TitulniObr & Obr1 Kosmická pavučina. Kredit: Davide Tornotti/University of Milano-Bicocca.

Náš vesmír obepíná kosmická pavučina. Temná hmota společně s běžnou hmotou vytváří nezměrná vlákna, na nichž se jako lapené světlušky blyští galaxie. Kosmická pavučina je největší strukturou vesmíru, o které víme, ale pozorovat ji je nesmírně obtížné.

Superpočítačová simulace části vesmíru. Kredit: Alejandro Benitez-Llambay/Universität Mailand-Bicocca/MPA.

Mezinárodní tým odborníků, který vedl doktorand Davide Tornotti z italské Università degli Studi di Milano-Bicocca, nedávno dokázal, s vypětím všech sil, nevídanou věc. Jako první pořídili snímek kosmické pavučiny, tedy jejího maličkého kousku, ve vysokém rozlišení. Jde o kus vlákna, který spojuje dvě galaxie, jak to pozorujeme ve vesmíru starém zhruba 2 miliardy let.

Je to výjimečný počin. Pozorování kosmické pavučiny, která je ve vesmíru v největším měřítku vlastně všudypřítomná, je opravdu extrémně náročné. Mezi galaktický plyn lze detekovat obvykle jen nepřímo, když absorbuje záření, které k nám přichází ze vzdálených zdrojů.

Logo. Kredit: Università degli Studi di Milano-Bicocca.

Taková pozorování ale neukazují rozložení mezigalaktického plynu. I ten nejběžnější plyn v mezigalaktickém prostoru, čili vodík, září tak slabě, že až donedávna bylo zhola nemožné ho uvidět. I pro moderní přístroje je to ale na samotné hraně možností.

Tornotti a spol. použili pokročilý spektrograf MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer), který byl na soustavě teleskopů Very Large Telescope (VLT) na European Southern Observatory (ESO) spuštěný před 10 lety. Byla to jedna z nejvíce ambiciózních pozorovacích kampaní, co tam doposud zažili. Na oblast MUSE Ultra Deep Field (MUDF), ve které se snažili zobrazit kosmickou pavučinu, přístroje zíraly stovky hodin.

Nakonec se jim to povedlo. Na základě ultracitlivých pozorování vytvořili doposud nejvíce detailnější snímek kosmické pavučiny. Je to kus vlákna o délce asi 3 miliony světelných let, které spojuje dvě galaxie, z nichž každá hostí aktivní supermasivní černou díru. Jak vysvětluje Tornotti, díky pozorováním mohli prozkoumat tvar zmíněného vlákna kosmické pavučiny.

S kolegy využili superpočítačové simulace vesmíru na Max Planck Institute for Astrophysics (MPA) a spočítali si vzhled vlákna kosmické pavučiny na základě současného kosmologického modelu. Potěšilo je, že našli pěknou shodu se svým pozorováním.

Video: New MUSE Instrument Sees Farther Than Hubble Telescope | Video

Literatura

Max Planck Institute for Astrophysics 29. 1. 2025.

Nature Astronomy online 29. 1. 2025.