoho rozvinutých civilizací...
kritika kritiky
Ccecil,2005-12-09 16:44:35
číst, je potřeba umět číst a né pouze mít pocit
.....co já vím, tak ve středu galaxie není téměř žádný mezihvězdný prach, ten je právě v ramenech... jinak to vůbec nevadí, jelikož k překotné tvorbě hvězd nedochází - k té docházelo, ale my se zabýváme již třetí generací hvězd...
jinak - i kdyby v minulosti docházelo (jako že pochybuju), tak nevím, proč by to mělo vadit
Ve středu jsou maximálně častější blízké průlety hvězd kolem sebe, protože je střední vzdálenost dvou hvězd menší než v ramenech.......
V článku:
Centrální oblasti galaxie jsou gravitačně nestálé, obsahují velké množství mezihvězdné hmoty, která neustále spolu koliduje gravitačně a fyzicky a hlavně okolí středu galaxie je neustále ozařováno energeticky velmi bohatým elektromagnetickým zářením, které případnou existenci života téměř vylučuje.
.... Kde je tady něco o prachu? Nicméně blízké průlety hvězd připouští a zcela pomíjí elma záření.
Co se týče štěstí v loterii, kritik evidentně neví o co se jedná.
No na venuši je zřejmě spousta života, mars jako by se stalo a na náš měsíc nedopadlo ani jedno vesmírné těleso.
Magnetické pole není vázáno výhradně pouze na přítomnost železa, ale to nemá cenu vysvětlovat.
Závěr, kritik je mimo.
Život ve vesmíru
Libor,2005-12-08 12:58:39
Podle mne je naprostý nesmysl říct, že život na Zemi je jediné místo ve vesmíru, kde může vzniknout život.
A to z mnoha důvodů.Například:
1) Kdyby neměl existovat život ve vesmíru, tak neexistuje ani zde na Zemi. My sami jsme důkazem, že život a i inteligentní život ve vesmíru exitstuje.
2) Nejnovější výzkumy posledních let dokazují, že i u jiných hvězd existují planety a bez těch by život nevznikl. Není to jen sluneční soustava, jejíž centrální hvězda ná kolem sebe planety.
3) ve vesmíru podle mne není nic jedinečné. Co dokázalo někde vzniknout, to můžeme očekávat i jinde.
4) Pokud si někdo myslí, že v naší galaxii jsme jakožto civilizace osamoceni, tak je to největší pošetilost, s jakou jsem se v životě setkal. V naší galaxii je odhadem 200 000 000 000 hvězd. A Říct, že počet civilizací v takovém ohromujícím množství se rovná jedné, je asi takový nesmysl, jako říct, že jich je 75, 3 658, 54 713 nebo 1 569 877 787 apod. To je větší pravděpodobnost, že vyhraju ve sportce jackspod několikrát za sebou než si vsadit na jedno konkrétní číslo.
5) vesmír je všude složený ze stejných prvků. Všude se můžeme setkat z uhlíkem, kyslíkem, vodíkem a dusíkem, s prvky nezbytnými ke vzniku života. Kromě toho existují i úvahy o o možnosti vzniku života i na bázi křemíku.
A další
Vyvracíte si tvrzení, která nikdo kromě Vás neříká
Pavel Brož,2005-12-08 16:23:08
Nikdo netvrdí, že Země je jediné místo ve vesmíru, kde může vzniknout život, to píšete Vy, ale nikdo jiný to zde nepoužil (naschvál si pročtěte pozorně tu diskuzi). Jde zde pouze o to, jak pravděpodobný ten život (a zvláště pak civilizace) je a tím pádem jak hustě je ve vesmíru zastoupena. Jelikož je vesmír podle současných modelů nekonečný, tak bude pravděpodobně i počet civilizací v něm nekonečný, jenže co je to platné, když hustota těch civilizací bude v současnosti třeba jen jedna na sto galaxií? Život (tedy i civilizace) založené na různých chemických prvcích potřebují, aby ty prvky tady nejprve byly. Proto lze s velikou jistotou tvrdit, že před nějakými deseti miliardama let, kdy tady ty rozmanité chemické prvky nebyly, protože ty teprve vznikly v dalších generacích hvězd, tady nebyl ani žáden život, ani žádná civilizace. Z tohoto pohledu je proto život na Zemi velice časným fenoménem, pozemský život totiž není o tolik mladší, než je stáří celého vesmíru - pravděpodobně je starý cca třicet procent stáří vesmíru, tj. začal vznikat docela záhy, kdy k tomu vznikly ve vesmíru podmínky. Na druhou stranu, kdyby život vznikal třeba jen na každé tisící hvězdné soustavě, tak by to při počtu cca 200 miliard hvězd znamenalo něco kolem 200 miliónů biosfér, a kdyby civilizace vznikala třeba jen z každé tisící biosféry, tak by v naší Galaxii bylo 200 tisíc civilizací.
Takže bychom byli jednou z dvěstě tisíc civilizací. Protože lidská civilizace vznikla před chvilkou (je stará jen několik tisíc let, což je z hlediska astronomických měřítek okamžik), o technické civilizaci nemluvě, tak se dá říct, že pak by těch dvěstě tisíc civilizací bylo časově rozptýleno daleko před námi (samozřejmě život na jiných biosférách by současně spěl k vytváření dalších civilizací v budoucnu, my samozřejmě nejsme civilizací poslední, na tom chvostu mezi existujícími civilizacemi bychom byli jenom díky tomu, že jsme se přes práh civilizace přehoupli před malou chviličkou). Dejme tomu, že první z těch dvěstě tisíc civilizací vznikla někdy před dvěma miliardami let (je-li vznik civilizací tak pravděpodobný, tak by tomu nic nebránilo, ingredience jako stavební prvky tady v té době už byly), tzn. že průměrná časová vzdálenost mezi těma civilizacemi v naší Galaxii by byla deset tisíc let. Už jen civilizace nejbližší k nám by tedy byla o těch cca deset tisíc let vyspělejší. Pokud se lidstvo nevyhubí či se jako civilizace nerozpadne, tak do cca tisíce let může začít kolonizovat hvězdné okolí Slunce a za těch deset tisíc let už může vycestovat do dobré desetiny našeho kvadrantu, tj. ta nám časově nejbližší civilizace by srovnatelnou část Galaxie měla mít už dávno pod palcem. Jenže to se bavíme o té nám nejbližší civilizaci, z toho počtu 200 000 civilizací by naopak ta nejstarší civilizace (ta stará dvě miliardy let) už měla zkolonizovánu dávno celou místní nadkupu galaxií obsahující desetitisíce galaxií. A samozřejmě civilizace vzniklé před těma dvěma miliardama let v jiných galaxiích té naší nadkupy by už dávno mohl proniknout skrz naskrz naší Galaxií.
Mě se na tom nejvíce líbí to, jak zastánci četného výskytu civilizací na jednu stranu argumentují rozlehlostí vesmíru a obrovským počtem hvězd v naší Galaxii, na druhé straně se nikdo z nich neobtěžuje dohlédnout i to, že kromě prostorových škál zde máme i obrovské škály časové, a že při velkém poměrném počtu civilizací na galaxii by nutně muselo dojít k tomu, že mnoho z těch civilizací by muselo být nutně stamilióny až miliardy let před náma a že tudíž za tu dobu by nutně musely znát každý patník nejen v našem hvězdném okolí, ale i v širokém mezigalaktickém okolí, a že by při tom velkém počtu civilizací musela být naše Galaxie prosycena nejen civilizacemi vzniklými v naší Galaxii, ale i civilizacemi vzniklými v galaxiích stamilióny světelných let vzdálených.
Takže milí zastánci četného civilizačního výskytu, zkuste si někdy dát práci i se zamyšlením nad těmito otázkami:
1) Kolik technických civilizací podle vás v naší Galaxii zatím řádově vzniklo? Deset, deset tisíc, nebo deset miliónů?
2) Pokud si myslíte, že jich vzniklo řádově tisíc a více, jaký bude podle vás průměrný časový interval mezi nima, a jak staré budou ty nejstarší z nich?
3) Pokud ty nejstarší z nich budou staré sto miliónů let či více (měřeno jako stáří civilizace, ne jako stáří jejich biosféry), kde všude podle vás už mohly expandovat?
4) Pokud mohly expandovat až k jiným dalekým galaxiím, kolik civilizací vzniklých v těch jiných galaxiích naopak stihlo expandovat až k nám, tj. nacházíme se pak ve sféře obývané kolika civilizacemi, ať už Galaktickými, tak extra-Galaktickými?
5) To mezi všemi těmi civilizacemi panuje konsensus ohledně toho, že následky jejich kosmického inženýrství musí být pečlivě skrývány před takovými hloupoučkými civilizačními bažanty, jako jsme my?
6) Co brání civilizaci rozvinutého typu, která je schopna kolonizovat blízké jiné galaxie, pragmaticky využívat materiál mateřské Galaxie k tvorbě sofistikované supertechnické infrastruktury? Že by estetické cítění? A to všechny rozvinuté civilizace musí být nutně takovými estetiky? Je to tedy nějaký druh evolučního zákona, kterému se musí všechny civilizace bez výjimky podřídit?
A podobných otázek by se dalo formulovat mnoho. Zajímavé je, že zatímco hypotéza, že civilizací je mnoho, tj. že v současné době v naší Galaxii jich existuje řádově tisíce a více, se nutně potýká s mnoha problémy při zodpovězení výše formulovaných otázek, tak hypotéza, že civilizace vznikají řídce (dejme tomu s frekvencí kolem jednotek až desítek za několik miliard let a na jednu galaxii) problémy s odpověďmi na tyto otázky nemá. Což si myslím že je důležité si uvědomit, protože hypotézy by pokud možno měly být konstruovány tak, aby byly ve shodě s pozorovanými fakty. Přitom za pozorovaný fakt lze považovat to, že v kosmickém měřítku není na struktuře naší Galaxie žádná umělá architektura patrná. Přitom hypotetických možností, jak ku prospěchu civilizace přebudovávat hmotu obsaženou v Galaxii je celkem dost, a bylo by s podivem, kdyby mezi všemi těmi civilizacemi byli výhradně samí filosofové a naopak by mezi nimi nebyli vůbec žádní pragmatici (což se myslím až neslučuje s obecnými evolučními zákonitostmi, ti stoičtí filosofové by měli být těmi pragmatiky vytlačováni).
Představa, že civilizace vznikají řídce a že my jsme možná jednou z prvních několika mála civilizací v naší Galaxii, jestli ne úplně první, přitom neznamená ani to, že jsme jedinou civilizací ve vesmíru, ani to, že po nás už žádná jiná civilizace nezávisle na nás nevznikne. Civilizací už v tuto dobu bude v nekonečném vesmíru nekonečně mnoho, akorát že jsou zatím pravděpodobně tak řídké a tedy od sebe vzdálené, že ještě nestihly prosytit mateřské galaxie, natož galaxie nemateřské. Což se v příštích stamiliónech až miliardách let může změnit, vesmír může projít jakousi civilizační explozí. My sami jsme důkazem toho, že civilizace vzniknout může a není proto na místě pochybovat o tom, že se to může podařit i kdekoliv jinde v následujících miliardách let.
Je nutné si pouze uvědomit, že v současnosti neexistuje jiný než emocionální argument proti představě, že vznik civilizace je jev s průměrnou četností jedna na několik miliard let a jednu galaxii. Fyzika i věda obecně znají fenomény s podobně řídkou četností, ať už se jedná o nějaké exotické chemické reakce či extra vzácné interakce elementárních částic nebo o jiné podobně vzácné děje. Vznik civilizace může být zcela objektivně závislý na hodně faktorech, byť každý z nich může mít sám o sobě ne tak nízkou pravděpodobnost výskytu, a přidání či objev několika málo takových nutných faktorů může změnit díky obyčejným vlastnostem součinu výslednou pravděpodobnost výskytu civilizace o celé řády. Což zastánci četného výskytu civilizace řeší výhradně emocionální zkratkou typu "je to největší pošetilost, s jakou jsem se v životě setkal". Myslím že pošetilost je naopak tvrdit něco, pro co chybí jakékoliv racionální argumenty a ignorovat současně nově vzniklé problémy, které takové tvrzení přineslo.
knizky
tibor,2005-12-05 23:08:05
K teme je celkom dobra beletria Proti hlouposti ani sami bohove nic nezmohou od Asimova a potom seria Heeche od Pohla, alebo Svet na konci casu, tiez od Pohla. Najma ta posledna pekne zobrazuje zivot o dost iny ako ten nas.
Napiste ak poznate este nejake podobne dobre knizky.
Buďme raději optimisty!
Vašek,2005-12-04 12:32:08
Analýza pana Koláře vcelku přesvědčivě dokazuje, kudy cesta vývoje života vede jen zřídka, například v našem zanedbatelném případě. Pomíjí však možnosti bujení živých struktur v atmosféře plynných obrů, jejichž albedo bývá větší než 1 a cyklické aromatické uhlovodíky obsahující i dusík (viz článek Josefa Pazdery: Život se na Zemi …) v nich mohou nalézt vděčné zázemí. Musíme se ovšem odpoutat od naivních představ na úrovni seriálu Star Gate, kde se mimozemšťané od nás liší zpravidla méně než Vietnamci od Valachů, maximálně však jako pavouci od plejtváků. S trochou humoru lze spekulovat, zda za sponzoringem článku nestojí Christian Science Monitor, katarský princ či známa banka: Vaticana Opera Obscura et Mafiosa.
Shoda okolností
Ccecil,2005-12-04 14:01:52
Pokud máte kabelovku, SPEKTRUM 4.12.2005 16:35
Patrně i tito autoři byli zasponzorováni výše uvedenými institucemi. :o)
Pevné skupenství může být klíčové pro civilizaci
Pavel Brož,2005-12-04 14:30:53
Hypoteticky si lze představit nějakou formu života vyvíjející se v atmosféře plynných obrů. Stavební kameny tam zdá se nějaké budou a zdroj energie také (s výhradami k jeho spektru - sluneční záření je tam velmi slabé a energetický tok z vlastní planety je převážně tepelného charakteru, tj. hodně daleko od slunečního maxima - takže třeba fotosyntéza by tam měla velice špatné podmínky, nicméně uznávám, že i na Zemi existují formy života hluboko pod zemí či jinde, které nejsou odkázány na řetězec obsahující fotosyntézu). Myslím si ale, že pro civilizaci je klíčové umět ovládat pevné skupenství, protože pouze pomocí něho lze vytvářet efektivní nástroje jak ke komunikaci, tak k ovládnutí prostoru mimo mateřskou planetu. Lidstvo toto umí, umí vysílat do vesmírného okolí Země sondy, a umí s nima komunikovat na obrovské vzdálenosti pomocí obřích radiovysílačů. Neumím si představit, že by podobnou mimoplanetární komunikaci, natož pak kolonizaci extraplanetárního prostoru zvládla nějaká forma života bez využití technologií realizovaných v pevném skupenství. Jenže k tvorbě technologií v pevném skupenství je zapotřebí opět přítomnost rozhraní mezi různými skupenstvími, a tato rozhraní na těch plynných obrech nejsou. Proto pro hypotetickou civilizaci v plynných obrech nebudou k dispozici např. ložiska prvků nezbytných pro tvorbu mnoha technologií, atd. (zastupitelnost některých prvků je v mnoha technologiích velice malá, někde dokonce nulová). Obávám se, že s takovou civilizací bychom si pak nepopovídali o nic lépe, než s našimi kytovci (kteří jsou mi sice velice sympatičtí, nicméně do civilizace mají opravdu daleko).
SETI/BOINC
forest,2005-12-02 10:24:42
Tak jsem si ten článek přečetl a je v něm velice hezky popsáno jaká je pravděpodobnost vzniku inteligentního života na jiné planetě, ovšem má i některé mezery.
Například je stále otázkou, zda život jako takový může existovat jen tak jak jej známe a tak jak je to dle našich současných znalostí možné. Kolikrát v našich dějinách se zjistilo že to co platilo dlouhá léta a bylo v podstatě neotřesitelné, je najednou úplně jinak.
Další otázkou je možnost zachycení signálu od takovéto civilizace. Pokud by některá civilizace někde vznikla a byla o trochu dále ve vývoji, je velmi pravděpodobné, že začne kolonizovat i planety, na kterých by přirozeně život vzniknout nemohl. Tato kolonizace by po čase nebyla omezena pouze na jednu galaxii, či sluneční soustavu, ale pomocí červích děr čí nějakých teleportů které dosud neznáme mohou kolonizovat kdekoliv ve vesmíru. Rapidně by se tím zvětšila možnost a pravděpodobnost zachycení signálu.
Další možnost je zachycení signálu z některé sondy, či raketoplánu, které stejně jako my, vysílají jistě i jiné civilizace které jsou trochu na technické úrovni.
Těch otázek a neznámých odpovědí je (a vždy bude) strašná spousta a proto také existuje Seti, protože jen sedět se založenýma rukama a čekat že to někdo vyřeší za nás se prostě určité skupině lidí nechce. Účast v projektu je zcela dobrovolná a tak prostě kdo chce pomoci poodhalit roušku tajemství, zda jsme ve vesmíru skutečně sami, může se na projektu podílet. Více informací například na www.boinc.cz.
Momentální technické vybavení je samozřemě omezené a vždy nějaké omezení mít bude, ale pokud se na projektu bude podílet velké množství lidí, bude snažší získávat dotace a sponzorské dary na investice pro jeho vylepšení, rozšiření a zdokonalení.
ještě dotaz
ditom,2005-12-02 09:34:13
dotaz k teoretickému "warpovému" pohonu - jak by se taková loď ("letící" pomocí warp. pohonu) jevila pozorovateli, stojícímu na nějaké planetě? (dejme tomu, že ona loď byb byla obrovských rozměrů, a pozorovatelná tak ze vzdálenenosti několika světelných minut).
A dále - byla by možná nějaká kolize takové lodi?
To je velice zajímavá otázka
Pavel Brož,2005-12-02 15:29:38
Předpokládejme, že ta loď letí směrem k tomu pozorovateli díky tomu warpovému pohonu nadsvětelnou rychlostí. Na prvý pohled by se totiž mohlo zdát, že ta loď bude předbíhat světlo, které od ní k tomu pozorovateli jde a že tudíž pro toho pozorovatele bude neviditelná. Ona to ale pravda nebude, světelný obraz té lodi k tomu pozorovateli dorazí vždy o něco dříve, než ta samotná loď. Lze si to představit tak, jako by ta loď byla položena na nějakém koberci, který by se před ní, tedy směrem k pozorovateli, strašně rychle scvrkával (ten koberec by se v okolí té lodi deformoval tak, že by se scvrkával před lodí a natahoval za lodí, ta loď by se přitom nacházela v jakémsi kruhu tkaniny, vůči němuž by se sama nepohybovala). Foton si pak lze představit jako jakéhosi brouka běžícího konstantní rychlostí po tom koberci. Tento brouk by vyrazil z lodi směrem k pozorovateli, a k tomu pozorovateli by vždy dorazil dříve než ta loď, protože ten brouk se lokálně vůči té tkanině pohybuje vždy rychleji než ta loď. Přitom by ta loď dorazila k pozorovateli mnohem rychleji, než jiný brouk vyslaný směrem k pozorovateli z úplně jiného směru, a to proto, že ten druhý brouk by musel urazit mnohem větší vzdálenost, než ta loď - ten koberec by se směrem k pozorovateli v jeho případě nescvrkával, proto i když byla počáteční vzdálenost obou objektů od pozorovatele táž, tak ta jedna vzdálenost během cesta prošla smrštěním a ta druhá ne.
Případná kolize by samozřejmě možná byla, ale proběhla by vždy podsvětelnou rychlostí - před vlastní srážkou by se pozorovatel i loď musely octnout uvnitř toho kruhu, a v něm už to smršťování toho prostoru nenastává (resp. není žádoucí, aby nastávalo, ta myšlenka warpového pohonu je postavena právě na tom, že bezprostřední okolí té lodi je víceméně normální prostor). Pokud by se uvnitř toho kruhu pozorovatel s lodí vyhli srážce, tak by se poté pozorovatel dostal k opačnému konci kruhu (stále podsvětelnou rychlostí vůči lodi) a teprve po jeho překročení by se nadsvětelnou rychlostí vzdaloval od lodi (v důsledku nyní už zase rozpínání prostoru za tou bublinou). Jinými slovy, "globální" rychlost bude nadsvětelná, ale přitom všechny lokální rychlosti budou podsvětelné (tj. nikde v tomto modelu není možné dojít ke kolizi dvou objektů nadsvětelnou rychlostí).
srázka
Ccecil,2005-12-02 22:46:34
Jakákoliv srážka s hmotou toho teoretického warpového pohonu by ji přeměnila na spršku vysokoenergetických částic a ty by vrhla do středu warpové bubliny. Bohužel by tedy i nepatrná kolize byla pro loď zničující.
Ad srážka s warpovou bublinou
Pavel Brož,2005-12-03 23:18:43
Nemyslím si, že ten průchod warpovou bublinou by musel být nutně nějak katastrofický - záleželo by v podstatě na tom, jak velká nehomogenita gravitačního pole (tj. jak velká křivost prostoročasu) by byla v místě toho přechodu dělícího vnějšek a vnitřek té bubliny. Pokud by tam nehomogenita gravitačního pole (tj. velikost gravitačních slapových sil) nebyla tak velká, tak by ten průlet vnějšího tělesa tím předělem neznamenal žádnou katastrofu. To ale obnáší mj. to, aby tloušťka té předělové vrstvy byla mnohonásobně větší než velikost tělesa, které tou vrstvou proletí, jedině tak by si totiž to těleso mohlo zachovat svou vnitřní strukturu. Pokud by ty slapy byly příliš velké, tak by to vedlo samozřejmě k rázovému rozdrcení toho tělesa. Dá se ale samozřejmě uvažovat i o warpové bublině, kde ten přechod bude dostatečně plynulý a vnější těleso pak tou bublinou bez svého poškození proletí (nesrazí-li se uvnitř s tou lodí nebo něčím jiným).
Přiznávám, že já to nepočítal
Ccecil,2005-12-04 01:10:28
citoval jsem pouze autora zmíněné teore warpového pohonu, tak jak si to pamatuji. Uváděl někde právě tuhle možnost srážky a jeho důsledky, takže z mé strany šlo pouze o tlumočení jeho interpretace.
Podle mého názoru tohle není ta správná cesta k warpu, protože uvažované energie jsou trochu velké a ve vzorcích jsou jisté podivnosti (vybavuje se mi záporná gravitace), ikdyž se nedá to hned odsoudit, je to s velkým otazníkem.
Máte pravdu, že v teorii warpu je hodně podivností
Pavel Brož,2005-12-04 13:46:46
Základem je tam opravdu ta hmota s negativní hustotou energie způsobující tu negativní gravitaci. Takovou hmotu zatím ještě nikdo nikdy neviděl a je otázka, zda reálně vůbec existuje a taky jak reaguje s námi dnes známou hmotou. Zatím existuje pouze v různých (s warpem nesouvisejících) teoriích elementárních částic, které aspirují na popis kvantové gravitace. Je zajímavé, že s její existencí si nedělají moc těžkou hlavu autoři píšící nejen o warpovém pohonu, ale i o cestování časem pomocí červích děr, kde je téže exotické hmoty zapotřebí ke stabilizaci červí díry, aby se nezhroutila už během průchodu první částice (protože podle klasické nekvantové obecné teorie relativity /OTR/ ten průchod červí dírou možný není, pokud možný je, tak jedině v důsledku nějaké nové fyziky přesahující meze OTR). Ty červí díry a cestování časem s jejich pomocí sice nesouvisí s warpem, ale souvisí s cestování nadsvětelnými rychlostmi - protože pokud to cílové ústí červí díry posuneme patřičně do minulosti, budeme tam moct být libovolně včas :-)
nezdravá skepse
Ucholák,2005-11-30 19:44:18
Článek je ukázkou nezdravé skepse, která je brzdou pokroku. Ještě štěstí, že se jedná o zcela ojedinělý názor, který moderní věda rázně odmítla:
"Je klidně možné, že život na bázi DNA poměrně vzniká rychle všude tam, kde jenom trochu může. Tomu koneckonců nasvědčuje i relativně rychlý vznik života na Zemi, v podstatě „skoro“ hned, jak Země vychladla na přijatelnou teplotu. Vesmír si ze zmatených hlášek odpůrců spontánního vzniku života zjevně nic moc nedělá."
Při čtení...
Pavel,2005-11-30 16:15:06
Při čtení tohoto článku jsem si tak představoval, jak na nějakém měsíci planety velikosti Jupitera obíhající hvězdu po výstřední dráze nějaký jiný Ccecil sepisuje článek, že život ve Vesmíru je nesmírně vzácný, protože může existovcat jen na měsících velikých planet pohybujících se po výstředné dráze a k tomu je nutné, aby při vzniku planetární soustavy vznikly aspoň tři velké planety, což je krajně nepravděpodobné.
Na jiné planetě obíhající kolem neklidné hvězdy zase jiný Ccecil sepisuje, jak je život nepravděpodobyný, protože může existovat jen na planetách obíhajících kolem hvězd přesně tak neklidných, jako ta jejich a takových hvězd je strašně málo.
Atd.
Podle mě je život nesmírně tvárný, nejen že se dokáže přizpůsobit nepříznivým podmínkám, ale dokáže se jim přizpůsobit tak, že pak už neumí přežít v podmínkách původních. Jako příklad budiž vzník kyslíkové atmosféry na Zemi a aerobních organismů. Přece život v tak agresivním prostředí, ve kterém se uhlíkové sloučeniny rychle degradují, je krajně nepravděpodobný, s pravděpodobností blížící se k nule.
2 Pavel Brož
ditom,2005-11-30 14:28:58
Mnohonásobné díky za skvělou odpověď na tomovu otázku o rychlosti světla. Výborně podané, hlavně pro nás laiky.
Pozn. pro redakci - možná by stálo za to udělat novou rubriku "komentáře Pavla Brože" :-)
Ono by stačilo, kdybych dostál slíbenému :-)))
Pavel Brož,2005-11-30 17:43:00
Třeba Josefovi Pazderovi už přes rok slibuju jeden obrovský článek o (no, raději nebudu prozrazovat :-))) a nejsem s to ho dokončit :-( Díky mé chaotičnosti v organizaci mého času to nakonec dopadá tak, že si své grafomanské pudy musím narychlo vybíjet na těch sáhodlouhých komentářích :-)))
Rubriky pro Brože
Redakce,2005-11-30 20:23:34
Redakce souhlasí se zřízením rubriky pro Pavla Brože a to rovnou dvou rubrik. Jednu k problematice vesmíru, a tu druhou k biomagnetizmu. Pavel je totiž živoucí důkaz magnetu na průsery a nestandardní situace. Pokud jeho peripetie mají šťastný konec, nebývá to jeho zásluhou. Pracovní název je "Brožoviny". Byl by to sleded jeho prožitých situací, které jsou odstrašujícím příkladem toho, co vás může taky potkat, když váš srdeční sval bude měkota a mozkovně vládnout idealismus. (paz)
No a navíc ještě toto :-)))
Pavel Brož,2005-12-01 02:02:35
Má pracně budovaná image cynického drsňáka nyní díky Josefovi přišla úplně vniveč - to mám za to, že vůbec někomu něco slibuju :-) Pročež ne, žádný článek nebude, a když tak, tak bude toho typu, že umořený čtenář bude zoufale očekávat jeho konec, aniž by byl schopen si pamatovat, o čem byl vůbec jeho začátek (to mi ostatně jde dobře, na tom nebudu muset zas tak moc pracovat :-)))
Josefe, počkej, máš to u mě schovaný :-)))
Ono sa to fakt tak stáva?
--,2005-12-02 18:01:48
Neviem, aké „bohaté“ sú skúsenosti pána Broža, ale príliš ma to nepovzbudilo… :-) Ono sa to fakt tak stáva? Hm,… zdá sa, že ma nečaká „ružová budúcnosť“… :-) Že by som kvôli tomu mal zo svojho idealizmu poľaviť?
Koukám, že dochází k matení čtenářů :-)))
Pavel Brož,2005-12-03 23:32:51
Raději to tedy uvedu na pravou míru, a tím zároveň ukončím své komentáře k této naprosto nesouvisející věci - velice mě těší, že Josef mé jisté povahové vlastnosti označuje za idealismus, mí přátelé a zejména mé bývalé partnerky pro totéž mají většinou termíny jako paličatost, tvrdohlavost, umíněnost a svéhlavost. Zkrátka a dobře když se z určitých vnitřních důvodů rozhodnu, že budu něco realizovat tak a tak, protože si zkrátka myslím, že je to tak nejlíp, tak pak opravdu bývá nemožné mě od mého úsilí odradit, a to i tehdy, když se jasně rýsuje, že to mé rozhodnutí je už všemi ostatními hodnoceno jako - řekněme - ne zcela optimální :-))) Můj s tím související biomagnetismus na průsery pak samozřejmě pozbývá jakéhokoliv mystéria a jeví se naopak jako naprosto logický. Takže idealismus si bez obav nadále pěstujte, v mém případě jde totiž pouze o nepříhodný eufemismus pro mou úplně jinou vlastnost :-))) A co se týče té mé údajné srdeční měkoty, tak tam umím být velice selektivní a naopak mnozí lidé mě znají jako velice asertivního jedince :-)
rychlost svetla
tom,2005-11-30 09:17:23
Je vůbec mozne "efektivne" cestovat rychlosti blizkou rychlosti svetla? a neni rychlost svetla malo? a je vubec tedy mozne cestovat nejakym zpusobem rychleji? Co kdyz to z pricipu vesmiru vubec nejde. Bohuzel Einstein je jiz mrtvy.
Einstein je sice již mrtvý, ale jeho teorie ne :-)
Pavel Brož,2005-11-30 14:03:14
Podle jeho teorie relativity sice nadsvětelnou rychlostí cestovat nelze, jenže má to svá ale. Jednak jeho teorie zakazují jenom "lokální" nadsvětelnou rychlost. Nadsvětelné rychlosti obecně jsou přitom v teorii relativity přípustné. Tak např. velmi vzdálené galaxie se od nás v současnosti vzdalují nadsvětelnými rychlostmi, což je ale dáno rozpínáním celého vesmíru, a to se děje ve shodě s Einsteinovou obecnou teorií relativity. Také kdyby topologie našeho vesmíru byla netriviální, mohl byste se do nějakého velmi vzdáleného místa dostat třeba nějakým prostorovým tunelem, třeba červí dírou. Pak by "výsledná" rychlost měřená mimo ten tunel vyšla klidně i nadsvětelná, to teorie relativity nezakazuje, i když v tom tunelu byste se opět musel pohybovat pouze podsvětelnou rychlostí. Můžete si to představit tak, že máte na listech salátu velice pomalu lezoucí slimáky, kteří se po povrchu listu nemůžou pohybovat rychlostí větší než třeba jeden milimetr za vteřinu (to bude pro ně ta "limitní" rychlost, jako je pro nás limitní rychlostí ta rychlost světla). Slimák může při vhodně zohýbaných listech přelézt "vzdušnou zkratkou" z listu na jiný list, přičemž regulérní cestou by mu to trvalo velice dlouho. Tj. lokální rychlost slimáka bude stále ten 1 mm ze sekundu, ovšem jeho "globální" rychlost měřená po povrchu zohýbaných listů bude mnohem větší. Stejně tak kdybyste ty listy salátu roztahoval (tj. kdyby to byly pružné blány), tak by se dva slimáci vedle sebe mohli vůči sobě pohybovat i vysoce nadlimitní rychlostí, přičemž by ale každý z nich lezl po povrchu, na němž sedí, jenom rychlostí toho 1 mm za sekundu.
Tzv. warpový pohon (vymyšlený naprosto regulárním postupem na základě Einsteinovy obecné teorie relativity, a inspirovaný seriálem Star Trek) pracuje právě tak, že kosmický koráb kolem sebe zdeformuje prostor takovým způsobem, že se kolem lodi vytvoří jakási bublina, vůči níž se ten koráb pohybuje podsvětelnou rychlostí nebo vůči níž dokonce stojí, a ty deformace prostoru umožňují zkracovat vzdálenosti před lodí a natahovat je za lodí podobným způsobem, jak se tak děje při rozpínání vesmíru. Tento proces sám o sobě není teorií relativity zakázán, samozřejmě zůstává otevřenou otázkou (jejíž zodpovězení už leží mimo teorii relativity), jestli lze takovýto pohon vůbec kdy zkonstruovat (bylo by k tomu totiž potřeba disponovat mj. jistými exotickými stavy hmoty, o nichž se neví, zda jsou realizovatelné).
Takže Einsteinova teorie relativity zakazuje jako nadsvětelné rychlosti jenom ty lokální, všeobecně zakázané nadsvětelné rychlosti ale nejsou.
Co se týče cestování rychlostí podsvětelnou, ale blízkou k rychlosti světla, tak tam panuje optimismus. Principiálním omezením je zde v podstatě jenom ekonomická stránka věci (za tím "jenom" se ale skrývají tak astronomické cifry, že ve skutečnosti je to zatím jenom sen). Elementární částice umíme urychlovat na rychlosti, které se od rychlosti světla liší jenom o méně než jednu biliontinu (myslím evropskou biliontinu, tj. o deset na méně dvanáctou). Při rychlosti světla třista tisíc kilometrů za vteřinu tedy jde o rozdíl v rychlosti pouze o méně než třetinu milimetru za vteřinu (tj. námi urychlované částice jsou pomalejší než světlo jenom o třetinu milimetru za vteřinu). Takže kdyby např. ve stejný okamžik vyrazil ze Země na Měsíc jednak světelný paprsek a jednak elektron vypuštěný z urychlovače, tak by ten elektron měl na Měsíci zpoždění necelého půl milimetru za tím fotonem. Což docela jde, řekl bych.
Samozřejmě že je něco jiného urychlit elementární částici jako je elektron (ta se urychluje snadno, mj. protože má úžasný poměr náboje ke své hmotnosti, a samozřejmě taky protože je lehounká), a něco jiného je urychlit kosmický koráb, jehož hmotnost se odhaduje na milióny tun. Hypotetických způsobů pohonů je hodně, samozřejmě reálně realizovatelný není zatím žádný z nich. Všeobecně ale převládá přesvědčení, že zde principiální mez není, že se zde jedná o problém bravurního zvládnutí dnes známých technologií aplikovaných ovšem v mnohanásobně větším měřítku. Tedy o něco podobného, jako je jaderná fúze - tam také dnes drtivá většina odborníků věří, že je jen problémem času a peněz, kdy se to podaří :-)
Dekuji
Honza,2005-11-29 18:50:14
za zajimavy clanek.
Zrovna nedavno jsem se snazil rozpoutat diskusi na toto tema na www.boinc.cz (autorovi diky za odkaz), jelikoz se v SETI moc nevyznam a me znalosti nejsou takove, jak bych si pral. Bohuzel vedecke zazemi ci statisticke argumentace (viz prispevek edison), jsem se nedockal. Tento clanek ctivou formou shrnuje problem a v diskusi jiz ted jsem nasel zajimave informace.
Chce-li nekdo dale pokracovat ci se zapojit do SETI a/nebo jinych [vedectejsich] projektu, je mu www.boinc.cz k dispozici. http://boinc.cz/forum/viewtopic.php?t=456
Úvaha má mezery
Standa,2005-11-29 18:42:34
Úvaha je to sice hezká, ale má značné omezený pohled na podmínky pro život: To, co nemůže přežít kolem nás ani v Petriho misce, jako by neexistovalo.
Myslím si, že hlubokomořský život by byl poměrně imunní proti sprškám záření z vesmíru (zemská atmosféra chrání zhruba tak, jak 10m vody). Stejně tak hlubokozemský život, který dnes nacházíme ještě v 5km hlubokých vrtech. Ten by přežil i meteoritické bombardování, stejně tak krátkodobé výkyvy výkonu mateřské hvězdy.
Život se vyvinul na rozsah teplot, které zde panovaly. Pokud by zde panovala teplota kolem 100ºC, pravděpodobně by se zde rozšířily úplně jiné (termofilní) bakterie.
Když se podíváme na Zemi, tak alespoň dle současných poznatků nejméně po dlouhé tři miliardy let znamenal život pouze různobarevné povlaky na kamenech a zákal ve vodě. Klidně by se mohlo stát, že již před třemi miliardami let by se nějaký tehdejší obyvatel vyvinul v inteligentní bytost. Nebo naopak mohla návštěva z vesmíru život na Zemi úplně přehlédnout.
A proč asi SETI nic nenašlo. Myslíte si, že se lidstvo bude za pár set milionů let dorozumívat rádiovými vlnami?
Podle simulací může život existovat dokonce i v tak extrémních podmínkách, jako je osamocená planeta vystřelená do mezihvězdného prostoru. Planeta by udržela mnohem hustší atmosféru, která by ji chránila před únikem tepla do prostoru. Radioaktivní horniny by teplo poskytovaly po miliardy let. Kosmické projektily a rozmary mateřské hvězdy by ji neohrozily.
Gama záblesky nejsou pravděpodobně způsobeny supernovami, ale spíš ještě mohutnějšími signály (hypernovy, záblesky magnetarů) a hvězdnými srážkami. A vzhledem k tomu, že tyto záblesky trvají jen několik sekund, tak by pravděpodobně sterilizovaly jen přivrácenou polovinu planety.
Pár odpovědí
Ccecil,2005-11-29 19:37:01
Teplotní závislost je daná existencí molekulárních vazeb. Nad 550K už v podtatě neexistuje vhodný molekulární základ, který by udržel informaci, takže ikdyž v hloubkách podmořských vrtů existují bakterie, tuhle hranici nepřekonají principielně.
Co se týče meoritického bombardování, trvám na formulaci "rozvinutý život" Na bakteriální úrovni by patrně přežil, ale to by bylo asi tak vše a to jsem zdůrazňoval.
Intenzivní gama záblesk by sice vysterilizoval jen tu přivrácenou stranu, ale zároveň by tu vznikla sekundární radiace z místních prvků, které by se rozptýlily po celé planetě, takže jako by se stalo.
Již existující život opravdu dokáže přežít i ve velmi extrémních podmínkách, ale většinou v nich nemá naději na rozvoj. Baktérie přežily pobyt ve vesmírném prostoru , ale nerozmnožovali se tam. Život má šanci vzniknout a rozvíjet jen v příhodných podmínkách.
Podmínky pro život
Standa,2005-11-29 21:32:18
I inteligentní život by pravděpodobně mohl vzniknout v hlubokých mořích nebo na osamocených planetách. Možná by měl pomalejší metabolismus, jiné smyslové orgány...
Hloubkový inteligentní život si lze představit třeba na planetě s pevnou slupkou (např. led, prach) a tekutým oceánem pod ní. Pevná slupka by představovala výbornou izolaci proti vnějším vlivům.
A to stále uvažujeme jen život na bázi uhlíko-kyslíko-vodíkových organických molekul. Zatím neznáme život na jiných principech, a ani nevíme, zda by mohl existovat, a jaké by k tomu byly třeba podmínky.
Když se nad tím zamyslíme, připadne nám spíš podivné, že se inteligentní život vyvinul zrovna v místě, kde jsou roční výkyvy teplot desítky kelvinů, vanou silné větry, vznikají bouře, a ne někde v poklidu mořského dna...
Dodatek k těm podmínkám
Ccecil,2005-11-29 21:59:25
Planety obklopené oceánem vody by teoreticky byly vhodné. Zase tady ale je ten problém času. Musí v tom stavu existovat dostatečně dlouho a v tom je asi problém. Vnitřně z jádra zahřívaná planeta by pravděpodobně mohla existovat, ale nemyslím si, že její existence by měla být pravděpodobnější než naše stará známá klasika.
Chemicky sice pořád uvažujeme na CHNO bázi, ale jediný vhodný kandidát snad je už jen Si nebo S. Ostatní prvky dost neochotně tvoří složitější polymery. A tady zase narazíme na stabilitu takových látek. Buď je příliš vysoká a nehodí se pro dynamický život, protože jednou vzniklé sloučeniny se téměř nemají jak změnit, nebo naopak si nedokážou udržet stabilitu. Prostě ať to vezmeme odkudkoliv, C je prakticky jediná možnost. Taková je fyzikální realita a s tím nepohnem. Pokud bychom uvažovali třeba nějakou jinou exotiku, jako vnitřky hvězd, pak platí věta, kterou jsem psal v úvodu. Patrně bychom si s takovými bytostmi neměli ani o čem povídat, pro své fyzikální a časové odlišnosti.
Zahřívání z jádra
Standa,2005-12-01 12:29:47
Vnitřně zahřívaná z jádra je i naše planeta. Pokud by došlo k nějakému kataklyzmatu, po kterém by povrch Země vychladl na několik kelvinů, hlubokozemské bakterie by to pravděpodobně přežily. Jen by se v průběhu statisiců let postupně musely stěhovat do větších hloubek, aby žily za teploty, jako kdysi.
Jak by se zachoval oceán, netuším. Na to by asi byla nutná simulace.
Jaderné vyhřívání má zřejmě každá planeta, která měla to štěstí na hmotu ze supernov v době svého vzniku. A jak již v článku bylo poznamenáno, to je stejně podmínkou pro získání těžších prvků a vznik života.
moc pekny clanek ale te game moc neverim
erdogan,2005-12-01 19:58:47
tahle veta se mi tedy nechce moc akceptovat:
>>>Intenzivní gama záblesk by sice vysterilizoval jen tu přivrácenou stranu, ale zároveň by tu vznikla sekundární radiace z místních prvků<<<
gama zareni jsou fotony a jdou sice spatne odstinit
ale s jadrem atomu toho moc nenadelaji na to potrebujete hmotnejsi castice, nejlip neutrony:o)
Urvat nejake elektrony a ionizovat to klidne. Brzdne zareni diky Comptonovu jevu klidne. Ze by jste gamou o sebevetsi energii udelal izotopy prvku jsem jeste neslysel.
mechanizmus by mohl být takový....
Ccecil,2005-12-01 21:15:56
jestliže silné gama záření ionizuje atomy přítomné v atmosféře, proč by jeho energie nemohla takto vzniklým fragmentům udělit i dostatečnou energii k následným vzájenmým kolizím?
a ještě dovětek
Ccecil,2005-12-01 22:04:22
za gama zábleskem by dříve či později následovalo vysokoenergetické kosmické záření, které by trvalo déle a to by zamořilo planetu zaručeně.
Gama záření umí desintegrovat jádro!
Pavel Brož,2005-12-01 22:12:40
Záleží jenom na jeho energii a ta je svrchu neohraničená. Např. vazebná energie jádra železa coby nejstabilnějšího jádra vůbec je někde kolem asi půl gigaelektronvoltu (tj. zhruba polovina klidové hmotnosti protonu). K desintegraci jádra přitom potřebujete energii výrazně menší, než je jeho vazebná energie, protože ta je rovna energii, kterou potřebujete na úplné rozložení jádra na samostatné nukleony, kdežto např. k rozštěpení jádra na dvě srovnatelně velké části stačí energie menší. Přitom byly mnohokrát pozorovány kosmické zdroje gama záření s energií nad jeden teraelektronvolt, tj. s energií více než dvoutisíckrát větší, než je zapotřebí k rozložení jádra železa na jednotlivé nukleony. Nejstabilnějším takovým zdrojem je Krabí mlhovina, pozůstatek po výbuchu supernovy, který byl zaznamenám čínskými astronomy někdy v tuším jedenáctém století (supernova prý tehdy byla viditelná dokonce i v denním světle). Nejenergetičtější zaznamenaná kvanta gama z Krabí mlhoviny mají energii dokonce kolem sta teraelektronvoltů (deset na čtrnáctou elektronvoltů). Je o tom moc pěkný článek od Ladislava Roba v Čs. časopisu pro fyziku, třetí číslo ročníku 2002, s názvem Devadesát let kosmického záření (str. 141-147, o té Krabí mlhovině pak viz str. 146).
Jinak ale bez ohledu na výše napsané je fotodesintegrace jádra kosmickým gama zářením vzácná věc, protože mnohem pravděpodobnějším procesem je konverze gama záření do elektromagnetické kaskády tvořené zejména vzniklými elektrony a pozitrony. Taková kaskáda se typicky začíná rozvíjet ve výšce kolem dvaceti kilometrů nad zemí a v závislosti na energii počátečního kvanta gama končí až několik kilometrů nad zemí. Přímo až na zemi se pak detekují několik nanosekund trvající flaše Čerenkovova záření, které je vyzařováno právě těmi v té kaskádě vzniklými vysokoenergetickými elektrony a pozitrony, které mají v atmosféře rychlost krátkodobě větší, než je rychlost světla ve vzduchu (což je základní podmínka vzniku Čerenkovova záření - samozřejmě ty elektrony a pozitrony mají přitom ale rychlost menší, než je rychlost světla ve vakuu, ta je o něco málo vyšší než rychlost světla ve vzduchu).
Oprava - fleše Čerenkovova záření, ne flaše :-)
Pavel Brož,2005-12-01 22:18:35
Tak to dopadá, když člověk napíše půlku slova anglicky a půlku česky :-)))
Richard,2005-11-29 17:21:43
Opravdu, výborný článek.
No já sám doufám, že žadní ufouni neexistují, abychom tu galaxii mohli kolonizovat sami:)
Ohledně té exosféry, podle některých názorů nezáleží zas až tolik na vzdálenosti od Slunce, primární je sama existence života, ten už si svou planetu sám udrží. Na Marsu tedy není život ne proto, že by byl neobyvatelný, ale je neobyvatelný proto, že tam není život.
Hezký
con,2005-11-29 16:44:18
Opravdu zajímavý článek, hezky sesumarizovaná fakta. Fakt, že jsme nikoho nenašli - co když každá civilizace je jen poměrně krátkou dobu na technologické úrovni odpovídající naší a pak z ní sestupuje? Odstupuje? Třeba je to slepá větev vývoje/evoluce ...: V žádném planetárním systému není nashromážděno tolik lehce přístupných zdrojů energie, aby poskytly dostatek času na to, aby se civilizace naučila využívat ty méně přístupné a opustila tak svou gravitační studnu mateřské hvězdy...
Ano zivot neni na kazdem kameni, ale je.
Patronek,2005-11-29 13:49:50
Článek je pěkně napsaný, myslím přesto, že stějně nejsme sami. Můžeme zkoumat a ještě dost omezeně rameno naší galaxie, a známe jen jeho zanedbatelnou část. Ani v našem planetarním systému se nedokažeme shodnout, jednoduše musíme počkat.
Škoda jen, že se nedočkáme za našich životů :).
Technologických civilizací našeho typu moc nebude
Pavel Brož,2005-11-29 13:22:44
Asi pro každou myslitelnou civilizaci je posledním úzkým hrdlem jejího vývoje okamžik, kdy se naučí efektivně cestovat rychlostí blízkou rychlosti světla. Jakmile tohoto stupně vývoje dosáhne, tak už neexistuje překážka, která by jí v kosmologicky nitěrné etapě několika set tisíc let zabránila v kolonizaci celé Galaxie (která má průměr právě cca sto tisíc světelných let, tj. při šíření civilizace rychlostí blízkou rychlosti světla ji lze za těch několik stovet tisíc let kolonizovat). Vezmeme-li si, že nebýt mnoha různých pozemských katastrof jako třeba dopad meteoritu před 60 milióny let, který způsobil na naší planetě zásadní vývojovou krizi, tak technologická civilizace na této planetě mohla možná existovat už milióny let - za tu dobu by stihla kolonizovat nejen naši Galaxii, ale možná i galaxie blízké, jako třeba galaxii v Andromedě.
Osobně jsem přesvědčen, že pokud se lidstvo nevyhubí samo nebo pokud nepřijde nezávisle na lidstvu klimatické či jiné kataklysma, které civilizaci na naší planetě smete, tak nás od okamžiku, kdy se lidstvo naučí efektivně přemisťovat rychlostí blízkou rychlosti světla, dělí určitě méně, než je tisíc let (to je moje soukromé přesvědčení, dokladovat ho nijak nehodlám). Pokud lidstvo tímto posledním úzkým hrdlem svého vývoje projde, tak se pak stane nesmrtelným, protože díky své expanzi do našeho hvězdného okolí bude již nadále klimatickými i kosmickými katastrofami nezničitelné.
Porovnáme-li ale velice krátkou dobu několika set tisíc let potřebnou pro kolonizaci celé Galaxie (od dosažení toho "rychlostně-transportního" mezníku v životě civilizací) s velice širokým rozpětím miliónů až desítek miliónů let (představitelné jsou ale i stamilióny let), o které se mohl příchod technologické civilizace na naší planetě předběhnout, tak nám z toho vychází dvě věci - buďto je vznik technologických civilizací našeho typu relativně četný a naše Galaxie je už dávno kolonizována (pak ale vzniká otázka, proč se všechny ty ostatní civilizace k nám chovají tak pietně, když ve srovnání s nima budeme působit asi jako mušky octomilky ve srovnání s náma - jinými slovy proč suroviny z našeho planetárního systému nebo přímo celé planety ty jiné civilizace už dávno nevyužívají pro své nepochybně sofistikovanější cíle), anebo je naopak vznik technologických civilizací našeho typu tak vzácný, že naše vlastní civilizace je s velkou pravděpodobností právě tou civilizací, která má v budoucnu šanci kolonizovat naši Galaxii jako první.
Osobně jsem přesvědčen, že život v naší Galaxii určitě kvete v současné době na hodně místech, nicméně že technologických civilizací našeho typu vzniká tak málo, že to budeme s velkou pravděpodobností my, kdo tu naši Galaxii budeme mít šanci jako první kolonizovat.
Jako alternativní vysvětlení "velkého ticha" ze strany druhých civilizací mě potom přijde už jen ta varianta, že v životě technologické civilizace nutně přijde etapa, kdy se tato civilizace naučí přenášet svá fyzická těla do podoby mnohem praktičtější pro její další rozvoj (konkrétně si ale žádnou takovou podobu představit nedovedu, snad možná něco na způsob kvantového počítání nad nějakými exotickými stavy hmoty, které by se kvantovou teletransportací dokázaly přenášet velmi rychle na velké vzdálenosti - to už ale hodně spekuluji). Samozřejmě pokud hypoteticky takový dosažitelný mezník v životě civilizací existuje, tak by pro ty civilizace nemělo smysl se nadále složitě kodrcat mezihvězdnými koráby, když by se mohly šířit mnohem pohodlněji např. zářením apod.. Pak by bylo i pochopitelné, že se s námi žádná taková civilizace nebaví, neměla by důvod. Ostatně, pak už by nešlo o technologickou civilizaci "našeho" typu, ale o civilizaci "nadfyzické" generace.
ano
Matěj Štefaník,2005-11-29 17:25:20
Myslím, že konec vašeho komentáře je přesně ta forma existence, kam směřuje každá intelignetní civilizace. Žádné cestování obrovských vesmírných korábů se konat s největší pravděpodobností nebude (nic podobající se např. sérii Star Trek). Pokrok bude směřovat spíše k "odhmotnění" a "algoritmizaci" civilizace jako takové. Cílem bude pochopit, co dělá člověka člověkem a ostatní fyzické věci potlačit do pozadí.
Jestli se bude cestovat "téměř" světelnou rychlostí nebo "mikročervími" dírami je v důsledku jedno. I když druhý způsob je značně pohodlnější, minimálně v případech, kdy k přednosu "člověka" postačuje přenést přes díru informace (algoritmus).
Ale co jsem tím chtěl naznačit je to, že pokud budou ostatní civilizace "algoritmizovane" nedokáži si představit, v jakém rámci by probíhala komunikace, protože z jejich pohledu by komunikace šíleně pomalá. Jako kdybychom my např. sledovali růst krápníků v jeskyni (a to je možná ještě slabé přirovnání :).
A to že SETI nenašel zatím vůbec nic (a nikdy nic nenajde) je zřejmé, protože vlastně nevíme co hledat ani tomu nerozumíme (zatím) a z opačné strany by byl pro takovýto dialog nulový zájem.
Jenom myšlenka
Michal,2005-12-01 22:10:39
Jako laika mne po přečtení příspěvku P.Brože, který mi znovu dokázal srozumitelně rozšířit obzory, napadá tato myšlenka našeho původu a s tím spojené budoucnosti. Dokážu si nyní představit, že ona generace lidí - galaktických cestovatelů již skutečně vyrostla a obývá okolní vesmír. Dost možná se již dokázala zbavit fyzických projevů vlastní existence. Přesto, dost možná i právě proto, ji zajímá, jaké to bylo, když tělo ještě bylo a jaké to bylo, když vládly vášně a pudy, o to přeci vzdáním se těl jednoznačně přišli. Zařídili proto rekonstrukci svého původu, jíž jsme chtě nechtě nyní sami součástí. Planeta Země se v mezidobí po jejich odchodu stačila z původního řádění jejich rodu dostatečně vzpamatovat. Nebyl tak žádný problém z genetických archivů se "vrátit ke kořenům" a ve skanzenu pozorovat svůj původ. Je snad zcela jasné, že na takovém stupni rozvoje, o kterém v závěru P.Brož hovoří, nemůže být problém "zamaskovat" veškeré stopy svého působení. A tak takový odhmotněný genetik může být nazván Bohem, stvořil k obrazu svému, pravda, k obrazu svých předků, ale o jakém obrazu se ve víře vlastně hovoří, to jasné není. Ne, to jsem zašel příliš daleko, navíc i proti svému přesvědčení, spíš mi to však nahání hrůzu než abych se radoval.
Dobrý deň!
RH,2005-12-02 18:13:58
Mňa osobne zaujala myšlienka, o ktorej šíritelia tvrdia, že pochádza ešte zo starovekého Egypta. „Hmotný svet teda vesmír, celé univerzum, je jeden gigantický vzdelávací systém. A my sme v ňom ako deti sediace v škôlke, získavajúce všetky potrebné poznatky pre život.“ Kto „učivo“ zvládne, je (vhodný + povolaný + súci) pre (život tam vonku = existenciu mimo hmotný svet).
Zdá sa mi pomerne „nadprirodzené“, že myšlienku, ktorú som dokázal ľahšie pochopiť na príklade s počítačom, vymysleli ešte dávno v starom Egypte. Príklad berme samozrejme s istým odstupom a nutnou dávkou abstrakcie. «„Počítač“, vo vnútri ktorého vytvorí „šikovný programátor“ Vami spomínaný „skanzen“.»
Osobne by som význam takého „vzdelávacieho systému“ celkom dobre chápal. Stačí, ak si predstavím, aké dôsledky so sebou prináša existencia v „softvérovej podobe“. Čo ak by som sa ako samoregulujúci sa softvér (má byť zaručená nekonečná sloboda), začal sám sebe vymykať spod kontroly (emocionálna nestabilita) a to jednoducho len preto, že by som nevedel „ako žiť“? A čo ak by som potom začal „požierať“ iných ako dajaký vírus? To predsa zdravá spoločnosť (alebo aspoň „fungujúca“ spoločnosť) nemôže dopustiť. Proti takým stavom treba vopred hľadať riešenia…
Dúfam, že som pri svojich úvahách nezanedbal niečo podstatné. Ak áno, znamenalo by to prehrešok proti sebe samému.
Seti by nejspíš nic nenašlo,
edison,2005-11-29 12:09:37
i kdyby v naší galaxii byly stovky civilizací. Vycházíme-li z údaje o citlivosti použitého zařízení (3.10^-25 W/m^2) a šířce svazku (0,1°), můžeme snadno dojít k závěru, že by signály nejsilnějších pozemských vysílačů, tedy největších radarů (do 10^14 W EIRP) zachytilo na vzdálenost max. stovek světelných let.
Navíc se musí sejít okamžiky, kdy naše anténa míří ke zdroji s přesností cca +/-0,05° a tento mířil v patřičné době s potřebnou přesností k nám, čímž se dostáváme na šance řádu cca 10^-12 a méně.
Seti neni kvůli ufounům
ten, co všemu rozumí,2005-11-29 13:04:28
Nevim, jestli vám to už došlo, nebo ne, ale SETI neni program na hledání UFO, ale naprosto geniálně vymyšlený systém pro zkoumání hvězd v rádiovém spektru. Je třeba si uvědomit, že pro seriózní vědu by drtivá většina lidí volnou kapacitu svého počítače neposkytla, ale pokud se jim řekne, že hledají přátelské mimozemšťany, tak se můžou roztrhat, aby se mohli zapojit.
Tan koho to napadlo jako prvního, byl fakt dobrej!
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
