Organokovové sloučeniny s lehkými aktinoidy jako je třeba uran, tedy sloučeniny, v nichž jsou masivní atomy aktinoidu v roli kovu obklopeny organickou, uhlíkovou kostrou, jsou občas k vidění. U těžších aktinoidů je to velmi vzácné.
Výzkumný tým laboratoří Lawrence Berkeley National Laboratory (Berkeley Lab) „uvařil“ takovou neobvyklou látku, příznačně z berkelia-249 (Bk). Nazvali to berkelocen (berkelocene) a je to první organokovová molekula s berkeliem.
Jak říká jeden z vedoucích zajímavého výzkumu Stefan Minasian, je to první pádný důkaz, že je možné vytvořit chemickou vazbu mezi berkeliem a uhlíkem. Objev berkelocenu je podle něj nejen skvělým úspěchem, ale také představuje posun v chápání toho, jak se aktinoidy chovají v chemických reakcích.
Berkelium je jedním z 15 aktinoidů, tedy nestálých chemických prvků počínaje aktiniem, jejichž protonová čísla jsou 89 až 103. Samotné berkelium objevil jaderný chemik Glenn Seaborg v laboratořích Berkeley Lab v roce 1949. Tento objev byl jednou z významných součástí Nobelovy ceny za chemii, kterou dostal Seaborg poněkud netradičně již v roce 1951, společně s kolegou Edwinem McMillanem.
Přípravou organokovových látek s aktinoidy se vlastně už dlouho v Berkeley Lab zabývá skupina Heavy Element Chemistry. Jde o to, že tyto látky mívají strukturu příznivou pro pozorování elektronických struktur aktinoidů. S berkeliem to ale není tak snadné, protože je o hodně radioaktivní transuran, které se ve světě vyrobí jen velmi malé množství. Aby toho nebylo málo, organokovové látky jsou hodně citlivé na vzduch a mají nepříjemné sklony k pyroforii, čili jsou samozápalné.
Minasian a spol. nakonec uspěli. Vyrobili berkelocen z 0,3 miligramu berkelia-249 a prozkoumali ho s využitím monokrystalové rentgenové difraktometrie. Struktura nově vyrobené látky připomínala již půl století známý uranocen, z čehož vzniklo pojmenování berkelocen. Překvapením bylo, že iont berkelia v berkelocenu má teravalentní oxidační stav, tedy plus 4, který je stabilizovaný vazbami mezi berkeliem a uhlíkem. Výzkum aktinoidů pokračuje svižným tempem.
Video: Soft XAS of sigma- and pi-Bonding in Actinide-Ligand Multiple Bonds (Dr. Stefan Minasian, LBL)
Video: Berkelium - Periodic Table of Videos
Literatura
Oganesson - chemické vlastnosti nejtěžšího známého prvku
Autor: Vladimír Wagner (02.03.2018)
Továrna na supertěžké prvky se rozjíždí
Autor: Vladimír Wagner (28.10.2018)
Nepovedený experiment vedl k nečekanému objevu stabilní formy plutonia
Autor: Stanislav Mihulka (20.10.2019)
Diskuze:
Pár detailů
F M,2025-03-21 22:56:46
https://en.wikipedia.org/wiki/Berkelium
"Berkelium je měkký, stříbřitě bílý, radioaktivní kov. Izotop berkelium-249 emituje elektrony s nízkou energií a manipulace s ním je tedy relativně bezpečná. Rozpadá se s poločasem rozpadu 330 dní na kalifornium -249 (poločas 351let 100% alfa), které je silným zářičem ionizujících částic alfa. Tato postupná přeměna je důležitým hlediskem při studiu vlastností elementárního berkelia a jeho chemických sloučenin, protože vznik kalifornia přináší nejen chemickou kontaminaci, ale také účinky volných radikálů a samozahřívání emitovanými alfa částicemi."
Protonové číslo
Zdeněk Šindelář,2025-03-17 06:40:40
Kolik asi tak může mít prvek protonových čísel ;-)
Re: Protonové číslo
Florian Stanislav,2025-03-17 09:53:48
"Berkelium je jedním z 15 aktinoidů, tedy nestálých chemických prvků počínaje aktiniem, jejichž protonová čísla jsou 89 až 103."
Takže 15 prvků má každý svůj počet protonů, stačí si větu opravdu přečíst.
Re: Protonové číslo
Vojta Ondříček,2025-03-17 20:11:20
Každý prvek má svůj jedinečný počet protonů.
"Stabilní" prvek Uran238 má svých 92 protonů (čas polorozpadu 4,5 miliard roků) a
Plutonium jako poslední (v periodické tabulce prvků) "stabilní" prvek má 94 protonů.
To instabilní Berkelium má 97 protonů.
Opsáno z Wiki
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
