Zvětšit obrázek

30. října 2005

Radar ASAR (Advanced Synthetic Aperture Radar), umístěný na evropské družici Envisat, je citlivý na led a od začátku tohoto roku nepřetržitě sleduje pohyb ledovců a ledovcových úlomků v Antarktidě. Jeho snímky z 27. a 28. října 2005 odhalily rozpad ledovce na 9 velkých a nesčetné množství menších kusů.

Zvětšit obrázek

Antarktida

Největší vznikl rozlomením podél delší osy původního ledovce B-15A.

 Další vývoj můžete sledovat na snímcích z družice Envisat na adrese: http://earth.esa.int/ew/special_events/iceberg-b15_antartic/sp_iceberg-b15.htm.

Ledovec B-15A zřejmě najel na mělčinu poblíž mysu Adare (nejsevernější výběžek Viktoriiny země). Nerovnoměrný pohyb objektu o délce 115 km a ploše přesahující 2.500 km ² vedl k deformaci ohybem a následně k rozlomení.

Tyto nové ledovce byly pojmenované NOAA (US National Oceanic and Atmospheric Administration) podle předchozího pravidla. Proto 3 největší ledové „ostrůvky“ dostaly názvy: B-15M, B-15N a B-15P (od největšího k nejmenšímu).

Samotný ledovec B-15A vznikl odlomením z ještě většího ledovce B-15, který se v březnu 2000 odtrhl v blízkosti Rossova šelfového ledovce. Vědci jsou přesvědčeni, že ulamování obrovských kusů ledu je součástí dlouhodobého přirozeného cyklu s periodou 50 až 100 let. Od té doby se B-15A pohyboval směrem na volné moře.

Zvětšit obrázek

Pozemský pohled

Ale ještě cestou na nějaký čas zablokoval zátoku McMurdo, kde zdecimoval místní tučňákové kolonie, kterým zamezil přístup na volné moře pro potravu. Na jaře toho roku se očekával destruktivní náraz do Drygalského ledovcového jazyka. Nakonec došlo v dubnu jen k jakémusi neopatrnému obeplouvání a odlomení „malého“ 5km ledovce na konci Drygalského jazyka. Ledovec B-15A zůstal i po nárazu nepoškozen. Od té doby byl mořskými proudy unášen do Rossova moře, stále více se vzdaloval od pevniny a mířil na volné moře.

Zvětšit obrázek

6. listopadu 2005

Radar ASAR na družici Envisat „vidí“ ve dne i v noci a i přes nejtlustší polární mraky. Zjistí strukturu povrchu, je také neobyčejně citlivý na různé typy ledu v různých hloubkách - optické senzory ukáží pouze souvislou sněhovou pokrývku. K monitorování antarktického ledu používá dva různé systémy:

GMM (Global Monitoring Mode), který má záběr 400 km s rozlišovací schopností 1 km a umožňuje rychlou kontrolu změn mořských i pevninských ledovců (snímky jsou běžně poskytovány různým uživatelům včetně National Ice Center ve Washingtonu, který odpovídá za celosvětové sledování ledovců).
 

WSM (Wide Swath Mode) má stejný záběr, ale rozlišovací schopnost je 150 m pro detailnější průzkum vybraných oblastí.

Evropskou družici Envisat vynesla na oběžnou dráhu z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně raketa Ariane v ranních hodinách v pátek 1.března 2002. Obíhá ve výšce 800 km s oběžnou doba 100 minut a monitoruje oceány, ledovce, pevninu i atmosféru. Informace z celého povrchu Země získá za 35 dnů. Úkolem této největší (8.200 kg) a nejdražší (1,4 mld liber, tj. asi 73 mld Kč) evropské družice Envisat je studium změn životního prostředí, včetně globálního oteplování a tání ledovců.

Na projektu Envisat spolupracovalo 13 zemí Evropské kosmické agentury ESA (European Space Agency) a Kanada. Největšími částkami přispěly Francie a Velká Británie.

Animace:

Zdroj:
http://www.esa.int/esaEO/SEMCYK638FE_planet_0.html
http://earth.esa.int/ew/special_events/iceberg-b15_antartic/sp_iceberg-b15.htm