V loňském roce došlo k příjemné změně – byl zvrácen dlouhodobější trend v poklesu počtu nově popsaných druhů neptačích dinosaurů. Zatímco za rok 2023 bylo vědeckému i laickému světu představeno „pouze“ 26 nových druhů dinosaurů, v roce 2024 to bylo 47! Přesněji se přitom jedná o 42 nových rodů i druhů a o pětici nových druhů již dříve popsaných rodů. Připomeňme si také, že velmi podobný byl v tomto ohledu například „kovidový“ rok 2020 kdy bylo vědeckému světu představeno 46 nových rodů a k tomu 2 nové druhy od již dříve popsaných rodů, zatímco v roce 2021 to bylo 39 rodů a 2 druhy a v roce 2022 celkový počet činil „pouze“ 33 nových rodů a jeden nový druh. Stále rekordním zůstává rok 2010, během kterého bylo popsáno více než šest desítek nových dinosauřích rodů. Mezi šestnácti zeměmi, z jejichž území byli v loňském roce dinosauři popsáni, dominovala tentokrát Čína s 13 novými druhy, následovaná Argentinou s 8 druhy a až třetími Spojenými státy americkými s šesticí nových druhů (Velká Británie si připsala tři druhy a ostatních dvanáct států ve výčtu už jen po dvou nebo jednom druhu). Na rozdíl od loňského roku tentokrát pomyslně zvítězila mezi všemi kontinenty Asie s 18 druhy, a to před Jižní Amerikou s 11 druhy, Severní Amerikou s 8 druhy, Evropou se sedmi druhy a konečně Afrikou s trojicí nových dinosauřích druhů. Austrálie i Antarktida tentokrát opět vyšly „naprázdno“, což ale neplatí o paleontologickém výzkumu již dříve objevených tamních dinosaurů. Podrobnější přehled naleznete níže.
V loňském roce byl popsán pouze jeden nový dinosaurus, pocházející z období triasu (vývojově primitivní sauropodomorf Musankwa sanyatensis ze Zimbabwe). Z jury bylo popsáno celkem 10 nových druhů, z nichž tři pocházejí z období rané jury, tři z období střední jury a čtyři z období pozdní jury. Naprosto pak dominovaly objevy z období křídy (36 nových druhů), z toho 10 z období rané (spodní) křídy, 25 z období pozdní (svrchní) křídy a jeden druh přesahující svým geologickým stářím z rané do pozdní křídy. Vloni bylo na rozdíl od předloňského roku opět popsáno více plazopánvých dinosaurů než ptakopánvých, a to v poměru 28 ku 19 (59,6 % ku 40,4 %). Z jednotlivých vývojových skupin vloni po předloňské „porážce“ od sauropodomorfů znovu kralovali teropodi s 16 novými druhy (34,0 %), následováni právě sauropodomorfy s 12 druhy (25,5 %), dále ornitopody s 9 novými druhy (19,1 %) a následně „obrněnými“ tyreofory s šesticí nových druhů (12,8 %). Až za nimi se nacházejí společně marginocefalové (konkrétně dva rohatí dinosauři) a dva blíže nezařazení ptakopánví dinosauři (obě skupiny 4,3 %).
Celkový počet nových rodů: 42 (+ 5 nových druhů již známých rodů, konkrétně americký alosaurid Allosaurus anax, mexický tyranosaurid Labocania aguillonae, čínský ankylosaurid Tianzhenosaurus chengi, americký tyranosaurid Tyrannosaurus mcraeensis a čínský troodontid Urbacodon norelli).
Pořadí dle počátečních písmen: T (6); A, C (5); H (4); D, L (3); E, K, M, Q, S, U, Y (2); B, F, G, I, J, R, V (1).
(Prvním v abecedním pořadí je severoamerický alosauroid Allosaurus anax[1], posledním čínský oviraptorosaur druhu Yuanyanglong bainian[2].)
Pořadí zemí podle počtu vloni popsaných druhů: 1. Čína (13) – 27,7 % z celkového počtu nových rodů); 2. Argentina (8) – 17,0 %; 3. USA (6) – 12,8 %; 4. Velká Británie (3) – 6,4 %; 5. – 9. Brazílie, Japonsko, Maroko, Mexiko, Španělsko (2) – 4,3 %; 10. – 16. Francie, Kyrgyzstán, Mongolsko, Portugalsko, Rusko, Uruguay, Zimbabwe (1) – 2,1 %.
Pořadí kontinentů podle počtu nově popsaných druhů: 1) Asie (18) – 38,3 %; 2) Jižní Amerika (11) – 23,4 %; 3) Severní Amerika (8) – 17,0 %; 4) Evropa (7) – 14,9 %; 5) Afrika (3) – 6,4 %.
Druhy podle geologických period: Trias – 1 (2,1 %), Jura – 10 (21,3 %), Křída – 36 (76,6 %).
Zastoupení dle hlavních systematických skupin: Plazopánví – 28 (59,6 %) x Ptakopánví – 19 (40,4 %).
Konkrétněji: 1) Teropodi (16) – 34,0 %; 2) Sauropodomorfové (12) – 25,5 %; 3) Ornitopodi (9) – 19,1 %; 4) Tyreofoři (6) – 12,8 %; Marginocefalové a blíže nezařazení ptakopánví (2) – 4,3 %.
Nejdelší rodové jméno: Qianjiangsaurus (15 písmen), velký hadrosauroidní ornitopod z pozdní křídy Číny. Celé vědecké jméno zní Qianjiangsaurus changshengi.[3]
Nejkratší rodové jméno: Pouhá čtyři písmena má rodové jméno malého thescelosaurida z počátku pozdní křídy amerického Utahu – Fona herzogae.[4]
Největší popsaný druh: V loňském roce nebyl popsán žádný megasauropod, který by mohl být považován za jasně největšího ze všech nových druhů. Mezi největší tak patří například argentinský rebbachisaurid Sidersaura marae s odhadovanou délkou až 20 metrů a hmotností kolem 15 tun.[5] Podobně velcí pak mohli být zástupci druhů Ardetosaurus viator (americký diplodokid)[6], Jingiella dongxingensis (čínský mamenchisaurid)[7] nebo Udelartitan celeste (titanosaur z Uruguaye)[8].
Nejmenší popsaný druh: Pravděpodobně britský hypsilofodontidní ornitopod druhu Vectidromeus insularis s tělesnou délkou kolem 70 cm[9], jen o trochu větší je pak například čínský oviraptorosaurní teropod druhu Yuanyanglong bainian (délka kolem 80 cm)[10] nebo japonský troodontidní teropod Hypnovenator matsubaraetoheorum, dosahující délky kolem 1 metru[11].
Geologicky nejstarší popsaný druh: Nepochybně nejstarším zástupcem skupiny Dinosauria, popsaným v loňském roce, je jediný triasový druh Musankwa sanyatiensis z afrického státu Zimbabwe. Tento vývojově primitivní sauropodomorf z geologického souvrství Pebbly Arkose žil v období rané fáze geologického věku (stupně) nor v období pozdního (svrchního) triasu, asi před 227 až 222 miliony let.[12]
Geologicky nejmladší rod: O tento pomyslný primát se nejspíš podělí trojice dinosaurů z nejpozdnější křídy (pozdní fáze věku/stupně maastricht), přibližně z doby před 68 až 66 miliony let. V abecedním pořadí je to čínský tyranosauridní teropod Asiatyrannus xui[13], americký cenagnatidní teropod Eoneophron infernalis[14] a marocký hadrosaurid Minqaria bata[15].
---------
Short Summary in English: During the year 2024, 42 new genera and the total of 47 new species of non-avian dinosaurs were described. China was in the lead with the total of 13 new species, followed by Argentina (8), United States (6) and United Kingdom (3). Among continents Asia was the most prolific with 18 new species, followed by South America (11), North America (8), Europe (7) and Africa (3). Vast majority of new species were (traditionally) Cretaceous in age (36), while ten were of Jurassic age and only one of them was Triassic.
---------
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/2024_in_archosaur_paleontology#New_dinosaur_taxa
---------
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.cz.
---------
[1] Danison, A.; et al. (2024). Chimerism in specimens referred to Saurophaganax maximus reveals a new species of Allosaurus (Dinosauria, Theropoda). Vertebrate Anatomy Morphology Palaeontology. 12.
[2] Hao, M.; et al. (2024). A new oviraptorosaur from the Lower Cretaceous Miaogou Formation of western Inner Mongolia, China. Cretaceous Research. 167: 106023.
[3] Dai, H.; et al. (2024). A new late-diverging non-hadrosaurid hadrosauroid (Dinosauria: Ornithopoda) from southwest China: support for interchange of dinosaur faunas across East Asia during the Late Cretaceous. Cretaceous Research. 166: 105995.
[4] Avrahami, H. M.; et al. (2024). A new semi-fossorial thescelosaurine dinosaur from the Cenomanian-age Mussentuchit Member of the Cedar Mountain Formation, Utah. The Anatomical Record. 307 (12): 3717–3781.
[5] Lerzo, L. N.; et al. (2024). The last of the oldies: a basal rebbachisaurid (Sauropoda, Diplodocoidea) from the early Late Cretaceous (Cenomanian–Turonian) of Patagonia, Argentina. Historical Biology: 1–26.
[6] van der Linden, T.; et al. (2024). A new diplodocine sauropod from the Morrison Formation, Wyoming, USA. Palaeontologia Electronica. 27 (3): a50.
[7] Ren, X.-X.; et al. (2024). The first mamenchisaurid from the Upper Jurassic Dongxing Formation of Guangxi, southernmost China. Historical Biology: An International Journal of Paleobiology: 1–14.
[8] Soto, M.; et al. (2024). Phylogenetic relationships of a new titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Upper Cretaceous of Uruguay. Cretaceous Research. 160: 105894.
[9] Longrich, N. R.; et al. (2024). Vectidromeus insularis, a new hypsilophodontid dinosaur from the Lower Cretaceous Wessex Formation of the Isle of Wight, England. Cretaceous Research. 154: 105707.
[10] Hao, M.; et al. (2024). A new oviraptorosaur from the Lower Cretaceous Miaogou Formation of western Inner Mongolia, China. Cretaceous Research. 167: 106023.
[11] Kubota, K.; Kobayashi, Y.; Ikeda, T. (2024). Early Cretaceous troodontine troodontid (Dinosauria: Theropoda) from the Ohyamashimo Formation of Japan reveals the early evolution of Troodontinae. Scientific Reports. 14: 16392.
[12] Barrett, P. M.; et al. (2024). A new Late Triassic sauropodomorph dinosaur from the Mid-Zambezi Basin, Zimbabwe. Acta Palaeontologica Polonica. 69 (2): 227–241.
[13] Zheng, W.; et al. (2024). The first deep-snouted tyrannosaur from Upper Cretaceous Ganzhou City of southeastern China. Scientific Reports. 14 (1): 16276.
[14] Atkins-Weltman, K. L.; et al. (2024). A new oviraptorosaur (Dinosauria: Theropoda) from the end-Maastrichtian Hell Creek Formation of North America. PLOS ONE. 19 (1): e0294901.
[15] Longrich, N. R.; et al. (2024). A new small duckbilled dinosaur (Hadrosauridae: Lambeosaurinae) from Morocco and dinosaur diversity in the late Maastrichtian of North Africa. Scientific Reports. 14 (1): 3665.
---------
Diskuze:
