Účastníkům červencového kongresu konaného v kanadském Quebecu a pořádaného Society for the Study of Reproduction prý spadly spodní čelisti až někam ke kolenům, když bioložka Julang Liová přednesla svůj referát. Není divu. Práce jejího týmu z University of Guelph sice ještě neprošla oponentním řízením ve vědeckém časopise, ale zdá se natolik průlomová, že si ani prestižní Science neodpustil, aby o ní neinformoval v redakčním článku.
Liová a její kolegové kultivovali v laboratorních podmínkách buňky, z kterých se tvoří kůže na těle prasečího plodu, a blíže nespecifikovaným postupem je donutil k proměně v buňky, které se nápadně podobají prasečím vajíčkům.
Samozřejmě, že se v rámci diskuse zvedly hlasy, které označily pozorovanou proměnu za "předběžné výsledky, které vyžadují potvrzení dalším výzkumem". To vlastně jinak ani nejde. Když ve vašem oboru dojde k průlomovému objevu a vy nejste jeho autorem, tak je to vždycky podezřelé.
Nicméně přední americký reprodukční biolog John Eppig označil vypěstované buňky za "extrémně zajímavé a vzrušující". A jeho soud nelze rozhodně brát na lehkou váhu. Případní kritici by si měli "kliknout" ve Web of Science na seznam Eppigových publikací a srovnat jej s tím svým.
"Zdá se, že je možné získat pohlavní buňky z různých typů tělních buněk," prohlásil "velký" J.J. Eppig.
Liová a její spolupracovníci izolovali asi 5 milionů kožních buněk z prasečích plodů starých 40 až 50 dní (celý vývoj dokončí prasečí plod během 115 dní). Buňky kultivovali v roztoku, na jehož složení už podali patentovou přihlášku. Většina buněk sedla na dno kultivační misky. Ty vědci vyhodili. Některé buňky se ale vznášely v živném roztoku a tvořily tam shluky. Třetina těchto "hroznů" měla v centru jednu velkou buňku.
Vědci přenesli tyto "hrozny" do dalšího výživného koktejlu, který kromě jiného obsahoval pohlavní hormony podporující růst vajíček. Přesné složení je opět předmětem patentu. V některých experimentech se podařilo, že u desetiny "hroznů" narostla "centrální" buňka do velikosti kolem desetiny milimetru. To je sice o trochu méně než u normálního prasečího vajíčka (to má průměr 0,12 mm), ale jinak se tyto buňky vajíčku nápadně podobaly. Liová a spol. také v buňkách prokázali přítomnost šesti bílkovin typických pouze pro vajíčka. Navíc se některé z buněk nespokojily jen s vývojem ve vajíčko a pokračovaly dále - zahájily vývoj v embryo, i když nebyly o plozeny spermií.
Na Johna Eppiga a další experty udělaly největší dojem fotografie "vajíček". Ta vypadají mnohem "normálněji" než buňky, které získal tým Hanse Schöllera kultivací embryonálních kmenových buněk. Buňky měly například bílkovinný obal (tzv. zona pellucida čili světlolomná blanka), který je typický jen pro savčí vajíčka. Podle Hugha Clarka, který zkoumá vývoj savčích vajíček na McGill University v Montrealu, vypadají buňky tak dobře, že zcela jistě produkují i jiné typické "vaječné" bílkoviny, než jsou ty, které v nich našla Liová a spol.
Přesto čeká tým z University of Guelph ještě hodně práce. Zbývá jim ověřit, zda takto získané buňky procházejí meiotickým buněčným dělením (tj. zda jsou s to redukovat svou dědičnou informaci na polovinu obvyklého množství, jak to dělají všechny pohlavní buňky). Zajímavé bude pozorovat chování těchto buněk poté, co do nich pronikne spermie.
V celé záležitosti zůstává nepříjemně mnoho otazníků. Mnohé mohou být i "otazníky s vykřičníky". Přesto se zdá, že na cestu směřující k pohlavním buňkám se lze vydat hned z několika velmi různorodých buněčných "nástupišť".
Diskuze:
