Asteroid Bennu k sobě nedávno přitáhl pozornost prognózou, podle které nelze vyloučit jeho srážku se Zemí v září roku 2182. Pravděpodobnost kolize je 0,037 %. Ze simulací vyplývá, že by to pro Zemi a její obyvatele mělo fatální následky. Do stratosféry by se dostalo až 400 milionů tun prachu. Globální průměrné teploty by klesly o 4 °C a globální srážky by se snížily o 15 %. Fotosyntéza na souši by poklesla o 36 %, v mořích a oceánech o 25 %.

Bennu je planetka patřící do Apollonovy skupiny, která byla objevena 11. září 1999 v rámci projektu LINEAR. Mimo jiné se jedná o planetku, která je zařazena na seznam možných hrozeb v podobě možného dopadu na Zemi. To je i jeden z důvodů, proč je tato planetka cílem vědecké mise OSIRIS-REx. Kredit: Wikipedie

Nedávno nám ale ukázal Bennu přívětivější tvář a poskytl nám zásadní informace vrhající nové světlo na vznik pozemského života. Vědci je vyčetli ze vzorků, které dopravila na Zemi sonda v rámci mise OSIRIS—REx. Nebyly to zdaleka první vzorky materiálu získaných z povrchu asteroidu. Japonská sonda Hayabusa2 dovezla z asteroidu Ryugu něco málo přes 5 gramů prachu. Mise OSIRIS-REx jich dopravila na Zemi více než 120 gramů (dvakrát víc, než s čím se počítalo), což umožnilo mnohem důkladnější analýzy. Jejich výsledky zveřejnil ve vědeckém časopise Nature Astronomy tým pod vedením Daniela Glavina a Jasona Dworkina z NASA Goddard Space Flight Center v americkém Greenbeltu.

Další zajímavé poznatky přináší vědecký časopis Nature ve studii týmu Tima McCoye z washingtonského National Museum of Natural History a Sary Russellové z londýnského Natural History Museum. Geologové nahlédli hluboko do historie asteroidu Bennu a zároveň i do minulosti sluneční soustavy. I tam čekalo na vědce nejedno překvapení.

Stavební kameny života

Bennu je asteroid typu C (tedy bohatý na uhlík) o průměru asi 500 metrů, který oběhne kolem Slunce jednou za 1,19 roku. Není to kompaktní těleso, ale spíše „hromada kamení“ držená pohromadě gravitací. Původně byl zřejmě součástí většího asteroidu, jenž se pohyboval ve vnější sluneční soustavě. Mise OSIRIS-REx startovala k Bennu v roce 2016. O čtyři roky později sonda přistála na asteroidu a odebrala tam vzorek, který se vrátil na Zemi v roce 2023.

Obrovským přínosem mise bylo získání ničím nepoškozených a nekontaminovaných vzorků. Na Zemi dopadá velká spousta materiálu z meziplanetárního prostoru ve formě meteoritů. Ty se ale při průletu atmosférou zahřejí na vysoké teploty, takže se v nich mnohé látky nedochovají. A naopak, po dopadu na zemský povrch se meteority kontaminují látkami pozemského původu. Vzorky z OSIRIS-REx vydaly doposud nejpestřejší kolekci organických molekul, o jejichž mimozemském původu nemůže být pochyb.

V materiálu z Bennu nalezli vědci z týmu vedeného Glavinem a Dworkinem všech pět bází – tedy adenin, guanin, cytosin, tymin a uracil - potřebných k syntéze základních molekul dědičnosti, tedy DNA a RNA. Objevili tam také 14 ze 20 aminokyselin, jež pozemský život využívá pro syntézu bílkovin. Ve vzorku se vyskytovalo i dalších 19 aminokyselin, které rovněž známe ze Země, ale na syntéze bílkovin se nepodílejí. Vědce překvapilo, že se aminokyseliny na Bennu vyskytovaly ve vyrovnaném poměru obou svých forem – tedy pravotočivých i levotočivých. Pozemský život využívá s drtivou převahou pouze levotočivé aminokyseliny a důvod této preference patří k největším záhadám obestírajícím okolnosti zrození života na naší planetě. Většina aminokyselin nalezených v meteoritech patřila rovněž k levotočivým, což se stalo východiskem pro teorii, že meteority přinesly na Zemi alespoň některé stavební kameny života. Tahle teorie se ale ve světle dat z Bennu otřásla v samotných základech. Z dalších organických látek prokázaly analýzy formaldehyd, čpavek, uhlíkaté kyseliny nebo aromatické uhlovodíky. Také tyto molekuly se účastní životních pochodů v pozemských organismech.

Spustit animaci

Bennu Kredit:Volné dílo

Vědci detekovali také přes 10 000 dusíkatých sloučenin. Patří k nim i čpavek, jehož koncentrace byly na Bennu 75krát vyšší než ve vzorcích z asteroidu Ryugu. Právě velké množství čpavku ukazuje na původ Bennu ve vnější sluneční soustavě, protože tam se čpavek vyskytuje ve formě ledu a je poměrně stabilní. Ve vnitřní sluneční soustavě se odpaří.

Svědectví o vodě

K pozoruhodným objevům týmu Russellové a McCoye patří nález širokého spektra sodných solí - uhličitanů, fosforečnanů a siřičitanů. Ty se v meteoritech najdou jen zřídka. Některé z těchto solí tvořily vrstvičky na povrchu jílovitých materiálů nebo se vyskytovaly v žilkách. Na Zemi dochází k podobnému usazování solí v jezerech. Ta však na tělese, z něhož asteroid Bennu vznikl, s vysokou pravděpodobností nebyla.

„Bylo tam nejspíš něco jako bahno, pod jehož povrchem se vytvořily kapsy nebo žíly s tekutinou široké možná jen metr. A právě v nich docházelo k odpařování vody bohaté na soli. Vodní pára unikla pryč a soli tam zůstaly,“ vysvětluje Timothy McCoy.

Vědci neočekávali, že na soli ve vzorcích z Bennu narazí. Ale na druhé straně měli k dispozici i další důkazy o tom, že si mateřský asteroid, z něhož Bennu vznikl, v minulosti udržel na dlouhou dobu dostatek vody, což se promítlo do jeho minerálního složení. Důkazy o existenci solných roztoků mají zásadní význam pro pochopení vzniku života ve sluneční soustavě, protože právě v nich zřejmě probíhaly reakce, při kterých vznikaly složitější organické látky. Podobné solanky se nacházejí i na planetce Ceres a na Saturnově měsíci Enceladu. I na nich tedy mohly panovat podmínky příhodné pro vznik základních molekul nutných pro vznik života a možná i pro život sám. Při srážkách těles pak mohlo docházet jednak přenosu základních stavebních kamenů života i k jejich uvolnění. Nález aminokyselin, bazí a dalších sloučenin na Bennu dokazuje, že stavební kameny života jsou na tělesech sluneční soustavy poměrně rozšířené.

Vědci zdaleka nezpracovali všechen materiál dovezený z asteroidu. Mnohé analytické metody jsou destrukční a analyzovaný vzorek je pro další výzkum znehodnocen. NASA a její partneři proto uchovávají přibližně 70 % vzorku z Bennu pro budoucí výzkum metodami, které dnes nejsou k dispozici. Podobně hospodaří s vzorky měsíčních hornin získaných v minulosti misemi Apollo. Můžeme tedy předpokládat, že mise OSIRIS-REx ještě zdaleka neřekla poslední slovo.

Použité zdroje:

Dai, L., & Timmermann, A. (2025). Climatic and ecological responses to Bennu-type asteroid collisions. Science Advances, 11(6), eadq5399.

Glavin, D. P., Dworkin, J. P., Alexander, C. M. O. D., Aponte, J. C., Baczynski, A. A., Barnes, J. J., ... & Lauretta, D. S. (2025). Abundant ammonia and nitrogen-rich soluble organic matter in samples from asteroid (101955) Bennu. Nature Astronomy, 1-12.

McCoy, T. J., Russell, S. S., Zega, T. J., Thomas-Keprta, K. L., Singerling, S. A., Brenker, F. E., ... & Lauretta, D. S. (2025). An evaporite sequence from ancient brine recorded in Bennu samples. Nature, 637(8048), 1072-1077.