Družici CryoSat postavili vědci z Evropská kosmická agentury (ESA), aby mohli detailně měřit tloušťku plovoucího ledu v Arktidě a ledovců pokrývajících Antarktidu, Grónsko a Aljašku. Data z družice by měla ukázat, jak se polární led ztenčuje v souvislosti s globálním oteplováním naší planety. Roztávající led může totiž spustit další klimatické změny, protože ovlivní teplotu atmosféry a oceánské proudy.
Neúspěšný start
Družice se na cestu do vesmíru vydala v sobotu 8. října na palubě rakety Rockot startující z kosmodromu Plesetsk v severní části Ruska. Rakety Rockot prodává evropsko-ruské konsorcium Eurockot a jedná se o přestavěné mezikontinentální balistické rakety SS-19. Zpočátku se zdálo být vše v pořádku. Raketa po devíti minutách letu plánovaně zmizela z dosahu ruských pozemních stanic. K oddělení družice od posledního stupně rakety mělo dojít 1:34 hod. po startu. Krátce předtím měla s družicí navázat spojení evropská stanice v belgickém Redu. Žádný signál se ovšem neozval, což okamžitě vyvolalo obavy, že něco není v pořádku. Šest hodin po startu vydala ESA oficiální prohlášení o ztrátě družice.
Podle předběžné analýzy dat se první stupeň rakety oddělil podle plánu. Hoření druhého stupně probíhalo zpočátku rovněž standardně. Chybějící povel palubního počítače k dočasnému přerušení činnosti raketového motoru vedl k vyčerpání veškerého paliva. V důsledku toho se neoddělil horní stupeň se samotnou družicí a společně se zřítily zpět na zemský povrch v blízkosti severního pólu. Jednalo se o šestý komerční start rakety Rockot, přičemž předchozích pět proběhlo úspěšně.
Přesný radar
Družice o hmotnosti 800 kg měla sledovat zemský povrch z výšky 730 km. Hlavním přístrojem na palubě sondy byl radarový výškoměr SIRAL (Synthetic Aperture Interferometric Radar Altimeter). Tento přístroj vysílá krátké rádiové pulsy směrem k zemskému povrchu a měří čas potřebný k zachycení odraženého pulsu přijímačem na palubě. Dvojice antén byl družici umožnila měřit výšku s přesností jen několika desítek centimetrů. SIRAL by měl rovněž rozlišit zda se jedná o odraz od ledu či mořského dna. Ačkoliv podobné přístroje pracovaly či pracují na jiných družicích, SIRAL byl první věnovaný výhradně měření ledové pokrývky.
Jiná evropská družice, Envisat, která je zaměřena rovněž na sledování klimatu a životního prostředí, umí rovněž určovat tloušťku ledovcové pokrývky. Její prostorové rozlišení je ovšem nesrovnatelné, protože zaznamená jen útvary větší než 10 kilometrů. Naproti tomu SIRAL měl být schopen rozlišit už ledovcové kry o průměru 250 metrů. To by znamenalo významný kvalitativní krok k získání celkového obrazu zalednění v polárních oblastech, zejména plovoucích ledovců.
Výprava se musí opakovat!
To se alespoň domnívají vědci za projektem CryoSat stojící. Nedávno zveřejněná satelitní data NASA ukázala, že za posledních 50 let se teplota v Arktidě zvýšila o 5,4%. V letošním roce začalo jarní tání na Aljašce a Sibiři o celých 17 dnů dříve než obvykle. Podle týmu, který vede Duncan Wingham z londýnské University College, je ve hře příliš mnoho. Je ovšem těžko zodpověditelnou otázkou, zda je možné postavit novou družici. Projekt stál 135 miliónů euro. A o finanční prostředky se svými projekty ucházejí rovněž další vědecké týmy.
Diskuze: