Satelit GPS Block IIIA. Kredit: U.S. Air Force, Wikimedia Commons.

Mezi lovci temné hmoty je v současné době nejvíce populární ultralehká temná hmota, tedy především proto, že dřívější favorité pohořeli. Hon na temnou hmotu ale pokračuje a fyzici, jak se ukazuje, mohou rafinovaně využívat existující technickou infrastrukturu.

Benjamin Roberts. Kredit University of Queensland.

Nedávno to názorně předvedl mezinárodní výzkumný tým, který vznikl díky spolupráci australské University of Queensland a německého institutu Physikalisch-Technische Bundesanstalt (PTB). Benjamin Roberts z University of Queensland a jeho kolegové použili data atomových hodin a stabilizovaných laserů, které byly oddělené v čase i prostoru. Díky tomu mohli pátrat po formách temné hmoty, které byly v předchozích experimentech nedostupné.

Logo. Kredit University of Queensland.

Badatelé analyzovali údaje získané z evropské sítě ultrastabilních laserů pospojovaných optickými kabely a spolu s nimi údaje atomových hodin, které se nacházejí na palubě satelitů sítě GPS. Porovnáváním velmi přesných měření na značnou vzdálenost mohli vědci v analýzách detekovat velmi nezřetelné stopy oscilujících polí temné hmoty, které by v jiných typech experimentů nemohly být patrné.

Nicméně, navzdory důmyslnému uspořádání experimentu byl výsledek stejný jako zatím vždy. Roberts a spol. nenašli vůbec nic. Jejich výzkum přesto vzbudil pozornost jako zajímavý příklad mezinárodní spolupráce, využití špičkových technologií, a také jako součást nynější úsilí a rozšiřování záběru temnohmotových experimentů, aby prosmýčily i ty kouty fyziky, s nimiž se zatím pro temnou hmotu příliš nepočítalo. Úplně k ničemu to nebylo, temné hmotě zase ubyl kus pomyslného prostoru, v němž se před námi může skrývat.

Video: Andrew Eberhardt | Ultralight Dark Matter Review

Literatura

Phys.org 24. 1. 2025.

Physical Review Letters 134: 031001.