Plísně jsou součástí živé přírody miliony let. I když některé druhy člověk výjimečně využil ke svému prospěchu, obecně platí, že zvýšený výskyt plísní v životním prostředí člověku škodí.
Co to jsou plísně?
Plísně jsou houby. Přesněji - mikroskopické vláknité houby. Jejich tělo je vláknitý útvar nazývaný odborně hyfa. Hyfa se větví v podhoubí (mycelium). Z něj pak vyrůstají rozmnožovací orgány a z těch se uvolňují výtrusy (spóry).
Spóry jsou lehké, snadno putují vzduchem. Ze spóry vyklíčí vlákno, které se za příznivých podmínek rozrůstá v hyfu. Plísně se šíří také rozrůstáním hyf a jejich úlomků.
Plísním vyhovuje vlhko, k růstu nepotřebují světlo, jsou nenáročné na živiny, a proto rostou v nejrůznějším prostředí na nejrůznějších materiálech. Řada plísní škodí tím, že produkují plísňové jedy - mykotoxiny. Některé plísně mohou zmíněné jedy vylučovat do napadených potravin. Přibližně 50 mykotoxinů má přímou souvislost s onemocněním člověka a zvířat. Nebezpečné jsou zejména imunosupresivní, které snižují obranyschopnosti organismu a podporují vznik zhoubného bujení. Známé jsou aflatoxiny produkované druhem Aspergillus flavus a Aspergillus parasiticus, případně Patulin produkovaný druhy Penicillium patulum, Penicillium expansum, Penicillium cyclopium.
Některým druhům plísní stačí k růstu jen živiny obsažené v dešti, prachu, organických odpadech, některým dokonce stačí k životu jen dech.
Bude řeč o aspergilóze
Aspergilóza postihuje ptactvo, především to vodní. I když se nemoc u ptáků objevuje průběžně po celý rok, nejvyšší výskyt je ve dvou vlnách - v jarním a v podzimním období. Spouštěcím mechanismem aspergilóz je oslabení organismu v důsledku jiné choroby, nebo nedostatkem potravy, případně jako následek stresu mající jinou příčinu. Aspergilóza se pokládá za zoonózu. To znamená, že nemoc je přenosná ze zvířete na člověka.
Většina mykotických infekcí u lidí je vyvolaná druhem Aspergillus a začíná v dýchacím traktu (v nose, dutinách nebo v plicích). Na vině jsou vdechnuté spóry plísní. Zdravé osoby se s těmito spórami dokáží vypořádat, přirozená obranyschopnost je zničí.
Problémy nastávají, když náš organismus prodělává nějaké onemocnění, které snižuje výkonnost našeho imunitního systému. Nemusí jít vždy o nemoc, neblaze se na imunitním systému podepisují také některé léky. Často se jedná o pacienty po transplantaci orgánů, nebo kostní dřeně. Ale nemusí se jednat jen o pacienty léčené cytostatiky, imunosupresivy, nebo ozařováním. Snížit obranyschopnost organismu dokáže i léčba kortikoidy,… U oslabených osob vyvolává obyčejná plíseň Aspergillus nemoc, kterou zveme aspergilóza. Můžete se setkat i s termínem invazivní aspergilóza a to tehdy, když se plíseň z plic již šíří i do dalších tkání a orgánů.
Profesor Ashley Woodcock z Manchesteru se již řadu let se zalíbením věnuje zkoumání ložního prádla. Nyní tento Brit publikoval výsledky z nichž vyplývá, že v prádle je běžně přítomen Aspergillus fumigatus, což je druh plísně, který nejčastějším původcem aspergilóz u leukemických pacientů a pacientů s transplantovanou kostní dření, u nichž jsou aspergilózy hlavní příčinou smrti. Jedná se současně o plíseň, která u zdravých dospělých lidí navozuje nebo zhoršuje astma.
Do svého pokusu výzkumníci vzali polštáře vyrobené jak z peří, tak ze syntetických materiálů. Když polštáře rozřezali ukázalo se, že každý gram polštářů obsahoval mnoho tisíc spór náležejících k potenciálně nebezpečným druhům plísní.
Kontaminací ložního prádla z pohledu přítomnosti plísní se zabývala již zpráva z roku 1936. Za posledních sedmdesát let se ale tomuto tématu nikdo nevěnoval, až nyní kdy v odborném časopisu věnovaném alergiím (Allergy) vyšel Woodcockův článek. Pokus o kterém zde referujeme popisuje polštáře, které byly používány jeden a půl až dvacet let. Každý ze sledovaných polštářů obsahoval základní "dávku" plísní, která představovala čtyři až 16 druhů. Překvapivým na tomto pokusu je zjištění, že polštáře s výplní ze syntetických tkanin měly dokonce větší zastoupení plísní, než polštáře péřové. V polštářích byla zjištěna přítomnost značně rozdílných druhů organismů náležejících do kmene hub. Našly se zde plísně, které jsou typické pro plesnivý chléb, vinné hrozny a dokonce i ty o kterých se myslelo, že rostou jen v půdě (zemině). Samozřejmě zde také byly všechny druhy plísní vyskytující se na vlhkém zdivu, a ity které rostou v zákoutích koupelen a sprch.
Pokus ukázal, že polštáře jsou také obydleny roztoči, ti jsou zde ale až druhotnými obyvateli živícími se právě plísněmi. Pro plísně v polštářích jsou hlavními zdroji výživy domovní prach, částečky našich výkalů a odpadlé kožní buňky, které neustále odumírají a olupují se z naší kůže.
Největší zastoupení v polštářích má plíseň Aspergillus. Jedná se o běžnou plíseň, kterou lze nalézt jak na vzdušných místech, tak ve vlhkých sklepích, květináčích a v zahradním kompostu. Občas ji lze najít i v balíčcích s pepřem, a nebo dokonce ve skříních počítačů. U nemocných aspergilózou se tato plíseň nejprve usídlí v plících a nosních dutinách. Infekce se ale může šířit i do dalších orgánů, včetně mozku. Ze zdravotních záznamů vyplývá, že se nemoc v nemocničních zařízeních stále častěji přenáší z pacienta na další pacienty. Léčení aspergilózy je obtížné a odhaduje se, že jeden z 25 pacientů, kteří zemřou v evropských universitních nemocnicích, umírají s aspergilózou.
Nejde jen o akutní onemocnění, jedná se i o alergie a jedy
Plísně ale nemusí nutně způsobit akutní smrtelné onemocnění. Dokáží také ztížit život astmatikům. Především těm, kteří mají astma již řadu let. Jsou-li takoví alergici vystaveni prostředí v nichž jsou spóry plísní, nastanou u nich opakované záněty dutin. Trvalý kontakt s plísněmi přítomnými v posteli může být tedy pro řadu z nás nebezpečný. A aby toho nebylo málo, kromě akutních aspergilóz a chronických alergií, se na nás plísně mohou podepsat ještě jedním zákeřným efektem. Potvrzuje se, že vdechování vyšších dávek alergenů, jakými jsou například zmíněné spóry hub, vede v plicní tkáni ke vzniku ohnisek, kde zduřená plicní tkáň se stává vnímavou pro další organismy, kterými jsou často bakterie tuberkulózy. O tuberkulóze je známo, že se ráda šíří mezi nahloučenými osobami žijícími ve vlhkém prostředí. Možná, že za touto staronovou metlou lidstva, která již postihuje každého třetího člověka na Zemi, stojí na samém počátku oslabení organismu a infekce plísní Aspergillus.
Plísně nepatří jen k významným původcům nemocí a producentům alergenů, některé druhy dokonce syntetizují jedy. Pojídáním takových jedů (např. aflatoxinů)s potravinami si přivodíme rakovinu. Této problematice se ale vyhneme, protože nebyla předmětem šetření o němž zde referujeme. Snad se jen sluší dodat, že náš Aspergillus se ani ve společnosti travičů neztratí, a že zde má zde své představitele ve formě Aspergillus fumigatus, Aspergillus flavus, Aspergillus terreus, Aspergillus nidulans, a Aspergillus niger.
Člověk prospí třetinu svého života. Měli bychom dbát na to, abychom sami sebe dobrovolně neodsoudili na celou tu dou k pobytu ve zdravotně závadném prostředí. Pro alergiky toto varování platí dvojnásob.
Závažnost tohoto problému si lépe uvědomíme z údaje zveřejněného Střediskem pro sledování zdravotní situace a prevence v San Francisku (CDC)vekterém se praví: Těžký průběh aspergilóz končících smrtí se vyskytuje u jednoho až dvou lidí ze sto tisíc obyvatel. Z tohoto strohého konstatování se naše staré, poslintané polštáře jeví být větší hrozbou, než ptačí chřipka.
Pramen: Manchester Evening News
Komentář osla
Aby se v nemocnicích omezilo nebezpečí přenosu infekce, používají se k ochraně polštářů a madrací plastikové obaly. Teprve potom až se polštáře a madrace dají do plastikových saků, navléká se na ně vrchní povlečení.
Otázkou je, co se v polštářích daných do igelitových pytlů děje. Z laického pohledu v teplíčku igelitových pytlů vzniká pro plísně ideální prostředí. Zjištění mikrobiologa Woodcocka, který se nimral v obyčejných polštářích, a které ani v igelitu nebyly, mnohému nasvědčuje. Dovedu si představit, že když na takovém igelitovém polštáři spočine pacientova hlava, vyvalí se škvírami v igelitu na oslabeného nebožáka miliony obávaných patogenních spór...
Když si dáte dohromady závěry mikrobiologů se statistikou založenou na pozorování patologů, nepřipomíná vám to tak trochu obdobu příběhu horečky omladnic?
Diskuze:
