Kostní dřeň a krvinky připravily v posledních letech biologům nejedno překvapení. Jsou například schopné "rekvalifikace" na jiné typy buněk lidského těla. Mohou se za určitých podmínek měnit na buňky jater či srdečního svalu. Ve světě se už rozbíhají klinické zkoušky s léčbou různých typů chorob či poranění založené právě na "rekvalifikaci" těchto tzv. dospělých kmenových buněk. Výsledky připomínají strofu Ježkovy písně, které jsme "jednou dole a jednou nahoře". Nebo jak trefně podotýká Jana Dvořáková - je to jako v mexické telenovele - co bylo včera, dneska je úplně jinak, aby to do zítřka provedlo další kotrmelec.
Typ proměny, který popisuje v nejnovějším čísle špičkového vědeckého časopisu Cell tým amerického biologa Jonathana Tillyho z bostonské Massachusetts General Hospital je však "hodně silná káva" i pro odborníka zvyklého na buněčné "veletoče". V experimentech na myších Tilly a jeho kolegové prokázali, že se buňky kostní dřeně dostávají v těle samic do vaječníků a tam se mění na vajíčka.
Jedno "zemětřesení" už vyvolal Tilly spolu s Joshuou Johnsonem v loňském roce, když vyvrátil půlstoletí panující dogma, podle kterého se samice savců rodí s hotovou zásobou vajíček a z té už jim pak celý život pohlavní buňky jen ubývají. Johnson a Tilly dokázali, že si myši vytvářejí záplavu nových vajíček po celý život. O tom, že se něco podobného odehrává i v lidském vaječníku se snaží přesvědčit skeptiky český lékař Antonín Bukovský působící na universitě v americkém Knoxville. Především v českých luzích a hájích ale sklízí za své poslední objevy od tuzemských učenců spíše spílání než obdiv. Uvidíme, jak budou odpůrci reagovat na studii Tillyho týmu, podle které jsou zdrojem nově vznikajících vajíček buňky kostní dřeně a krvinky kolující cévami.
Tillyho tým dokládá svá tvrzení sérií důkazů. Při pátrání po buňkách, z kterých vznikají nová vajíčka, narazili vědci na buňky s příslušnými vlastnostmi v lidské a myší kostní dřeni. Zjistili, že buňky kostní dřeně dokonce reagují na průběh pohlavního cyklu. Pro další ověření vědci nejprve zbavili myši všech jejich pohlavních buněk látkami používanými pro chemoterapii nádorů. Myši byly trvale neplodné. Pokud ale dostaly kostní dřeň zdravé myši, začaly se v jejich vaječnících objevovat stovky nových vajíček. Obnova byla rychlá. První vajíčka se objevila už za 30 hodin po transplantaci kostní dřeně. To je rychlost až podezřelá. Vajíčko obvykle potřebuje k vývoji celé týdny. Tilly je však přesvědčen, že vajíčka získala "náskok" předchozím vývojem v kostní dřeni a že ve vývoji nepolevila ani během pouti z kostní dřeně do vaječníků. Tilly obnovil transplantací kostní dřeně a transfuzí krve plodnost i u myší, které nevytvářejí vajíčka v důsledku poškození dědičné informace. Mnozí vědci by rádi viděli mezi Tillyho důkazy experiment, při kterém by neplodné myši dostaly buňky kostní dřeně z geneticky modifikovaných myší nesoucích v dědičné informaci jako genetickou "značku" gen pro zelený fluoreskující protein mořské medúzy. Pokud by si po transplantaci myš vytvořila vajíčka s genem medúzy, mohli bychom jejich původ jednoznačně připsat na vrub transplantované kostní dřeni.
Zatím však Tillyho tým nedokázal, že takto vzniklá vajíčka zvládnou oplození a může se z nich narodit zdravé mládě. Zodpovězení této otázky je přitom klíčové pro řešení zapeklitých etických problémů, jež výsledky stávajícího výzkumu nastínily.
Krevní transfuze se provádějí velmi často a ani transplantace kostní dřeně už nejsou žádnou vzácností. Mohly by se transplantované buňky zabudovat do vaječníků pacientky a přeměnit se tam ve vajíčko? Pokud ano, pak nelze vyloučit, že vyléčená žena počne dítě z vajíčka, které vzniklo z buňky dárce krve či kostní dřeně. V tom případě by ona sama nebyla jeho biologickou matkou.
Jonathan Tilly tuto možnost nevylučuje. Poukazuje na případ žen a dívek, které byly neplodné a kterým se plodnost obnovila po transplantaci kostní dřeně. Mnohé porodily zdravé děti. Oprávněnost Tillyho předpokladu mohou potvrdit či vyvrátit analýzy dědičné informace žen vyléčených transplantací kostní dřeně a jejich dětí. Eticky je to však velmi problematické. Pro vyléčenou ženu by mohlo být odhalení pravé biologické totožnosti jejího dítěte velmi nepříjemné. V každém případě je nezbytné, aby Tillyho objev potvrdily vlastním výzkumem další laboratoře, protože pokud jsou jeho závěry správné, otevírají lékařům nové a netušené možnosti k léčbě neplodnosti.
Pramen: Cell
Diskuze: