Panika kolem kousku izolace
Po více než dvou letech od havárie raketoplánu Columbia úspěšně odstartoval Discovery ke své misi. Po tragédii Columbie, byla přijata mnohá opatření, díky kterým víme, že se poškodil kus jeho izolace. Při žádném z předchozích bychom se to nedověděli,jelikož kamera, která to zjistila, na svém místě nikdy předtím nebyla. Nyní se dělá tragédie z malé části izolace, před dvěmi roky nikomu velké starosti náraz kusu ledu do křidla nedělal. Je velmi správné, že se dbá na bezpečnost, ale mediální hysterie, která propukla, je komická.
Columbia přistála bez třinácti izolačních dlaždic
Ke štěstí celého programu vývoje raketoplánů to bylo při prvním letu raketoplánu v roce 1981. Tehdy dokonce nebyly vyplněny mezery mezi jednotlivými kusy tepelné izolace. A co poškození dlaždic od kusů ledu? Dovolím si citaci článku Potíže s tepelným štítem raketoplánu z roku 1981.
Asi na 300 místech tepelného štítu byl poškrábán povrch dlaždic, respektive uštípnuty rohy dlaždic. Toto poškozeni bylo asi z 80 % způsobeno úlomky izolace, která během startu odpadávala z palivové nádrže, …
Zajímavý je další úryvek z téhož článku, který se lépe hodí na stávající situaci Discovery.
Větší poškozeni o délce 200 mm, šířce 50 mm a hloubce 26 mm na pravém křídle dveří příďového podvozku bylo způsobeno patrně kusem ledu o průměru 25 mm, který po odpadnutí z palivové nádrže narazil na dlaždice štítu rychlosti kolem 128 m/s.
Jak je vidět, padající led byl stále, ale až do Columbie se s ním moc na veřejnosti nestresovalo. V článku najdete mnoho dalších problémů se štítem a to takových, kvůli kterým by se dnes vypravoval záchranný raketoplán. Nechci bagatelizovat nutnost bezpečnostních opatření, ale jistě platí přísloví: "Co oko nevidí, to srdce neželí." Když se podíváte na obrázek tepelného štítu z letu raketoplánu Endeavour (na oběžné dráze), vaši důvěru si určitě nezíská. Ale i přesto se mu podařilo přistát. Prohlédněte si fotografie krizových momentů startu Discovery a uvidíte, že jsou to skutečně jen maličkosti.
Hysterie veřejnosti a rizika dobývání vesmíru
Ze 113 ukončených misí raketoplánů skončily dvě katastrofou. Lze to považovat za přiměřenou míru rizika, která k dobývání vesmíru patři? Asi ne. Vědět, že při vstupu do raketoplánu mám šanci zemřít cca 1:50 není příjemné. Ovšem první kosmonauti, ba dokonce mořeplavci a aviatici na tom byli hůře. Můžeme lety raketoplánů považovat za běžnou součást našich životů jako je jízda autem či létání letadlem? Pokud ano, je jejich bezpečnost neúnosná. Jestli ne, tak taková bezpečnost je přiměřená.
A každá (byť katastrofická) chyba, ze které se dokážeme poučit nám dá mnohem více, než desítka bezproblémových letů. Nechceme přece, aby katastrofa Columbie, při které zahynulo 7 lidí, vyústila jen v to, že se média předstihují ve spočítání kousků, které z raketoplánu odpadnou.
Tento článek původně vyšel na Techblogu.
Diskuze:
Kdyby se věnovala větší pozornost dříve.
Marek Sedlák,2005-08-02 23:01:08
Na to vaše "co oko nevidí, to srdce neželí" se dá říct "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne." A jak to dopadne, když se to ucho utrhne, jsme mohli vidět před dvěma roky. Kdyby se problému porušené tepelné izolace věnovalo tolik pozornosti jako dnes a nespoléhalo se na to, že se vrátili raketoplány s poškozenou tepelnou izolací, mohli být členové posádky Columbie velmi pravděpodobně stále mezi námi. Já prostě nechápu, proč se vždycky musí čekat, až se stane něco fakt hrozného, aby se nějakému problému - a poruchy tepelné izolace jsou sakra problém - věnovala náležitá pozornost. To, jak se vrátil Endeavour na fotce v článku, je snad až zázrak, že neshořel jako kus papíru. Když se mi vrátí raketoplán v takoém stavu, tak si přeci neřeknu, že to je v pohodě. Zkrátka, tak dlouho se chodilo se džbánem...
Za dva roky udělali v NASA všechno možné pro zabezpečení letu ale nedokázali vymyslet nic, aby zabránili odpadávání trosek z ET. Asi by se měli zamyslet, koho to tam zaměstnávají
Problém samozřejmě existuje.
Vítězslav Novák,2005-08-02 10:50:04
Dokázala to Columbia. Že se problém neprojevil při té stovce startů před ní, je věcí náhody - prostě se zmrzlá izolace odlétávající od ET "netrefila správně". Když víme, že takové nebezpečí hrozí, je správné snažit se je eliminovat. Jiný postup mi připomene řidiče, který ví, že mu uchází brzdová kapalina, ale on na to kašle.
Opravdu mi ovšem připadá, že 2,5 roku a cca miliarda dolarů - a výsledek nula, to je trochu podivné. Na druhou stranu, vyzkoušet se to dalo až v reálu. Možná, že několik pokusných plánovitě suborbitálních letů místo tak dlouhé doby odstávky by bylo účelnějších. Také ale dražších.
Problémem raketoplánu není to, že jeho konstrukce je zastaralá. Naopak požadavky předběhly dobu a konstrukce se musela vypořádat s tím, že odpovídající technologie nebyla. Jsem přesvědčen, že ani dnes není. Bylo to špatné politické rozhodnutí Nixonovy administrativy začátkem 70. let, v němž ale NASA (manžeři, tedy politici NASA) sehrála svou roli. Nadsazeným optimismem a neuskutečnitelnými sliby. USA byly v euforii z letů na Měsíc a málokdo si připustil, že byly uskutečněny na hranici možností a dopadly jak dopadly jenom s velkým štěstím.
Raketoplán není zastaralý, ale byl to krok špatným směrem. Ale má USA něco jiného? A lze dostavět ISS bez raketoplánů? Ruskou část ano.
Neexistující problémy
Martin Šrubař,2005-08-01 14:40:34
Děkuji za velmi podnětné komentáře.
> Kamil: Já vůbec nekritizuji bezpečnostní opatření. O tom článek není. Jde mi v zásedě jen o kritiku toho, že se o raketoplánu mluví jen v souvislosti s odpadávajícími kusy izolace. Co se týče nových bezpečnostních opatření, postavil bych se na stranu komise. Protože vylepšovat třicet let starou konstrukci je nepředstavitelně obtížné a navíc pod tlakem silně omezeného rozpočtu. U chybějících dlaždic je zásadní jejich umístění. Chybí-li na místě, kde nehrozí přílišné zahřátí okolních dlaždic, nic moc se nestane, bylo by-li to naopak, může dojít ke katastrofě.
> Vojtěch Bubník: Ano, skutečně problém bagatelizuji, protože jsem přesvědčen, že ve skutečnosti neexistuje. NASA by nepochybně pod tlakem veřejnosti nenechávala raketoplán přistávat, kdy si nebyla jistá, že se to podaří. Bohužel jsem Feynmanovu knihu o vyšetřování zničení Challengeru nečetl, ale teoreticky je vypočítaná ztráta jednoho raketoplánu ze sta letů. Dva ze sto třinácti je už překročení plánu.
bagatelizujete
Vojtech Bubnik,2005-08-01 12:50:19
Myslim, ze problem skutecne bagatelizujete. Tak dlouho se chodi se dzbanem pro vodu, az se ucho utrhne. Problemy STS a zpusoby jejich reseni v NASA krasne popisuje ve sve knize Richard Feynman, ktery byl prizvan k vysetrovani prvni havarie. Feynman se sam divi, ze havarii bylo tak malo.
polemika
Kamil,2005-08-01 11:48:07
Dovolil bych si polemizovat. Mate pravde, ze co oci nevidi... , ale presne kvuli tomu ty kamery byly pridany. A ja se nemuzu zbavit dojmu naproste neschopnosti toho tymu, ktery mel na starosti odletavajicim kusum peny zabranit. Za 2.5 roku zdrzeni a za obrovskych nakladu se nestalo takmer nic. Spise mam pocit, ze ve vysetrovaci komisi chybel nekdo takovy jako byl Feynman v pripade havarie Challengeru, kdo by se nebal ukazat na podivne praktiky v NASA s rozhodovanim v otazkach bezpecnosti.
Uz vubec si nejsem jisty, zda pri tak malem poctu startu muzete brat jako omezeni zeshora 13 chybejicich dlazdic a tvrdit, ze v pripade mensich defektu je to bezpecne. Trochu malo mereni na takovy zaver.
I ja si myslim ze Discovery pristane v poradku a nemam rad hysterii, ale asi jen takova silna reakce (treba) donuti k neceme - no k cemu, to je otazka. Koncept raketoplanu je uz leta zastaraly a urychlovat vyvoj nove platformy by vedlo akorat ke stejnym selhanim bezpecnosti. Zaver muj je, ze NASA sama je brzdou rychleho a robustniho rozvoje navratovych letu s posadkou.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
