Život je boj s nepřízní osudu. Organismy se s tím musejí vyrovnávat neustále. Občas se stává, že se podmínky prostředí zhorší natolik a v takovém rozsahu, že se tomu nedá uniknout přesunem v prostoru. Mnohé organismy napříč celým stromem života mají ale v takovém případě ještě jednu možnost. Mohou si vsadit na lepší zítřky a zkusit uniknout v čase. Je to samozřejmě riskantní, ale i malá šance na úspěch je lepší než žádná.
Organismy všeho druhu mohou využívat dormanci, když přechodně omezí životní pochody a doufají, že se jim podaří přečkat nepříznivé období. Větší organismy někam zalezou, mikroskopické druhy vytvářejí dormantní buňky, které jsou odolnější než obvykle a mívají jen mizivou spotřebu energie.
Tento trik pro přežití zvládají i mnohé planktonní organismy. Jejich dormantní buňky či stádia se dostávají do sedimentů na dně, kde se postupně ukládají, ve tmě a bez přístupu kyslíku. Vytvářejí tím pozoruhodný záznam o minulosti příslušného vodního ekosystému, který, jak se ukazuje, nemusí být „mrtvý.“
Sarah Boliusová z německého institutu Leibniz-Institut für Ostseeforschung Warnemünde (IOW) v Rostocku a její kolegové prozkoumali takový záznam dormantních organismů v sedimentu na dně Baltského moře. V rámci výzkumného projektu PHYTOARK pomocí světla a živin úspěšně vzkřísili různě staré dormantní buňky běžné mořské rozsivky s atraktivním jménem Skeletonema marinoi. Nejstarší populace vzkříšených rozsivek se dostala do sedimentu na dně Baltu před zhruba 6 871 lety. Pro představu, v té době na území Česka žili lidé kultury s vypíchanou keramikou v období středního neolitu.
Vědci toho vlastně vzkřísili víc. Rozsivku Skeletonema marinoi ale oživili jako jedinou ve všech vzorcích. Vzorky se studovaným sedimentem byly odebrány v roce 2021 během expedice výzkumné lodi Elisabeth Mann Borgese z mořského dna v hloubce cca 240 metrů pod hladinou Baltského moře, zhruba na půl cesty mezi švédským ostrovem Gotland a pobřežím Lotyšska.
Boliusová tomu říká „ekologie vzkříšení“ (resurrection ecology). Takovým výzkumem je možné získat časové řezy zkoumaného prostředí a organismů, které v něm žily, včetně jejich fyziologie a genetiky. Ukázalo se například, že se za uplynulou dobu poněkud změnila DNA rozsivek. Boliusovou fascinovalo, že vzkříšené rozsivky nejen přežily, ale že tisíci let v sedimentu bez světla a bez kyslíku nijak viditelně neutrpěly. Rostou, dělí se a fotosyntetizují jako dnešní rozsivky. Je to úspěch, ale opravdový výzkum teprve začne.
Video: Elisabeth Mann Borgese, Rostok, Gdynia, Poland
Literatura
Gigantický virus vzkříšen ze sibiřského ledu
Autor: Stanislav Mihulka (06.03.2014)
Živé mrtvé aneb jak spí bakterie
Autor: Josef Pazdera (17.10.2022)
Rekordně stará DNA odkryla pestrou přírodu Grónska před 2 miliony let
Autor: Stanislav Mihulka (08.12.2022)
50 tisíc let staré viry z permafrostu nakazily améby. Jsou na místě obavy?
Autor: Stanislav Mihulka (13.03.2023)
Diskuze:
Permafrost
Tomáš Novák,2025-04-02 17:03:17
V sibiřském permafrostu prý takto probudili k životu i desítky tisíciletí staré buňky...
Re: Permafrost
Pavel Kaňkovský,2025-04-05 12:18:56
Kdyby jen buňky, ono se prý povedlo oživit celé mnohobuněčné organismy, jmenovitě nějaké hlístice (Panagrolaimus kolymaensis) staré přes 40 tisíc let. Viz
Shatilovich A, Gade VR, Pippel M, Hoffmeyer TT, Tchesunov AV, Stevens L, et al. (2023) A novel nematode species from the Siberian permafrost shares adaptive mechanisms for cryptobiotic survival with C. elegans dauer larva. PLoS Genet 19(7): e1010798. https://doi.org/10.1371/journal.pgen.1010798
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce