Myši vyluzují neuvěřitelně komplexní zvuky, které si nezadají s ptačím zpěvem. Zařadily se tak po bok netopýrů nebo velryb mezi hrstku savců, kteří „zpívají“. Na rozdíl od trylků kanára či jiného zpěvného opeřence si člověk myšího zpěvu mnoho neužije. Myši berou vysoké C pěkně z gruntu a zpívají v ultrazvuku.

Myší „zpěv“ odhalili Tim Holy a Zhongsheng Guo z Washington University School of Medicine v St. Louis. Ti zachytili ultrazvuky vyluzované myšákem poté, co byl vystaven účinku samičího feromonu. Následně pak oba vědci „transponovali“ zvuk o několik oktáv níže, aby si jej mohli poslechnout. Zjistili, že zpěv se skládá ze série tónů, jež jsou dále uspořádány do hudebních frází a motivů. Tím zcela jasně naplňují kritéria, která jsme my lidé vytyčili pro činnost zvanou zpěv. Trumfnou tak hmyz i žáby, jejich „vrzot“ zpěvem nazývat nelze.

Myšáci pějí samičkám z plna hrdla.

Účel myšího zpěvu je jasný. Samec jím obluzuje samici při námluvách. Podobně jako u ptáků nebo kytovců složitým zpěvem dokazuje své kvality, protože když zvládne komplikovaný nápěv, nemůže být velký blbec. Jako důkaz schopností má zpěv zřejmě velmi dobrou „vypovídací hodnotu“, protože vyžaduje od zpěváka-myšáka značné množství energie. Nedá se tam tedy tak snadno švindlovat. Myšák, který dobře zpívá, na to prostě musí mít.
Ptačí zpěv slouží jako model pro výzkum lidské řeči. Obrovskou nevýhodou je ale chudý sortiment poznatků z genetiky zpěvného ptactva. Myš má kompletně přečetný genom a  patří po genetické stránce k nejlépe prozkoumaným obratlovcům. Bude proto zajímavé sledovat, co se dozvíme o genetickém základu pěveckých schopností myší. ( Pramen: PLoS Biology )