Zvětšit obrázek
Start poslední rakety Titan (foto Pat Corkery, Lockheed Martin)
Tajný náklad
V posledních letech sloužily rakety Titan především ke startům vojenských družic a nejinak tomu bylo i tentokrát. Raketa Titan 4, let označený B-26, odstartovala 19. října z kalifornského kosmodromu Vandenberg. Zákazníkem startu byl National Reconnaissance Office, což je organizace, která má na starosti americké špionážní družice. Žádné podrobnosti o této družici nebyly zveřejněny, ale odborníci se podle průběhu startu a dráhy domnívají, že by se mohlo jednat o snímkovací družici. Tyto družice jsou vybaveny dalekohledem, pomocí kterého jsou údajně schopny na zemském povrchu rozlišit detaily o velikosti několika centimetrů.
Dlouhá historie
Program raket Titan byl zahájen právě před 50 lety. Zpočátku se jednalo o dvojstupňové mezikontinentální balistické rakety. První start rakety Titan 1 se uskutečnil v roce 1959. Následovala vylepšená verze Titan 2, kterou později používala i NASA pro starty pilotovaných kosmických lodí Gemini v rámci programu Gemini. Pozdější starty zahrnovaly nejrůznější družice pro americké vládní organizace ať už se jednalo o armádu, NASA, NOAA či další vědecké instituce. Postupně přišla řada na silnější varianty Titan 3, 34B a 34D a celou sérii završily nejvýkonnější Titan 4A a později modernizovaná verze 4B. Celkem 368x odstartovala některá z raket Titan z kosmodromů Cap Canaveral či Vandenberg.
Mezi mnoha družicemi, které rakety Titan dopravily do vesmíru, byly například i slavné sondy Viking letící k Marsu, Voyagery, které prozkoumaly vzdálené planety Sluneční soustavy či sonda Cassini, která dnes obíhá kolem planety Saturn.
Ne vždy ale vše probíhalo podle plánu. Asi jako s každou jinou raketou i s Titany jsou spojena některá selhání. Například v letech 1998 a 1999 si rakety Titan 4 připsaly hned tři neúspěšné starty. První z nich skončila v plamenech, další dvě nedosáhly požadované oběžné dráhy. Celkové škody na vojenských družicích tehdy přesáhly miliardu dolarů.
Ústup modernějším raketám
Výroba a příprava poslední rakety ke startu trvala celých 32 měsíců a podílelo se na ní na 200 pracovníků společnosti Lockheed-Martin. Výrobní náklady na každou z raket Titan 4 se kvůli velké složitosti pohybovaly v rozmezí 275 až 450 miliónů dolarů. Jen poslední z nich stála například 411 miliónů USD. Rakety se staly příliš drahými i pro americkou armádu a tak bylo v polovině 90. let rozhodnuto o budování raket zcela nových. V rámci programu Evolved Expendable Launch Vehicle vznikly rakety Delta 4 (Boeing) a Atlas 5 (Lockheed Martin). Obě rakety jsou levnější a jejich stavebnicová konstrukce umožňuje přizpůsobit jejich kapacitu požadavkům nákladu. První a úspěšné lety si připsaly v roce 2002 a od té doby zatím nezklamaly. Jejich uvedení předznamenalo definitivní konec éry Titanů. Nyní bude následovat už jenom vyčištění startovacího komplexu SLC-4 a likvidace nepotřebného zařízení.
Konec programu Titan se dotkne i dodavatelů. Například společnost Aerojet zásobovala projekt raketovými motory po celých pět desetiletí. Za tuto dobu vyprodukovala téměř 1200 raketových motorů, provedla přes 11,5 tisíce testovacích zážehů a podílela se na všech 386 startech.
Existují ještě dvě rakety Titan 4. Jedna z nich skončí v muzeu amerického vojenského letectva. O osudu poslední zatím není rozhodnuto.
