V úterý 21. ledna jsem měl v Kutné Hoře a nedalekých Miskovicích celkem čtyři přednášky pro veřejnost, mezi nimiž jsem si nicméně našel čas na návštěvu typové lokality, v níž byl na jaře roku 2003 objeven dosud jediný pojmenovaný český neptačí dinosaurus, ornitopod Burianosaurus augustai. Od doby náhodného objevu levé stehenní kosti tohoto dinosaura MUDr. Michalem Moučkou už sice brzy uběhne 22 let, právě letos si ale připomínáme dvacáté výročí vydání první studie s popisem tohoto objevu (vědecké jméno mu však bylo přiděleno až v roce 2017). V průběhu doby jsem se setkal s burianosaurem mnohokrát, psal jsem o něm články i kapitoly v knihách, přednášel jsem o něm veřejnosti, účastnil jsem se například i slavnostního odhalení jeho modelu v pražském DinoParku (v roce 2018). Na samotnou lokalitu objevu jsem se ale dostal až letos souhrou šťastných okolností a s pomocí paní Dagmar Strbíkové, zaměstnankyně Knihovny Kutná Hora a zároveň obyvatelky Miskovic (pod které spadá i místo objevu), jíž tímto ještě jednou velmi děkuji. Díky jejímu zápalu pro věc jsme mohli v krátkém čase mezi mými přednáškami ono místo, které není obecně dobře známé a snadno identifikovatelné (na nejmenované navigační aplikaci je uváděno chybně, je v řádu stovek metrů až jednotek kilometrů mimo udávanou lokaci) krátce navštívit. Každopádně se nyní se čtenáři blogu rád podělím o několik snímků a video z lokality, jíž hodlám v teplejších jarních nebo letních měsících navštívit znovu a podstatně déle se tam zdržet. Následuje text o samotném druhu Burianosaurus augustai, dosud nejvýznamnějším prokazatelně „dinosauřím“ objevu z našeho území.
Dosud jediným relativně dobře prozkoumaným a bezpečně identifikovaným fosilním zástupcem skupiny Dinosauria na našem území je exemplář, objevený nedaleko obce Nová Lhota (Mezholezy) u Kutné Hory. Objev učinil na jaře roku 2003 amatérský sběratel fosilií MUDr. Michal Moučka, který na zkamenělinu náhodně narazil v pískovcovém lomu nedaleko zmíněných Mezholez u Kutné Hory (severně od obce Nová Lhota). Nálezce zde původně sbíral fosilie bezobratlých mořských živočichů, kterých bylo v těchto příbřežních sedimentech větší množství. Poté však jeho pozornost upoutal kousek zkamenělé kosti z dolní končetiny, vyčnívající z horniny. Dr. Moučka posléze odnesl fosilii do pražského Ústavu geologie a paleontologie na Albertově, kde byl nález později identifikován jako první prokazatelný kosterní pozůstatek zástupce skupiny Dinosauria na našem území (M. Moučka, ústí informace z r. 2018). Nález měl podobu zhruba 40 cm dlouhé levé kosti stehenní a několika dalších neidentifikovatelných kůstek z dolní končetiny. Jak vyplynulo z následujícího výzkumu, kost patřila poměrně malému, jen asi 3 až 4 metry dlouhému ornitopodnímu dinosaurovi (Fejfar et al., 2005). Burianosaurus byl podle původních domněnek jakousi menší obdobou vzdáleně příbuzného (avšak geologicky mnohem staršího) rodu Iguanodon (Carpenter a Ishida, 2010). Dinosaurus od Kutné Hory žil zhruba před 95 miliony let v období svrchní křídy (pozdní cenoman). Zachovaná kost vykazuje některé podobnosti s kostmi spodnokřídových iguanodontidů, spíše než s fosiliemi svrchnokřídových zástupců této skupiny, známých například z Francie. Primitivní znaky také poukazují na to, že český dinosaurus patřil k bazálním (málo vývojově pokročilým) zástupcům skupiny Iguanodontia. Rozhodně tak nešlo například o nějaký nový druh rodu Iguanodon, jak z mnoha dobových populárních článků mohlo vyplývat (D. Madzia, písemná informace). Dnes víme, že se jednalo o samostatný rod a druh poměrně primitivního ornitopodního dinosaura, který byl v roce 2017 formálně popsán a pojmenován jako Burianosaurus augustai. Jméno je poctou výtvarníkovi Zdeňku Burianovi (1905–1981) a paleontologovi Josefu Augustovi (1903–1968) za jejich společný přínos pro popularizaci paleontologie v někdejším Československu (Madzia et al., 2017).
V době existence burianosaura leželo území našeho státu z větší části pod hladinou mělkého moře, pouze místy z něj vyčnívaly pásy ostrůvků. Tyto ostrovní soustavy se vyskytovaly i v období cenomanu (přelom spodní a svrchní křídy) a právě v této době putovaly po našem území skupinky malých, ostrovních forem ornitopodů, menších příbuzných populárních druhů ze západní Evropy a Severní Ameriky. Klasičtí iguanodoni (kteří ale nebyli burianosaurovi blízce příbuzní) však dosahovali až trojnásobné velikosti a většinou se také vyskytovali o několik desítek milionů let dříve. Stehenní kost ornitopoda od Mezholez dosahuje s délkou přibližně 40 cm pouze kolem 40 % velikosti stejné kosti u druhu Iguanodon bernissartensis (Paul, 2008), teoreticky však mohlo jít o dosud ne plně dospělého a tedy stále rostoucího jedince. Burianosaurus měřil podle hrubých odhadů asi 3 až 4 metry na délku, vážil až několik stovek kilogramů a živil se nejspíše spásáním nízké rostlinné vegetace. Předpokládá se, že do jídelníčku zahrnoval zejména slanomilnou jehličinu druhu Frenelopsis alata, dobře známou z dřívějších paleontologických výzkumů lokalit v rámci perucko-korycanské souvrství (Fejfar et al., 2005; str. 299). Fosilie dinosaura byly objeveny v typických sedimentech někdejších písečných pláží, prostoupených horizonty obsahujícími fosilie měkkýšů a rudistů. Tyto sedimenty nejspíš vznikly na jižních svazích někdejšího středoevropského souostroví. Burianosaurus zřejmě obýval menší soustavu ostrovů, které se nacházely severně od místa nálezu, dnes v blízkosti měst Kolín, Kutná Hora a Čáslav. Mohl však žít také na jižně položeném, mnohem větším území tzv. Rýnsko-českého ostrova (masívu). K nálezu došlo v místě mořského kanálu mezi dvojicí větších ostrovů s velmi nepravidelně členěným pobřežím. Velmi dobrý stav zachování stehenní kosti (hlavice stehenní kosti stále vykazuje mineralizované útvary, sledující průběh šlach) naznačuje, že pohřbení proběhlo velmi rychle. Přesto nese kost stopy po okusování žraloky a snad i dalšími mořskými predátory (možná primitivními mosasauridy, ačkoliv na život v moři plně adaptované formy z této doby ještě neznáme (Smith et al., 2019)). Ornitopod byl tedy před pohřbením a následnou fosilizací nejspíš mršinou, splavenou do moře (Fejfar et al., 2005; str. 296). Paleontologové dále předpokládají, že na uložení fosilií se podílela extrémně silná bouře, která měla na mořskou hladinu podobný efekt, jako vlna cunami. Nasvědčuje tomu sedimentologický rozbor, který odhalil přítomnost valounů rul z podložního krystalinika, dále objev fosilních schránek ústřic a rudistů i trsů koloniálních korálů v někdejším jemném písku pláží. Plovoucí mršina dinosaura tedy mohla být pohřbena díky velmi rychlé a dynamické bouři, jež zanesla zbytky těla na písečnou pláž a pohřbila ji pod vrstvami písku (Košťák a Mazuch, 2010; str. 432–435). Jedná se o velmi šťastnou okolnost, protože se dá předpokládat, že za poměrně krátkou dobu by již tělo i se zbývající částí kosterního aparátu zcela roznesli mořští mrchožrouti.
V době života dinosaura, přibližně před 95 miliony let, dochází k největšímu známému zdvihu hladiny oceánů, a to zejména vlivem rozpadu jižního superkontinentu Gondwany. Vznik oceánských hřbetů v oblasti oddalování tektonických desek vede ke zdvihu hladiny řádově o desítky metrů. Tato cenomanská transgrese při svém maximálním rozsahu by pokryla vodní plochou až třetinu současné rozlohy pevnin (Hancock a Kauffman, 1979). Je možné, že globální vzestup hladiny činil dokonce 200 až 300 metrů, což výrazně ovlivnilo biodiverzitu a rozsah tehdejších pobřežních ekosystémů (An, et al.; 2017). Až koncem křídy pak naopak došlo k výraznému poklesu mořské hladiny (Chlupáč et al., 2002; str. 259). Na území Čech se v této době vytváří přímořská deltová a lagunární prostředí, severní část českého masívu se stává mořským dnem. Vzniká také průliv mezi křídovými moři na severozápadě Evropy a teplým oceánem Tethys na jihovýchodě. V prostoru Střední Evropy dominuje jediný pevninský masív v podobě tzv. Rýnsko-českého ostrova (Košťák a Mazuch, 2010). Hlavní potravou burianosaurů mohly být již zmíněné keřovité jehličnany druhu Frenelopsis alata nebo jinanovité keře rodu Eretmophyllum obtusum, na lokalitě přímo paleontologicky doložené. Zejména Frenelopsis alata s výraznými dužnatými šišticemi, vytvářející monodominantní stanoviště ve slaných močálech, zřejmě představuje jednu z hlavních složek potravy těchto dinosaurů (Fejfar a kol., 2005; str. 299). Ve stejném ekosystému se možná vyskytovali také menší nebo středně velcí teropodní dinosauři, kteří mohli „ostrovní“ iguanodonty lovit. Dokud však neobjevíme jejich fosilie, nic konkrétního o nich vědět nebudeme. To samé platilo také o českém dinosaurovi od Kutné Hory, jehož pozůstatky se zdály být příliš fragmentární na to, aby umožnily přesnější systematické zařazení.
V květnu roku 2005 sice studenti geologie pod vedením Doc. RNDr. Václava Zieglera CSC. objevili v jiném lomu další fragmenty kostí pravděpodobně jiného jedince stejného dinosaura, ani tento nový materiál však v přesnější klasifikaci nepomohl (Ziegler, V.; ústní informace z roku 2020). Teprve vědecká studie vydaná roku 2017 taxonomii dinosaura poněkud vyjasnila. Jedná se pravděpodobně o bazálního (vývojově primitivního) ornitopoda, příbuzného evropským rhabdodontidům (Madzia et al., 2017).
Je téměř jisté, že se jednalo o dospělého nebo téměř dospělého jedince, o čemž svědčí histologická struktura kosti s plně adultní podobou lamelární histologie kosti s Haversovým cévním systémem (Fejfar a kol., 2005; str. 299). Systematická pozice burianosaura byla až do publikování práce Daniela Madzii a jeho kolegů v roce 2017 nejasná (Madzia et al., 2017). V původní popisné studii byl tento taxon označen jako cf. Iguanodontidae gen. et sp. indet. (taxonomicky neurčitelný zástupce čeledi Iguanodontidae). Podle předběžné analýzy Daniela Madzii se však mohlo jednat spíše o bazálního zástupce kladu Styracosterna. Zdál se tedy být pokročilejší (vývojově blíže příbuzný hadrosauridům) než třeba evropští zástupci kladu Rhabdodontidae, ale zároveň bazálnější (vývojově méně pokročilý) než samotný rod Iguanodon. Stehenní kost burianosaura vykazuje anatomické znaky, které se vyskytují napříč kladem Iguanodontia a bylo tak třeba dalšího studia k přesnějšímu zařazení tohoto ornitopoda (D. Madzia, soukromá písemná informace z roku 2015). Je zajímavé, že se v případě burianosaura jedná dosud prakticky o jedinou kontinentální fosilii suchozemského obratlovce z období cenomanu ve střední Evropě severně od „alpské“ Tethydy (Csiki-Sava et al., 2015). Kosterní materiál druhu Burianosaurus augustai, neboli „dinosaura od Kutné Hory“, zůstává každopádně i v současné době nejlepším dokladem o pradávné přítomnosti zástupců nadřádu Dinosauria na našem dnešním území.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Video: Burianosaurus – lokalita objevu
Prameny
An, K.; et al. (2017). Major transgression during Late Cretaceous constrained by basin sediments in Northern Africa: implication for global rise in sea level. Frontiers of Earth Science. 11 (3-4).
Brinkmann, W. (1988). Zur Fundgeschichte und Systematik der Ornithopoden (Ornithischia, Reptilia) aus der Ober-Kreide von Europa. Documenta Naturae. 45: 1–157.
Carpenter, K.; Ishida, Y. (2010). Early and „Middle“ Cretaceous Iguanodonts in Time and Space. Journal of Iberian Geology. 36 (2): 145–164.
Csiki-Sava, Z.; et al. (2015). Island life in the Cretaceous – Faunal composition, biogeography, evolution, and extinction of land living vertebrates on the Late Cretaceous European archipelago. ZooKeys. 469 (469): 1–161.
Fejfar, O.; et al. (2005). First Cenomanian dinosaur from Central Europe (Czech Republic). Acta Palaeontologica Polonica. 50 (2): 295.
Hancock, J. M.; Kauffman, E. G. (1979). The great transgressions of the Late Cretaceous. Journal of the Geological Society. 136 (2): 176–185.
Chlupáč, I.; et al. (2002). Geologická minulost České republiky. Academia, Praha 2002
Košťák, M.; et al. (2011). Putování naším pravěkem. Granit, Praha 2011 (str. 72–75; 81 ad.)
Košťák, M.; Mazuch, M. (2010). Dinosauři v Čechách (V jakém žili prostředí). Vesmír. 89: 432–435 (2010/7).
Madzia, D. (2014). The first non-avian theropod from the Czech Republic. Acta Palaeontologica Polonica. 59 (4): 855–862.
Madzia, D.; Boyd, C. A.; Mazuch, M. (2017). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 967–979.
Paul, G. S. (2008). A revised taxonomy of the iguanodont dinosaur genera and species. Cretaceous Research. 29 (2): 192–216.
Smith, K. T.; Schwermann, A. H.; Wilmsen, M. (2019). The oldest articulated mosasaurian remains (earliest Turonian) from Germany. Geologie und Paleontologie in Westphalen. 91: 3–23.
Socha, V.; Madzia, D. (2006). Dinosaur statistics 2006. Web Wild Prehistory (online 2006).
Zajíc, J. (1998). The first find of the dinosaurian footprint in the Czech Republic (the Krkonoše Piedmont Basin) and its stratigraphic significance. Journal of the Czech Geological Society. 43 (4): 273–275.
Diskuze:
