Ze zmíněného článku zdánlivě vyplývá, že o vlivu parametrů orbity Země (excentricita, precese, sklon zemské rotační osy) na klima na Zemi jsme se dozvěděli teprve nedávno z prací pracovníků University v Cardiffu. Opak je pravdou – už před více než 100 lety (Milankovič 1920) ukázal Milutin Milankovič, že doby ledové a meziledové se střídají v pravidelných intervalech dlouhých cca 100 tisíc let, tedy stejných, v jakých se mění excentricita orbity Země. Ukázal tak na změnu osvitu povrchu Země právě v tomto rytmu.
Z ledových jader z vrtu Vostok u jižního pólu pak bylo zjištěno, že globální teplota na Zemi klesá již více než 3 mil. let, přičemž doby ledové se střídaly od 3 do 1 mil. let v rytmu cca 41 tisíc let a posledních cca 1 mil. let se střídají v rytmu cca 100 tisíc let (Obr. 1).
Obr. 1 – Ekvivalentní proxyteplota z 18O za posledních 5 mil. let z vrtu Vostok (Lisiecki and Raymo 2005 - Lisiecki, L. E.; Raymo, M. E. (May 2005). "Correction to “A Pliocene-Pleistocene stack of 57 globally distributed benthic d18O records”". Paleoceanography: PA2007.)
Toto střídání bylo vysvětleno pomocí osvitu severní polokoule, kde je rozložena většina kontinentů. Pouze na kontinentech (díky malé tepelné vodivosti hornin) je možno ohřát vzduch na vysoké teploty při vyšším osvitu, tedy v létě. Problémem bylo zjistit, co vlastně vede k „překlápění“ dob ledových do meziledových a naopak, když v obou případech funguje kladná zpětná vazba, která při zvyšujících se teplotách dále vede k jejich zvýšení a naopak v dobách ledových se zvyšuje albedo (odrazivost povrchu Země) a tím se na povrch Země dostane dále menší část energie ze Slunce. Tuto záhadu vyřešil teoreticky Didier Pillard, který za to dostal medaili Milutina Milankoviče na EGU ve Vídni v roce 2013 (Didier Paillard (2013): Quaternary glaciations : from observations to theories (Milankovic Medal Lecture). Geophysical Research Abstracts, Vol. 15, EGU2013-14249, 2013) (Obr. 2).
Obr. 2 - Na řádcích odshora je vidět variace precese, sklonu osy a excentricity. Zejména velká excentricita předchází dobám meziledovým tzn. když je velká excentricita, tak se výrazně ohřívá Země a končí doby ledové. D. Paillard v roce 2013 na kongresu Evropské geofyzikální unie (EGU) ve Vídni ukázal jakým způsobem dochází k překlápění těch dob ledových na meziledové. Není to proces plynulý, ale switch on - switch off/vypnout - zapnout.
Dr. Ganopolski ukázal, že dnešní parametry orbity - excentricita a sklon - jsou ve stavu kdy by se měla navrátit doba ledová. Řekl jednu důležitou věc: díky tomu, že lidé vypouštějí CO2 do ovzduší, jsme oddálili příchod doby ledové o několik set až tisíc let. (Andrey Ganopolski and Reinhard Calov (2013): Natural and non-natural end of Holocene. Geophysical Research Abstracts, Vol. 15, EGU2013-1666, 2013.).
Toto překlápění dob ledových a meziledových ale nemá nic do činění s CO2 nebo CH4, protože jejich změny koncentrace v atmosféře jsou důsledkem změn teplot globálního oceánu podle Henryho zákona (Salby 2012 - Physics of the atmosphere and climate. Cambridge Univ. Press. 666 pp. ). Prof. Murry Selby z Austrálie teoreticky odvodil, že díky rovnosti parciálních tlaků v atmosféře a v oceánu se dá dokázat, že koncentrace CO2 je úměrná integrálu, neboli postupnému součtu diferencí teplot od střední teploty (tedy akumulovanému teplu v oceánech a zemské kůře). Tzn. zahřejete-li oceán, uvolní se více plynu do atmosféry a naopak. Je to vždy o parciálním tlaku na rozhraní oceán-atmosféra.
Poslední výzkumy astronomů (např. Salvador, Abdussamatov, Zharkova) ukazují, že ve stejném rytmu, jako jsou Milankovičovy cykly, se mění i sluneční aktivita, která také významně přispívá k onomu překlápění dob ledových a meziledových. Na Obr. 3 je ukázána sluneční aktivita za posledních cca 1000 let.
Obr. 3 – Proxy sluneční aktivita (z izotopu 10Be) a proxyteplota (z izotopu 14C) (Usoskin et al. 2003). MM znamená Medieval Maximum - středověké teplotní optimum. Optimum proto, že bylo tepleji než dnes zhruba o 2°C a v Mělníku např. pěstovali melouny a na Vinohradech víno.
Jaká byla sluneční aktivita za posledních 14 tisíc let jsme schopni zjistit díky tomu, že existuje beryllium 10 (10Be) - izotop, který vzniká na povrchu Země díky kosmickému záření. Čím je vyšší aktivita Slunce, tím více odstiňuje kosmické záření svojí heliosférou tzn. že koncentrace 10Be je nepřímo úměrná sluneční aktivitě.
Usoskin v roce 2011 zrekonstruoval sluneční aktivitu za posledních 14 tisíc let (na Obr. 3 je znázorněno posledních cca 1000 let – Usoskin et al. 2003) a navázal to na dnešní měření z družic. Ukazuje se, že Ortovo minimum (Om) i Wolfovo minimum (Wm) koincidují s malým výkonem Slunce. Na Obr. č. 3 je ještě vidět Spörerovo minimum (Sm), Maunderovo minimum (Mm) a Daltonovo minimum (Dm). Za povšimnutí stojí časové zpoždění mezi sluneční aktivitou a globální teplotou, která je i několik desítek let jako např. okolo let 1050, 1450, 1700 i jindy. Toto časové zpoždění je vidět na všech časových škálách od stovek miliónů let po několik měsíčních cyklů.
I.G. Usoskin, S. Solanki, M. Schuessler, K. Mursula a K. Alanko:
A millennium scale sunspot number reconstruction: Evidence for an unusually
active sun since the 1940's; Phys. Rev. Letters 91/21 (2003) 2011101, pdf soubor. http://cc.oulu.fi/~usoskin/personal/Sola2-PRL_published.pdf
Na Obr. 3 je také vidět jedna důležitá informace – sluneční aktivita v současnosti (počínající po roce 1850 a s vrcholem okolo roku 1958) byla největší z hlediska posledních cca 1000 let. Někteří autoři udávají, že byla dokonce největší z hlediska posledních 4000 let. Podle mých propočtů, nynější sluneční aktivita je srovnatelná s tou, která stála za koncem posledního glaciálu (würm) před cca 12000 lety nebo s tou, která byla na začátku rozvoje městských států nebo třeba kultury Stonehenge před cca 6200 lety. Tento cyklus, dlouhý přesně 6256 let se nazývá Xapos-Burkeho cyklus a planety ve Sluneční soustavě se dostávají do stejných pozic vůči sobě i vůči jádru naší Galaxie (Obr. 4).
Obr. 4 – Symetrické polohy planet v roce 4135 BC a 2121 AD (pozice jsou pootočeny vůči sobě o 60° + zrcadlově zobrazeny, takže celkový megacyklus trvá 6*6256,5+3128 (vystřídání magnetické polarity + polohy planet vůči ekliptice) = 40670 let = cyklus sklonu zemské osy).
Teprve po roce 2121 skončí období vysoké sluneční aktivity v Xapos-Burkeho cyklu, takže z podstaty transformace sluneční energie do tepla na Zemi si budeme muset počkat cca 100 let, než se Slunce uklidní a poté ještě pár set let, než se vyzáří část akumulované energie z kůry. Teprve pak nastanou podmínky pro příchod další hluboké doby ledové. To ovšem neznamená, že by se nemohlo ochladit jako v Malé době ledové už za cca 100 let. Pokud teď přijdou 3 - 4 cykly minimální sluneční aktivity, jak předpovídá například Valentina Zharková, tak se ochladí o 1 - 2°C, ani nemrkneme.
Více informací je na stránkách ZD Chrašťany.
Egejský neolit
Autor: Zdeněk Kratochvíl (22.02.2020)
Neantropogení příčina oteplování Arktidy?
Autor: Josef Pazdera (25.12.2020)
Pozemská atmosféra si udrží kyslík možná už jen 1 miliardu let
Autor: Stanislav Mihulka (09.03.2021)
Už prý známe špouštěč velké klimatické změny před 8000 lety
Autor: Josef Pazdera (15.09.2023)
Rozprašování diamantů do atmosféry je znovu ve hře
Autor: Josef Pazdera (20.10.2024)
A déšť trval dva miliony let
Autor: Vladimír Socha (20.11.2024)
Německo v tomto roce vidí dopady své Energiewende
Autor: Vladimír Wagner (16.12.2024)
Trendy teplot ČR a Klementina 1961- 2024
Autor: Stanislav Florian (11.01.2025)
Vyřešení záhady ledových dob? Vědci je konečně propojili s orbitálními cykly
Autor: Stanislav Mihulka (02.03.2025)
Diskuze:
Vadí nevadí
F M,2025-03-10 00:28:24
Neuctivě přidám něco k tomu původnímu výzkumu z minulého článku . Tam se (abstrakt,závěr a co bylo veřejné), o žádném CO2 nepsalo, pouze "usazovali" ty doby ledové na ty parametry: "přičemž nástup deglaciace byl pravděpodobně způsoben vrcholnou letní intenzifikací (tj. precesí) v kombinaci s rostoucí obliquitou (sklon osy), zatímco za počátek glaciálu je zodpovědná samotná obliquita."
"Nakonec jsme zjistili, že vrcholy precese vedoucí k ukončení (které se vždy shodují s rostoucí šikmostí) následují přímo po minimech excentricity."
To je tam zhruba vše s tím, že to nesedí úplně 100%, ale dobře (že to naznačuje). O CO2 jen to, že jim jejich model umožňuje obstojně predikovat ty glaciály, pokud by nebyla lidská produkce CO2 (jen a pouze to omezení toho modelu). Nevím zda to sedí na všechny glaciály, nebo jen některé, ale s velkou jistotou.
Nejsem v časové dotaci kterou na to mám (visí mi tam ještě videa od pana Wagnera a Englera) schopný projít a posoudit ten odkaz kde je rozveden tento reagující článek, už vůbec zdroje. Tak jen vyberu pár drobností.
Bez nějakých emocí, pouze jako pravdivý fakt (i z jiných zdrojů). Dnes jsou hladina CO2 i teploty v historii Země extrémně nízké.
Další známý fakt, prakticky vyzkoušený, při zvýšení množství CO2 v atmosféře (skleníku) na dejme tomu 2násobek, tedy pro planetu hodnotu stále velmi nízkou, se rostlinám daří mnohem lépe (od desítek procent až přes dvojnásobek přírůstku masy podle druhu). Nevim jestli je na místě výraz (použitý v odkazu), že se dnes fóra "dusí", ale k optimálním podmínkám to má daleko. Přidám sem otázku, jak se zvýšení toho pohlcování (i v oceánech, ty povrchové vody se sytí relativně rychle) projeví v budoucnu (projevuje) na rychlosti absorpce a ukládání?
Trochu problém mám s těmi solárními cykly založenými na konjunkci planet, mám dojem, že to je opatrně řečeno mimo mainstream, s tím bych problém neměl, ale musel bych tam vidět silné důkazy (alespoň velmi silnou korelaci).
Ještě se mi líbí test klimatických modelů na realitě, zvlášť toho spojení CO2 s teplotou, podle délky predikce bych to vzal z minulosti třeba pro odhad cca do konce 21 století minimálně od 20 let 20-cátého. Pro jistotu ať mě zas někdo nebere černobíle, nemyslím to tak, že by tam nebyl vliv, ale jen na ty modely podle kterých se máme rozhodovat a které lichotivě řečeno plavou.
Didier Paillard
Pavel Kaňkovský,2025-03-08 20:41:30
...možná objasnil střídání dob ledových a meziledových, ale nějak pochybuju o tom, že pan Kalenda vůbec četl, co Paillard napsal.
Zmíněný text z Geophysical Research Abstracts z roku 2013 je jen... abstrakt. Ale existuje obsáhlejší publikace téměř stejného jména tj. Paillard (2015), která navazuje na starší články, např. Paillard (2001), Paillard & Parenin (2004).
Za prvé je třeba říct, že obrázek č. 2 nemá s Paillardem vůbec nic společného, i když by text kolem mohl naznačovat, že má. Obrázek č. 2 nejspíš pochází z Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/File:Milankovitch_Variations.png), akorát do něj někdo dokreslil ty červené šipky.
Za druhé Paillard docela jednoznačně tvrdí opak tvrzení pana Kalendy, že "[t]oto překlápění dob ledových a meziledových ale nemá nic do činění s CO2..."
Paillard (2001): "In particular, the atmospheric concentration of CO2 and the existence of climatic thresholds appear to have a fundamental role in the glacial-interglacial cycle."
Paillard & Parenin (2004): "Many authors have focussed on the glacial pCO2 problem and tried to explain why glacial conditions led to such lower CO2 levels. But when considering a dynamical climate, the key question is almost the opposite. Indeed, if we want to relate CO2-induced deglaciations to glacial maxima, the problem becomes: how can a glacial maximum trigger a deglaciation through oceanic CO2 release?"
Paillard (2015): "Even more importantly, during the last termination, the atmospheric pCO2 increases significantly by about 50 ppm, several millenia before any important change in continental ice volume. This fact, together with many other pieces of information, strongly suggests an active role of greenhouse gases in the ice age problem, at least during deglaciations."
Paillardova teze je, že rozšiřování antarktického ledovce způsobí narušení té části uhlíkového cyklu, která udržuje CO2 na nižší úrovni, než by dokázal pouhý pokles teplot během glaciálu. Následuje rychlý růst CO2 v atmosféře, zesílení skleníkového efektu, zvýšení teploty (a kladná zpětná vazba, kdy vyšší teplota přidá další CO2) a rychlý konec doby ledové.
Zdroje:
Paillard, D. (2015). Quaternary glaciations: from observations to theories. Quaternary Science Reviews, 107, 11–24. doi:10.1016/j.quascirev.2014.10
Paillard, D. (2001). Glacial cycles: Toward a new paradigm. Reviews of Geophysics, 39(3), 325–346. doi:10.1029/2000RG000091
Paillard, D., & Parrenin, F. (2004). The Antarctic ice sheet and the triggering of deglaciations. Earth and Planetary Science Letters, 227(3-4), 263–271. doi:10.1016/j.epsl.2004.0
Re: Didier Paillard
Florian Stanislav,2025-03-08 21:21:07
Díky, výborný příspěvek. Změna klimatu nastala při zalednění Antarktidy a při vzniku cirkumpolárního proudění asi před 30 miliony let. A vedla k ochlazení. Už jsem psal v diskuzi pod článkem pana Mihulky . Uhlík v gigatunách. Atmosféra 597 + 165 antropogenní, povrchová vrstva oceánu 900 + 18, hlubinný oceán 37 000 + 100 ( = 50 x víc jak v atmosféře.
Takže tyto gigantické hlubokomořské zásoby uhlíku ( CO2) jsou v rovnováze, která není z geologického hlediska věčná.
Takže nějaké postavení planet, Země, Slunce a galaktického středu do jedné linky (v článku p. kalendy Xapos-Burkeho cyklus asi 6200 let) je něco co nastalo za dobu existence Země asi tak 700 milionkrát, nevím proč by zrovna posledních 5 milionů let mělo něco měnit na klimatu.
Re: Re: Didier Paillard
Florian Stanislav,2025-03-09 17:08:03
Oprava :
Takže nějaké postavení planet, Země, Slunce a galaktického středu do jedné linky (v článku p. Kalendy Xapos-Burkeho cyklus asi 6200 let) je něco co nastalo za dobu existence Země víc jak 700 tisíckrát, nevím proč by zrovna posledních 5 milionů let mělo něco měnit na klimatu, když to nemá prakticky žádný vliv na osvit Země nebo sklon osy.
Re: Re: Didier Paillard
Florian Stanislav,2025-03-09 17:08:05
Oprava :
Takže nějaké postavení planet, Země, Slunce a galaktického středu do jedné linky (v článku p. Kalendy Xapos-Burkeho cyklus asi 6200 let) je něco co nastalo za dobu existence Země víc jak 700 tisíckrát, nevím proč by zrovna posledních 5 milionů let mělo něco měnit na klimatu, když to nemá prakticky žádný vliv na osvit Země nebo sklon osy.
Re: Re: Re: Didier Paillard
F M,2025-03-11 09:58:29
Ten odkaz je hodně zkratkovitý/nedopracovaný, musí se dost domýšlet (možnost chyby), zde je to osekáno ještě víc.
Řekl bych, že je to myšleno tak, že když je ta hladina CO2 v -současnosti tak nízká, stačí k tomu glaciálu i ta malá změna (narozdíl od planetární minulosti). Ty ostatní současná nastavení jako třeba kontinenty se berou také jako fakt/současný stav, který způsobuje tu "hranu".
Ten cyklus (6kY) je podepřený jen jedním grafem, kde je cca nějaká perioda vidět. Je to v oblasti kde se píše o slunečních cyklech a která je spojena s těmi konjunkcemi. Takže je to zřejmě myšleno i pro (spíš hlavně na) Sluneční aktivitu.
Spekulacie, nie vedecky prielom.
Radoslav Pořízek,2025-03-07 21:45:25
O pricinach preklapania glacialov a integlacialov nieco malo tusime, ale prakticky nic nevieme. Ano je tam jasna urcita spojitost s Milankovicovymi cyklami, ale cisto len z nich sa neda zrekontruovat priebeh teploty. Pokial nebudeme mat model, ktory dokaze presne nafitovat teplotu, tak tomu nerozumieme.
A comu nerozumieme uz vobec je, preco vlastne pred 4 milionmi rokov sa stabilna a tepla klima "prepla" do doby ladovej s velmi zvlastnymi metastabilnymi stavmi glacialu a integlacialu, medzi ktorymi sa to stale preklapa.
Ja v clanku vidim vela spekulacii, ale prakticky nic preukazaneho a ani obvzlast prelomoveho.
Vliv postavení planet na klima ?
Florian Stanislav,2025-03-07 18:49:50
Závěr článku a postavení planet, Země, Slunce a galaktického středu. Xapos-Burkeho cyklus asi 6200 let. A co z toho plyne ? Asi nic.
Chápu, že Jupiter ovlivňuje dráhu Země kolem Slunce. Zabývat se ostatními vlivy nemá reálně smysl. Barycentrum této soustavy (Slunce- Jupiter-Země) je ještě uvnitř tělesa Slunce ( má poloměr 7E+8 m) Problém tří těles snad za nějakých podmínek má nějaká řešení.
Aby se dráha Země kolem Slunce změnila, musí působit síla. Nikdo nepochybuje, že největší síla na Zemi je vyvolána Sluncem, Země tedy obíhá kolem Slunce.
Síla Země -Slunce ..3,58E+22N
Síla Země -Měsíc ...1,95E+20 N
Síla Země -Jupiter..1,30E+18 N
Síla Země -Slunce ..3,58E+22N
Síla Země - Střed Galaxie..6E+10N
Jsem ochoten to přepočítat, snad jsem se nespletl.
Jupiter tedy působí na Zemi silou menší, než Měsíc. Jupiter působí nejvýše 270 x menší silou, než Slunce. Takže drama jeho vlivu na dráhu Země a její vzdálenost od Slunce nevidím. Čili ani vliv na klima.
Re: Vliv postavení planet na klima ?
Ilil Akil,2025-03-08 08:42:10
Slnko a Mesiac spôsobujú "okamžitý" pohyb Zeme.
Aj v dlhšom období zmenu sklonu osi Zeme.
Vplyv iných planét sklon osi Zeme "len" mení ešte menej v ešte dlhšom období.
Je to popísane napr. v:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Precese_zemsk%C3%A9_osy
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Milankovi%C4%8Dovy_cykly
Re: Re: Vliv postavení planet na klima ?
Florian Stanislav,2025-03-08 15:34:28
Ano. Souhlasím nejde jen o vzdálenost Země -Slunce, čili o excetricitu dráhy.
Precese od Slunce, nutace od Měsíce a planetární precese.
Země je kulatá a při jakémkoliv odklonu osy rotace dopadne stejně slunečního záření. Podstata vlivu na klima je v tom, že severní polokoule má víc pevniny, která se prohřívá rychleji, dochází ke změně proudění vzduchu a srážek včetně monzunů (přeměna savany na Sahaře na poušť). Podstatné jsou změny albeda s rostlinstvem a se zaledněním, které mají kladné zpětné ( zesilující) vazby) na změnu klima.
Změnu zalednění může vyvolat Milancovičův cyklus excetricity ( rozdíl je myslím 8 W/m2) při nízkém ppm CO2, je to cyklus dlouhodobý.
Život na Zemi podstatně ovlivnil doby před (pěti) miliony let a dříve- snižování ppm CO2 ukládáním fosilních paliv, rašeliny v permafrostu, přeměna vápencových ulit na trvalé uložený uhlík.
Pokles CO2 vede k poklesu fotosyntézy a nastala jakási rovnováha s nízkým ppm CO2 ( až 280 ppm) , která v podstatě trvá. narušeno spalování paliv 11 Gt uhlíku ročně. Fotosyntéza a rozklad jejích produktů je asi 90 Gt/rok.
Teplota a teplo
Florian Stanislav,2025-03-06 10:10:33
de na soubor .pdf, zhruba stejný, kde se dají grafy čitelně zvětšit.
https://baf7fde9d1.clvaw-cdnwnd.com/fd8fcd1bf653067cb9022807b99d2c97/200000637-e3dfde4d99/Klima%20na%20Zemi%20a%20slunec%CC%8Cni%CC%81%20aktivita.pdf
"Prof. Murry Salby z Austrálii teoreticky odvodil, že díky parciálním tlakům
v atmosféře a v oceánu se dá dokázat, že koncentrace CO2 je integrál neboli postupný
součet diferencí teplot od střední teploty. Tzn. zahřejete-li oceán, uvolní se více plynu do
atmosféry a naopak."
ALE
Článek uvádí
"Prof. Murry Selby z Austrálie teoreticky odvodil, že díky rovnosti parciálních tlaků v atmosféře a v oceánu se dá dokázat, že koncentrace CO2 je úměrná integrálu, neboli postupnému součtu diferencí teplot od střední teploty (tedy akumulovanému teplu v oceánech a zemské kůře). "
Tomu nerozumim. Že střední teplota je úměrná akumulovanému teplu ??
Q=mcΔt. Měrné teplo vody a pevniny je různé hodně.
Re: Teplota a teplo
F M,2025-03-11 10:23:31
Tam je zřejmě myšleno to propojení teplot, akumulace do pevniny, tedy právě ten rozdíl mezi pevninou a oceánem. Na tom webu se právě té akumulaci věnují více, možná by to stálo za to alespoň na tuto část nakouknou, toho není (bez dohledávání dalších potřebných věcí) až tolik. Tohle je oběť toho osekání, autor ví jak to myslí, ale čtenář může být zmaten. Každopádně je tam problém ty toky rozlišit (CO2 v tom oceánu), zvlášť když s ním tam ten oceán všude pracuje (bio/chemicky, proudy).
Milankovičovy cykly
Florian Stanislav,2025-03-05 19:34:27
Nemyslím, že článek S. Mihulky
https://www.osel.cz/13934-vyreseni-zahady-ledovych-dob-vedci-je-konecne-propojili-s-orbitalnimi-cykly.html
by naznačoval, že Milankovičův cyklus excentricity jako jedna z příčin dob ledových byl právě objeven. Naopak píše, že spuštění doby ledové souvisí s Milankovičvým cyklem 100 000 let + nízké ppm CO2 v atmosféře.
Milankovičovy cykly popisuje odborně ve své knize
Racionálně o globálním oteplování - Miroslav Kutílek
Milankovičovy cyklay a další pojmy ke globálnímu oteplování jsem zpracoval asi před 10 lety na
http://zmeny-klima.wz.cz:8080/ledovce-a-klima/ledovce-1-a-2-dil.pdf
Milanovičovy cykly jsou od str.23., zvláště graf 29 a graf 30.
Článek P. Kalendy píše:
"Optimum proto, že bylo tepleji než dnes zhruba o 2°C a v Mělníku např. pěstovali melouny a na Vinohradech víno."
???
To není argument.
Víno se pěstovalo za Karla IV. A na Vinohradech ( tak se jmenují až od 1788) i v chladném období..
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_klimatick%C3%A9_optimum
"bylo období mezi 950 a 1100 nejteplejší obdobím za posledních 2000 let před začátkem 20. století. Teploty se ale tehdy pohybovaly asi o 0,1 °C a 0,2 °C pod průměrem let 1961–1990 a výrazně pod úrovní teplot po roce 1980"
https://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/slunce-je-nyni-nejaktivnejsi-za-poslednich-8000-let.htmlhttps://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/slunce-je-nyni-nejaktivnejsi-za-poslednich-8000-let.html
Slunce je nyní nejaktivnější za 10 000 let, ale kolísala sluneční aktivita, nárůst teplot je velký jen asi od 1880. Nejvyšší teploty pak po roce 2000. A sluneční aktivita má cyklus asi za 10-11 let.
Čili příčinná souvislost sluneční aktivity a teploty jako spouštěcí faktor je sporná. Navíc sluneční aktivita větší --> více oblačnosti a ochlazení. Takže nárůst sluneční aktivity a teplot není jednoznačný a je částečně lokální podle atmosférických proudů.
Můj článek na Osel.cz
https://www.osel.cz/13864-trendy-teplot-cr-a-klementina-1961-2024.html
Úbytek oblačnosti o 1,5% za desetiletí zde.
George Tselioudis z Goddardova institutu NASA pro vesmírné studie (GISS) a jeho spolupracovníci analyzovali soubory snímků z amerického satelitu Terra, které pokrývají období posledních 22 let. Vypadá to, že oblačnost na planetě klesá o zhruba 1,5 procenta za každé desetiletí. Podle odborníků tyto změny přispívají k oteplování planety. Působení mraků na oteplování je sice komplikované, ale zjednodušeně lze říct, že méně oblačnosti znamená vyšší teploty.
Článek P. Kalendy píše:
"Toto časové zpoždění je vidět na všech časových škálách od stovek miliónů let po několika měsíční cykly."
-----------------zpoždění je vidět-------------------------------------------------------------------po několik slunečních cyklů.
http://www.klimaweb.cz/images/big_img/114s-teplota-a-slun.-aktivita.png
Solární irradiance je 1880 zhruba stejná jako dnes ( 1360,5 W/m2) a teplota je dnes o 1°C vyšší.
Sluneční aktivita
http://www.klimaweb.cz/images/big_img/113s-solar-cycle.gif
kulminovala v 50 letech ( 1958 ?) , teplota po roce 2000.
--
Stanislav Florian
Rychlá odpověď
Dotazy
D@1imi1 Hrušk@,2025-03-05 11:03:22
Dobrý den, děkuji za článek. Mám dva dotazy:
1. Píšete, že nárůst či pokles koncentrace CO2 v atmosféře je důsledkem, nikoliv příčinou globálního oteplení resp. ochlazení v důsledku parciálního tlaku CO2 mezi atmosférou a oceánem. To pravděpodobně platí, nicméně je otázkou v jakém časovém horizontu - desítek, stovek či tisíců let? Setkal jsem se s infomrací, že na základě analýzy poměrů izotopů uhlíku lze přisoudit současný nárůst CO2 v atmosféře právě fosilnímu uhlíku. Rozlišujete nárůst CO2 vlivem změny parciálního tlaku od lidmi vypuštěného CO2 a jste v rámci možností schopen to i kvantifikovat?
2. Píšete, že v posledním tisíciletí je vždy maximum globální teploty až o několik desítek let zpožděné za maximem sluneční aktivity. Jaké je pro toto zpoždění vysvětlení?
Děkuji
Úspěšný boj s CO2
Oldřich Vašíček st.,2025-03-05 07:14:30
Doufám, že při úspěšném zavedení technologií na odčerpávání a skladování toho zlořečeného CO2 budeme schopni tento proces i obrátit a během, relativně krátké doby, opět navýšit jeho koncentráce. :)
Myslím, že boj se změnou klimatu, je vzhledem k mechanismům, které jej způsobují, celkem zbytečný. Budeme potřebovat úplně jiné technologie, než "vysávání" a ukládání CO2 pod zem. Bude nutné, přizpůsobit si podmínky na Zemi více pro naše potřeby. Bez planetárního inženýrství se asi neobejdeme. A to bude vyžadovat velké množství zdrojů a energie. Proto směrování těchto zdrojů a útlum získávání energie, je velké mrhání prostředky a času, který nám může chybět. Tento výzkum změn klimatu je velice důležitý. Naše planeta procházela mnoha změnami, a ne vždy byly podmínky úplně vhodné pro existující živočišné a rostlinné druhy. Je krátkozraké předpokládat, že se podmínky opět nezmění, a nemusí být "optimální" pro přežití našeho druhu. Bez technologií, které nám to umožní, se jistě neobejdeme.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
