Zvětšit obrázek

Edikara

Nejstarší známý svět naší planety byla Ediakara. Objevil ji ve 40-tých letech v jižní Austrálii geolog RC Sprigg. Samotné jméno pochází z jazyka původních obyvatel Austrálie, ve významu „místo poblíž vody“. V paleontologické hantýrce je ediakara či někdy také vend geologické období předcházející kultovní „kambrickou explozi“ na počátku prvohor. Datuje se zhruba mezi 635 a 542 milióny lety a dnes je proslavená díky nálezům hodně pozoruhodných a neméně podivných fosilních organismů.

Zvětšit obrázek

Život v Ediakaře, pozoruhodný a podivný, nic pro slabé povahy. Posuďte sami: A – Tohle známe z tehdejší přírody. B – Spriggina, C – Rangea, D – Parvancorina, E – Tribrachidium

Ediakarská naleziště najdete porůznu vlastně po celém světě, nejbližší k nám jsou v Polsku. Je to až k vzteku, najít u nás něco takového by vůbec nebylo špatné. Ale geologickým silám neporučíte.

Ediakarské fosílie jsou stařičké a za stovky miliónů let se s nimi děly mnohé ošklivé věci. Není divu, že vědci ani pořádně neví, co s nimi. Jistý M. Glaessner je po válce vpodstatě většinou přiřadil ke známým živočišným kmenům. V 80-tých let přišel tak trochu šílený D. Seilacher s tím, že ediakarani jsou něco úplně jiného, než kolem nás žije dnes, že jde o jinou větev fylogenetického vývoje a že nikdo z nich nepřežil začátek kambria. Spekulovalo se i o tom, že jde jednobuněčné živočichy s mnoha buněčnými jádry ve společné cytoplazmě.

Zvětšit obrázek

Jedna z nejrozšířenějších a nejběžnějších ediakarských potvor. Ford ji popsal jako řasu, Glaessner jako korál, někdo tvrdí, že to je jedna buňka s mnoha jádry. Co myslíte Vy?

Také se tvrdilo, že by mohlo jít o lišejníky. U některých ediakarských potvor se občas vedou spory, zda jde o žahavce nebo kroužkovce, v extrémnějším případě o živočicha anebo rostlinu. Ediakarské organismy byly také bohužel vesměs měkoučké, většinou bez tvrdých částí těla, což fosilizaci pochopitelně dvakrát nepřeje. To vše pěkně ukazuje, že celá záležitost není ani trochu jednoduchá.

Současný obecný názor praví, že Seilacher je opravdu šílenec a že je možné většinu ediakaranů přiradit do známých a tudíž nudných živočišných i jiných kmenů. Podle některých autorů lze najít potomky ediakarských zvířat i na kambrických nalezištích. Žádné zázračné vymření se tedy velmi pravděpodobně nekonalo. Je až udivující, že podobný vývoj (známé kmeny  naprosto divné potvory  přece jen známé kmeny) proběhl i u jiné neméně proslulé paleontologické formace, totiž v případě Burgess Shale a stejně starých lokalit jinde po světě.
Jak se zdá, v dohadech o ediakaře bude hrát významnou roli, stejně jako v případě dinosaurů a Burgess Shale, Čína. Tým paleontologů pod vedením S. Xiaoa odkryl unikátně zachovalé ediakarské fosílie ve vápencích starých 551-542 miliónů let. Většinu dosud známých ediakarských fosílií našli v pískovci. Ten není příliš user-friendly, protože při detailním studiu centimetrových fosílií paleontology podstatně omezují hrubá zrnka písku. Naleziště formace Dengying v jižní Číně ve vápencích vydalo dobře zachovalé 3-D vzorky ediakarských organismů, na nichž lze v mezích možností slušně studovat jejich reálnou morfologii.
Jde o četné trubicovité struktury rozvité z centrální osy. Autoři předpokládají, že žili v horizontální poloze ukotvené na mořském dně.

Zvětšit obrázek

Tohle našli Číňani. Čas ukáže, co to je vlastně zač. Vápence je tam ještě spousta.

Podle detailních analýz se zdá, že trubicovité struktury byly uvnitř samotných organismů, přičemž je zvláštní, že žádná z trubic není na konci uzavřena. To vyvrací představy, že těla ediakarských organismů byla vlastně jednobuněčná, vyplněná cytoplazmou. Minimálně těchto jihočínských jistě nebyla.
Autoři jsou z kontextu nálezů přesvědčeni, že jejich organismy žili tam, kde je našli. Kupodivu se přiklánějí k představě, že nejde o zástupce žádného ze současných kmenů. Na můj vkus jde o trochu odvážné tvrzení. Ne, že by to tak v žádném případě nemohlo být, ale přeci jen ty nálezy zase až tak dobré nejsou. Navíc, jakž takž slušně nakalibrované molekulární hodiny například živočichů poměrně přesvědčivě dokládají, že hlavní živočišné kmeny vznikly hluboko ve starohorách, rozhodně daleko před začátkem samotné ediakary. Nulová hypotéza tedy praví, že pravděpodobně jde o příslušníky nám známých kmenů, jen nejsme s to je spolehlivě zařadit. Na druhou stranu, dobře doložený bizarní kmen nebo prostě velká fylogenetická linie z ediakary by vůbec nebyly k zahození. Vápenec se sekvenovat nedá, nezbývá než nadšeně povzbuzovat čínské paleontology v dalším kopání.

Pramen: PNAS 102(29): 10227-10232.