Když je chřipka jednu chvíli v Číně a vzápětí na Urale, nabízí se logická otázka: Kdo ji tam zavlekl. Na koho ukázat prstem? Na tažné ptáky? V některých případech přenosu viru na překvapivě velké vzdálenosti zcela jistě ne. Například v lednu 2004 propukla nákaza virem H5N1 u domácí drůbeže v tibetské Lhase. Ze zavlečení nákazy byli usvědčeni importéři nakažené drůbeže z 1 500 kilometrů vzdálené provincie Gansu. Ještě větší vzdálenost překonal virus H5N1 v říjnu 2004. Hostili jej thajští orli, kteří přistáli v Belgii. Přesněji řečeno, přistáli na letišti v Bruselu po dlouhém letu boeingem v zavazadlech pašeráka dravého ptactva.
Také příkladů nákazy volně žijících ptáků virem H5N1 bylo jen málo. Vše se od základu změnilo v dubnu, když na jezeře Quinghai v severozápadní Číně uhynulo na infekci virem H5N1 přinejmenším 5 000 tažných vodních ptáků. Epidemiologové se začali obávat, že ptáci, kteří infekci přežili, zanesou virus do Indie a odtud možná ještě dál. Čínské úřady ale zakázaly sledování hejn na tahu, a tak víme zase houby.
Nikdo ani netuší, jak se virus mohl dostat až k ptákům na jezeře v odlehlém koutě Číny. Vzápětí ale vypukla v téže provincii v jedné drůbežárně chřipka vyvolaná virem H5N1, a tak není jasné, zda na vině opět nebyl člověk. Možná někdo dopravil do oblasti nakaženou drůbež, od které se teprve následně nakazili volně žijící ptáci. Ale možná to osazenstvo drůbežárny chytlo od prolétajících ptačích světoběžníků. Kdo ví?
Řadu Expertů přesvědčila o podílu volně žijících tažných ptáků na šíření chřipkového viru H5N1 až nákaza na mongolském jezeře Erkhel. V tomto případě se zdál podíl člověka na průniku viru na novou lokalitu zcela vyloučen.
Otázka „přenášejí či nepřenášejí“ rozhodně není akademická. Pokud jsou ptáci schopni virus přenášet, nelze jeho šíření účinně čelit. Letos už zřejmě virus přeletí Evropou a pokud migruje s ptáky, zastaví se až v Africe. Příští rok už jej experti mohou čekat na americkém kontinentu.
Ptačí virus H5N1, který se poprvé objevil v roce 1997 v Hongkongu, zatím zabil 61 lidí a k tomu má na svědomí i 100 milionů kusů drůbeže. Patří mezi 15 ptačích virů přenášených ptáky. Zabíjí přednostně domácí kury, ale stejně dobře si poradí i vrubozobou drůbeží (kachny, husy). Veterináři z toho čerpali optimismus.
„Chcíplá kachna nelítá,“ opakovali do omrzení, aby ukázali, že se není čeho bát. „Pták, který se nakazí, chcípne. Tak jak by mohl roznášet nákazu. Pokud ptáci přeci jen nesou virus H5N1, tak jsou to relativně neškodné kmeny.“
Tyto „neškodné“ kmeny H5N1 ale mohou po přeskoku na kura nebo krocana zmutovat na vysoce patogenní kmen. Od roku 1959 už virologové zaznamenali takových proměn virového beránka na vlka nejméně 19. Jedna z takových proměn zřejmě přivedla na svět i vysoce patogenní hongkongský virus H5N1 z roku 1997.
Ten se málem povedlo zlikvidovat utracením 1,5 milionů kusů hongkongské domácí drůbeže. Po tomto slepičím masakru dal virus H5N1 pokoj až do roku 2003, kdy vypukly velké nákazy v drůbežárnách na jihu Jižní Koreje. Zatím není jasné, jak tam virus pronikl. Tažní ptáci za to zřejmě nemohou, protože ti by museli na tahu z oblasti Hongkongu nakazit přednostně populace drůbeže na Tchajwanu a na Filipínách. Tyto země jsou ale (zatím – pokud víme) z hlediska ptačího chřipkového viru H5N1 „čisté“.
Vše nasvědčuje tomu, že současný virus H5N1 je krajně podlý a nectí pravidla dosud platná pro všechny ostatní ptačí chřipkové viry. Vodní drůbež a především kachny byly až do objevení viru H5N1 vůči všem ptačím chřipkových virům odolné. H5N1 překvapil poprvé, když dokázal zabíjet kachny. Podruhé překvapil, když některé kmeny tohoto viru kachny ušetřily, ale uchovaly si schopnost zabíjet kura domácího. To všechno jsou dosti nepříjemné zprávy.
Takže co závěrem? Snad oblíbené české úsloví: Nač stahovat kalhoty, brod je ještě daleko. Ale zároveň je třeba dodat, že z bezprostřední blízkosti by byl brod v podobě světa zasaženého pandemií lidské chřipky odvozené od ptačího chřipkového viru H5N1 hodně ošemetným místem k životu.
Diskuze:
